Válka jisker – shrnutí, část druhá

Milí kamarádi, dnes nás čeká druhá část shrnutí knihy War of the Spark, zahrnující celý Akt II – tedy od první vysáté jiskry až po Operaci zoufalství a vzkříšení Niv-Mizzeta. Enjoy!

 

 

 

 

 

 

AKT DRUHÝ

 

Kapitola dvacátá osmá: Nicol Bolas

Celý plán byl bezchybný. Každý možný scénář vývoje ošetřený. Každá potenciální hrozba neutralizovaná. Bolas takové věci dělal po milénia, ale tímhle udělal dojem sám na sebe. Za svůj předlouhý život viděl Nicol Bolas všechno – ale i tak, Prastaré kouzlo bylo i pro něj působivé.

Nicol Bolas sleduje, jak je sférochodec za sférochodcem vysát, jak se Věční, kteří to provedli, rozpadají a vysílají jiskry směrem k vířícímu Prastarému kouzlu, a cítí, jak s každou jiskrou jeho moc roste. Bere si přece jen zpátky, co mu právem patřilo, co mu sebrala ta hnusná Náprava. Kdokoli jej v minulosti podceňoval, kdo jej nazýval výškrabkem díky jeho zrození společně s Uginem, za to zaplatil. A nyní pozná celý Multivesmír cenu za podceňování Nicola Bolase. Zapomeňte na Faraona-Boha – nyní celý Multivesmír pozná nového Boha-vládce.

 

 

Kapitola dvacátá devátá: Kaya

Část IV tohoto překladu. 

 

Kapitola třicátá : Jace Beleren

Jace je dost blízko na to, aby viděl, jaký osud potkal Domri Radeho, a okamžitě pochopí, v jakém nebezpečí se všichni ocitli – a proč se Bolas tak zle usmíval. Neviditelný je nucen sledovat, jak sférochodec za sférochodcem umírá, aniž by kdy poznal jejich jména.  Sférochodci, přivolaní a uvěznění,  jsou ve smrtelném nebezpečí, mnohem větším, než Ravnicané. Prastaré kouzlo dalo všem Věčným schopnost podobnou Karnově rozpoznávacímu kouzlu.

Věční stále zabíjeli civilisty nebo boroské vojáky sekerami, chopeši či holýma rukama. Ale na sférochodce se nemuseli ani tolik namáhat.  Stačilo jim jen pevné sevření a sférochodcova jiskra byla vysáta. Jace ani neznal jména padlých. Netušil ani, že vůbec je tolik sférochodců, co by mohli zemřít.

Kdo byl ten vedalken? Ta vysoká elfka? Támhleten čtyřruký zlobr, nebo opravdu malý mužík se zelenými vlasy nebo ta babka nebo ten vyděšený teenager, nebo…

Věděl jenom, že díky Ralovu majáku, který je volal, a Nesmrtelnému slunci, co jim bránilo odejít do bezpečí na jiný svět, byly některé z nejmocnějších duší v celém multiverzu pohlceny a sežvýkány Věčnými, a vyplivnuty, aby živily Nicola Bolase. Jace mohl skoro pozorovat, jak se drak stává božštějším před očima. Tohle byl celou dobu jeho cíl. Nalákat nejen Stráž, ale všechny zatracené – (doslova zatracené) sférochodce z celého Multiverza, aby je vysál. Invaze na Ravnicu byla jen zástěrka. 

Snad jediný, kdo je díky své auře nezranitelnosti imunní, je Gideon. Jace nyní chápe Gideonova varování před pýchou. Jace věděl o všem – o Hrůzohordě, o Sférovém mostu, o Nesmrtelném slunci. A přesto dovedl všechny, na kterých mu záleželo, do nebezpečí a na porážku.  Příslovečná krev každého sférochodce je na jeho rukou. Musí něco u udělat. Musí to zastavit. Vyšle telepatické volání ke všem bojujícím – musí se sejít a prodiskutovat taktiku. Svolávacím místem jsou komnaty Azorijského senátu.

 

 

Kapitola třicátá první: Ral Zarek

Ral chápe, proč Jace  zvolil impulzivně toto místo, když byla Síň Guildpactu zničena. Přesto nemohl vybrat hůře – zkamenělá Isperia zde připomíná selhání jeho vlastních plánů a naděje Ravnicy.  Trápí ho navíc to, že i přes probíhající invazi nepřijaly zdaleka všechny gildy výzvu k jednání. Za Izzety jsou tu on a komoří Maree, navíc mají v záloze ještě jeden, poslední, zoufalý plán. Orzhovští zástupci sice už ani nepředstírají poslušnost Kayi, ale přesto se jí podařilo na svou stranu získat pár vymahačů a zbytek přinutit ke spolupráci pohrůžkou odpuštění všech dluhů. Simicové vyslali biomanta Vorla, zmocněnce První mluvčí Vannifar (Ral ani nevěděl, že byla Zegana sesazena). Vorel jej nicméne ujišťuje, že nová mluvčí byla už předem připravena na boj, a v současné situaci je mnohem lepší volbou, než Zegana. Ral potlačí nutkání zeptat se, na boj s kým byla připravena, když se o Bolasovi ještě nevědělo.

