Vzpomínky na Weatherlight, část 5b – Nedokonalé součásti 2

Milí kamarádi, minulý týden jsem dokončil Ságu Weatherlight z našeho pera. Co se týká Dominarie, budu mít co psát snad dva měsíce. Takže než se příští týden pustíme do článku „Jak na prerelease“, dokončím tento příběh i z pera Shannon Rezendes.  Připravte se na to, že to nebude chvilkami veselé čtení.

Vzpomínky na Weatherlight, část 5c

Napsal: Dan Rezendes, 21.9.2006

Poznámka: Pokusil jsem se Danův sem tam lehce expresivní jazyk převést pocitově do ČJ co možná nejvíce autenticky. Proto odpusťte občas silnější slova 😉 -HA-
Příběh jsme opustili v momentu, kdy se Karn vynořil s Thranským foliantem ze strojovny zřícené Weatherlight se slovy „Vím, jak zachránit svět.“ … zatímco v Deváté sféře Phyrexie dva největší hrdinové Dominarie poklekli, aby přísahali věrnost Yawgmothovi.
A tady, milí přátelé, se to začalo – lapidárně řečeno – opravdu s*át. Jako: jo, tenhle překvapivý zvrat na závěr Planeshiftu byl značně přehnaný. Jo, celá zápletka o Prastarých byla pramálo vysvětlitelná a za existenci vděčila J.R.Kingově sklonu vyrábět nové a nepotřebné epochy dominarijské prehistorie. Jo, prerevizionističtí chodci nebyli skoro vůbec rozvinuti do hloubky díky neomalenosti a ignoranci autora, který se ani neobtěžoval si o nich něco nastudovat, a jo, bylo tady víc než pár momentů – i na fantasy –  testujících  ochotu čtenáře potlačit v zájmu zážitku nevíru až na samé hranice. Ale i díky šlechetnosti Agnateho a Eladamriho  – nemluvě o vzrůstajícím milostném napětí mezi druhým zmíněným a Sivvi – měly první dvě knihy bloku dost pozitivních věcí na to, aby přebily své chyby.

 

Ještě jinak. Jasně, osnova Invasion se dala v podstatě popsat  jako „Tlachání! Výbuch! Tragédie! A znova dokola!“ a pro Planeshift to bylo „Tlachání! Výbuch! Výbuch! Zrada! A znova dokola!“. Bylo tam pár momentů, které připomínaly romány Edgara Rice Burroughse (autor Tarzana Johna Cartera, mj.) – bylo to legrační, ale o kvalitě se úplně mluvit nedalo.  Bohužel, osnova Apocalypse byla podobná oné prokleté, kterou King použil do mrtě o dva roky později při psaní románů bloku Onslaught: „Tlachání! Výbuch! Nevysvětlitelná událost! Tlachání! Tlachání! Nevysvětlitelná událost! Katastrofa!“. Namísto toho, aby si čtenář říkal „Dobrý!“ a „No to snad ne!“, říkal si spíš „Eh?“ a „No tak jako když myslíš…“ resp.  „To už si fakt ze mě musí dělat pr*el“…

Ale do hajzlu s tím, však brzo poznáte sami, co mám na mysli.  Pán Pustin (ačkoliv tento titul už nikdo po Exodu znova nezmínil) si vychutnává, že jeho dva největší nepřátelé právě změnili strany (I když si osobně myslím, že mu budou užiteční asi jako Itálie Ose zla). Nicméně, prostá přísaha loajality neodpovídá phyrexianským způsobům – aby získali Yawgmothovu přízeň, musí si ji získat v souboji. Kdo zabije druhého, bude jeho nejdůvěryhodnějším sluhou, a dostane, o co si řekne.

