Sférochodecké romány: Očistný oheň, část první

Milí kamarádi, dnešní Almanach věnují příběhu knihy, jejíž jméno zde již několikrát zaznělo v uplynulých týdnech v souvislosti s Magic Origins, jmenovitě ve spojitosti s Chandrou. Dnes si tedy povíme něco o knize Očistný oheň od Laury Resnick.

 

 

 

 

 

 

Možná si říkáte, proč tento zdánlivě offtopic článek uvádím právě nyní. Spekulace o nedostatku času nyní nechme stranou 🙂 Očistný oheň vyšel v létě 2009, tedy doslova v předvečer vydání původního Zendikaru.  Poprvé se zde také objevila postava hieromanta – sférochodce Gideona, který se později dočkal karetní podoby (a až do příchodu Dacka Faydena tak byl jedinou sférochodeckou postavou, která se nezrodila v hlavách MTG designérů a kreativců, ale spisovatelů). Události v této knize částečně osvětlují okolnosti, které vedly Chandru – a posléze i Gideona – na Zendikar, a položily tak vlastně základy jak vypuštění Eldrazi na svobodu, tak Gideonova odhodlání Zendikar zachránit. Takže skutečně offtopic? Jen zdánlivě. 😉

 

Očistný oheň byl po Agentech lsti (které vám, doufám, přineseme do konce roku) druhou knihou ze série tzv. sférochodeckých románů, které nahradily blokové knihy. Zatímco Agenti rok zpátky startovali v hardcoveru, Chandřina kniha už vyšla jen jako paperback, i když v o něco větším formátu, než tomu bylo u dosavadních románů.  Sférochodci byli mezi námi v tu dobu už třetím rokem, Wizardi zveřejňovali webkomiksy a vše vypadalo skvěle. Očistný oheň byl tedy všemi žrouty storyline netrpělivě očekáván. Kniha nakonec skutečně vyšla (což se bohužel nedá říci o její původně plánované nástupkyni, Kletbě Řetízkového závoje od Johna Vornholta). Očistný oheň byl úplně jiný, než Agenti lsti – a potažmo jakákoli jiná Magicová kniha před i po něm. Dosti ale řečí – pojďme na věc.

Příběh začíná na světě jménem Regatha. Pyromantka Chandra Nalaar zde žije v Keralské tvrzi, klášteru patřícímu mnišskému řádu vyznávajícímu ohnivou magii  Tvrz byla založena před dávnými lety po návštěvě sférochodkyně-pyromantky Jayi Ballard. Její učení a citáty se staly duchovním základem místního přístupu k životu a studiu – jho samotným středobodem pak bylo cenění si osobní svobody a možnosti individuální volby nadevše – dokud to nezasahovalo do práv někoho jiného.

Na začátku příběhu se odehraje v podstatě druhý a třetí díl komiksu Palivo pro oheň – Jace Beleren najde Chandru, utkají se spolu v boji, který končí Jaceovým vítězstvím skrze lest s iluzí Chandřina kamaráda Brannona. Jace získá zpět svitek, který Chandra ukradla ze Svatyně Hvězd na Kephalai a opustí Regathu.

Keralská pevnost není ale jediným významným útvarem na Regathe.  Poblíž hory Keralia, na které leží, se nachází Velký západní prales obývaný různými bytostmi – lidmi, ouphy, elfy. Za ním se pak rozprostírají pláně, kde se nachází město Zinara. Zde vládne Heliudův řád, organizace cenící si nade všechno práva a řádu, a odhodlaná skrze řád přinést mír na celou sféru. To nicméně v jejich případně znamená zavést přísnou vládu zákona, kde to jenom jde. Ve městě a na pláních už uspěli, nyní chtějí pokračovat v lesích, a ideálně se dostat až do hor, kde se nachází Keralská tvrz. Jak se Chandra a Matka představená Luti dozvídají od Chandřina přítele, elfského náčelníka Samira Mia Kaulda, současný vůdce Řádu, Walbert III, již prostřednictvím svých vojáků začal dělat „pořádek“ na hranicích Velkého západního lesa. Používání magie k vyvolávání bytostí – jinak standardní forma řešení sporů v Západních lesích, bylo postaveno mimo zákon. Ale to není vše. Walbertovým výrokem se také dostávají mimo zákon veškeré formy pyromancie. Její použití v obydlených oblastech bude trestáno smrtí. Proto Samir, který se vrací z audience u Walberta, vyhledal Luti a Chandru, aby se s nimi o zprávy podělil.

