Sférochodecké romány: Očistný oheň, část druhá

Milí kamarádi, dnes dokončíme minulý týden započatý příběh knihy Očistný oheň. Jak se Chandra a Gideon dostanou z Diradenu, a jakou roli má sehrát Očistný oheň sám? Čtěte a dozvíte se!

 

 

 

 

 

 

 

 

Chandru jsme opustili ve chvíli, kdy společně s Gideonem přijali pozvání k noclehu ve vesnici na světě jménem Diraden, kde vládne věčná noc a krvavou magií posílené kouzlo znemožňuje čerpat manu. Efektivně jsou zde uvězněni, dokud se jim nepodaří tento problém nějak vyřešit.  Falia, místní vědma, jejíž vzezření teenagerky maskuje její skutečný věk, však (stejně jako prakticky každý na Diradenu) myslí hlavně na sebe. A nejjistějším způsobem, jak si zajistit vlastní holý život, je jít na ruku vládci Diradenu, princi Velravovi. Když se Chandra probudí, zjistí, že Gideona (kterého chce hlavně využít ke zplození své následnice) poslala Falia pryč, a jejich zrádného (nicméně nápomocného) průvodce, goblina Jurla, který je do vesnice přivedl, nechala zabít a vesnice si z něj právě chystá chutnou krmi. Na Chandru zavolala Velravovy pochopy, přízračné Mlžné jezdce, aby ji princi dovezli a ona si tak udělala oko. Chandra se sice pokouší bojovat, ale po úderu ratištěm kopí do hlavy ztrácí vědomí.

Probouzí se nahá v saténovém povlečení v posteli z nebesy. Bolí ji celé tělo. Jejím hostitelem není nikdo jiný než princ Velrav, hubený mladý muž s bledou kůží, černými ulízanými vlasy, ostrými zuby a rudě podlitýma očima. (upřímně, jeho popis jako by z oka vypadl tomuhle fešákovi) Princ je velmi okouzlující (rozumějte slizký), což na Chandru moc nepůsobí. Po rozhovoru prokládaném slovy jako „výtečně“ ,“překrásně“, „má drahá“ komentuje její kondici, nevyhublost a na Diradenu nezvyklé schopnosti, a opakovaně se jí ptá, odkud je. Chandra jej shledává značně odporným a nic mu nehodlá říkat. Princ s úsměvem prohodí, že když nebude mluvit ona, pak snad její milenec ano. Milenec ?! Ano, usmívá se Velrav, Falia byla velmi nepotěšena, když  jí sebral „její trofej“. Gideon je v jeho zajetí –  přivázán na dvoře mezi dvěma kůly a strašně zřízený, jak Chandra sama z okna své ložnice může vidět. Vrátil se do vesnice právě včas, aby viděl, jak ji Mlžní jezdci odvážejí, a dokázal bojovat se čtyřmi jezdci najednou. Jednoho z nich dokonce svou tajemnou zbraní zabil, což se nikdy nikomu nepodařilo. Velrav jí upozorňuje, že Gideon i Chandra jsou na obyvatele Diradenu v příliš dobré kondici, plní sil. Přišli odjinud, a on chce vědět odkud. Když Chandra odmítá spolupracovat, ukáže jí Velrav, kde se na Gideonově těle bere tolik ran – kolemjdoucí upír si do něj řízne a napije se krve.  Chandra je zděšena. Velrav ji ubezpečí, že s ní má jiné plány – hodlá z ní udělat upírku. Nicméně – teď ví, že existují i jiné světy než Diraden – a než bude s Chandrou a Gideonem hotov, dozví se jak se k nim dostat.

Když je Gideon přemístěn do cely, Chandra se k němu konečně může dostat – ačkoliv všude kromě svého pokoje ve Velravových komnatách musí chodit se spoutanýma rukama. Společně přemítají, jak z toho ven. Gideon jí mezi řečí prozradí, že kephalaiský svitek je z místa jménem Zendikar, známého divokou, nepředvídatelnou manou. Ve vedlejší cele je starý bláznivý muž, který má občas světlé chvilky kdy jeho blábolení dává smysl. Ukáže se, že to je Velravův otec, bývalý král. Ve skutečnosti ho zde Velrav drží proto, že  pakt s démony může upevňovat právě a jen jeho krví. Jiná krev jim nestačí, tím méně princova upíří. Proto je král pořád naživu. Diradenští náhončí tedy „neloví“ pro Velrava živé tvory kvůli démonům, ale jen kvůli princově zvrhlému potěšení.  Když tak společně přemýšlí nad bezvýchodností situace, nabídne se jim král s překvapivě jasnou myslí. I on sám zná něco z magie krve, a může jim pomoci.