Než namítnete to zcela samozřejmé, Yawgmoth samozřejmě dočasně vypne Urzovy sférochodecké a magické schopnosti, což trochu vyrovná poměr sil mezi oběma. Pokud Urza vyhraje, chce, aby jej Yawgmoth zasvětil do sláv Phyrexie a naučil jej, jak vdechnout strojům skutečný život.  Gerrardovo přání – k překvapení absolutně nikoho – je dostat zpět Hannu, živou a svobodnou od Yawgmothovy vůle. Pro Urzu znamenal Gerrard mnohem více, než kdysi jeho vlastní syn Harbin, ale nyní ho musí zničit  – coby svou největší životní chybu. Pro Gerrarda je zase Urza strůjcem všeho neštěstí v jeho životě. Oba muži touží po krvi.

 

Vně vulkánu ukrývajícího Pevnost se Eladamri znova a znova snaží dobýt Portcullis, masivní hlavní vstupní bránu a symbol phyrexianské moci. Ale není to k ničemu, jako v Koilosu se odsud valí nekonečné legie Phyrexianů. Nicméně náhodná seizmická aktivita otevře možný vedlejší vstup. Ukáže se, že nebyla úplně náhodná – skupina trpasličích kamenných kněží se dostala do Pevnosti a pokouší se zlo zničit. (Můj osobní fanon (fan-canon) je, že se jedná o potomky sarpadijských trpaslíků, kteří se měli vrátit v pravou chvíli, aby zachránili veškeré trpaslictvo). Eladamri uzavře s prcky spojenectví a nechá je dělat, co uznají za vhodné. Lord Windgrace je prvním z  Titánů, který skočí na místo Urzovy zrady a Taysirovy smrti, ale ostatní tři zbylí  jej následují brzy. Najdou jej, jak oplakává mrtvého přítele. Při rituálu pocházejícím z jeho rodného Urborgu Windgrace vyrve Taysirovo mrtvé srdce a uloží jej ke svému.

Freyalise nikdy neměla Urzu ráda, a Phyrexii vždy nenáviděla. Zrada jednoho jí nesebere šanci zničit druhé. Nicméně, jejich titáni už nejsou bezpeční, protože je Urza může kdykoli zabít, a poté, co Urza zničil hlavní bombu, musí být ostatní odpáleny ručně. Rozdělí se do dvou týmů – Bo Levar a komodor Guff (který dělá čím dál méně skrývané  narážky na editorskou a publikační praxi v reálném světě) tvoří jeden a Windgrace s Freyalise druhý. Jeden chodec vždy odpálí bombu a druhý mu kryje záda.   Lesní chodkyně si více než užívá ničení největší říše černé many v Multivesmíru. Freyalise nedělá žádný problém ničit, pokud se z toho zrodí svět, po kterém touží. Chodci odpálí bomby a „spontánně“ sféroportují z místa výbuchu (kterýmžto slovem King popisuje jejich zcela záměrný ústup…myslím si, že to slovo neznamená to, co si myslí on, že znamená)

 

Na samotné Weatherlight se Karn podělí o mnoho věcí, které mu právě došly. Vzpomínky se mu hrnou do hlavy jako přílivová vlna. a nejen jeho, ale i Xantchiny – které nemá vzato kolem a kolem žádné právo znát. Na rozdíl od ostatních Urzových výtvorů se Odkaz rozhodl utvářet svůj vlastní úděl a vyvíjet se podle parametrů, jenž si sám určil. Karn i Weatherlight jsou součást Odkazu, stejně jako Gerrard a zbytek posádky. A všichni stojí na prahu své poslední, finální evoluce.
Loď se znovu promění, a tentokrát ji Karn ani Multani při tom nevedou. Multani se dokonce musí vůči vznikajícímu novému vědomí lodi ospravedlnit a prokázat, aby jím nebyl pohlcen.  Maro a golem jsou coby porodní báby přítomni proměně lodi a také těmi prvními, kdo s nyní myslící lodí promluví. Jakmile je po všem, Multani se může vrátit domů. Nicméně, protože ví, že Yavimaya nemůže jen tak sedět s rukama v klíně, použije svou životní sílu k tomu, aby přenesl do Urborgu několik čtverečných mílí pralesa včetně elfů, kavu, pavouků a zuřivých goril.