Dozvídáme se také něco o původu Heliudova řádu. Heliud a jeho následovníci byli kdysi vyhnáni z velkého města Thold, kdesi za „velkým mořem“, aby se se svými lidmi dostali až na písečné pláně kontinentu, kde stojí hora Keralia.  Heliud býval v Tholdu uznávanou náboženskou figurou, nicméně později byl obviněn z kacířství a vyhnán.  Zde se proti němu postavil vůdce jeho následovníků Zin, který chtěl pro přeživší bezpečné místo k bydlení, a měl dost Heliudových ambicí a fanatismu. Heliud byl podruhé vyhnán, na pokraji smrti. Vrátil se ale o pár dní později, omlazen a plný síly. V jeskyních, nad nimiž bylo později vystavěno město, nalezl manifestaci čisté many, podle něho projev božské milosti a přízně. Tento manový gejzír byl nazván Očistným ohněm.  Praví se, že Oheň ušetří jen toho, kdo je v srdci a mysli čistý. Heliud do něj vstoupil s pokáním za své chyby a hříchy, které stály život jeho věrné – a Oheň jej nezabil, ale naopak posílil – očistil jej od jeho chyb a zvolil si jej za avatara Božských zákonů na celé Regathe.  Zin, který s ním i nadále nesouhlasil, ale nakonec svolil k Heliudově zkoušce – oba měli vstoupit do plamene. Zpět se vrátil jen Heliud. Zinovi stoupenci byli nakonec alespoň utěšeni faktem, že nová osada získala jeho jméno – Zinara.

Od té doby zasvětil Řád své konání jedinému účelu – přinést na Regathu mír. Pokud to znamená silou dobýt všechny, kdo nesouhlasí, a vnutit jim své vlastní, dokonalé právo a zákony, pak tuto oběť podstoupí. K tomu ale potřebují minimum odporujících prvků, a co možná nejslabších.  Proto zakazují jednotlivé formy magie, které jejich vládu zákonů mohou ohrozit. Největším trnem v oku je samozřejmě volnomyšlenkářské a individualistické svobodné myšlení Keralské tvrze.

Když Chandra později doprovází Samira na kraj lesa, objeví se přízračný strážce ve službách řádu. Přes Samirovy námitky se jej Chandra pokusí zahnat, což způsobí, že zapálí pár stromů. To dále vyprovokuje kmen ouphů, pro které je les svatý a jakýkoli zásah musí být potrestán. Strážce se brání, a ve vyhrocené konfrontaci jej sice Chandra zničí, ale zároveň lehne popelem obrovský kus lesa.

Když se Chandra vrátí do tvrze, Matka Luti ji velmi pokárá. V následujících dnech je Chandra napadena gobliny, a vzápětí na ni a Luti zaútočí rostlinný měňavec podobný vlku, který se zamaskoval za darovaný keř rozmarýnu. Samir, který opět přichází, potvrzuje, že kmen ouphů na ni vypsal odměnu, a že její jméno je lepší v lese nezmiňovat. Luti navíc obdržela dopis od Walberta, ve kterém po dlouhých a rozvláčných řečech o míru, harmonii a víře v mírumilovnou koexistenci v případě, že Keraliané učiní to, co po nich v zájmu celé Regathy bude požadovat, požaduje okamžité vydání zločinné rusovlasé pyromantky, která protizákonně zničila cenného agenta Řádu.  Chandřina netrpělivost a impulzivnost dělá více škody, než užitku, a Keralským momentálně vůbec nepomáhá, spíše naopak. Luti, která si je dobře vědoma Chandřina sférochodectví, jí navrhuji misi, kterou „zvládne jen ona“. Musí se vrátit na Kephalai. Mnichům se sice podařilo svitek opsat, ale pár důležitých detailů jim zřejmě uniklo. Tajemství zřejmě nespočívá jen ve slovech na něm napsaných, ale na nějakém fyzickém atributu svitku samého. Luti žádá Chandru, aby svitek ukradla…znovu.

