Válka jisker II – Opuštění, část třetí

Třetí a předposlední díl shrnutí příběhu knihy Válka jisker – Opuštení od Grega Weismana. Ve dvou dílech nás čeká poslední oddíl knihy, nazvaný „Zabijáci“, ve kterém se definitivně dozvíme o osudu Liliany, Tezzereta a Dovina Baana…

 

 

 

 

ČÁST TŘETÍ: ZABIJÁCI

 

Kapitola 45: Teysa Karlov

Zoltan přichází za Teysou, ale ta už ví, že selhal. Posmívá se upírovi, ten konstatuje, že za to může Ral. Tomik ho miluje natolik, že na něj prostě upírovo svádění nezafungovalo. Teysa pokývne, a konstatuje, že tedy spustí plán C.

Kapitola 46: Vraska

Zatímco Varolz, Azdomas a Storrev přihlížejí, Vraska sedí na zemi ahraje kuličky s Kyteringou, malou devkarinskou holčíčkou, kterou zachránili Golgari pod jejím vedením, když osvobodili skupinu uvězněných sférochodců a civilistů. Kyteringu tenkrát podala Vrasce Mu Yanling, a dívka ji od té doby bere jako svou spasitelku. Vraska ji učí hru kanala ze svého dětství, a používá k tomu modrou kuličku od Aeshy z Kaladeshe.

Pak zazní volání po královně. Cevraya, devkarinská šamanka, vede mladého elfa, kterého Vraska sice nezná, ale podle lebkové masky jej identifikuje jako devkarinského lovčího – Myczila Savoda Zunicha.

Cevraya prohrála boj o místo matky  s Izoni, a společná nechuť k ní udělala z Cevrayi a Vrasky opatrné spojenkyně. Myczil Savod Zunich, oproti tomu, byl jediný syn Jarada vod Savo, předchozího gildovního pána. Když Vraska Jarada zkameněla, Myczil nebyl přítomen, lovil hluboko v Podměstí leviatana, a popravdě se o všem dozvěděl až mnoho měsíců později, kdy se vrátil na vyšší patra teritoria. Nijak se proti nové královně neprojevil, a Vraska nepovažovala za nutné ho dodatečně zabít.

Cevraya jí sděluje, že Izoni poslala za Mycem pavouky a pokusila se jej zabít, ve strachu, že by se Devkarinové mohli spojit nikoli za ní, ale za jediným synem jejich bývalého pána.  Vraska Mycovi nabídne bezpečné místo u jejího dvora.

Mladý lovec pro ten návrh samozřejmě moc nadšení nemá. Zabila jeho otce, a i když  to byl dávno jiný elf, než ho kdysi vychoval, zejména po jeho první smrti deset let po Dekamiléniu, pořád to byl jeho otec. Ale to neznamená, že by ho viděl rád v její sbírce, a že by se k ní rád přidal.

Kyterinze se nelíbí, jak  mluví s její hrdinkou. Myc jí na to řekne, že královna zabila nejen jeho otce, ale i jejího. Vraska přisvědčí. Udělala mnoho věcí pro dobro Golgari, a ne na všechny je pyšná. Ale jí by nikdy neublížila.

Myczovi pak přísahá, že bude ochraňovat všechny Golgari, nehledě na původ. A kdyby ho chtěla zabít, už to udělala, sama a svým pohledem. A ne posílat pavouky. V očích se jí zeleně zableskne, ale Myc neuhne. Poté, co se jeho otec stal lichem, už to nebyl nikdy zcela on. A ne se vším, co dělal, Myc souhlasil. Nakonec už bez sarkasmu přijme její nabídku ochrany. Sedne si k nim a společně s Kyteringou pokračují v hraní kanaly.

Baan měl pravdu, pomyslí si Vraska. Co všechno dokáže jedna sklenice s pavouky.

 

Kapitola 47: Ral Zarek

Ral a Poutnice stojí před Tezzeretovou pevností. Ral se snaží Poutnici přimět, aby případné zabití Tezzereta nechala na něm. Jí je jedno, kdo si nakonec přivlastní zásluhy, ale pokud bude mít šanci, tak jí využije. Varuje ho, že si příliš věří. On na to, že už ho jednou porazil. Ale to byl Bolasův poskok, nyní je daleko nebezpečnější, opět varuje Poutnice.

Zaútočí na ně Tezzeretovi chrliči, ale odrazí je. Ve stěně zůstane otevřená spára, kudy vyletěli. Oba tuší, že to je asi past, a že na ně Tezzeret čeká – ale i tak jdou dovnitř.