Díky rituálu, při kterém každý vypije trochu krve druhého (mezi králem a Gideonem, krev musí Chandra z nějakého důvodu přenášet v ústech – just don’t ask…), mají ušít na Velrava boudu. Král a Gideon si prohodí kouzlem fyzickou podobu, a když bude chtít Velrav dělat cokoli s Gideonem, bude mít tak ve spárech svého drahocenného otce.  Když však je jednoho dne Chandra odvedena do části zámku, kde ještě nebyla, čeká zde Velrav s ďábelským úsměvem. Myslí si snad Chandra, že její návštěvy ve vězení proběhly bez povšimnutí?  Na obětním kameni leží Gideon – a je to skutečný Gideon, nikoli starý král. Velrav vše sledoval a když byla proměna dokončena, přišel Gideona navštívit – a ten v těle starého krále neměl šanci vzdorovat. Velrav nechává přinést i starého krále, aby „mohl být svědkem proměny jeho jediného žijícího syna“. Stařec se začíná nekontrolovatelně hihňat a Velrav sáhne po Gideonově suralu, aby jej zbičoval jeho kovovými pásy.

A v tuhle chvíli se to v Chandře začne lámat. Co dorazili na Diraden, nic nešlo podle plánu. Nic, nic, zhola NIC. Velrav šlehá svého bláznivého otce, zatímco  na zdi plane v držáku pochodeň. S každou další ranou Chandřin hněv roste a oheň pochodně plane jasněji. Až se to stane. V její mysli rozkvete jasný květ ohně, starý přítel, jehož tak moc postrádala. Její vlasy se obklopí ohnivou aurou, železné okovy na rukou změknou a roztečou se na zemi v kaluž kovu. S rozpřaženýma rukama se vznese nad podlahu, obklopena prameny.

Velrav se šokovaně otáčí, starcův smích dosahuje vrcholu. S mocným třeskem srazí Chandra ruce k sobě a mezi dlaněmi jí vyroste ohnivá čepel. Čepel, která krátce nato protne Velravovo tělo v místě, kde se spojuje krk s ramenem a opustí jej až v protilehlém podžebří.  Hlava s rukou přistane králi v klíně. Ten ji jemně pohladí, načež vstane a přejde přes místnosti k Chandře. S výrazem zrcadlícím směsicí odhodlání a tichých díků se pak sám nabodne na ohnivou čepel, kterou šokovaná Chandra drží před sebou, stále úplně nechápajíc, co se vlastně stalo.

S královou smrtí prakticky okamžitě mizí moc démonů a magický příkrov noci nad Diradenem. Chandra kontroluje Gideonův stav –  je velmi zbídačený, ale zvládne to. Ptá se, jak to udělala – měl strach, že je všechny zabije v obrovském výbuchu ohně. Chandra neví – nikdy nedokázala svou moc ovládat natolik, aby stvořila ohnivou čepel – to bylo poprvé.  Dohodnou se, že sféroportují. Cílem je Regatha.

Společně se objeví na sluncem zalité louce na okraji Velkého západního lesa. Chandra přemýšlí, co teď s Gideonem. Ráda by ho vzala s sebou, ale není si jistá, že by mága zrovna s jeho talentem a zaměřením v Keralské tvrzi přivítali, zejména s ohledem na to, jak moc je jeho umění podobné tomu, co praktikuje Heliudův řád. Rozhodne se jej vzít ke svému elfímu příteli.  Gideon se jí snaží něco říci, ale to už se jako na zavolanou objeví v podrostu kousek dále Samir. Vidí ji rád, ale je šokován Gideonovým stavem.

„Mladý muži, vy jste strašně zřízený! Potřebujete léčitele!“

„Vypadá to hůř, než to ve skutečnosti je,“ odpověděl Gideon.

Samir zamrkal. „Moment…my se…“ přimhouřil oči a pozorně se zadíval na Gideonovu oteklou, zmodralou tvář. „…my se známe, ne?“

„Ne, on – “ vyhrkla Chandra.

Ano!“ řekl Samir. „Samozřejmě že ano! Gideon, je to tak?“

V Chandře by se krve nedořezal.

Jistěže,“ pokračoval Samir a jeho tvář se víc a víc rozjasňovala poznáním. „Potkali jsme se v Heliudově chrámu.“

V hrobovém tichu obrátila Chandra šokovaný, zděšený pohled na Gideona.

