Sférochodcův průvodce po Ikorii

Máme tu Sférochodcova průvodce. Tentokrát se společně s Vivien Reid podíváme na Ikorii a na její stvůry. Překlad flavor článku ze stránek WotC.

 

 

 

 

 

 

 

Sférochodcův průvodce po Ikorii

Chris Mooney

 

Art by: Viktor Titov

 

ÚVOD

Jmenuji se Vivien Reid. Jestli čtete tohoto průvodce, nejspíš toužíte poznat záhady Ikorie, jako kdysi já. Jsou tu zaznamenány všechna pozorování a poznatky, které jsem nashromáždila při svém putování touto sférou. Upřímně věřím, že hodláte zkoumat a obdivovat tento nádherný svět, aniž byste se pletli do jeho záležitostí. Pokud jste na Ikorii už dorazili, doporučuji vám najít si bezpečné útočiště, než začnete číst dál: tento svět není laskavý k těm, kteří by dlouho jen nečinně postávali.

STVŮRY

Ikorie je svět plný stvůr. Na svých cestách Multivesmírem jsem viděla mnoho nejrůznějších bytostí, ale ujišťuji vás, že se v tomto ohledu žádná jiná sféra Ikorii nevyrovná. Zdejší stvůry jsou nejrůznějších tvarů a velikostí, od hrůzu nahánějících behemotů, schopných rozšlápnout celé město, až po maličká, chytrá stvoření, která se vám mohou usadit na rameni. Zde na Ikorii můžete spatřik nebeské žraloky, kroužící nad stády dupajících goriaků, krystalovými lesy prolétají okřídlené lišky, a ze stínů vylézají skličující bytosti z nočních můr, připravené polapit nicnetušícího pozorovatele. Stvůry jsou opravdu všude, a jedna každá z nich je zajímavá jiným způsobem!

Art by: Jesper Ejsing

 

Tohohle macka jsem jednou spatřila, jak jen tak nazdařbůh bloumá. Na první pohled vypadal mírně, ale pak se z dálky ozval výkřik, a on se rozeběhl tím směrem. Nikdy bych si nepomyslela, že něco tak ohromného dokáže běžet takhle rychle!

Pokud byste se z mého průvodce měli naučit jen jednu věc, mělo by to být tohle: stvůry Ikorie vyžadují respekt. Můžete si myslet, že jim ry\chle porozumíte, ale každá z nich v sobě má víc moci a krásy, než dokážete rozpoznat pouhým pohledem. A navíc, jsou schopny se přeměnit na stvůry docela jiné, přímo před vašima očima! Pokud budete opatrní, budete pozorovat z bezpečné vzdálenosti, a očekávat neočekávané, tyto ohromující bytosti vám odhalí svá tajemství. Pokud je ale podceníte, budete se cítit ve falešném bezpečí, nebo si budete myslet, že nad nimi máte výhodu, nezaváhají, a rychle vás vyvedou z omylu.

LIDÉ

Lidé jsou to jediné „civilizované“, co na Ikorii přežilo, a nacházejí se v pomyslném středu potravního řetězce. Já sama e lidmi moc nezabývám, ale kdokoli, kdo dokázal na Ikorii dlouhodobě přežít, zasluhuje obdiv. Život zde není lehký, a lidé vděčí za své přežití nejrůznějším strategiím, které dokázaly zabránit jejich vyhubení.

Lidé jsou si velmi dobře vědomi, že fyzicky se stvůrám nemohou rovnat. Většina z nich proto žije v chráněných útočištích. Tato útočiště mohou být různá, od malých osad v divočině, až po ohromná opevněná města. Každé útočiště využívá množství technik k obraně před útoky stvůr. Většina z útočišť, které jsem navštívila, užívá jak fyzickou obranu (hradby, příkopy, bodce) tak magickou (ochranné runy, varovné krystaly). mezi lidmi je mnoho přírodozpytců, mudrců, a lovců, kteří stvůry studují a hledají proti nim nejúčinnější obranu, nebo se alespoň snaží jim vyhýbat.