 

Crovaxovi se logicky nelíbí, že odporná zelená mana otravuje dokonalou černotu , rozklad a smrad Urborgu, a vydá se podívat, co se děje. Vrhne se na něj prakticky celá zdejší Yavimaya, a i přes jeho veškerá vylepšení zjistí, že proti sílám Gaey nemá šanci.  V jednu chvíli je doslova pohřben pod saprolingy. Ale utíkat nehodlá. Zatímco je pán pryč, Ertai hraje svou oblíbenou gamesku – „zabij gobliního plavčíka“. Je to jako „flákni krtka„: nehledě na tom, kolikrát mu rozšmelcuješ hlavu, ten malý zmetek je tu za chvíli znovu. Squee mu nicméně dá zabrat, a jedno z kouzel se odrazí zpět na Ertaie a zraní ho. Naštvaný se vrací k manovému infuzéru.

 

Naneštěstí pro něj (a ruku na srdce, kdy VŮBEC  byl k tomuhle nešťastníkovi osud někdy přívětivý?) Squee přijde k vědomí, a splete si Ertaie s velkým broukem. Začne mu žvejkat ucho a zjistí, že mu moc nechutná. Když se Ertai pohne, Squee nazdařbůh skočí vzad, bohužel v cestě nazdařbůh vzad je páka, která způsobí přetížení stroje a Ertaie usmaží na malou hromádku popela. Po chvilce si Squee dokonce i uvědomí, kdo to byl a co se stalo.

Bitva mezi Urzou a Gerrardem trvá hodiny, či dny. Hluboko v Yawgmothově duši je možné všechno. Oba prolili desetkrát více krve, než jejich těla mají. Oba dvakrát zemřeli, ale ani jednou se to Yawgmothovi dostatečně nelíbilo. Gerrard pokaždé vymyslí nějakou novou strategii – například mentální manipulaci flowstonové podlahy – jen aby sledoval, jak jeho atak Urza přežije, převezme danou strategii  a dovede ji k dokonalosti.

Urza suverénně vede na fragy, ale Yawgmoth je obzvláště s jeho vítězstvími nespokojen, protože jsou vždy nepřímé, prostřednictvím pastí a strategií. Chce vidět mano-a-mano, zuby a drápy, osobní, úmyslné, krvelačné zabití protivníka, a když jde o tohle, je ve výhodě Gerrard. Sice žil stokrát kratší život než Urza, ale Urza nebyl nikdy bojovník. Po nespočetných restartech se Gerrardovi podaří jednou z Yawgmothových duši ničících halaparten utnout Urzovi hlavu.

Yawgmoth je radostí bez sebe a zahrnuje Gerrarda svou přízní, jedna odměna za druhou. Gerrardovi je dána nadlidská síla, nadlidská inteligence, nezlomná vůle…a on je trpělivě přijímá. Ale když Yawgmoth skončí, Gerrard žádá svou hlavní a Pánem Pustin přislíbenou odměnu – Hannu. Celou dobu seděla v hledišti a sledovala bitvu. Yawgmotha to netěší, ale dodrží své slovo. Hanna požádá Gerrarda o Urzovu hlavu, a Gerrard v tu chvíli pozná, že Hanna před ním není vůbec jeho ztracená láska, jen další aspekt Yawgmotha. Zaútočí na ni a tak i na samotného Yawgmotha, a je okamžitě vyvržen za tuto zradu pryč z Phyrexie  – tak rychle, že Yawgmoth ani nemá šanci odejmout mu zpět své dary. Ne že by třeba byl něco jako skoro všemocný polobůh nebo něco podobného…

 

Jakmile je Weatherlight opět ve vzduchu, začíná pátrat po svých chybějících členech posádky. V Pevnosti cítí alespoň Squeeho, takže prolétne otevřenou kalderou, aby zachránila svého záďového střelce.  Ačkoli obranné systémy Pevnosti kdysi Weatherlight značně pocuchaly a málem zničily, její nový zrcadlový trup ji činí nezranitelnou a dokonce paprsky odráží zpět na phyrexianská palebná stanoviště.