„Ano. To je pravda.“ Gideonův hlas byl dokonale klidný a výraz nečitelný. „Doufám, že se ti daří dobře, Samire.“

Chandra je naprosto šokována. Dožaduje se vysvětlení. Gideon je z Regathy? Samir se diví – odkud by měl jinak být? Gideon se stále stejně neutrálním výrazem praví, že je ze Zinary. V jeho očích probleskne krátké varování Chandře – ať nic neříká a nediví se, dokud nebudou mít šanci si promluvit o samotě.  Samir trvá na tom, že musí ihned k němu do obydlí. Chandra o tom nechce ani slyšet, ani o tom, že by měl Samir pomáhat tomuhle intrikánskému čubčímu synovi, se kterým odmítá jít kamkoliv. Chce do Keralské tvrze. Samir se ale obává, že to není možné. Proč? Celá rada Velkého západního lesa se usnesla, že Chandru zajmou a odevzdají Řádu, pokud ji uvidí. Chandra je znovu v šoku – čekala, že se situace přežene, ne zhorší.

Samir je dovede domů a jde se ženou chystat večeři. Chandra se pustí do Gideona, jakmile jsou z doslechu. Gideon ji skutečně sledoval, ale ne kvůli svitku. Na Regathe byl ještě kratší dobu, než ona. Není agent Řádu, je spíše něco jako voják. Sledoval ji na rozkaz Walberta proto, že v Keralských horách zaznamenal řád praktikování ohnivé magie v míře neviděné od návštěvy jisté sférochodkyně-pyromantky před mnoha lety.  Chandra není zrovna typ pro činnost v utajení. Walbert proto pojal podezření, že se v Keralské tvrzi objevil po letech opět sférochodec-pyromant.  A tak jej nasadil na tento úkol, dobře si vědom toho, co je Gideon zač. Chandra na sebe na Kephalai upozornila ještě více, a zbytek je historie. Gideonovým důvodem pro příchod na Regathu je Očistný oheň. Walbert mu slíbil přístup k tomuto mystickému zdroji many výměnou za něco – a to něco je Chandra, kterou mu předá do vazby. Co s ní chce udělat? ptá se Chandra. Ale to Gideon neví.

Následuje třístránková filozofická debata, prakticky diskuse o tom, kde končí osobní svoboda a individualita a kam až má právo Walbert a Řád zajít ve snaze zajistit mír a bezpečný život na Regathe (který Chandřino zapálení lesa úplně nepodporovalo). Pak už to nebylo o Očistném ohni, ale o tom, že Gideon sám, jenž zasvětil život ochraně nevinných, došel k názoru, že Chandra, ponechána bez dohledu, je svému okolí nebezpečná, a rozhodl se podle toho konat. Dopis, který Walbert poslal matce Luti, byl léčkou – měl přesně zamýšlený efekt – matka Luti doporučila Chandře na chvíli „zmizet“, a Walbert si tak mohl potvrdit své podezření na sférochodce. Chandra se tedy Gideona ptá, proč ji nenechal na Kephalai zemřít, když je okolí tak nebezpečná. Kdyby to bylo jen na něm, odpovídá Gideon, tak by nechal – ale Walbert ji z nějakého důvodu chtěl živou zpátky na Regathe.

No, a pak se stalo pár věcí. Tedy přesněji řečeno, hodně věcí. A nyní je otázka, co teď s tím dělat.

Samir nicméně konstatuje, že Západní les souhlasil s Walbertovými požadavky na vydání Chandry – výměnou za to budou z lesa staženi Přízrační strážci a obyvatelé budou ponecháni v klidu, pokud budou respektovat pravidla Řádu a jejich vyvolávané bytosti nebudou ohrožovat farmáře na pláních. Tutéž nabídku dostala i matka Luti – vydat Chandru a dále existovat pod dohledem Řádu, ale předvídatelně ji odmítla. Jakékoli možné spojenectví mezi Keralií a Lesem je ale nadále vyloučeno. Gideon varuje – Walbert se ve snaze zajmout Chandru nezastaví před ničím, i kdyby měl zničit Keralské opatství.