Navzdory této snaze Ikorie není svět, který by mohl být zkrocen. Zdejší lidé už tvrdě zaplatili za vědomost, že nad stvůrami nikdy nezvítězí, obzvláště, když se stvůra, se kterou bojujete, může v okamžiku změnit na něco mnohem nebezpečnějšího. V té chvíli se takové stvůře může postavit jen jiná stvůra.

POUTAČI

Většina lidí se snaží se světem bojovat, ale někteří jej dokázali přijmout. Poutači jsou ti výjimeční z lidí, kteří se dokáží se stvůrami propojit. Propojení tohoto druhu se nazývá eludha, a je to něco mnohem víc než vztah ve smyslu důvěry a přátelství; je to mystické, trvalé pouto, spojující duše člověka i stvůry. Potkala jsem zde mnoho poutačů a ještě více se od nich naučila. Jejich spojení se stvůrami jim na rozdíl od lidí z měst poskytlo moudrost a porozumění.

Každý z poutačů stvoří svou eludhu jinak. Někteří se dokáží se stvůrou spojit na první pohled. (Pro většinu je to šok!) Jiní potřebují roky života v divočině spolu se svým budoucím druhem, než se s ním dokáží spojit. Poutači nikdy nemyslí na své stvůry jako na mazlíčky; jsou to „jejich“ stvůry, stejně jako „jejich“ přátelé, nebo „jejich“ nejvěrnější druzi.

Poutačka jménem Winota mi vyprávěla, jak přišla o ruku, když se snažila zabít stvůru, se kterou se nakonec vzájemně připoutaly. Teď putují Ikorií společně, a pomáhají ostatním poutačům naučit se bojovat bok po boku.

Art by: Magali Villeneuve

 

Stvůry nedokáží mluvit, ale poutači s nimi dokáží komunikovat různými nonverbálními způsoby. Kromě řeči těla a intonace hlasu jim pomáhá i eludha, která tvoří empatické propojení. Podle poutačů funguje na podvědomé úrovni, a znamená to, že poutač i stvůra vždy vycítí pocity toho druhého. Já sama žila po boku zvířat celý svůj život, ale takovou důvěrnost jim mohu jen závidět.

Poutači obvykle nosí oděvy připomínající jejich vlastní stvůry. Potkala jsem jednu, která nosila pokrývku hlavy zpodobňující složité parohy. Jiný si nabarvil vlasy tak, aby připomínaly barevnou srst. Poutačí spojení s malými tvory mají často na oděvech úchyty, aby na ně tvor mohl vyšplhat, zatímco poutači velkých stvůr mají na oděvech vzpěry a držadla – aby je za ně jejich stvůry mohly uchopit.

Většina poutačů je propojena jen s jednou stvůrou, ale jiní, jako Kinnan, se dokáží propojit s mnoha. Chtěla jsem se zeptat, jak, ale on jen zavrčel a odcválal na hřbetě jedné ze svých šelem. Hádám, že když žijete se stvůrami, etiketou se nezabýváte.

I když poutači jsou přizpůsobiví a kreativní stejně jako obyvatelé měst, rozhodně nejsou tak přátelští. Obyvatelé měst vidí ve stvůrách nebezpečí, a jakékoli vztahy s nimi jsou zakázané. Noví poutači musí buď přerušit spojení se stvůrami, nebo jsou vyhnáni z domovů a od svých rodin. Všichni poutači, které jsem potkala byli se svým životem spokojeni, ale jsem si jistá, že zvolit si ztrátu jednoho způsobu života kvůli jinému není snadné.

 

TRIOMY

Art by: Jonas De Ro

Na Ikorii se nachází pět hlavních geografických oblastí zvaných „triomy“. Každá z triom má vlastní prostředí, dominantní druh stvůr, a jedinečného vrcholového predátora. Sférochodkyně Narset, kterou jsem zde potkala, mi prozradila, že tyto triomy vznikly jako důsledek jedinečného způsobu reakce magie s přírodou na zdejší sféře. Každá z oblastí je důsledkem kombinace vždy jiných tří barev many. Nevím ovšem, jestli toto chápe místní populace. Musí totiž většinou řešit naléhavější problémy.