Aurelia je zde, sice se dívá s plameny v očích na Rala a Isperiinu „sochu“, jako by ho z toho vinila. A má pravdu. Nicméně je pragmatická. Co se týká Lazava, je si Ral jistý, že tu někde je. Gildovní pán Dimirů byl zatím velmi nakloněn spolupráci. O důvěryhodnosti by se dalo diskutovat, ale zatím pracoval pro blaho Ravnicy. Rakdos přerušil kontakty po smrti Hekary, a Golgari a Gruulové aktuálně neměli žádného pána. Selesnya se po pádu Vitu-Ghazi stáhla ještě hlouběji a odmítla jakoukoli komunikaci. Azorius byl v moci Dovina Baana, který byl zavřen ve věžích Nového Prahvu a hlídal zde pro Bolase Nesmrtelné slunce. Jediní Azoriané přítomní byli renegáti ze staré školy, kteří se přiklonili k Lavinii a rozhodli se ducha práva nadřadit liteře.

Je zde pouze polovina gild, a i z té pouze Izzetové, Simicové a Borosové jsou plně oddáni myšlence společného postupu. To je zoufale málo. Aby Operace Zoufalství uspěla, musí mít podporu deseti z deseti gild, ani o chlup méně.

Uvidí Kayu a nedokáže potlačit touhu zeptat se na Tomika. Ale Kaya o něm neví, jediné, co může nabídnout, je útěcha a ujištění, že je určitě v pořádku.

 

 

Kapitola třicátá druhá: Gideon Jura

Gideon a Jace stojí před Isperiinou „sochou“ Jace si nedokáže pomoci a poznamenává, že se sfingami jsou vždy jen problémy. Alhammarret. Azor. Isperia. Gideon namítá, že Isperia toho udělal hodně dobrého, a kdyby ji Vraska… ale na zmínku o Vrasce reaguje Jace podrážděně s tím, že Gideon vůbec nezná její minulost a za co byla Isperia zodpovědná.  Gideon se podiví – Vraska je pro Jace určitě něco více než jen vražedkyně. Fakt si tedy umí vybírat, předtím Liliana, teď tohle…

Gideon se dívá do davu. Gildy jsou podreprezentované, ale sférochodců se tu ukázalo hodně. Dokonce i Ob Nixilis, jehož vztah se Stráží se dal popsat jako vzájemná nenávist – ale v téhle situaci se hodí kdokoliv. Bylo tu i pár nových tváří. Týpek jménem Dack Fayden se pořád nervózně ohlížel přes rameno, i na současnou situaci až moc. To se mu potvrdí, když vedle něj Aurelia zavrčí cosi ve smyslu, že se ten sprostý zloděj má odvahu ukazovat, ale uklidní ji.

Gideon postupoval dále, představil se postupně Narset, bývalé ojutaiské mnišce, Huatli, válečnici-básnířce z Ixalanu, lithomantce Nahiri, korce ze Zendikaru s bílou kůží, která jako by pořád v davu hledala někoho konkrétního, Mu Yanling a Jiang Yangguovi, kteří přišli se světa zvaného „Sféra hor a moří“, dokonce i s Yangguovým psem Mowuem.

„Jak jste prošli Mlžnými věčnostmi se psem?“ zeptal se Gideon, zcela překvapen. „Je to kouzelný pes,“ řekl Yanggu a pokrčil rameny, jako kdyby to bylo vševysvětlující. 

„Je z kamene,“ dodala Yanling, jako kdyby to mělo být už docela jasné.

Gideon se potkal s minotaurem Angrathem, který se od srdce smál společně s ženou s Innistradu jménem Arlinn Kord, která měla široký úsměv plný perleťově bílých zubů. Pokaždé, když se otočila na Gideona, k ní Angrath potají přičichl, a když konečně odešla, kývnul rohy směrem k ní a vědoucně poznamenal. „Vlkodlak.“

Jace a Gideon se obrací k shromážděným. Potřebují plán. Nixilis se jim posmívá a ptá se, s čím géniové přišli.

Pokračuje část III tohoto překladu.

 

 

Kapitola třicátá třetí: Kaya

Část I tohoto překladu.