Kapitola 48: Teyo Verada

Kaya, Teyo a Krysička se pokouší dostat z Liliany Vess, co se stalo. Ona ale nereaguje a neustále se vrací k plení. Teprve, když se Teyo pokusí sundat její zlatý obojek, začne tento žhnout a spálí jí krk a Teyovi ruce. Liliana křičí bolestí. Kaya se na něj podívá tak, že by se za to opat nestyděl. Cítí se jako blbec. Než se Liliana podívá přímo na ně s plameny v očích a chytí jej pod krkem.“

„Při samotném Urzovi, co si sakra myslíš, že děláš?“

Kapitola 49: Jace Beleren

Jace konečně potkává Vrasku, ale ta je na odchodu, Přesto se na něj snaží být hodná a vysvětlit mu, proč dělá to, co dělá. Ví, že kdysi Lilianu miloval, a chtěla ho ochránit, jakkoli dětinsky to zní. A aby byla upřímná, souhlasí s gildami, že si zaslouží Liliana zemřít. Kdyby nic jiného, díky ní zemřelo přes sto Golgari. Jejích lidí. A nyní musí jít. Gildovní byznys. Políbí jej a nechá jej stát ve dveřích.

Kapitola 50: Krysička

Krysička se vkrade do Panství Vessů a zblízka neviditelná sleduje večírek, jenž pořádá „Paní Liliana Vess“. Když si ji prohlédne zblízka, zjistí, že paní Havraní Vlas není vůbec podobná, kromě oblečení a tmavých vlasů. Vypadá ale přesně jako ilustrace na obálce knihy Pád rodu Vessů, kterou má vedle sebe.  Paní Obálka pak začne s promluvou, mluví o Kabalu, Belzenlokovi, který Kabal brzdil a měl padnout, a ptá se hostů, kdo my měl nastoupit na jeho místo a Kabal znovu pozvednout. Hosté se shodnou, že Kletba rodu Vessů, ona sama.  Krysičce něco nesedí, a pak to zjistí – zombie, které stráží Paní Obálku, jsou jen iluze. Nepáchnou. Když si na ně ze zvědavosti sáhne, rozzáří se safírový medailon na krku falešné Liliany. Ta okamžitě velí, že je zde vetřelec a ať jej najdou. Krysička ztuhne. Musí utéci, ale předtím se ještě pokusí vzít ze stolu vedle Paní Obálky Bolasův vejčitý Kámen stvoření. Ale jakmile se ho dotkne, vzedme se vlna křiku. Oni ji vidí! Pustí drahokam a utíká, co jí nohy stačí. Slyší rozzlobené hlasy, které se přou, jaké kouzlo ji odhalilo. Ale Krysička ví. Žádné. To ten drahokam. To je léčba na její kletbu!

Kapitola 51: Liliana Vess

Liliana se probere jako z mlhy. Ruce jí krvácí, krk pálí, a před ní stojí mladý chlapec, který jí nasazoval náramek otroka! Vrhne na něj svou magii smrti, ale Gideon se ochrání světelnou aurou. Cože, Gideon? Ne, není to on, ale jeho magie je Řízkově dosti podobná. A pak si uvědomí, že toho chlapce spatřila a jeho geometrické štíty viděla na Ravnice. Je jí jasné, co se děje. Pak si všimne i té druhé – kudrnaté ženy tmavé pleti. Takže tyhle ji poslali zabít. Chlapec blokuje její útoky štíty, chrání sebe i svou parťačku.  S dalším kouzlem chlapec vytvoří světelnou kouli kolem ní a Lilianu málem dostane vlastní magie. Uhne, ale srazí ji to na zadek. Žena velí, aby na její povel spustil štít. Ale chlapec odmítne. Prý bude lepší, když je udrží nějakou dobu od sebe. Liliana nechápe. Ten chlapec se ji snaží…chránit? Proč by ji proboha kdokoli, kdo zažil Ravnicu, chránil? Boj pokračuje, Liliana povolá zombie na pomoc, ale pak dostane ránu zezadu do hlavy a zatmí se jí před očima. .

Kapitola 52: Dovin Baan

Vraska přichází do Baanova bytu a informuje jej, že plán fungoval. Jistěže, odpovídá tak trochu sheldoncooperovsky.  Ale neřekl jí celý plán. Ptá se jí, zda tedy mají dohodu. Mlčí. Baan si v hlavě počítá pauzu. Pět celých sedm vteřiny, a znamená to, že ještě vážně uvažuje, že ho i tak zabije. Pět celých šest a méně znamená, že mlčí jen proto, aby nedala najevo příliš svou dychtivost.  Po přesně pěti celých pěti vteřinách Vraska odpovídá, že ano. Nechá jej žít výměnou za jeho služby. Se všemi potenciálními následky pro ni.  Zvolila sebe a Golgari, před vším ostatním.

Pak jí Baan ukáže svou vlastní sochu, kterou zde vytvořil ještě před pár týdny, jako jeden z kontingenčních plánů. Nepočítal s tím, že ho Lazav oslepí, ovšem. Setkáni s Vraskou zde ale zvažoval s 8,9% pravděpodobností.  Vraska se ptá, co s ní tedy bude nyní dělat? Navíc, když je nyní slepý, nikdo jí neuvěří, že jej zkameněla. Baan s lehkým úsměvěm odpoví, že to není třeba. Stačí to dobře připravit, a mít svědky. Hlavně jednoho konkrétního. Chandru Nalaar.