SAVAI

Art by: Titus Lunter

 

Savai je rozpraskaná, suchá travnatá pláň, rozprostírající se podél pobřeží, a s rozsáhlou sítí podzemních jeskyní. Na pláních loví smeřky velkých koček, zatímco jeskyně a příkopy pod travnatým povrchem slouží za útočiště lidem a tvorům, co jsou pro tyto kočky kořistí.

FAKTA

Terén – travnaté pláně na příkrých útesech, a bažinaté podzemní tunely

Dominantní druh – Velké kočky

Savai má suché klima, spadne zde ročně jen několik palců srážek. Lidé zde musí vodou šetřit, a většinou ji produkují magickým způsobem. Ostatní tvorové Savai se spoléhají na migrační pohyby tvorů tak hromných, že s sebou potřebné počasí „přinesou“.
Kaňony a tunely unundského systému se táhnou na míle pod Savai. Dávejte pozor, kam šlapete; některé tunely ústí až na povrch jako propadliny, jako například zdánloivě bezedná Glondská rokle.
Jal Korcha, neboli „cesta hrůzy“, míří západním směrem z Drannithu, podél pobřeží jezera Attayal, skrz horský masiv Raugrinu, až do města Lávobřeží. Je zde mnoho vratkých kamenných mostů přes množství zdejších roklin a propadlin.

KOČKY

Zdejší šelmy jsou zuřiví masožravci, locící ve smečkách na travnatých pláních. Jejich kořistí jsou tuři, antilopy, nebo sloni. Vcelku jsou podobné kočkám na jiných sférách, i zdejší kočky si totiž například rády pohrávají se svou kořistí. Ty největší z nich se zaměřily na lov lidí: přepadávají lovce, číhají na cestující kupce, a pokoušejí se svou silou, chytrostí, a hbitostí proniknout i do měst. Jsou-li kočky spojeny s poutačem, často mu přinášejí z náklonnosti ulovené jídlo.

Art by: Sidharth Charturvedi

 

Savaiské kočky poznáte snadno, většinu rysů mají společnou s „tradičnějšími“ kočkami. Mají podobné uši, ocasy, a packy, a často mají hřívy jako lvi, nebo zabarvení srsti podobné tygrům, gepardům, a jaguárům. Mnoho Ikorijských koček má křídla. K mému překvapení je místní lidé považují za normální rys, a nikoli za mutaci. Každopádně z toho vyplývá jediné: nezapomínejte stále sledovat oblohu.

 

 

SNAPDAX, VŠELOVEC

Art by: Viktor Titov

 

V Savai je jeskyně, kde sídlí Snapdax, hrozivá stvůra, která sbírá trofeje svých obětí. Podle mého názorů je lovení trofejí jedna z nejhorších lidských krutostí, takže to, že zde je zvíře, které si tvoří trofeje z lidí, je svým způsobem spravedlivé (ačkoli jsem si jistá, že ikorijští by to neocenili). Snapdax je jako lovec nepřekonatelný, je to ztělesnění kočičí chytrosti, nenápadnosti a kradmosti noční můry, a zuřivosti dinosaura. Nedovedu si představit dokonalejší stroj na zabíjení.

Art by: Seb McKinnon

 

Rielle mi vyprávěla prastarý příběh o tom, jak Snapdax zničil všechna lidská sídla v Savai. Podle ní se přeživší stáhli na jediné místo, kde společně vybudovali Drannith, své nové útočiště.

DRANNITH, NEDOBYTNÉ MĚSTO

Drannith je největší lidské sídlo na sféře, kvetoucí město s desetitisíci obyvatel. Nachází se na úrodné egalské pláni v nížinách Savai. V jeho středu je ohromný krystalový pilíř, chráněný několika soustřednými kruhy vysokých kamenných zdí. Drannithská armáda nemá na Ikorii sobě rovnou – dokáže zahnat jakoukoli stvůru; podle obyvatel hradby města od jeho založení nikdy nepadly. Prozradili mi, že Drannith bylo založeno v době, kdy lidská civilizace byla na pokraji vyhynutí, což pravděpodobně vysvětluje, proč je v místních tak zakořeněn strach ze stvůr.