Chandra a Gideon se hladově vrhnou na jídlo od Samira. Chandře vždy přišlo nemastné neslané a převařené, ale po Diradenu je to nejlepší hostina na světě. Pak se musí rozhodnout, co dále. Gideon jí radí, aby opustila Regathu a nikdy se nevracela. Jen tak ji Walbert přestane hledat. Chandra ale odmítá – nenechá zde Keraliany napospas řádu. Gideon naléhá…nechá ji tentokrát jít, ale jen teď. NECHÁ? Chandra nevěří vlastním uším. Gideon opakuje – pokud zde zůstane, nebude jí moci dále pomáhat, a naopak bude nucen konat svou povinnost. Pak jí objasní další věc – Heliudův řád není omezen na Regathu. Walbertův řád je jen jednou buňkou řádu, který je mezisférovou organizací, jejímž úkolem je Multivesmíru přinést řád, harmonii, ochranu a  zákony. Tenhle výrok v Chandře probudí duchy minulosti, ale zaplaší je. Gideon ji naposledy prosí, ale Chandra odmítá se podvolit. Smutně se dívají sobě do očí. Chandra by jej chtěla nenávidět, chtěla by chtít jej zabít, ale nemůže. Poté, co jí naposledy poděkuje za  Gideon odchází a zanechává Chandru s těžkým, bušícím srdcem samotnou.

V noci se Chandra se Samirem vydá směrem ke Keralii. Je už skoro u opatství, když ji objeví hlídka Řádu. Jeden voják je pohlcen plameny, ale druhého, osmnáctiletého mladíka, Chandra ušetří. Je tím pádem ale prozrazena.

Během několika dní oblehne armáda Řádu Keralskou tvrz. Neviditelná bariéra z bílé many odřízne efektivně Keraliany od veškerého kontaktu s vnějším světem, hlavně od zásobování.  Walbertovy požadavky jsou stále stejné – chce jen Chandru. Ale ani jediný Keralian ji není ochoten vydat. Nešlo by jen o ni – bylo by to zpronevěření se celému způsobu jejich života. Neomezí Chandřinu osobní svobodu, i kdyby je to mělo stát všechny život. A nepodvolí se z principu žádným ultimátům.

Chandra se v noci probudí díky noční můře. Děje se to zase. Kolem hrozí, že zemřou nevinní, kteří se k ní chovali dobře a provinili se jen tím, že ji nechali mezi sebou žít. Nakonec jí dojde, co musí udělat. Snad je to její osud. Zavolá chlapce Brannona (onoho z počátku knihy a boje s Jacem) a s jeho pomocí a lučištnickou zručností pošle na šípu zprávu obléhatelům.

Druhý den má Chandra návštěvníka. Je to Gideon. V podstatně lepší formě a bez suralu. Přichází jí oznámit, že Walbert přijal její podmínky a souhlasí. Matka Luti se na ni zvědavě podívá. Chandra se odevzdává do rukou Řádu za příslib ukončení obléhání Keralské tvrze a neukládání žádných budoucích omezení a pravidel na opatství a jeho obyvatele. Luti přikývne. Je to Chandřina svobodná volba – a svobodná volba je pro Keraliany nadevše.

Gideon a Chandra vyjdou z tvrzi a míří k zářící bílé bariéře. Gideon vysvětluje, že poslali jeho – jediného člověka, o kterém věřili, že se jej Chandra nepokusí nějak ošálit a podfouknout. Když přijdou k bariéře, Gideon jí říká, ať klidně projde. Neublíží jí. Chandra projde a bariéra jí neublíží – nicméně se kolem ní svine jako druhá kůže a udusí v ní veškerou magii. Gideon jí říká, že to nebyl jeho nápad – Řád se jí bojí. Chandra ale namítá, že věděl, co se stane, a přesto jí řekl, ať projde. Gideon se na ni smutně podívá.

„Ano, věděl jsem to,“ řekl. „Říkal jsem, abys Regathu opustila. Měla jsi mne poslechnout.“

Mlčky společně jedou přes pláně do Zinary. Když dorazí do úpravného kamenného města, někteří lidé pokládají Chandru díky bílé záři jí obklopující za obzvlášť mocnou hieromantku a občas se jí dokonce klaní, což by shledala za jiných okolností úsměvným. Konečně dorazí k obří mramorové stavbě – Heliudově chrámu, kde už na ní čeká audience u Walberta.

Walbert je upravený přošedivělý hubený vysoký můž zhruba Lutina věku, s chladnýma modrýma očima.  Společně s Gideonem jsou uvedeni do jeho studovny. Chandra se ptá, zda dodrží slovo, a Walbert s úsměvem nad její přímostí a nedočkavostí přisvědčí. Chandra tedy konstatuje, že se nebude zpěčovat popravě. Walbert se usměje – nemá v úmyslu ji popravit. Bude ji snad tedy navěky držet takto? ptá se Chandra a ukáže na bílou auru kolem sebe. Nikoliv, odvětí Walbert. Po dnešní noci už nebude třeba. Dnešní noci se totiž naplní jeho dlouhotrvající vize a předtuchy, které k němu přišly za léta meditací u Očistného ohně. Gideon je očividně lehce překvapen, všimne si Chandra – o vizích mu Walbert očividně nic neřekl.