 

 

Kapitola třicátá čtvrtá: Gideon Jura

Gideon se vydává do bitvy na zádech svého pegase, zatímco Angrath vede pozemní jednotku asi 40 sférochodců a třikrát tolik simických, izzetských a boroských bojovníků. Huatli, která očividně Angratha zná, Gideona varovala před jeho prchlivou povahou, ale…

„Ech, se mnou si starosti dělat nemusíš,“ zafuněl s nemalou dávkou hořkosti. „Jediné, co chci, je porazit toho draka, abych mohl zpátky za dcerami. Do pytle, vůbec nevím, proč jsem je opouštěl! Vždycky si říkám, dám si jen trošku oraz, na pár dní na jiné sféře, a pak skončím na nějakém podělaném světě s tím podělaným Nesmrtelným sluncem a zůstanu tam pár let. Ať shořím v pekle, pokud dovolím tomu drakovi držet mne zase od mojí rodiny. Takže mi dej práci, nebudeš litovat.“

Angrath a Huatli jsou efektivní, a inspirují další sférochodce k přímějšímu boji – díky nebezpečí se mnozí z nich drželi zpět a používali kouzla či projektily – ale osud vedalkena chyceného dvěma Věčnými a vysátého jim zase odvahu sebral. Navíc, proti Věčným-Bohům to nefunguje. Jedna sférochodkyně s holou hlavou a schopností ovládat kov byla zachycena Rhonasem, a i přes zoufalou obranu byla vysáta – a na rozdíl od běžného Věčného se Rhonas ani nezachvěl, natož aby byl zničen.  Pak bývalý Bůh síly obrátí pozornost k nebi, kde bojuje Aurelia se svými jednotkami, a brzy začne být velkým problémem.

Gideon se rozhodne to vyřešit. Střemhlav se vrhne na Rhonase, který jej zachytí – ale jeho aura brání vysátí jiskry. Kobří bůh je svým způsobem snad i překvapen. Zvedne Gideona, aby si jej prohlédl – a ten mu vrazí Černomeč do důlku, kde kdysi míval oko. Během chvilky meč pohlcující duše vysaje vše, co zbylo z esence amonkhetského boha a zbude jen prázdná skořepina potažená lazotepem, která se začne rychle rozpadat v prach. Gideona zachrání jeho pegas, který jej zachytí ve vzduchu.

Gideon dosedne a pomyslí na Jace, jehož skupina dostala za úkol zklividovat Lilianu…

 

 

Kapitola třicátá pátá: Liliana Vess

Liliana cítí Rhonasův zánik a kdesi v nitru si oddechne – dalšímu vraždění, které by způsobil, bylo předejito. Neví, kdo za to mohl, ale sází na Řízka, jediného imunního. I kdyby vysáli všechny, nezranitelný Gideon a Černomeč tu budou pořád, připraveni Bolase zničit. Liliana mu nebude moci pomoct, ale to jí nebrání mu fandit.

Ve skutečnosti se aktivně snaží, co jí kontrakt dovolí, aby byly ztráty na životech co nejmenší. Tak, aby to Bolas nevnímal, brání Věčným, aby vstupovali do budov a podobně. Kdyby ti zatracení Ravnicané zůstali sedět doma, ani by nebylo tolik obětí.

Ale co kdyby nakonec Gideon vyhrál? Co pak udělá? Dnes překročila meze, hodně mezí. Ale vždycky zatím dokázala Gideona přesvědčit, aby se dokázal na věci podívat jejíma očima…

 

 

Kapitola třicátá šestá: Teyo Verada

Část II tohoto překladu.

 

 

Kapitola třicátá sedmá: Ral Zarek

Ral a komoří Maree letí na létajícím skifu směrem k Majákové věži, hluboko v teritoriu Azorianů. Ral díky optickým zařízením pozoruje, co se děje dole – a vidí umírat další chodce,  tři přijdou a dva jsou ihned vysáti – například elfka s bílým pláštěm s kapucí, kterou polapí Věčný-Bůh Kefnet a ani nemá tolik slušnosti, aby sám shořel. Hořce vnímá ironii situace – ze všech plánů se podařil akorát Maják – plánoval ho, dohlížel na jeho stavbu, a dokonce i zabíjel, aby ho mohl zapnout. A všechno proto, aby nakonec právě tenhle maják volal jeho soukmenovce jako jehňata na porážku.  To jsou úspěchy Rala Zarka…

Přivítá je šéfinženýr Varryvort, gobliní správce majáku. Je šokován, že ho přišli vypnout. Ono to totiž nejde. Podle rozkazů Ohňomysla byl designován tak, aby vypnout NEŠEL – aby ho Bolas vypnout nemohl.