Kapitola 53: Kaya

Krysička pouští poleno, kterým omráčila Lilianu. Kaya se neskutečně zlobí na oba, ale hlavně na Teya, jehož neuposlechnutí jejích povelů ohrozilo všechny. Krysička je uklidňuje a když se uklidní, poví jim o svých zážitcích z Panství – o otrocích, zombiích, co se z iluzí proměnily na skutečné díky modrému amuletu a drahokamu, který ji zviditelníl, o paní Obálce…Teyo mezitím chodí okolo a pořád čichá, jako by se snažil něco rozpoznat.  Pak na to konečně přijde! Krysička páchne stejnou podivnou vůní, jako cítil už od začátku. Je to magie džinů, kterou zná z Gobakhanu. Kaya nemá tušení, co je to džin, takže jí to Teyo vysvětluje. A podle toho, jak moc je touto vůní Panství i Krysička prosycena, musí Paní Obálka využívat služeb opravdu mocného džina, jehož mocná magie dlouho přetrvává,

Kaya řekne, že to je sice pěkné, ale že sem přišli dělat něco jiného, a přitlačí dýku na Lilianin krk. Skápne krev. Teyo a Krysička se jí snaží zabránit, a prosí ji, ať první pomohou otrokům. Kaya říká, že to není její starost. A Krysička jí připomene přísahu Stráže. Nepamatuje si ji snad? Pamatuju, ale- 

… ale nakonec Kaya řekne, z jakého důvodu by to nemohla udělat až potom, co skutečnou Vess zabijí.  Možná má důvod ona, říká Teyo, a ukáže na Lilianu, která se probrala. S dýkou na krku se ani nepohne, jen řekne. „Nemám důvod. Jen prosbu. Poslední přání, než mne zabijete.“

Kapitola 54: Ral Zarek

Ral a Poutnice se probojovávají skrze první místnosti Tezzeretovy pevnosti. Spousta poměrně cool popisů boje, kdy oba chodci využívají svých unikátních schopností, zejména Poutnice, její kinetický meč a spontánní sféroportace stojí za to. Porazí chrliče, golemy, i obřího stokolezce. A pak projdou branou vstříc konání hlavního souboje večera. V blyštivé hale plné přístrojů je vítá usmívající se Tezzeret. Prý nikdy nečekal, že tady Zarka jednou uvítá.

Kapitola 55: Liliana Vess

Liliana se dívá na své určené vrahy a pomalu se rozpomíná.

Nedbaje na varování Kariny Témoin, nakráčela Liliana přímo do panství a chtěl konfrontovat podvodnici, ale ke svému úžasu zjistila, že se nedokáže zmocnit jejích zombií, které jsou pouhé iluze. Krkavčí muž se jí zjevuje a ponouká ji, ať se zase oddá jemu a Onakke. Přece nedovolí, aby ji porazili nějací šejdíři. Ale Liliana si raději nechá nasadit obojek, než aby se poddala Krkavčímu muží. Podvodnice si pak všimne Kamene stvoření, a přikáže Lilianě, aby jí ho dala. Když se ho dotkne, objeví se její pravá podoba – stařena s šedými dredy. Rychle jej zahodí. Jedna z komořích, korka, zůstane a dá se do hovoru s „Lilianou“. Stařena jí někoho připomněla. Jistou nešikovnou učednici Kabalu, kterou kdysi měla pod sebou. Prý spravovala inventář relikvií. A prý si pamatuje, že tam kdysi byla stará zašlá lampa, co měla na víčku safír. Docela podobný tomu, co má Paní nyní na krku.  Ale nemusí se bát, ona to skladiště dobře utajila. Moudrý krok, praví „Liliana“, na rozdíl od toho co činí právě teď. Korka stačí jen překvapeně vydechnout, než „Liliana“ zavelí „Umlč ji,“ safír zableskne a bývalá kněžka najednou nemá ústa.  Pak přikáže neznámému cíli, aby ji vzal pryč a utopil v močále. A ať jí nezapomene vrátit ústa. Korka zmizí v modrém dýmu. Liliana to sleduje skrze mlhu v mysli. Teprve pak se k ní „Paní“ otočí a po krátkém zvažování ji pošle do zahrady.

Zpět do přítomnosti. Liliana je prosí, aby jí pomohli svrhnout tu, co se za ni vydává, a jejího džina. Pak ať ji klidně zabijí.  Mladí Kayu nakonec přemluví. Liliana si znekrotizuje tkáň pod obojkem, protože pak ji bude pokládat za mrtvou a neublíží ji. Chce jej sundat. Smůla, říká Kaya. Má plán a pro ten plán si ho musí Liliana nechat.