Walbert jí objasňuje, že v jeho vizích je Chandra poslem chaosu, který hrozí ovládnout Regathu. Svět má k němu velice blízko, a pokud by Řád nekonal svou povinnost, následky by byly strašné. Chandřin příchod na Regathu je předzvěstí krvavé chaotické budoucnosti pro jeho svět, a to nesmí dopustit. Chandra namítá, že jí o nic takového nejde, ale Walbert s tím nesouhlasí. Její povaha, její samotná přirozenost je schopna zničit vše, čemu zasvětil svůj život a co zde vybudoval, zabránit mu dát Regathe to, co nejvíce potřebuje – harmonii a mír.  Dnes nadchází nová éra pro Regathu. Dnes, kdy Chandru Nalaar, posla chaosu….předá Očistnému ohni.

Gideon poznamená, že Chandru oheň nezabije. Walbert ji ale nemá v úmyslu zabít. Oheň ji očistí – zbaví ji jedovatého vlivu ohnivé magie, zpřetrhá její manová pouta, zbaví ji pyromancie.  Chandra se ptá, proč ji rovnou nezabije. Na to má Walbert logickou odpověď – takto bude všem ostatním výstražným příkladem. Nejmocnější pyromantka na Regathe, a on, Walbert, bude ten, kdo jí její moci a schopností zbaví. Kdo se mu pak bude schopen a ochoten postavit?  Bude zbavena také svého sférochodectví, navěky odsouzena setrvat na Regathe, bezmocná, poražená, zcela podvolena jeho vůli.

Chandra je zděšena. Očekávala, že jde na smrt, nepočítala s tím, že ji zbaví moci a pak ji ještě budou vystavovat. Krk se jí sevře hrůzou. A Walbert pokračuje – až Chandru zbaví moci, nebude už třeba obléhat Keralskou tvrz. Mniši se sami vzdají a podvolí se. A nejen oni – i obyvatelé lesů a kdokoli další, kdo by měl jen myšlenky se vzepřít Řádu.  Její námitky umlčí tím, že to tak viděl ve svých vizích a tak se i stane. Chandra odmítá se tomuto podvolit, ale Walbert jí sdělí, že nemá na vybranou – jedinou podmínkou, kterou si vymohla, bylo, že se odevzdá do jejich vazby. Co s ní udělají (že ji popraví) – to nikde zmíněno nebylo. Pak je nechá vyvést – má toho před rituálem hodně na práci.

Chandra je uvržena do kobky. Tam za ní přijde Gideon. Tohle nečekal. Nicméně má pro ní zprávu – možná je tu možnost, jak vstoupit do Očistného ohně a nezemřít, ani nebýt připravena o schopnosti. V dávných dobách k Ohni putovali lidé a vstupovali do něj. Někteří přežili, jiní ne – klíčem byla čistá duše. Pokud se báli toho, co jim Oheň učiní, dopadli špatně. Pokud ale čelili své minulosti a svým činům beze strachu, přijali odpovědnosti za své činy a vstupovali s čistým štítem – pak přežili a většinou se stali kněžími a kněžkami.  Chandra v ohni buď zemře, nebo přijde o svou moc – což pro ni bude ještě horší než smrt. Gideon se ptá, zda v sobě nosí nějakou dávnou vinu.  A Chandra se konečně svěří se svým tajemstvím – jak zapříčinila smrt své rodiny a celé vesnice (viz Origins, původní Chandřin příběh). A s touhle vinou musí žít doteď. I proto se nyní rozhodla vzdát se Řádu, aby něco podobného nepotkalo Keraliany.  Pak už je čas jít. Gideon se ptá, jak se cítí, a zda má čistou duši. Chandra na to odpoví, že neví, zda čistou – ale lehčí ano. Nemá již takové obavy z toho, co se nyní má stát.

Po nekonečné cestě po mnoha schodech do jeskyň pod městem dorazí do haly, v jejímž centru je Očistný oheň, naprosto tiše plápolající zářivě bílý plamen, čtyři metry na výšku a zhruba čtyři v průměru. Čím více se blíží, tím více Chandra cítí jeho…chlad. Kolem něj stojí v kruhu mniši Řádu.  Po krátké rozmluvě s Walbertem, při které je Chandra stejně uštěpačná, jako obvykle, je čas vkročit do plamenů. Chandra se obrátí na Gideona a prosí ho, aby odešel. Aby neviděl, co se stane. Gideon po chvíli váhání souhlasí.