V samotném vulkánu se podařilo trpaslíkům proniknout do masivní dutiny, ve které je samotná Pevnost, a přivolat mocný proud magmatu do Města zrádců. Město il je rychle pohlceno a láva zaplňuje dutinu rychlostí krychlové míle za minuti. Nicméně, Eladamri, Sivvi a jejich armáda se tunelem od trpaslíků vrhnou dovnitř k útoku, byť není jasné proč se vůbec obtěžují.

 

 

Gerrard je vymrštěn z Phyrexie přímo do Crovaxova trůnního sálu, což evincara přivolá zpět z bitvy – a to ho sakra nepotěší. Ani jeden se nevyhýbá nevyhnutelnému, ale stejně jako Ertai kdysi považoval za nevyhnutelné vítězství Crovaxe nad Volrathem, nyní je Crovaxova porážka stejně jasná.

Zatímco upír umírá, snese se z nebe jeho anděl a poklekne vedle něj. Když se znovu vznese, vznese se s ní i Crovaxova duše – neposkvrněna vampirismem a nedotčena phyrexianskými manipulacemi. Gerrard je v duchu rád, že očividně existuje naděje i pro ty nejtemnější duše, ale má jiné starosti. Aspoň si to myslí, protože do sálu vtrhnou stráže rozhodnuté zabít evincarova vraha. Ani se Squeeho pomocí je nedokáže přemoci všechny. Nicméně, Urzova useknutá hlava SE PROBUDÍ a zabije všechny výbojem magie. Tým z Weatherlight dorazí také (s pomocí – pro změnu osvobozenými vězni) a nastává radostné shledání a spousta povídání.

Pak dorazí ještě Eladamri a jeho kompletní křídlo protagonistů, a všichni se radují, povídají si, smějí se a jsou prostě megahappy. Nekecám. Proti zbytku knihy je tady změna tónu vyprávění  jako pěst na oko a bylo až bolestné to číst. První začne střízlivě uvažovat Urzova hlava a celá grupa se přesouvá k Weatherlight, která se pod Oriminým vedením snaží nezřítit (a léčitelka je v tom mnohem úspěšnější, než kdy byl Gerrard)

Zbývající Titáni vyhodili z Phyrexie do vzduchu vše, co mohli, ale nemají co oslavovat. Jak totiž Guff poznamená, zničení Phyrexie znamená jediné – Yawgmoth původně chtěl ovládnout Dominarii, ale nyní musí. Guff navíc dodá, že osud tohoto světa byl již napsán a on to coby editor už schválil.

A tady moje duše definitivně umřela.

Podle komodora Guffa jeho knihovna obsahuje kompletní historii multiverza, i tu, co se ještě nestala. A Dominaria podle ní prohraje.  Ostatní ho upozorní, že pokud Dominaria padne, jeho knihovna bude zničena. Guff řekne „Oh, krindapána,“ vytáhne KOMICKY OBŘÍ GUMU a po sférochodecku odhopsá pryč. Nemůžu ani slušně popsat, co se děje potom, takže tady to máte přímo a v plné kráse.

A zbortila se čtvrtá zeď

Dík autoru, co zprznil svět

A minimálně mně mandle zved

Teďka už je to víc než pět let

Apokalypsa, strana 250 »

Mazal jako blázen. Jako blázen, protože jaký editor maže s takovou vášní slova, co autor napsal. Jaký editor dovolí napsat autorovi sto tisíc slov, jen aby jich deset tisíc vymazal? Jen editor, co zoufale chce dát historii správný kurs.