Drannith je postaveno okolo Argalithu, největšího krystalu na sféře a symbolu naděje a ochrany místních obyvatel. Krystal tvoří jak pomyslný, tak doslovný střed města, a je základním prvkem magických ochran proti stvůrám.

Strategie přežití Drannithu je síla; útočícím stvůrám čelí přímo, a zaženou je za hradby města. Obranná síla Drannithu, někdy nazývaní Měděplášti (kvůli jejich páskovaným uniformám s lesklými knoflíky) jsou nejlépe zajištěná a nejsilnějí armáda sféry. Je to armáda bojovníků, obranných mágů, a soudců.

Měděplášti-vojáci užívají píky, balisty, sítě, a podobné zbraně, aby udržely stvůry v bezpečné vzdálenosti. Mágové na stvůry přímo útočí bojovými kouzly a starají se o varovný systém města tvořený kouzelnými krystaly. Jejich metody se mi zdají příliš kruté, ale oceňuji jejich houževnatost a solidaritu. Měděplášti bojují bok po boku stejně jako poutači a jejich stvůry, které se snaží zahnat z jejich města.

Art by: Zoltan Boros

 

KETRIE

Art by: Sam Burley

 

Ketrie je rozlehlý les, protkaný řekami a plný krystalových formací. Je zde bezpočet vodopádů z vysokých útesů, napájející síť řek a vnitrozemských jezer. Nikde jinde na Ikorii nejsou krystaly tak hladce poropojeny s okolní krajinou. Přírodozpytci a mudrci často míří právě sem, aby nabrali inspiraci z úžasných pohledů na divokou přírodu.

FAKTA

Terén – řeky a vodopády, vinoucí se krystalovými lesy po horských úbočích

Dominantní druh – Elementálové

Jezero Attayal, napájené řekou Tal, je největší jezero na sféře. Je tak velké, že je na první pohled k nerozeznání od moře. Je prý tak hluboké, že v něm mohou žít ohromní tvorové. Právě zde jsem potkala Rielle, jejíž moudrost se nedá srovnat s ničím, snad jen s jejím věkem. Vyprávěla mi mnoho pověstí, legend, a tajemství, které vám zde prozradím.

Křemenný les je zvláštní svými četnými formacemi krystalů. Zdejší dřevo svítí všemi barvami duhy ve dne i v noci. Někteří přírodozpytci tvrdí, že že elementálové se rodí zde, a právě zde jsou nejnáladovější.
Stáda ohromných býložravců zpřelámala stromy na dvacet mil okolo řeky Tal, a popadané kmeny vytvořily systém přehrad. Vzniklá jezírka a tůně jsou dobovem množství ryb, které slouží k obživě jak stvůrám, tak místním lidem.

ELEMENTÁLOVÉ

V krystalických lesích Ketrie jsou vzduch, voda, země, a oheň stejně živé jako rostliny a zvířata. Elementálové jsou zosobněním těchto přírodních sil. Mají podobu zvířat, ale mají divoké barvy, éterické tvary, a někdy vznášející se oddělené končetiny.

Krystaly, které jsou přirozenou součástí krajiny Ketrie, jsou také součástí těchto elementálů. Buď se vznášejí okolo nich, nebo prorůstají jejich těly.

Art by: Lie Setiawan

 

Elementálové jsou přirozeně odměření, ale jakmile získáte jejich důvěru, mohou být docela přátelští. Nicméně nesmíte nikdy zapomenout na jejich přirozenou povahu, nebo se ocitnete v malé přírodní katastrofě. zemní elementál je stejně nebezpečný jako lavina, a o vaše bezpečí se stará přibližně stejně.