Kapitola 56: Teysa Karlov

Tomik přichází za Teysou a konfrontuje ji s faktem, že za ním poslala Zoltana, aby jej svedl, Maladolu, aby jej zastrašila, a Morova, aby jej zkusil uplatit. O co jí jde?

Teysa se usměje. Chtěla mu dokázat, že je opravdu vhodným kandidátem na permanentně zastupujícího gildovního pána. Nechce gildu sebrat Kaye, ta ať si v klidu plní ceremoniální funkce, když se náhodou objeví.  Tomik je natolik jiný, než ostatní prohnilí Orzhovové, že se na místo výborně hodí. A ať si nedělá hlavu s tím, že proti starým rodům je „nikdo“…ona dá veškerou moc jména Karlovů do jeho služeb, pokud odsouhlasí, že bude permanentním zastupujícím gildovním pánem. Ptá se, proč to nechce pro sebe. Teysa se usměje. Chce svobodu, jako Kaya. Moci se projít po ulici. Dát si někde jídlo a nebát se, že je otrávené.  A taky nechce tisíce smluv, které jí drtí duši, ale to neřekne nahlas. Bouchne holí o podlahu. Síce to netřeskně, jak doufala, ale měkký úder má taky něco do sebe. Sakra, chce přece to, co on. Silné a odolné Orzhovy. A co Kaya, ptá se Tomik. Myslí si, že s tímhle nebude souhlasit, usměje se Teysa?

Když Tomik odejde, ze stínů se vynoří Lazav. Zakření se. Ptá se, zda tohle byl plán F nebo G.

„Tohle, drahoušku,“ řekla Teysa a posadila se zpět do ebenového křesla, „byl vždycky plán A.“

Jistě, říká Lazav. Skutečnou mocí za Kayou je Tomik, a skutečnou mocí za Tomikem Teysa. Je  tak hned dvakrát chráněna. Co triumvirát, ptá se Lazav? Co by – Na Zoltana Tomikovo odolávání zapůsobilo tak, že se karty skoro obrátily a nyní má pro něj upír sám slabost, Maladolu zpracovává Bilagru a co se pontifika Morova týká, jeho bratranec Lazslo bude potřebovat jen popíchnout, aby se postaral o „čerstvou krev“ v rodinném byznysu.   A Teyse vůbec nevadí Tomikův nápad na „lepší, laskavější Orzhovy“. Proč lidi sdírat z kůže, když mohou nyní odpouštět? Peníze jsou jen prostředek, důležitá jsou srdce a duše.  Kdyby věděla, že to Orzhovu pomůže, klidně Tomikovi dovolí odpustit všechny dluhy. Noví Orzhovové k nim budou přicházet ne z peněžních, ale duchovních důvodů. Duše, nikoli duchové.  Lazav se ptá, proč mu to všechno říká. Protože je dobrý v  tom, co dělá, říká Teysa. Stejně jako Tomik. Jako ona. Kdyby to před ním tajila, stejně by se to dozvěděl, a ještě by mohl nadělat škody. Takže mu nabízí otevřeně spojenectví. Má lepší cestu, jak dosáhnout svých cílů, než pomáhat jí s jejími? “

„Teď rozumím. „Cesty různé, společný cíl.“

Přesně. Takže máme dohodu?“

„Ano.“

„Skvělé. Nalil byst teď čaj?“

Kapitola 57:  Krysička

Teyo, Kaya, Liliana a Krysička provedou svůj plán. Teyo hraje potulného mnicha, kterého přivedla Liliana své paní.  Ta se těší z nového otroka. Když přikáže džinovi, aby mu vykouzlil obojek, Teyo polapí modrý dým z amuletu do světelné koule, Krysička ukradne safír a Kaya znehybní Paní Obálku. Teyo vykřikne na Krysičku, ať zničí amulet, tím vysvobodí džina z područí podvodnice. Ta s ním praští o stůl. Podvodnice křičí, že je všechny zabijí. Krysička s ním majzne o stůl podruhé…

Kapitola 58: Ral Zarek

Ral a Poutnice bojují s Tezzeretem, respektive Ral s Tezzeretem a Poutnice s jeho megachrličem. Je to nerozhodně. Pak ale jeden z Ralových blesků nešťastně oslepí na chvíli Poutnici a chrlič ji omráčí úderem. Ta se tím pádem přestaně koncentrovat na Alaru a spontánně sféroportuje.  Při Cruciově slezině, utrousí pomlácený Tezzeretuž jsem si myslel, že ta otrava nikdy neodejde.

A pak to začne. Tezzeret se mu posmívá – myslí si, že se na něj nepřipravil? Arogantní hejsek. Ral na něj vrhne, co jde – Tezzeretův Sférový most v jeho torzu nasaje veškerou energii a pak otevře portál, ze kterého vylétnou meteority. Když se Ral zbrchá, Tezzeret se ho ptá, zda to chce zkustit znovu,nebo zda by už dal přednost pěstem. Ral na něj ještě jednou vrhne vše, co nasaje i z okolních strojů. Víc, než co dokázalo oddělit ruku Věčného-Boha Kefneta. Když světlo pomine, Tezzeret stojí, kde stál, a čočka Sférového mostu se pomalu zavírá zatímco odvedla energii na jinou sféru.