Chandra nechá Walberta ještě chvíli řečnit a pak už se konečně vydá do ohně. Opatrně natáhne ruku do jeho plamenů. Oheň ani nepálí, ani nemrazí. Opatrně tedy do něj vejde celá. Pozvedne ruce a koupe se v bílé záři. Něco se děje. Nejdříve se rozpustí bílá bariéra kolem jejího těla.   Oheň jí ale sílu nebere – naopak se jí zdá, že jí sílu dodává.  Pak se plně oddá jeho moci. Její viny, její strachy, její žal, lítost nad tím, co udělala, a co udělat naopak nezvládla – to vše odevzdává bílému chladivému plamenu. Oheň zjasní a prostoupí každou buňku jejího těla, propaluje se k nejhlouběji ukrytým věcem. Chandra jej přijímá a neodporuje. Rozpřáhne ruce a plně se vydá na milost a nemilost Očistnému ohni. A Oheň ji shledává hodnou své přízně. Když intenzita plamene pohasne a Chandra opět vidí na Walberta a mnichy. Vystoupí z ohně a žilami jí proudí zlatá síla. Její žal nad tím, co ztratila, s ní bude stále – ale vina a noční můry již ne. Je jí jasné, že Walbert si své vize o ní a Očistném ohni vyložil špatně. Možná měl pravdu, a přijít na Regathu bylo skutečně od začátku vepsáno v jejím osudu. Ale ne z důvodu, který si myslel – z úplně jiného. Nyní věděla proč.

Walbertovy bleděmodré oči zářily krutou radostí z vítězství, když sledoval, jak Chandra vystoupila z ohně a postavila se před něj.

„Muselo to tak být, Chandro,“ řekl s přesvědčením. „Je to pro všechny tak nejlepší.“

Zamyslela se. „Snad ano.“

Nebylo třeba více příprav. V Očistném ohni nalezla takové soustředění, sílu a jistotu záměru, že stačilo rozpřáhnout ruce, zhluboka se nadechnout a sáhnout po bohatých zásobách červené many na Regathe.

Walbertovi vše došlo jen zlomek vteřiny předtím, než se to stalo.

„NE!!!“

Chandřino kouzlo explodovalo se zuřivostí inferna zlatými plameny po celé jeskyni.

„Měl jste pravdu,“ řekla Walbertovi, pozvedaje svůj hlas nad dunění svého vlastního kouzla. „Asi je nakonec mým osudem na tomto světě všechno změnit. Já jsem tou katastrofou, kterou jste viděl ve vizích.“

„Ne!“ Walbert se zapotácel dozadu, tvář zkřivenou šokem a hrůzou. 

Nad nimi se začal hroutit strop jeskyně, jak si Chandřino kouzlo razilo cestu k povrchu. 

„To nemůžeš!“ vykřikl zoufale Walbert, příliš vyděšen tím, jak se jeho sny obracejí v prach, než aby se dal sám na útěk o život.

„Ale můžu,“ odpověděla. „A jsem si celkem jistá, že mi to je předurčeno.“

Walbert zašel příliš daleko. Pokusil se zneužít Očistný oheň k narušení rovnováhy na Regathe, k potlačení ostatních druhů magie a jiných způsobů života. Nerespektoval a zavrhoval všechny druhy many kromě těch, které dávaly sílu jemu. A nyní zdroj bílé magie ukrytý pod pláněmi Regathy přijal a pak osvobodil ohněm vládnoucí sférochodkyni, kterou sem Walbert přivedl, aby se stala klíčem k jeho finálnímu vítězství.

O chvíli později je oba obklopí jazyk ohně z Chandřina kouzla. Řvoucí Walbert se pokouší vzdorovat žáru svými ochrannými kouzly – ale ta jej neposlouchají. Oheň se jej zřekl a zavrhl jej.  Chandra se lhostejně dívá, jak Walbert umírá jako každý jiný člověk, co se dostal do moci plamenů

 

O chvíli později se Chandra probere na podlaze jeskyně. Očividně jí omráčilo padající kamení. Vedle ní je Gideon. Vypadá ztrhaně a hlas má zhrublý kouřem. Ptá se, co se stalo. Uprostřed jeskyně stále plápolá Očistný oheň, netknutý a stejně jasný, jako předtím.  Chandra pokrčí rameny. Udělala to, co umí nejlépe. Velký výbuch.  Gideon je zhrozen. Neřekl jí, jak přečkat zkoušku Ohněm, aby způsobila něco takového. V jeskyni nepřežil nikdo, část chrámu nad jeskyní se zhroutila a pohřbila další členy Řádu.  Jeho tvář je bledá hněvem. Řád není sice zničen, ale rozhodně je na nějakou dobu v chaosu a neakceschopný.