„To vím taky, ale zároveň vím, že jakýkoli chemág, co si zaslouží svůj titul, by tam stejně nainstaloval nějakou pojistku.“

Varryvort pokrčil rameny. „Maják potřebuje energii. Žádná energie, žádný maják. To je nejlepší řešení, co mohu nabídnout.“ 

Ral položí ruku na kontrolní panel a zapne svůj akumulátor na zádech. Po chvíli má pocit, že ho energie roztrhá. Namíří na opodál vznášejícího se Kefneta a vypustí ohromný blesk, který mu ustřelí pravou paži – ale bohovi je to, zdá se, jedno. Když se Ral podívá zpátky na panel, zjistí, že energie poklesla, byť nepatrně.

Tohle zvládnu. 

Znovu položí ruku na panel.

Bude to trvat, ale výsledek je nevyhnutelný. Maják pohasne. Už sem nebude lákat sférochodce na jatka. Bolase to nezastaví, ale omezí to přísun jisker. A to není nepodstatné.

Kapitola třicátá osmá: Teyo Verada

Část III, IV a V tohoto překladu.

 

 

Kapitola třicátá devátá: Dack Fayden

Dack se společně se svými dvěma „parťáky“ připravuje na dost možná sebevražednou misi. Po levici je stříbrný golem Karn, po pravici démon Ob Nixilis, který se mu posmívá a líčí mu, kterak on  – mrzká lidská blecha – určitě nepřežije to, co je čeká – průchod skrze otevřený Sférový most na Amonkhet.

Dack polkne. Společně s těmihle dvěmi a Samut, rodačkou z Amonkhetu, souhlasil s touto misí – koneckonců vede pryč ze světa plného jiskry vysávajících Věčných. Ujistili jej, že jeho jiskra by jej měla při průchodu ochránit – Beleren řekl „pravděpodobně“, a Saheeli Rai, která v Mostu měla trochu svoje prsty, „skoro určitě“.  Dack sám ale neví, co dál – zda se na Ravnicu potom zase vrátí. Ale ví, že chce pomoci – Ravnica je jeho adoptovaný domov, a měl tu nemálo lidí, na kterých mu záleželo. Ale pak odejde. Dack Fayden není žádný pitomý hrdina. Je to zloděj, co přichází a odchází, když je hotovo.

Je čas. Dack sešle matoucí kouzlo, které způsobí chaos mezi Věčnými u portálu. Samut vyrazí vpřed neuvěřitelnou rychlostí, Karn rozráží cestu svým tělem, které nikdo není schopen chytit. Ob Nixilis chytne Dacka pod rameny a Dack má pocit, že mu paže hoří plamenem. Společně se vrhnou do vířícího portálu a Dack začne řvát v agónii…

 

 

Kapitola čtyřicátá: Ral Zarek

Část VI tohoto překladu.

 

 

Kapitola čtyřicátá první: Dack Fayden

Dack se probere akorát, když Ob Nixilis dosedne na zem. Démon se mu zase pošklebuje, prý kvičí jak slečinka. Samut jim líčila, že Amonkhet byl zničen Bolasem, a Dack musí konstatovat, že to bylo opravdu důkladné. Vypadá to, jako kdyby si bohové udělali z města pískoviště a pak po všem ještě skákali v těžkých botách.

Ačkoli jsou skoro na dosah pochodující Hrůzohordě, Věční si jich nevšímají. Karn mu to vysvětlí – tady Prastaré kouzlo neúčinkuje, a jediná instrukce, kterou zde Věční mají, je „Projděte skrz“.

Samut, v hlase pohnutí, promluví  „Znovu ji vztyčila.“ Hazoret, poslední přeživší z amonkhetských bohů, a ochránkyně těch, co přežili Hodinu zkázy. Samut k ní vyslala modlitbu, věří, že přijde a pomůže. Ob Nixilis se opět ptá, zda to má cenu, když je její pomoc zatím dovedla do tohoto stavu…

Společně se vrhnou na Věčné a snaží se lokalizovat zdroj aktivity portálu. Ob Nixilis jako by s každým zabitým věčným rostl a sílil. Nakonec ho spatří Dack – asi dvě stě metrů od portálu je malá pyramida s plochým vrcholem a na ní polokovový muž s portálem ve vlastním trupu. To musí být ten Tezzeret. Malý portál projektuje okno, kterým procházejí Věční.

Dack vyvolá magický výboj, který upoutá Tezzeretovu pozornost, a ten po nich začne střílet projektily oddělující se z jeho kovové paže. Samut se jim ale dokáže vyhnout a Nixilis, větší, než když začali, je prostě ignoruje.