„Krindapána.“

Komodor Guff se krčil na čedičové desce a horečnatě mazal historii Dominarijské apokalypsy. Pryč byla věta o smrti Eladamriho. A pak už ani Liin Sivi[sic] nemohla zemřít, protože za ním celou dobu přece běhala jako ocásek. A co odstavec, jak si Bo Levar zapálil doutník v bažině a výbuch jej rozmetal na kusy? Guff se ani nezdržoval mazáním, jen vyrval celou stránku a mrštil jí do lávového proudu opodál. Co ješte musí pryč, aby tahle zatracená trilogie fungovala? Co takhle tiráž, věnování a ty právnické kecy? Koneckonců, koho zajímá editor románů? Guff tyhle stránky také vytrhl a koukal, jako hoří. Vyhodil také upoutávku. Prozrazovala totiž, že Dominarie byla zničena, a to už v tuhle chvíli neplatilo.

Komodor Guff zvedl oči od zřízené knihy v jeho rukách a podíval se k nebi. „Tohle by se nikdy nestalo, když jsem byl za kontinuitu odpovědný já.“

No, alespoň Guff nevymazal ten kousek, kdy zemřel on sám – o půl stránky níže.

 

A co je ještě horší, tohle je přesně ten bod, kdy už všechno přestalo dávat jakýkoli smysl. Invaze trvala už pěkných pár měsíců, ale Phyrexia stále nedobyla Yavimayu, Llanowar nebo oceány. Yawgmoth získal zpět Koilos, ale ztratil Urborg (což je jako vyměnit Everglades za Údolí smrti, v podstatě šul-nul). Tisíciletý plán zahrnující vytvoření umělého světa a nechání jej překrýt Dominarii nezískal zlounům LAUTR NIC.

Ale Yawgmoth má v rukávu více triků. Víte, až do Invaze neexistoval ani náznak toho, že by Yawgmoth uměl oživovat mrtvé – Phyrexia byla říše strojů a mutantních kyborgů, taková Borgská společnost v Magicu, a i když se tam našlo pár zombií, nikdy nebyl dán žádný důvod či vysvětlení jejich přítomnosti. Ale co už, Yawgie je příliš velký magor, aby si pamatoval, co vlastně má a nemá umět, takže najednou je z něj nejen nekromant, ale samotný PÁN SMRTI. A jakožto takový sešle kouzlo, které oživí všechnu mrtvou biohmotu na Dominarii…včetně HUMUSU.

Nejen že vstanou z mrtvých všichni na celém světě – včetně všech zabitých hrdinů – aby bojovali za Yawgmotha, ale kompletní povrch světa se zformuje v podstatě do golemů bláťáků a pustí se do Dominarianů. A to si žádá otázku: proč tohle Yawgmoth neudělal hned na začátku? Ale co je ještě horší je fakt, že strategicky se nic nemění.  Yawgmoth doslova kontroluje povrch světa, ale nezískal žádné území.

Weatherlight uniká ze sopky, zatímco láva dosahuje spodku Pevnosti – ze které se začíná valit podivná černá mlha. Podle Urzy to není nic jiného,než sám Yawgmoth, který osobně přišel na Dominarii, aby jí zasadil smrtící ránu. Nechte mne nyní zopakovat tu část, jenž je naprosto idiotská: Yawgmoth je nyní černá mlhaNikdo se nad tím reálně nepozastavuje a začínají přemýšlet o tom, jak ho zastavit, přičemž první navržené opatření je shodit na kalderu morovou loď a zašpuntovat ho tam jako džina v lampě.

Shodí loď přesně tam, kam chtějí, ale je to na prd. Po světě zničeném rok trvající globální válkou se boje dostávají do nejzoufalejšího stadia. Lord Windgrace se stahuje před Yawgmoth-mrakem, a vezme s sebou minotaury do jejich domoviny. Bo Levar se obětuje, aby zachránil kolonii merfolčích umělců, zatímco Freyalise brání Skyshroud. Sivvi a Eladamri, kteří opustili Weatherlight s pozemními oddíly, unikli nepřátelské zemi tím, že vyšplhali do korun magnigothů, jejich spojenců. Ale když vidí nad sebou Yawgmotha zabíjejího vše, čeho se dotkle, a dole pod sebou svíjející se nemrtvé, rozhodnou se. V posledním aktu vzdoru Yawgmothovi skočí spolu vstříc smrti, než aby počkali, až si pro ně přijde.