Chandra na žádost Luti znovu sféroportuje na Kephalai. Poměrně bez problémů se znovu dostane do Svatyně Hvězd, napůl muzea, napůl pokladnice v samém centru Aretopole, hlavního města této sféry.  Její srdce poskočí, když spatří svitek, znovu vystaven veřejnosti. Ale její radost netrvá dlouho. Na rameno jí dopadne těžká ruka.

„Chandro Nalaar, zatýkám tě za tvé zločiny proti Prelátce, Svatyni hvězd, a kephalaiskému lidu!“

Chandra je překvapena. Byla to past, museli na ni čekat. Ten psychomág, se kterým se utkala na Regathe, samozřejmě! Museli vědět, že se pro něj vrátí.  Vše bylo pojištěno dvěma místními telepatkami, které zkoumaly mysl každého příchozího. Přes tlumivý účinek zbraní vojáků se Chandře podaří odpálit ohnivou explozi, a pak v sebeobraně další. Když je po všem, ze Svatyně Hvězd je hromada kamení. Opět se jí to vše trochu vymklo.

Chandra je trochu zraněna, a snaží se nepozorovaně zmizet před kephalaiskými pátracími týmy. Nyní si všimne poprvé muže, který jim pomáhá – nemá uniformu prelátství, je relativně mladý a pohybuje se dokonale úspornými pohyby. U zápěstí mu visí podivné smotané kovové pásy.  Co je ale nejdivnější – spatří ji, ale neprozradí. Jde si s ní promluvit, zatímco Chandra sbírá síly ke sféroportaci. Představí se jí jako Gideon. Naznačuje jí, že moc dobře ví, co je zač, a navrhuje, aby rychle toto místo opustili. Chandra ale nemá ve zvyku utíkat. Kolem ní se pomalu uzavírá smyčka vojáků, a Chandra se s přístupem „tak kdo půjde první, chlapci“ chystá k boji. Vtom ji ale omotají kovové pásy Gideonovy zbraně. Mrazí, vysávají z ní její oheň, její manu, nemůže dělat vůbec nic. Než ztratí vědomí, zaslechne jen Gideonovo „Omlouvám se.“  Než by nechal její ohnivou povahu, aby stála život další nevinné, musel konat.

Chandra se probudí v kobkách Kephalai. Společnost jí činí sedm tvorů s tělem člověka, nicméně s dlouhým hadím krkem a hlavou. Jsou to Enervanti, temní sluhové prelátstva. Společným rituálem udržují Chandru zesláblou, bránící jí v zotavení. Později je Chandra navštívena vysokou úřednicí, která jí dá na vybranou – buď se plně přizná, co a proč na Kephalai dělala a proč zničila Svatyni, a bude jí dopřána rychlá smrt. Pokud ne, vezmou si ji do parády Enervanti – a tahle smrt nebude ani rychlá, ani příjemná. Chandra se jí vysměje. Nicméně, když osamějí, pustí se Enervanti do práce. Když je jí pod kůži zaveden živý had, v hrůze volá stráže – přizná vše.  Jakmile je rozvázána, využije nabyté vědomosti – naruší rituál hadích mužů, a jakmile získá sílu pro první malé kouzlo, už není k zastavení. Uteče, a jakmile najde chvíli k oddechu, sféroportuje. Zmítaná bolestí se v Mlžných věčnostech snaží zorientovat. Je to ale velmi těžké, po Regathe ani stopy. Zjeví se před ní neznámý svět vyzařující temnou energii. Chvíli se rozmýšlí, ale pak dojde k závěru, že příští by mohl být ještě horší. Zhmotní se na kraji ztemnělé bažiny ve svitu úplňku.  Je vzteklá – o svitek přišla, a na Kephalai se zcela jistě vrátit už potřetí nemůže.