Karn a Dack na sebe kývnou. Karn vypustí mechanického kolibříka, výtvor Saheeli Rai. Ten letí k Tezzeretovi přímo do oblíčeje, a když se jej Tezzeret pokusí odrazit, Dack ovládne pomocí kouzla jeho kovovou končetinu.  Tezzeret je překvapen za začíná zuřit, když se jej Dack pokusí praštit vlastní rukou. Jeho ruka z masa a kostí vylétne a snaží se zabránit druhé v pohybu. Nakonec se mu s mocným řevem podaří, ale je pozdě – kolibřík ovládaný Karnem proklouzne a vlétne do portálu v Tezzeretově trupu, kde exploduje!

Portál zhasne a na zem padají půlky Věčných, co zrovna procházeli. Zbytek okamžitě ztuhne, bez pána, bez vlády. Nixilis, už skoro dvakrát větší, než předtím, je systematicky ničí.

Tezzeret ovšem přežil, a sarkasticky jim gratuluje. Pro draka to bude asi celkem nepříjemnost. A popravdě jim přeje, aby ho porazili a zničili – on sám není dost silný na to, aby se mu mohl postavit, ale když Bolase zlikvidují, jemu samotnému nebude už nikdo stát v cestě.  Se smíchem sféroportuje pryč na jiný svět, než kdokoli stačí cokoli udělat.

Dack v duchu popřál tomu světu hodně štěstí.

Samut se v tu chvíli sesypala. Tezzeret pryč, Věční ničení po desítkách, cokoli jí drželo na nohou a dávalo sílu, to pominulo, a Karn ji musel doslova zachytit, aby nespadla na zem.

Dack popošel k ní.

Po tvářích se jí koulely slzy. „Je po všem“, zašeptala. „Amonkhet je osvobozen.“

Tak jest, dítě. 

Samut zašeptala, „Hazoret“, a zvedla hlavu.

Dack sledoval její pohled a ohromem viděl, jak Hazoret přichází. Tyčila se nad zničeným městem, na její šakalí tváři sympatický úsměv. Dack nikdy neviděl nic nádhernějšího.

Ob Nixilis přistál vedle něj a frknul: „Koukejte, blecha se nám zamilovala.

Neposmívej se, démone. Každý z nás uctívá Svým způsobem.

Nixilis potřásl hlavou se znechuceným výrazem. Dack zavřel pevně oči.

Ne. Pro jednou má Ob pravdu. Nemůžu uctívat tyhle bohem-zatracené-bohy, co se ukáží až po boji.

Když otevře oči, je kouzlo pryč. Hazoret je stále působivá, ale zdaleka ne tak, jako předtím.

To je v pořádku, Dacku Faydene. Vidíš Nás takové, jací jsme. Poražená bohyně, snažící se pomoci Svým lidem. Ale věz alespoň toto: Nečekali jsme, až boj skončí. Přišli jsme co nejrychleji poté, co Nás Samutina modlitba našla. 

Hlas byl pořád okouzlující, ale už jinak. Dack si ho dokázal aspoň zařadit – do krabičky „uctívat netřeba.“

Samut, stále na kolenou, řekla „Vztyčila jste zase Hekmu.“

A Bůh-Skarabeus a Bůh-Saranče jsou uvězněni mimo ni, příliš slabí bez pomocí Faraona-Boha. Ale nemohli jsme ji vztyčit sami. Měli jsme pomoc.

Karn se podíval za Hazoret, a Dack tam spatřil člověka – sférochodce. Byl vysoký, svalnatý, bledý a s dlouhými tmavými vlasy. Karn decentně pokývl a řekl, „Sarkhan Vol.“ Nezněl příliš potěšeně, že ho zase vidí.

Sarkhanův postoj ke Karnovi působil stejně chladně. „Karne.“ Pak se otočil na démona a ještě chladněji řekl, „Nixilisi“

Ob Nixilis si jej prohlížel podezíravě. „Co tě sem přivedlo?“

„Dostal jsem zprávu od…Zlatohřívého – že se Bolas chystá na Ravnicu. Přišel jsem na Amonkhet, abych tu našel něco, co by pomohl porazit jeho někdejšího Faraona-Boha.

Hazoret jim nakonec věnuje svoje kopí. Koneckonců, je to výtvor samotného Bolase. Třeba se jim bude hodit, a třeba ne. Bude ale potřeba všech, aby ho dokázali přenést na Ravnicu.

Ob Nixilis se rozchechtá. Opravdu si mysleli, že se tam vrátí? Ne, má svoje plány  – a také hned zmizí v černém plameni.