Takže teď pěsti, ptá se Tezzeret?

Ral vyrůstal na ulici. Není nezkušeným bojovníkem. Jenže Tezzeret je o dvacet čísel vyšší, třicet kilo těžší a má jen velmi málo měkkých míst, kam ho trefit, aby ho to bolelo. Tezzeret ho zmlátí, že se sotva hýbe. Ale pak se mu omluví, že se nechal unést.

Tezz si k němu dřepne. „Hele, boj je u konce. Pojďme si popovídat, co dál.“ Pak si odpojí živou rukou tu etheriovou v rameni. Pak zavolá na svého homunkula, který ihned přikvačí s novou, čistou, nezakrvácenou.

Pak Ralovi řekne, že ta stará je jeho. Jako důkaz jeho „úspěchu“ Ral nechápe. Takže mu to Tezzeret vysvětlí pomalu a jasně, jako hloupémů žáčkovi, který jen omezeně chápe, co se mu říká.

„Podívej se. Tu ruku nepotřebuji. A taky nepotřebuji třicet sférochodců, co mne loví. Však nemohou být všichni tak mizerní, jako ty, ne?“ Ral znova zakleje.

Tezzeret to ignoroval. „Mám dlouhodobé plány, Zarku, a rád bych, aby se mi do nich nikdo nepletl. Takže se vrať na Ravnicu. Buď hrdina.  Že to byl tvrdý boj, ale vyhráls. Hlavně jim ukaž tu ruku a řekni, že jsem mrtvý. Udělej to a oba vyhrajeme. A pokud mi ještě jednou řekneš, kam si prý mám svou laskavost a dobromyslnost strčit, zabiju tě. A pak dám stejnou nabídku dalšímu hrdinovi, co se pokusí o to, co ty.

Ral, který má na výběr jen zemřít, nebo odejít, z posledních sil chytne odhozenou paži a sféroportuje…sféroplouží se…na Ravnicu.

Kapitola 59: Teyo Verada

Druhý úder safír rozbije, a Teyo se zhrozí, když vidí hromadu kouře, co se z něj valí. Myslel si, že džina polapil do koule, ale byl to jen zlomek jeho esence. To také brání džinovi se zformovat cele, ale ani to nevydrží. V modrém mraku uvnitř domu se zrodí blesk a zasáhne jej. Štít se rozpadne. Džin nabere podobu, obří a strašlivou. Zaburácí hlas.

„ZAHID SE POMSTÍ! ZAHID SE POMSTÍ VŠEM!!!“

Skrze mlhu vidí, jak Krysička hází něco, co vypadá jako Bolasův drahokam, Lilianě.  Z nějakého důvodu mu to dává naději…

Kapitola 60: Tomik Vrona

Tomik odemyká dveře do bytu. Doufá, že tu najde Rala, triumfálního a v pořádku. Nechce přemýšlet nad alternativou. Co najde, je někde napůl. Ral zde je, ale zmlácený a popálený k nepoznání, nemůže mluvit, nemůže ani stát. Tomik si všimne, že přinesl Tezzeretovu paži. Ale Ral mu není schopen nic říci. Tomik jej uloží do postele a uhání pro léčitele.

Kapitola 61: Liliana Vess

Liliana sleduje, jak se zhmotní obrovský, opravdu obrovský džin. Je zázrak, že se do místnosti vejdou ještě oni. Pak někdo vykřikne „Paní Liliano, tady!“ a dívka , kterou Liliana nikdy neviděla, jí hodí Bolasův kámen duše, zatímco opět zmizí, jakmile drahokam opustí její ruku. Liliana ho automaticky chytí a před očima se jí zjeví obraz draka. Na chvíli se vyděsí, myslí si, že to je Bolas – ale ne, tenhle vypadá trochu jinak…už jen kvůli plošším a jinak zakřiveným rohům. Ale jinak je mu dosti podobný. V hlavě jí zazní hlas, který se představí jako Ugin. Ten ji ujistí, že nechce být dalším z řady jejích manipulátorů, a že jeho podobnost s Bolasem je dána faktem, že je jeho možná-o-něco-méně-zlým dvojčetem. Liliana se ohradí, že drahokam byl Bolasův, ale Ugin jí vysvětlí, že byl celou dobu jeho, a asi ji nepřekvapuje, že si Bolas vzal něco, co mu nepatří.  Nyní, očištěn od Bolasovy esence, má drahokam moc jí pomoci vyzdvihnout v ní to dobré, ale musí sama chtít. A také má pamatovat, říká Ugin, že to dítě, které jí kámen hodilo, tím neskutečně mnoho obětovalo.