 

ILLUNA, KRÁLOVNA PŘÁNÍ

Art by: Chris Rahn

 

Na vrcholu řetězce Ketrie je Illuna, vznášející se od krystalu ke krystalu, nadzemská bytost s mocí příst sny a plnit přání. O Illuně se toho mnoho neví, a to, co se ví, odporuje logice. Říká se, že Illuna dokáže doslova zhmotnit sny a plnit přání, ale činí tak výlučně podle své nálady a chuti. Jednou jsem zaslechla Illunin křik, bylo to jako nádherný a dokonalý akord, zvuk v harmonickém souladu s celým světem.

Art by: Seb McKinnon

 

Rielle mi mnohokrát pověděla příběh o tom, jak Illuna vyčarovala bytost ze snů, ale pokaždé, když to říkala, byla ta bytost jiná. Je možné, že se Rielle už pomátla na mysli, nebo je to jen další tajemství Illuny?

KRYSTALY A MUTACE

Krystaly se nalézají všude na Ikorii, ale v Ketrii jsou nejhojnější. Jejich podstatě zcela nerozumí ani obyvatelé měst, ani poutači, ale ví se, že nějakým způsobem zesilují růst a evoluci stvůr. Během svého života stvůra může několikrát vyrůst, zmutovat, a změnit se do nové formy. Některé ze stvůr se jen zvětší a zesílí, ale jindy se může stát, že se podstata a povaha stvůry naprosto změní. Na vlastní oči jsem viděla, jak stvůrám z ničeho nic narostla křídla, další končetiny, celé se pokryly peřím, nebo jim vyrostla další hlava!

 

Art by: Jason A. Engle

 

Některé stvůry mohou zmutovat na křížence dvou nebo i několika druhů (jako třeba dino-tygr nebo elementál-pakůň).

Art by: Cristi Balanescu

 

Mnoho krystalů se rozzáří, když jsou poblíž nějaké stvůry, což je vlastnost, kterou využívají lidé ve varovných krystalech. Do základů budov bývají vloženy velké krystaly, a ty malé mohou lidé nosit na oblečení nebo na uniformách (kde kromě detekce stvůr slouží jako odznak hodnosti). Magie vojenských kouzelníků často nabírá tvar i barvu krystalů, které se nalézají uvnitř nebo okolo jejich útočišť.

 

INDATHA

Art by: Noah Bradley

 

Indatha je kajiná táhnoucích se nízkých vršků a tejemných nížin, ozářená tajemnými, svítícími tvory. Říká se, že zdejší pokroucené stromy a chladivé louky mají moc přitahovat pocestné, kteří pak slouží jako potrava zde žijícím nočním můrám. Nejsou zde husté porosty a rozhled je výborný, proto se místní predátoři musejí spoléhat na nenápadnost a útok ze zálohy.

 

FAKTA

Terén – rozlehlé pláně s bažinatými jezírky, poseté osamělými, pokroucenými stromy

Dominantní druh – Noční můry

Říká se, že některá údolí Indathy byla vytvořena ze šlápot, táhnoucích se od lesů Zagothu na jihu až k severozápadnímu pobřeží Indathy. Rielle věří, že ty šlápoty udělal velmi dávno tvor tak ohromný, že nikdy na Ikorii nebylo většího, a poté zmizel v moři.

Indatha je plná různých druhů nočních koček, netoptáků, hmyzu, a mnoha tvorl světélkujících ve tmě. I ta nejponurejší a nejtemnější údolí jsou osvětlena přízračným, modrozeleným světlem.

Stromy Indathy se už od kořenů rozdělují na mnoho kmenů, často se spirálovitě vinou okolo sebe, a jejich koruny tvoří hustou změť. Jak rostou, některé ze stromů obrůstají krystaly a vytváří tak útvary ještě pokroucenější, které přitahují a lákají různé noční tvory.

NOČNÍ MŮRY

Noční můry, jak už lze poznat z pojmenování, jsou inspirací pro nejrůznější lidské strachy a fóbie (nebo jsou naopak zhmotněním těchto strachů). Loví výlučně v noci, a jejich oči (někdy je jich až deset) se ve tmě lesknou. Zdá se, že si stopování své kořisti doslova užívají. To málo z těch, co přežili jejich útok, tvrdí, že se živili jejich vlastním strachem.