 

Yawgmoth už pokrývá půlku světa, ale Urza má plán. Tím, že přišel osobně, se vystavil nebezpečí. V prvních fázích války se úmyslně soustředil na likvidaci center bílé many, která by mu mohla vzdorovat, a zatímco zelená mu úspěšně odolala, není dostatečně silná ani koncentrovaná, aby ho zabila. Ale jádro Weatherlight obsahuje všechnu energii a všechnu bílou manu, která kdysi tvořila Seřřinu říši. Jasně, zničilo by to půlku světa, ale ta druhá by přežila.

Posádka se snaží vymyslet plán, který by neznamenal pro-změnu-další-výbuch sylexu. Karn prozradí, že Nulový měsíc je ve skutečnosti thranská kontrolní stanice, Nulová sféra, která sbírala bílou manu od chvíle, kdy byla vyslána k nebesům v konečné fázi thransko-phyrexianské války. Tohle nevěděl ani Urza. Sisay nechá vztyčit sféroportační pole tak, aby loď chránilo v prostoru mezi světy, a nastaví kurs. Do vesmíru. V téhle fázi, pro mě za mě, proč sakra ne?

Weatherlight s plánem souhlasí, ačkoli ví, že pokud poslouží jako prizma pro manu z Nulového měsíce, zabije ji to. Požádá Karna, aby její osobnost včlenil do sebe, jako to udělal s Xantchou či thranským mudrcem Glacianem, protože Karn je ztělesnění Odkazu samého. S těžkým srdcem souhlasí a plán je proveden. Weatherlight zaplaví Urborg bílou manou a Yawgmothova esence hoří. Snaží se vrátit se skrze portál do zničené Phyrexie, ale Pevnost ani portál už neexistují – trpaslíci, příliš malí a bezmocní, než aby jim věnoval pozornost, je zničili lávou. Je v pasti a tak zaútočí na Weatherlight, kterou pokládá za Gaeu i Rebbec, thranskou architektku, která jej před tisíciletími odmítla. Ačkoli se naprosto zbláznil, je pořád dosti mocný, podaří se mu zasáhnout Weatherlight a vyrazit ji z proudu bílé many tryskající z Nulového měsíce.

 

Plán selhal. Weatherlight je mrtvá a nedokáže plachtit navždy, kdyby se Karn na hlavu stavěl a snažil se ji udržet ve vzduchu. Svět je ve spárech temnoty a smrti, a ani Urzův původní drastický plán už nemá šanci na úspěch. Zbývá poslední možnost, zvaná Deus ex Machina. V Karnovi a Weatherlight se spojily všechny mechanické komponenty Odkazu, ale pár jich ještě chybí. Urzovy oči, Mightstone a Weakstone obsahující Glacianovu duši, které byly pradůvodem Války Bratrů..Gerrard sám. Urza je sice také blázen, ale věří, že finální spojení těchto prvků přivede Odkaz k naplnění jeho účelu.  Gerrard sáhne do Urzovy hlavy a vyjme z ní oba silokamy. Po tomto nechutném momentu je sférochodec definitivně mrtev. S posledním povzdechem sáhne Gerrard do Karnovy hrudi a přes odpor přitlačí kameny k sobě. Z motoru Weatherlight vytryskne bílá mana ze Seřřiny říše, ale nejde o normální explozi – tenhle výbuch má vlastní vůli a rozum, s nímž požírá Yawgmotha. V několika zářivých minutách vyčistí Odkaz Glaciana, Urzy a Gerrarda Dominarii od poslední molekuly Yawgmothovy podstaty.  Phyrexiané na celém světě se přestanou hýbat a jsou všichni zničeni. A je po válce. W.T.F.????