Gideon vrtí hlavou, a je pořád jako omráčený. Není schopen pochopit, co a proč se zde stalo.  Chandra se jej ptá, proč jí chtěl pomoci. Gideon odpovídá, že na Diradenu zažil, jaké je to přijít o své schopnosti a čelit výhledu na to, že bude muset setrvat na jedné sféře do konce života. Nemohl dopustit, aby se to stalo jí.  Stále opakuje, že jí neměl pomáhat. Pak jí řekne, že to plánovala, a proto jej poslala pryč. Chandra napůl přisvědčí. Věděla přesně, co udělá, pokud jí Oheň nesebere její schopnosti. A nechtěla jej zabít.

Gideon se pomalu srovnává se situací. Jelikož kromě Walberta nikdo o Chandřině sférochodectví nevěděl, radí jí, aby sféroportovala pryč. Jediná cesta ven je jinak po schodech nahoru, a tam budou čekat vojáci. Stejně teď nemůže na Regathe zůstat. On přesvědčí vojáky Řádu, že při výbuchu zahynula a její tělo shořelo.

Chandra o tom přemýšlí, a pak si vzpomene na svitek. Je jí jasné, na který svět se nyní chce dostat.  Gideon to pozná, a řekne jí, že nemá šanci Zendikar najít. Ale ví, že to ji nezastaví, aby se o to pokusila. Je blázen, říká jí.  Chandra cítí, jak jí stoupá do hlavy hněv. Pak Gideonovi řekne, že mu jeden detail o oné osudné noci, kdy její rodina uhořela zaživa před jejíma očima, zamlčela.

„Nemám zájem,“ obrátil se k ní zády. 

Chytila jej za ruku. „Vojáci, kteří je zabili, patřili k řádu mágů, který přísahal, že zemi přinese harmonii, ochranu a zákony.“ 

Gideon ztuhnul.

„Zní ti to povědomě, Gideone?“ zeptala se jej jedovatě.

Otočil k ní tvář. V ní se mu zračila směs podezření, šoku a odhalení.

„Postavila jsem se tomu, co jsem udělala,“ řekla Chandra, „a uložila jsem své noční můry ke spánku. Ale nikdy těm mužům neodpustím, co oné noci udělali. A kdokoli, kdo věří ve stejné věci, je můj nepřítel. Nyní, a navždycky.“

Jeho dech se zrychlil, jak mu docházelo, co mu nyní říká.

„Podle toho jsem konala zde, a budu tak konat kdykoli a kdekoli,“ procedila skrze zaťaté zuby. „Rozumíme si?“

„Rozumím,“ odpověděl nakonec, „co se mi snažíš říci.“

„Pak se mi radši nepleť do cesty.“ Pustila jeho paži a otočila se. Touha opustit tohle místo byla nesnesitelná. Touha opustit jeho.

„Chandro.“

„Co?“ odsekla přes rameno. Nechtěla se na něj už podívat, bála se, že by ji to oslabilo.

„Znovu se uvidíme.“

Nebyla si jistá, zda to byl slib nebo hrozba. Tak či tak, a proti své vůli, si to vzala k srdci. 

Za sebou slyšela Gideonovy kročeje, jak se vydal nahoru po tom, co zbylo ze schodišť. Její mysl byla čistá a jasná. Rovnováha na Regathe byla obnovena. Řád, lesní mágové a pyromanti z Keralie sice budou mezi sebou stále mít neshody, ale nebude zde žádná skupina, která bude dominovat ostatním. Ne v této generaci.

Sedíc na sežehlé podlaze jeskyně Očistného ohně obrátila Chandra své myšlenky k budoucnosti. Zklidnila svůj dech a začala se připravovat k sféroportaci.  Představila si Mlžné věčnosti, a někde v nich tajemný, divokou manu prosycený svět Zendikar….o kterém si byla z nejhlubšího srdce jistá, že někde v Multivesmíru existovat musí. 