I když jsou noční můry velmi rozmanité, jsou snadno rozpoznatelné díky své hrůzné stavbě těla. Často mají neobvyklý počet končetin, ať už protáhlých a tenkých, nebo kroutících se chapadel. Téměř vždy mají více párů očí, některé z nich i jinde než na hlavě (i když jsem také viděla jednu úplně bez očí).

Art by: Antonio José Manzandeo

 

Jeden voják mi prozradil nejsnazší způsob, jak poznat noční můru: objeví se zčistajasna, a v nejhorší možné chvíli.

Řeknu to naplno: nedoporučuji vám pokoušet se o kontakt s nočními můrami. Zdálky mohou být úžasné a zajímavé na pohled, ale i ty nejroztomilejší mohou být nepředstavitelným způsobem smrtící. Poutači, kteří se dokázali spojit s noční můrou, považuji za ty nejstatečnější, jaké jsem kdy potkala.

 

NETHROI, SMRTIŽIV

Art by: Slawomir Maniak

 

Každý, koho jsem potkala na cestách Indathou mě dával stejnou radu: střez se šepotu. Šepot, o kterém mluvili, patřil zdejší vládnoucí stvůře Nethroi. Je to plížící se kříženec kočky, noční můry, a bestie, a má moc oživit mrtvé. Nethroi je obklopen dušemi dávno mrtvých bytostí, které vyslyšely jeho volání, zatímco jejich hnijící těla se hemží okolo v hrůzyplném, výsměšném tanci. Lidští lovci vyprávěli spoustu příhod o zabitých kamarádech, kteří ulovili stvůru, která vzápětí vstala z mrtvých a zabila je. Takové příběhy nahánějí hrůzu, ale zase mají hezký konec (minimálně pro mě).

Rielle mi vyprávěla starý příběh o prvním úlovku Nethroi. Mudrci věří, že když vás Nethroi sežere, doslova vás vymaže z existence, protože má moc pozřít jak tělo, tak duši.

 

NEBEKRYT

Nebekryt je „město“ na obloze, tvořené tucty nebeských lodí – balónů. Tyto balóny a směrové plachty zajišťují téměř nepřertžitý let, a město tak pluje vysoko, v bezpečí před vším, co po Ikorii chodí, plazí se, nebo plave. Paluby a nosníky jsou vyrobené z lehkého dřeva a dutých kostí pterodaktylů. Každá z lodí se může kdykoli od města odpojit a odletět.

Art by: Piotr Dura

 

Strategií Nebekrytu je pohyb. Nikdy není dlouho na jednom místě, a vyhýbá se tak migračním trasám mnoha létajících stvůr Ikorie. Když na Nebekryt něco zaútočí, město se může rozpadnout na jednotlivé lodě a později se znovu spojit — nebo může do stran vyslat návnadné lodě, které útočníky odlákají od hlavní části města.

Lidé Nebekrytu jsou odvážní a nezávislí, preferují život v pohybu, namísto čekání na útok. I když mají vlastní armádu, oceňuji, že jejich přístup k nepřátelským stvůrám je nechat je být.

V Nebekrytu mni řekli, že kdysi dávno existovalo uprostřed Indathy město Orn. Město bylo v bezpečí, protože místní vycvičili světélkující kočky a netoptáky, kteří hnízdili v jeho věžích a zdech, a město samo bylo tak nepřetržitě zalité světlem. Ale jedné noci z neznámých důvodů všichni světélkující tvorové zmizeli, a v nastalé temnotě brány města rozrazily noční můry. Někteří z obyvatel Ornu unikli, zahránili cenné nástroje a podařilo se jim vyrobit primitivní horkovzdušné balóny. Časem se k nim přidávali další a další, a nakonec vzniklo celé město Nebekryt. Já osobně doufám, že se místní jednou opět vrátí k původnímu způsobu života, a budou koexistovat se stvůrami v míru.