Počet havárií Weatherlight: 7?

Počet katastrof způsobených Urzou: 5?

O rok později se přeživší pohlaváři z Dominarie setkávají na Urborgu při příležitosti odhalení monumentu všem, kdo byli ve válce zabiti. (Co se týká toho, jak jakýkoli druh šlechty přežil tak totální devastaci a nedejbože se dokázal tolik sebrat, aby bylo možné postavit obří monument, zatímco měli určitě  dost práce s rekonstrukcemi ve vlastních zemích, a to všechno měli stihnout za pouhý rok…no ale kdo jsem, abych vynášel soudy, co?) Šlechtici z celého světa prokazují úctu padlým a těm hrdinům, kdo přežili, mezi nimiž mají přední místa Sisay, Tahngarth, Squee a Orim.  Po krátkém Freyalisině proslovu (z 9 titánů přežili jen ona a Windgrace) je obřad u konce, a zbytek posádky Weatherlight se potkává ještě s jedním přeživším – Karnem.

Nějakým způsobem se při spojení Odkazu stala ne jedna, ale dvě nemožné věci: golem se stal sférochodcem (ačkoli v trilogii byly náznaky, že se tak stane, abychom byli fér). A jelikož mu v hlavě přebývají Glacian, Urza, Gerrard, Xantcha, Weatherlight a pravděpodobně i svatá Kateřina, má už slušně našlápnuto k šílenství hned od začátku. Po krátkém shledání Karn sféroportuje pryč a bere s sebou Orim, za jejím přítelem Cho-Mannem na Mercadii. Nyní pouze s Tahngarthem a Squeem se Sisay vydává na svou novou loď – obchodní galéru jménem Vítězství.

 

Jak jsme se jen sem mohli dostat? Po zlověstném potenciálu rathského cyklu, všem tom úžasném budování v Urzově bloku, to všechno vyvrcholilo tímhle? Mnoho ze zdejších myšlenek (ne tedy Guff) by šlo i zachránit, akorát se zdálo, že už na to u Wizardů každý zvysoka kašle. Zatímco na začátku byl příběh upoutávkou na nové sety, nyní se k němu chovali jako k něčemu, co rozvíjejí jen z pochybné tradice a snaží se to co nejdřív sfouknout. „Něco se stane nějakým postavám. A teď k tomu, co vás opravdu zajímá. Karty!“ Jedinou horší věcí, kterou můžete udělat, než vykašlat se na příběh v polovině (jak se stalo mnoha prerevizionistickým příběhům), je nutit někoho, jehož zájem obecně upadá, s tím pokračovat.

Ale snad je to ode mne trochu nefér. Scott McGough pokračoval jako šéf kontinuity ještě nějakou dobu, a od té doby napsal některé z vůbec nejpopulárnějších Magicových  románů, zejména  Chainer’s Torment. (Nemluvě o Legends II bloku a románech ke Kamigawě, které patří k nejlepším Magic knihám vůbec – HA) Po debaklu Ságy Weatherlight se Wizardi rozhodli změnit přístup k příběhu. Další dva bloky, Odyssey a Onslaught, se odehrávaly na odlehlém kontinentu na postapokalyptické Dominarii. Prolnutí karet a příběhu bylo značně oslabeno, ale většina důležitých událostí byla ukázána či komentována flavory. Od Mirrodinu výše už pak i tenhle omezený režim zmizel – pokud se někdo díval moderních sad jen na karty, nemá prakticky šanci příběh z flavorů vyčíst.

Namísto toho jsou karty zodpovědné jen za navození atmosféry, a storylinovým nadšencům je občas hozena kost v podobě karet pro postavy samotné – ale i tady se najde hromada úplně zbytečných dalších legend. Ačkoli se Wizardi moc a moc snažili, Magic prostě není schopen podporovat paralelní románovou linii,jako třeba D&D. Viním z toho vás všechny, že málo čtete. Flákači zatracení.