Dack je naštvaný. Jednak je Ob zradil a jednak to chtěl udělat on – nevracet se. Takže teď to na just udělá. Není hrdina, ale v porovnání s Tezzeretem, Obem nebo Bolasem je Dack Fayden celý Gideon-kurníkšopa-Jura!

Sarkhan se nabídne, že zastoupí Oba. Karn ale nakonec říká, že to není potřeba – on sám to zvládne. I tak se ale Sarkhan rozhodne jít na Ravnicu. Karn zmizí, pak Samut, pak Vol. Dackovi v hlavě zní, že se pořád ještě může zachránit, pořád může utéci. Nakonec se ale rozhodne, že svůj adoptovaný svět nezradí, a proti pudu sebezáchovy sféroportuje zpět.

 

 

Kapitola čtyřicátá druhá: Vraska

Část VII tohoto překladu.

 

 

 

Kapitola čtyřicátá třetí: Gideon Jura

Gideon sleduje bojiště a říká si, že to funguje. Stále více sférochodců se přidává do boje, a přidávají se i další gildy – vyjednávání byla zřejmě úspěšná.

Angrath a Arlinn vedou armádu Gruulů, z východu sem míří Tamiyo a Narset se simickými silomágy, z jihu Tibalt a Davriel Cane v čele démonů, orzhovských vymahačů, obrů a chrličů.  Ze západu pak tajemná sférochodkyně říkající si Poutnice s mohutným ohebným mečem doslova rozmetává celé šiky Věčných, jištěna Boruvem a ledevskými jezdci.

A z nějakého bizarního důvodu, zatímco ostatní bojovali proti Bolasovým silám, lithomantku Nahiri viděl o pár střech dále, jak bojuje s upířím chodcem Sorinem Markovem.

Kruci, neříkal mu někdo, že Markov je zazděný?

Gideon cítil nutkání zaletět k těm dvěma idiotům a zeptat se jich, co to kruci dělají, ale neměl na to čas. Dole pod sebou viděl Poutnici (v její nezaměnitelné bílé) a Canea (v jeho nezaměnitelné černé), jak si razí cestu do jádra konfliktu.

Poutnice si držela Věčné od těla rozmachy svého širokého meče. Ale manová stopa za ním slábla. Otočila se na Gideona a vykřikla zpod svého širokého klobouku „Prašť mě!“

„Co?“

„Prašť mě! Co nejvíc můžeš! Teď! Hned!“

Takže se Gideon Jura rozmáchl a jeho pravý hák s rozmachem, co by složil deset sférochodců najednou, dopadl na Poutničinu čelist. Hlava se jí pohnula sotva o centimetr,  zatímco se kinetická síla úderu přelila do její paže a meče. O vteřinu později už zase kosila Věčné po desítkách.

Cane mezitím povolal lávového démona, který spaloval, čeho se dotkl. Trojice chodců a Caneův mazlík si probojovávali cestu k Nisse, Arlinn a Angrathovi. Gideon, příliš daleko na to, aby zasáhl, spatři, jak Věčný sahá po Nisse zezadu. Sotva stihl vykřiknout varování, než se zjevil Davriel Cane a chytil Věčného těsně předtím, než by sevřel Nissu. Řvoucí bolestí vysál Davriel černé Prastaré kouzlo z věčného a jeho sevření Nisse neublížilo. Otočila se a probodla mu hlavu.

Cane se svíjel bolestí, ale Angrath ho chytil za plášť a hodil ho za sebe, zatímco čistil prosto svými planoucímu řetězy. Kord, v módu berserka, rvala Věčné na kusy zuby a holýma rukama. Gideon se chmurně usmál. Dobří vyhrávají.

Když se ale podíval na Bolase na vrcholu pyramidy, s drakem to ani nehnulo. Ba by i řekl, že se ten zmetek směje! V tu chvíli ale zaduněla rána a portál se zhroutil. Mise Amonkhet byla úspěšná.

Gideon se vrhnul zpět do boje.

 

 

Kapitola čtyřicátá čtvrtá: Chandra Nalaar

Chandra, Saheeli a Lavinia dostaly za úkol deaktivovat Nesmrtelné slunce. Nissa Chandře před misí kladla na srdce, že Dovinova magie je magií detekce chyb a slabých míst, a aby mise uspěla, nesmí být pro tuto misi Chandra Chandrou.

Slunce září přímo před nimi, asi dva metry ve vzduchu, přímo v centru mezi třemi věžemi Nového Prahvu. Jsou očekávány – jakmile se přiblíží, vyhrnou se na ně thoptéry. Saheeli ovšem má trumfy v rukávu – šest kreací připomínajících okřídlené bandary vzlétne a vztyčí aetherové matoucí pole, a thoptéry padají po desítkách dolů.