Prvním živým tvorem, kterého najde, je goblin. Dozví se jméno světa – Diraden – a také to, že zde vládne jedinec jménem princ Velrav, jehož sluhové odvádějí a unášejí živé bytosti všech druhů. A také další důležitý fakt – na Diradenu panuje věčná noc.  Společně s goblinem, který se jmenuje Jurl, putují podél bažiny. Potkají zde bažinný přízrak, který ale Chandra i přes Jurlovo naléhání nezlikviduje. Goblin se odpojí – přinese prý jídlo. Chandra je zmatená – na Diradenu se jí nedaří najít prakticky žádnou červenou manu, a její pouto ke Keralii je slabé, skoro neznatelné. Když dorazí k ruinám hradu a chce si odpočinout, zvedne se opodál muž. Chandra jej poznává. Je to Gideon.

Chandra je rozzuřená. Proč jí to udělal? Proč ji nechal napospas Enervantům? Proč jí ukradl svitek. Gideon pobaveně podotýká, že svitek nebyl její. A Enervanti vysvětlují to, proč její cesta Věčnostmi byla tak náročná. Je to nicméně pech, že skončila zrovna zde. Chandra nechápe a chce jej zasáhnout ohnivým kouzlem. Ale nic se nestane. Gideon se smutně pousměje – už jí to začíná docházet? Něco na Diradenu nejen způsobuje věčnou noc, ale také blokuje přístup k maně. Gideon, stejně jako Chandra, jsou prakticky bezmocní – nemohou kouzlit, ani sféroportovat pryč.

Gideon jí upozorňuje, že nyní musí spolupracovat, jinak se odsud nedostanou. Obzvláště ji žádá, ať trochu ovládá svou impulzivitu – její prchlivost by jim mohla značně ztížit šance přijít na to, jak odstranit zdejší podivný jev – příkrov noci, který brání navázání manových propojení. Chandře se to samozřejmě nelíbí, ale musí souhlasit. Pak na ně zaútočí goblin, nicméně Gideon jej zneškodní svým suralem. Očividně ta věc funguje i bez magie.

Z goblina se vyklube Jurl. Je ve skutečnosti Velravovým náhončím – pokud mu přivede někoho zajímavého, princ se mu odmění. Gideon jej pouští pod jedinou podmínkou – ukáže jim cestu k někomu, kdo jim zodpoví otázky o Diradenu, o Velravovi, o tom, proč zde vládne permanentní noc.  Jurl souhlasí. Gideon Chandře poněkud zdrženlivě vykládá o svém životě (viz článek o Origins, stará verze Gideonova příběhu). Také jí sdělí, že svitek po její krádeži vrátil prelátce, a že ji chtěl nechat uprchnout. Když ale hrozilo, že Chandra bude bojovat a přijdou o život další nevinní, konal. O Enervantech nevěděl – kdyby býval, asi by situaci vyřešil jinak. Za to se jí omlouvá. Jurl je přeruší – blíží se nebezpečí. Ukryjí se, zatímco kolem projedou Mlžní jezdci – mocní přízrační Velravovi pochopové.

Jurl přivede Gideona a Chandru do vesnice, kde je přivítá místní vědma, Falia. Zdá se být děvčetem mezi patnácti a dvaceti lety. Funkce vědmy se zde předává v rodu z matky na dceru, rituálem magie krve přechází z jedné na druhou i moudrost.  Ve své chýši je pohostí – polévkou z larev, neboť nic jiného než červi v zemi zde pořádně neroste. Chandra si všímá, že si Falia měří Gideona – silného, svým způsobem přitažlivého muže – očima mnohem zkušenějšími, než by odpovídalo jejímu věku. Něco jí zde nesedí.

Falia jim pak vykládá historii Diradenu. Král Gelinor měl tři syny, z nichž nejmladší Velrav byl stejně zhýralý, jako ambiciózní. Když jej otec ztrestal za jeho krutost a výstřelky, uzavřel pakt s démony. Předstíraje, že se vrátil napravený a polepšený, pak čekal na svou příležitost. Posléze vyvraždil celou rodinu – bratry, jejich ženy a děti, svou matku –  kromě krále-otce, jehož s použitím magie krve zotročil, změnil v pouhý stín sebe sama a uvrhl jej do žaláře, aby jej mohl věčně trestat a mučit.  Jako novopečený upír nesnáší sluneční světlo a oheň, proto seslal kouzlo, které způsobuje permanentní noc a ruší přístup k červené maně…a ke všem ostatním, kromě černé. Příkrov musí být udržován, proto Velrav shání živé tvory, jejichž krví krmí své démony.