Hra samotná, která byla před Invasion prakticky na prahu stádia klinické smrti, ironickytento blok opouštěla silná jako nikdy předtím. Hráčská základna doslova co do počtu explodovala, noví hráči opouštěli rychle se potápějící loď Pokémonu a staří se ke hře vraceli. Než přišla Ravnica, byl Invasion bez diskuse nejoblíbenější blok v historii hry. Magic ustál bouři a vlnobití a nezlomen zůstal nad vodou – koho zajímalo, že storyline byla přitom spláchnuta do vln?

Co se Dominarie týká, čekaly ji ještě další hrůzy. I po tom, co mělo být jeho finální porážkou, po spáchání nepopsatelných zvěrstev, za které mnozí předpokládali, že bude z Dominarie vypuzen navždy, se ničitel vrátil.

J. Robert King byl pověřen napsáním dalších knih.

A ne jen jedné, aby dokázal, že to umí i pěkně. Ne, svěřili mu odpovědnost za napsání celé druhé trilogie o válkách na Otarii, a uzavření jejího příběhu – protože se v uzavírání přece tak báječně osvědčil.

Proph… *bleuh*, PROPHECY se dá celkem snadno ignorovat, protože na zápletku neměla vůbec vliv. Blok Onslaught měl dopad na celou sféru, možná na celý Multivesmír, a ve všech ohledech Legions Scourge posunuly nepochopitelnost a šílenství Apokalypsy na naprosto nový level. Představte si to asi tak, jako kdyby Skrytá hrozba byla z prequelů Star Wars ten NEJLEPŠÍ díl, a získáte tak pojem o tom, jak se cítili fandové storyline. Apokalypsa byla ukrutné zklamání, ale Scourge byl čistokrevný debakl.  Ačkoli to nikdy nikdo nikde oficiálně nekomentoval, podle mých vědomostí už King nikdy nic pro Magic potom nenapsal.

A tak nyní, tři roky po Scourge, pět let po Apokalypse se Magic konečně vrací z putování po Multiverzu. Vracíme se domů. Možná to už nebude ten nejlepší svět, ale my víme, co za slávu kdysi zažil. Nekončící řetěz katastrof si vybral svou daň, ale Dominaria se vždy dokázala z podobných věcí zvednout a zotavit. Ačkoli možná bude potřebovat trochu pomoci, Dominaria se zase vzpamatuje. I kdyby jen proto, aby měla být zase skoro zničena.

A pokaždé,kdy se tak stane, pomyslím na Weatherlight, a pousměji se.

Daniel Rezendes, a.k.a VestDan, 21. září 2006

Doslov 2018

A tímto definitivně končíme s Weatherlight ságou i my, abychom udělali místo pro tu novou. Pro úplnost níže poskytuji odkazy na všechny díly Ságy zde na MUDRCi a související články:

Vzpomínky na Weatherlight 1 – Právě vyplouváme!

Vzpomínky na Weatherlight 2 : Temná tajemství

Vzpomínky na Weatherlight 3: Zběsilost jednoho muže

Vzpomínky na Weatherlight, část 4-1: Sestupná spirála, část první

Vzpomínky na Weatherlight 4-2: Sestupná spirála, část 2.

Vzpomínky na Weatherlight, část 5a: Nedokonalé součásti 1

Sága Weatherlight 5 – Soumrak nad Dominarií

Sága Weatherlight 6- Válka světů

Sága Weatherlight 7 – Soudný den

Devět titánů, část první

Devět titánů, část druhá

A konečně…

Časová spirála

 

Tak na viděnou, kamarádi. Následující dva tři měsíce to bude jízda. Vzhůru na palubu!

 – Honza Adam

Můžete zanechat komentář, nebo trackback z vaší vlastí stránky.

Zanechte odpověď