S pomocí Saheeliných výtvorů se dostanou k Baanovi blíže, ale vedalken se chová jako obvykle.

Potřásl hlavou téměř smutně. S povzdechem promluvil, přesně tak akorát, aby byl slyšet přes vřavu boje a ani o decibel více. „Rozhodnutí poslat azorijskou odpadlici a dvě Kaladeshanky – tedy tři osoby, co mají proti mně velmi osobní rozepře – nic nemohlo být předvídatelnějšího. Předpokládám, že jste se všechny přihlásily dobrovolně – ba ještě s nadšením?“

Baan se ještě chvíli chladně posmívá, o to více, když na něj Chandra namíří ruce. Ano, to je ta Nalaar, co si pamatuje. Mrknutím oka povolá třicet thoptér, které vytvoří mezi ním a Chandrou štít, který jej ochrání před jakoukoli explozí.

Ale v tom se mu otřese země pod nohama. Druhá Chandra Nalaar – ta pravá – právě taví podstavec Nesmrtelného slunce, a celý systém vypadává z rovnováhy. Pohlédne zpět, právě aby viděl, jak se první Chandra proměňuje v pána Dimirů Lazava, s izzetským plamenometem na zádech pro dokonalejší iluzi. Než stačí cokoli udělat, Lazav zaútočí – ale ne plameny, na které byl Baan připraven. Vzduch protnou dvě malé kovové hvězdice a zabodnou se Dovinovi Baanovi přímo do očí. Slepý a krvácející Baan řve.

Chandra vstoupí na Nesmrtelné slunce a na chvíli je pohlcena jeho mocí. S ní by mohli přece Bolase porazit…NE! Odrecituje Azorovo deaktivační kouzlo, které ji naučil Jace.  Baan ještě ale není vyřízen, a tlesknutím posílá na opovážlivce všechny thoptéry, které zbyly. Chandra, stále posílena mocí Slunce, ovšem použije vše, co se naučila ze studia s Jayou, a v ohnivém infernu její plameny zacílí každou jednu thoptéru a zničí ji.

Baan, v situaci, kdy se nemůže dopočítat ani 1% potenciální úspěšnosti, využije deaktivace a prchá.

Mise splněna.

 

Kapitola čtyřicátá pátá: Dack Fayden

Dack je zpátky v bitevní vřavě. Je svědkem toho, jak Samut smutně povzdechne, kolikrát bude muset ještě svého někdejšího bratra osvobodit, než zabije mocného minotauřího věčného jménem Neheb.  Je svědkem, jak se v boji potkají Sarkhan Vol a Poutnice, očividně vycházející mnohem přátelštěji než Vol s Karnem.

A pak to ucítí – ta odporná síla, co je držela na Ravnice, je pryč. Mise k deaktivaci Slunce uspěla.  Dack zjistil, že může uniknout – a nebyl sám. Popravdě to udělalo najednou tolik bojujících sférochodců, že se Hrůzohorda, doposud zatlačovaná k citadele, začala opět sbírat k útoku.

Dack byl v hrozném pokušení odejít také.

Kruci, vždyť jsem zloděj. Kdo jsem, abych zůstával, když ostatní utíkají? A nemyslím jen bastardy jako Ob Nixilis. Hodně jich opouští boj. Proč ne Dack Fayden?

A pak uvidí Poutnici, jak je v pasti mezi dvěma Věčnými. Udělá ale něco, co nechápe – sféroportuje pryč a hned zpět za ně, a pak jim utne hlavy. Dack kouká. Sféroportace je namáhavá, když se zadaří, zvládne ji tak jednou za den. Ale tohle?

Ale nakonec se rozhodne. Dack Fayden, největší zloděj v Multivesmíru, dneska nebude ten, co uteče. Dneska bude ten zloděj, co zůstane…

 

 

Kapitola čtyřicátá šestá: Kaya

Sekce II tohoto překladu.

 

 

Kapitola čtyřicátá sedmá: Jace Beleren

Jace je zmítán protichůdnými city. Společně s Jayou a Teferim se přihlásil do týmu pověřeného likvidací Liliany Vess. Řekl jim, že neměl na výběr. Musel to být on, kdo její neutralizaci naplánuje a provede.

Jeho ixalanská epizoda a zejména přátelství – či snad vztah – s Vraskou mu v plné nahotě odhalily, co bylo doopravdy mezi ním a Lilianou. Jak ho využívala, zneužívala, a ještě hůř. Ale přes to všechno mu něco říkalo, že někde v jádru Lilianiny duše je ještě něco více…

Jediný, kdo nemá z týmu žádné vazby, je Vivien Reid. Ta by nejraději ovšem zlikvidovala Bolase samotného, ale to není možné – to připadne Gideonovi a boji nablízko s Černomečem.  Aby to bylo možné, musí vyčistit cestu – a to znamená odstranit Vess a Hrůzohordu.