Můžeš se nyní stát tvým lepším já, Liliano Vess. Ale musíš chtít. Musíš tak zvolit.

Co si zvolit?

Snad to, v co věřil Gideon Jura, že je v tobě dobrého?

Neopovažuj se  – vůbec ho do toho netahej! On už učinil dost!

Co by si pro tebe přál, Liliano Vess?

Nech…

Ugin se odmlčel, čekal.

On….on by chtěl…abych se aspoň pokusila…

Ugin pokývl hlavou a rozplynul se.

Počkej, POČKEJ!!!! Kam jde-

Liliana ohromeně zírá, jak se řvoucí džin chce pomstít, a chce začít s bezmocným Teyem. V hlavě cítí tlak, aby mu pomohla. Podívá se na kámen. Je překvapena, že ho opravdu chce zachránit, ač byl jeden z těch, co je poslali ji zabít. Ovládá ji snad nyní Ugin? Snaží se vyčistit si hlavu. Ne, ten chlapec ji zachránil před vlastní kolegyní. Zachránil ji. Ona ho chce zachránit. Ona. Liliana.

„VŠICHNI!!! VŠICHNI ZAPLATÍTE ZA TO, ŽE JSTE CHTĚLI UVĚZNIT MOCNÉHO ZAHIDA!!!“

A Liliana uslyší v hlavě další hlasy. Nositelko….

Kapitola 62: Kaya

Kaya slyší džinův řev. Odstrčí falešnou Lilianu stranou a skočí. Její dýky se zabodnou do džina tak akorát, aby ucítil bolest, načež se promění částečně v kouř , ona propadne a mocným úderem paže je odhozena přes místnost. Teyo se pokusí Zahida polapit do velkého kulového štítu, ale to džina zase jen rozzuří. Pak Teyo uslyší klidný, vyrovnaný hlas. Liliana, s tajemným závojem, s pomocí kterého kontrolovala Věčné, mu říká, aby džina pustil. Nerad to udělá, a před jeho hněvem jej ochrání armáda duchů z Lilianina závoje.  Onakke začnou vířit kolem Zahida, a mocný džin začne řvát bolestí. S pomocí Onakke a Závoje z něj Liliana vysává životní sílu. Teyo a Krysička ji prosí, aby toho nechala. Džin je tady jen další zneužitou obětí. Nemohou to napravit tím, že ho zabijí. Liliana se tedy Zahida ptá, zda oba mladé slyší. Zahid slyší. Zahid souhlasí. Pod jednou podmínkou. Chce Lilianu Vess.

Liliana skloní hlavu. Je ochotná to učinit. Ostatní si nezaslouží zemřít, ale Liliana Vess ano. Když ale Liliana vykročí směrem k džinovi, najednou vykřikne stará kabalistka „Nemůžete mně mu dát? Já jsem mocná Liliana Vess!!“ A až v tu chvíli pochopí, o koho Zahidovi jde.  Liliana udělá krok zpět. Kaya jen tuší krutý úsměv pod závojem. Pak Liliana přejde na krok k falešnici, sundá si obojek a odhalí pod ním mrtvou tkáň. Podívá se jí do očí a tiše, jen aby to slyšely ony dve a Kaya, pronese. „Hlupačko. jsem skutečná Liliana Vess.“  Ta na ni chvíli kouká, nechápavě. Pak pochopí. A propadne panice.

Liliana s vypětím všech sil oderve Onakke od Zahida a pohltí je zpět do Závoje. Zahid se konečně ..uvolní. Poděkuje jim. Ale jeden z nich si zaslouží jen mučení a smrt. Chytí kabalistku do své dýmající pěsti a vzduch naplní zápach spáleného masa. Džin se zle usměje. Tohle bude pomalé a užije si to.  Kaya skočí a ponoří své dýky do ženina krku a hrudi, zbavujíce ji utrpení. Zahida to nepotěší, ale Liliana ho varuje, ať už si znovu nezačíná. Pomsty se mu dostalo. Džin beze slova zmizí. Liliana si na prosbu Teya, kterému to řekla Krysička, sundá závoj, nicméně je zřejmé, že tak činí ne zcela snadno a po vnitřním boji.

„A co teď?“ zeptá se Kaya.

Kapitola 63: Chandra Nalaar

Chandra se objeví na Ravnice, protože nevěděla, kam jít. Na Kaladesh za matkou? Na Zendikar za Nissou? Sedne si na kámen a snaží si pročistit hlavu, a očistit duši. Najde ji Jace. Ptá se jí (řečnicky) zda byla mimo Ravnicu. Ano, byla. Na Kaladeshi? Ne. Tak kde?