(Ano, Diraden v tuto chvíli vypadá jako laciný rip-off Ulgrothy (a.k.a. Domoviny – Homelands) pod nadvládou Barona Sengira)

Falia jim nabídne svou chýši k přespání. Goblin ale musí spát ve stájích, a v kleci. Nevěří mu.  Jurl protestuje, bojí se, že ho vesničané zabijí a snědí – cokoli, co není polévka z larev, je pro ně vítaná změna. Gideonovi nabízí, že mu omyje a vyčistí rány. Chandra se jen opovržlivě ušklíbne, když mu chce pak rozčesat vlasy. Ta malá mrcha – to Gideon nevidí, o co jí jde? Ale hieromant je nad věcí. Jednak poznamená, že Falia je zřejmě starší (magie krve má často omlazující účinky), jednak se na lůžku uloží mezi Chandru a zeď – aby mu dělala bariéru mezi ním a dívkou.

V noci má Chandra noční můry. Neustále se jí vrací vize hořících budov a Gideonova varování, že jí nedovolí ublížit nevinným. Její výkřiky probudí Gideona, který ji pevně sevře do náruče a snaží se jí pomoci (ehm…ano, komiks Vorthosian Inquisition č.8 zde byl téměř věrný skutečnosti). Přemýšlejí, proč se lid Diradenu proti princi nevzbouřil, a rozhodnou se ráno znovu prověřit Jurla. Když znovu usínají, Gideon se  zeptá, co se stalo její matce (na základě slov, která ze spaní volala), Chandra neodpoví. A neřekne už nic.

„Ráno“ se Chandra probudí a zjistí, že Gideon je pryč. Jde za Jurlem, ale Falia, která ji do stájí sleduje, ji cynicky informuje, že goblina zabili a nyní z něj na rožni připravují hostinu pro celou vesnici. Chandra je šokována – Jurl měl ve svých obavách pravdu, a ona jej odsoudila jako zvíře na porážku. Ale překvapení nekončí. Pro Chandru si jedou Mlžní jezdci. Jurl před smrtí vyzradil Falii vše, co o Chandře věděl – že je pyromantka. Velmi exotické zboží, a princ Velrav miluje exotiku. Proč si Chandra myslí, že  Velrav  Falii nechává naživu? I když pro něj musí být její moc coby vědmy velmi lákavá? Protože pro něj shání „speciální věci“.

„Takže ty jsi jedna z jeho náhončích,“ zasyčela Chandra. Zaměřila se na svůj kypící hněv a pokusila se jej proměnit v ohnivou kouli, či aspoň plamen, ale vše co se jí podařilo, jí sotva ohřálo maličko krev v žilách.“

„Tohle je Diraden, drahá.“ Falia nyní vypadala starší, snad ještě starší, než byl její skutečný věk, její tvář byla tvrdá, nelítostná a hlas bezvýrazný“ Všichni jsme princovi náhončí. Někteří z nás jsou ale lepší, než jiní.“

Chandra jí udeří do tváře a utíká z chýše ven, ale zde na ni čekají vojáci s kopími.  Falia praví, že Gideon je naživu – poslala ho pryč. Má s ním své úmysly. Jakmile se vrátí, použije na něj magii krve – zapomene na Chandru, na cokoli, zůstane zde s ní. Pokud bude Falii dovoleno žít (a ještě lépe, někdy vůbec zemřít), bude jednou potřebovat předat svou moudrost dále, své dceři. A s tím jí pomůže Gideon. V tomto bodě Chandra pochopí krutou pravdu  – Falia a všichni Diradenci jsou zde uvězněni prakticky stejně a ještě více, než ona.

Pak dorazí mlžní jezdci. Chandra se pokouší bojovat, ukradne jednomu ze strážných pochodeň a zapálí dva domy, doufaje, že to upoutá Gideonovu pozornost – ať už je, kde je.  Ukradené kopí ale nemá na přízračné jezdce žádný efekt, a když si jej jezdec bez obtíží vytáhne z těla a udeří Chandru násadou do hlavy, ztratí pyromantka vědomí.

 

Konec první části, dokončení příště.

-Honza Adam- 

Můžete zanechat komentář, nebo trackback z vaší vlastí stránky.

Zanechte odpověď