Všichni čtyři zaujali pozice na budovách poblíž schodů citadely, kde stála Liliana. První byl na řadě Teferi, který seslal kolem Liliany pole pomalého času, které jí zabrání reagovat rychle na útoky. Pak Jaya, precizní tenký paprsek ohně, který měl vypálit Lilianě do hrudi díru. Nečekala to, ale ani nemusela. Z Řetízkového závoje se vynořily přízraky bez tváře a odrazily paprsek neškodně mimo. Jace věděl, že to jsou duchové Onakke ze Závoje, ale nikdy je neviděl chovat se takto. Bolas zřejmě Lilianu donutil k využití plného potenciálů závoje. Zachmuřil se.

Vivien vyslala šíp, a další Onakke vyrazil, aby jej odklonil. Ale šíp nebyl pravá hrozba. Esence skallského vlka se zhmotnila, proskočila duchem a zakousla se Lilianě do ramene.

Liliana hořela, krvácela, útoky byly stále rychlejší a ani Onakke, zpomalení polem času, nedokázali odrazit všechno. Začala vysávat závojem esence Věčných okolo ní, aby se hojila.

Nastal čas to ukončit. Jeho psychický útok sevřel Lilianinu mysl a paralyzoval ji. Jayin plamen jí spálil kůži na hrudi a z Vivienina šípu vyskočil skallský jedovatý pavouk, která zaťal kusadla do jejího krku. Křičela, trpěla, ale Jace držel pevně, bránil jí povolat na pomoc Věčné-Bohy, či Bolase.

Ono to funguje. Vyjde to.

Dojde ale k tomu, k čemu asi muselo. Bolas si všimne. Ačkoli byl pohlcen Prastarým kouzlem a nic neslyšel, plameny a  šípy nakonec jeho pozornosti neunikly.  A Bolas má ještě pro Lilianu Vess využití.

Čtyři magické výboje zničí budovy, na kterých úderný tým stojí. Díky Teferimu, který zpomalí pád, se nikomu nic nestane.  Všichni přežijí, ale i Liliana, která horečně pohlcuje energii věčných, aby svá strašná zranění přežila.

Selhali. Druhý pokus už nedostanou. A někde hluboko, část mysli Jace Belerena je za to ráda.

 

 

 

Kapitola čtyřicátá osmá: Liliana Vess

Liliana je ve strašném stavu. Bolas ji zachránil, ale s jejím vyléčením se očividně neobtěžuje. Odmítá využít nabídky Onakke ze závoje, a postupně, útrpně vysává energii z jednoho Věčného za druhým.

Každý kousek těla ji bolel. Jako by všechny nervy byly obnažené. Ale co ji bolelo daleké více, byla ozvěna Jace Belerena v její mysli.

Chtěl mne zabít. Ne se mnou mluvit. Nikoli mne zastavit. Pokusit se mne přemluvit, abych přestala. Neomráčit mně. Chtěl mne prostě zabít.

Jedna její část se ničemu nedivila. Jiná jí říkala, že jí Bolas nedal na vybranou, tím pádem i ona jim  – Jaceov, Řízkovi a spol. A třetí část jí říkala, že si zaslouží smrt.

Co mne vlastně čeká za živpt, až bude po všem? A bude někdy po všem, nebo bud věčně Bolasovou hračkou a figurkou?  Možná jsem je měla nechat mne zabít…

A poslední část – ještě hlouběji, než ta třetí – uronila slzu za ztrátu muže, který ji kdysi miloval, a kterého možná – možná – kdysi milovala také…

Kapitola čtyřicátá devátá: Teyo Verada

Sekce IV tohoto překladu.

 

KONEC AKTU II

 

Můžete zanechat komentář, nebo trackback z vaší vlastí stránky.

4 komentáře k “Válka jisker – shrnutí, část druhá”

  1. Honza2 napsal:

    Jo, kapitolka u Nesmrtelného slunce patřila k těm nejlepším. Jako bych Dovina slyšel…

  2. Kuba napsal:

    On má vyjít Magic the gathring seriál na netflixu!? Víte o tom? Uz ted se tesim

  3. K napsal:

    Nemáte nejake informace o tom novim magic the gathering serialu na netflix?

    • Honza Adam napsal:

      Zatím nevíme víc kromě toho, že za ním stojí režiséři Avengers: Endgame, že se soustředí na „současnost“ příběhu. a že bude hodně založen na postavách a jejich vývoji.

Zanechte odpověď