Střih zpět. Chandra se probouzí se strašnou kocovinou v zlobří hospodě. Majitel se nad tou „drobnou holkou“ slitoval a nechal jí se tam vyspat. Někdo jí polévá obličej vodou. Je to Vraska. Prý našla Baana. Je na místě zvaném Zinara, na světě jménem Regatha. Prý ho tam vystopovali podle zápisků z jeho doby coby pána Azorianů. Má tam prý další skrýš. Chandře se to nezdá. Za prvé není tak neopatrný, za druhé, proč by se schovával na světě, kde snad jako na jediném Chandra …něco znamená. Byla tam abatyší Keralské tvrze, což se Vrasce nechce věřit.

Nakonec ale jde s ní. Baana najdou v jeho údajné skrýši nad lávovým jezerem. Po krátkém boji, který se skládá zejména z Baanových provokací a útoků jeho thoptér, vyrazí Vraska ze zálohy a utne mu ruku. Ten ale stihne uskočit a chce Vrasku skopnout přes okraj do jezera. Rozzuřená Chandra pak vrhne na Baana obří ohnivou kouli. Baan zmizí. Chandra si myslí, že utekl, ale pak přes Vrasčina záda spatří tělo, spálené a potápějící se do lávy. Vraska zuří a její oči planou zlatým světlem. Zabila ho, sebrala jí její úkol! Chandra je tak otupělá, že se ani nepokusí zavřít oči. Vraska na ni křičí, že nejen že zabila Baana místo ní, ale ještě spálila veškeré důkazy. Měla připravené speciální kouzlo, co by mrtvolu zkamenělo jako důkaz.

Chandra mdle namítá, že se za ni před Mizzetem a gildami zaručí. A snad by mohlo to kouzlo fungovat na onu useklou ruku, říká. Snad ano, na to Vraska. Chandra se omlouvá – pro Vrasku to byl úkol, pro ni to bylo sakra osobní. Vraska zmizí. Chandra se dívá do jezera a přemýšlí, proč se jí ani teď neudělalo lépe, poté, co zabila Baana. Protože přece dosáhla své pomsty. A ta pomsta chutná v ústech jako nic než prach. Sféroportuje na Ravnicu.

Střih zpět do přítomnosti. Měla jsem nějaký byznys na Regathe, říká Jaceovi. Jace jí říká, že došel k závěru, že se aspoň musí pokusit zachránit Lilianu. Chandra souhlasí. Kde začít? Na to Jace říká, že z Exaviny mysli zjistil, že Jaya pomáhala Kaye najít Lilianinu stopu. Chandra se diví, proč by jí to Jaya bývala neřekla.  Ptá se, zda Jace ví, kde je Jaya teď.

Kapitola 64 Krysička

Teyo pomáhá Kaye odstranit Karinin obojek. Také ostatní sluhové si je sundávají a odcházejí zpět, snad ke svým rodinám. Společně opouštějí nyní už zase pobořenou hlavní budovu Panství Vessů.  S Krysičkou najdou Kayu a Lilianu, jak se vzájemně poněkud nebezpečně měří jedna druhou pohledem.

Teyo a Krysička apelují na Kayu, aby nechala Lilianu žít. Ta si není jistá. Dohodu splnili, je Liliana připravena zemřít? Ano, pokud je ona připravena ji zabít, na to Liliana. Kaya říká, že si Liliana užívala to, když džin trestal její „dvojnici“. Přijde ji dost zlá na to, aby ji měla zabít. Liliana na to, že nemůže nesouhlasit.

Vloží se do toho Krysička. Znova říká Kaye, že Liliana je sice ne zcela „dobrá“, ale mohla by být daleko horší. To prý není dost přesvědčivý důvod nechat ji žít, říká Kaya.

Krysička poukáže na to, že Liliana mohla Zahida zabít skrze Závoj,  ale nakonec to neudělala. Mohla zabít snadno i je, ale neudělala to. Museli ji přemluvit, ale udělala správné rozhodnutí, stejně jako nakonec s Bolasem. Je na cestě ke spasení, ona to ví.

Kaya potřásla hlavou. „Krysičko…jak tohle můžeš všechno vědět?“

Střih zpět. Boj s džinem. Krysička se už neudrží. To vejce, ten drahokam, lék na její kletbu, je na dosah. Tak ho chňapne. Najednou ji vidí. Ale pak k ní promluví hlas.  Krysička se ptá „pana Vajíčka“, zda na ni právě promluvil. Ano. Říká jí že kámen má moc odhalit v každém jeho pravé já. Pro Bolase to byla stále hrůza a noční můra, ale pro jiné…Krysička je ráda, že ji vyléčil. Pro teď, říká kámen. Možná ho někdo nyní potřebuje více, než ona. Krysičce je nějakým způsobem jasné, že myslí paní Havraní vlas.

Ta cetka byla její nadějí pro normální život. Vy chcete, abych se vás vzdala? Ale …jste tak blýskavý. A s vámi..s vámi…

Rozhodnout se musíš sama. Co ti říká tvé skutečné já?

Krysička byla dlouho zticha -anebo vlastně vůbec ne dlouho?