 

Doslov

A to je konec Očistného ohně. Co na to říkáte? Počáteční reakce lidí byly velmi smíšené. Po příběhově velmi bohatých Agents of Artifice, jejichž děj zahrnoval minimálně pět hlavních postav, několik různých sfér a obecně měl „epický“ náboj podobný starším MTG knihám, přišla tato kniha, která byla, ruku na srdce, zaměřena především na komunikaci, dialogy a mezilidské vztahy, z nichž se vše točilo kolem dvojice Chandra-Gideon. Kniha také působila poněkud nevyváženě, na začátku se dopodrobna řešil každý lístek na stromě ve Velkém západním lese, dlouhé interakce a rozhovory Gideon-Chandra jsou od jejich setkání prakticky všudypřítomné – kontrastem jsou pak „akční“ scény – zejména únik z Diradenu a finále s Walbertem jsou prakticky otázkou jedné stránky a kousku.  Upřít nelze ani to, že se v knize vlastně v podstatě nic zásadního nestane. Chandra se zbaví svých nočních můr a dozví se, že někde existuje svět jménem Zendikar. Konec.  Jedinou zajímavostí pak zůstává Gideon, postava z hlavy Laury Resnick, která pak začala žít vlastním Magicovým životem.

Mnoho lidí očekávalo, že Chandřina zkušenost s Očistným ohněm se odrazí i na její moci a schopnostech i na kartách. Kniha vyšla v červenci 2009, tedy doslova v předvečer Zendikaru. Navíc jsme měli již tou dobou krásný nový art od Stevea Argylea, jménem „Chandra, Firedancer„. Nejvíce se samozřejmě nabízela spekulace, že Chandra ke své červené barvě přibere díky zkušenosti s Očistným ohněm i bílou. Lidé se těšili, i proto, že Chandra Nalaar, jinak karta solidní síly na Limited, byla z původní pětice „nejslabší“, rozuměno s nejmenším Constructed využitím.

Dokážete si představit asi to nadšení, když přišla Chandra Ablaze, ještě dražší než její předchůdkyně, a bohužel ještě méně použitelná, a to i na Limited. A stále monored. Zpětně je vysvětlení nasnadě – jen pouhý rok předtím vyšel jako první vícebarevný sférochodec – Ajani Vengeant, a zrovna v RW barvách. Confluxového Nicola Bolase nelze úplně počítat, RW Chandra by tak znamenala již druhého chodce pro tento pár, aniž by „svého“ chodce měla jakákoliv další dvojbarva.

Úplně povzbudivá nebyla ani zpráva, že Laura Resnick byla donucena některé části knihy poměrně narychlo přepracovat, a některé dokonce vyškrtnout. Výsledný produkt tak byl vlastně znehodnocen nedopečením a prořezáním zároveň.  Nicméně…proti tomu, co nás čekalo (V Zubech Akoumu), potažmo už nikdy nečekalo (Kletba Řetízkového závoje), to bylo stále dobré, byť zejména některé osobnější pasáže by celkem bez povšimnutí mohly existovat v titulu z červené knihovny či Harlequince.

No, a pak přišly Magic Origins. Původ Gideona i Chandry byl retconován, v Gideonově případě v podstatě jen v detailech jeho mentora, nejzásadnější změnou byl způsob povznesení. U Chandry byla změna markantnější – a do jisté míry tak tuto knihu odsouvá mimo „canon“. Ústřední pohnutka a způsob povznesení zůstává podobný, změnily se ale podstatné detaily – například tentokrát kaladeshští vojáci  skutečně k Heliudově řádu nepatřili. Přidejme si k tomu podobnost jmen Heliud a Heliod, ke které se aspoň ráčili rámcově vyjádřit, fakt, že Regathy potřebovali udělat poměrně nehostinný B/R svět… Gideonova povaha zůstává plus mínus totožná, ale jeho chování v této knize má do maníka mlátícího kolem suralem do omrzení, jak ho známe z UR k BFZ, také celkem daleko (rozuměj, jeho postava má o dimenzi až dvě více). Také nelze zcela uvěřit, že by se první setkání Gideona a Chandry po těchto událostech stalo tak, jak je popsáno v tomto UR.

Celkově bych dojem z této knihy přirovnal k polednímu menu, na které si pravidelně odskakujete na oběd z práce, říznutému trochou té přeslazené průmyslové malinovky. Gurmánský zážitek to zrovna nebyl, ale člověku zahnala hlad  a relativně zasytila. Ve světle odhalení z Origins pak tuto knihu už napořád můžeme brát jako lehce alternativní verzi událostí, která se takto mohla stát, ale spíše se nestala. I tak nakonec nedopadla Chandra s retcony nejhůř (ano, mám na mysli tebe, Nisso „nikdy jsem nebyla xenofobka s IQ  a sociálním cítěním houpací Vengeviny“ Revane).
To byl tedy Očistný oheň, přátelé. Doufám, že se vám shrnutí líbilo. Příští týden se těším nad článkem „Jak na prerelease Battle for Zendikar“.

– Honza Adam –

Můžete zanechat komentář, nebo trackback z vaší vlastí stránky.

Zanechte odpověď