Vy teda hrajete pěkně nefér, pane Vajíčko.

Otočila se hodila kámen Lilianě „Paní Liliano, tady!“

Zpátky do přítomnosti. Kryšička odpovídá Kaye, že to prostě tak cítí. Fakt silně. A pak se stane něco zajímavého. Liliana Krysičku uvidí. Mlhavě, a pak výrazněji. To je ta holka, co mi hodila drahokam, říká. Krysička je nadšena a skáče radostí. To je přece dobré znamení, říká Kaye. Kaya nakonec s úctou pokývne. Vzpomene na slova kmotra Boruva – kdokoli dosti dobrý na to, aby viděl naši Araithii, si zaslouží, abychom si jej vážili.

Kaya má pár otázek. Pokud se jí nebudou líbit odpovědi, vrátí se k původnímu plánu.

Liliana odpovídá. Ano, byla členkou Stráže. Ano, pak sloužila Bolasovi, protože se zmocnil kontraktů vlastnících její duši. Ano, ve svém sobectví vyměňovala životy jiných za prodloužení vlastního. Ale na Ravnice se snažila minimalizovat obětí, jak to šlo, aniž by vzbudila Bolasovu pozornost. Například zakázala Věčným vstupovat do domů a uzavřených prostor. To Teyo potvrdí, opravdu to tak bylo. Kdyby jen všichni nebojující zůstali uvnitř , říká Liliana. O Prastarém kouzlu se dozvěděla až to ráno: Ano, nechala zemřít stovky chodců, místo sebe. Pak už neměla nad Věčnými kontrolu – ti sledovali chodce do budov, přitahováni kouzlem.

Celou dobu doufala, že se najde šance Bolase zradit, aniž by zemřela. Teprve když selhal Gideonův útok Černomečem, pochopila, že nenastane. Ale i v tu chvilí se zachovala primárně sobecky a rozhodla se Bolase zradit – raději zemřít, než být celou dobu jeho služebnou. Takhle to jde ještě chvíli, a po poslední Krysiččíně přímluvě nakonec Kaya usoudí, že si Liliana zaslouží svou šanci. Super, na to Krysička. Paní Liliana teď musí jít s nimi, Teyem, Kayou a jí. To tedy překvapí jak Kayu, tak Lilianu. Prý z nich ale bude skvělý tým, říká Krysička.

 

Kapitola 65: Jace Beleren

Jace, Chandra a Jaya sféroportují na Dominarii. Jaya se snaží Chandře vysvětlit, že jí to neřekla pro její dobro, ale Chandra je akorát naštvaná, že ji bere jako dítě. Najdou zde Karinu a jejího manžela u připravené pohřební hranice Liliany Vess. Staří manželé jim vyprávějí, co se zde událo, a jak byl džin poražen s pomocí chlapce, tmavé dámy a mladé ženy (čímž myslí Lilianu, ale Jaya to pochopí jako Krysičku). Liliana se ukázala být ve skutečnosti starou ženou, a Kaya ji nakonec milosrdně zbavila utrpení, aby ji džin neupekl zaživa. Jace jim přečte mysli a zjistí, že mluví pravdu. Pak ho něco napadne. Přejde k mrtvole a zjistí, že váček u pasu, kde nosila Závoj, je prázdný. Ano, na to Karina. Paní Kaya a její společníci jej vzali a odnesli.  To je přesvědčí. Liliana by se zaživa se Závojem nerozloučila. Chandře se začnou koulet slzy po tvářích. Je unavená, tak unavená. Jaya se jí pokusí uklidnit, ale Chandra se na ni utrhne, že není její pravá matka. Pak beze slova zmizí v plamenech, asi na Ravnicu.

Jaya si povzdechla. I ona byla unavená. „No, já už mám tady taky hotovo,“ řekla sarkasticky. „Asi si teď pár dní odpočinu na Regathe, než se vydám za Teferim, Ajanim a Karnem. Kdybyste mne potřebovali, budu tam. “ Na chvilku se odmlčela. „Ale nepotřebujte mne.“ Pak i ona zmizela v plamenech. 

Jace manžele ujistí, že dělají správnou věc, a řekne jim, ať hranici zapálí. Stojí a sleduje, jak Lilianino tělo hoří, až do konce. Není ani smutný, jen otupělý. Když zbude jen popel, telekineticky ho rozptýlí po celém Caligu.

Jsi konečně volná. Liliano. Konečně doma. 

Potřebuje zoufale Vrasku. Vrací se na Ravnicu.

 

 – dokončení příště- 

Můžete zanechat komentář, nebo trackback z vaší vlastí stránky.

Jeden komentář k “Válka jisker II – Opuštění, část třetí”

  1. Hlimak napsal:

    No krapet zase otazky v otazkach. Funkcni sfericky most v pazi again? Fiktivni smrti again.

    Jako otevrenych koncu se Wizardi fakt neboji.

Zanechte odpověď