 

RAUGRIN

Art by: Jonas De Ro

 

Raugrin je věnec vulkanického pohoří, bílých pláží, a lávovývh útesů táhnoucích se po pobřeží. Tato oblast je oddělena od zbytku kontinentu pohořím Ongra. Město Lávobřeží je vystavěno v horách mezi vulkanickým šelfem a Kauldem, lávovým jezerem.

FAKTA

Terén – vulkanická pohoří a písečné pláže podél pobřeží

Dominantní druh – Dinosauři

Raugrinské bílé pláže se táhnou stovky mil, a pobřeží samé se stále rozšiřuje. Láva, tekoucí ze sopek pohoří Ongra se vlévá do moře, a vzniklé vyvřelé útvary postupují dále do moře.
Jal Korcha, neboli „cesta hrůzy“, se táhne tisíce mil z Lávobřeží na jihozápadě, přes mohoří Ongra, břehy jezera Attayal, až do Dranithu na Egalijské pláni. V části přes Raugrin je cesta lkemována množstvím krystalů, varujících před útoky dinosaurů a podobných stvůr.
Říká se, že vulkán Charrog je nejvyšším bodem celého světa: je to vrchol pohoří Ongra. Dinosauři nechávají svá vejce líhnout se v jeho rozpálených svazích. Jak se zdá, lidé nejsou jediní, kdo dokáží využívat životní prostředí.

DINOSAUŘI

Dinosaurům se v horkém prostředí vulkanického Raugrinu neobyčejně daří. Dinosauři sami zosobňují zuřivost a sílu roztavené lávy. Loví bezostyšně a bez předsudků vše, co se hýbe, a vše, co jim stojí v cestě, zničí. Nepohrdnou ani mršinami, ale jsou raději, když se jejich oběť brání.

Ikorijští dinosauři jsou odolnější a více plazům podobní, než na jiných sférách, například na Ixalanu. Nemají peří, ale šupinatou kůži s výrůstky, rohy, a tvrdými pláty. Množí chodí po zadních nohách a rovniováhu udržují mohutným ocasem, který dokáží použít jako zbraň. Je zde také množství okřídlených a vodních dinosaurů. Všichni ovšem sdílí bojovnou povahu.

Jeden s poutačů mi poradil, že nejlepší způsob spojení s dinosaurem je utkat se s ním a neustoupit. Doporučuji vám to nejdříve vyzkoušet na těch menších.

VADROK, HROMODRAVEC

Art by: Zack Stella

 

Pojmenovaný podle zvuku, který za sebou jeho let zanechává, Vadrok je vládcem oblohy Raugrinu. Není možná největší ani nejrychlejší stvůrou na obloze, ale zcela jistě je ten nejzuřivější. Vadrok svým letem kumuluje magickou energii, kterou pak vypouští z tlamy v podobě modrého plamene. Mudrci tvrdí, že Vadrokův plamen může mít nejrůznější ničivé účinky, které ale mají jedno společné: smrt. Vadrokova neomezená pohyblivost znamená, že se s níám kdykoli můlžete setkat kdekoli v Raugrinu, a mnozí z obyvatel triomů o Raugrinu pohrdavě mluví jako o „Vadrokově rajónu“.

Rielle mi vyprávěla starý příběh o tom, jak Vadrok spálil jedno lidské město na popel. Tvrdila, že jeho magický oheň nejen zničil město, ale vymazal i všechny vzpomínky na jeho existenci. Samozřejmě jsem nenašla nikoho, kdo by to potvrdil.

LÁVOBŘEŽÍ

Lávobřeží je útočiště ukryté pod ohromným vulkanickým šelfem v pohoří Ongra. Protékají jím potůčky a pramínky lávy, pečlivě sváděné do udržovaných kanálů, a ústící do Kauldu, lávového jezera. Obydlí i tržiště jsou vystavěny na mostech nad těmito kanály.

Strategií Lávobřeží je nepřístupnost. Umístěním pod vulkanický šelf získalo Lávobřeží jedinečný obranný mechanismus, který přinutí každého útočníka hledat si snazší sousto. Zdejší mágové, zvaní kamenopěvci, dokáží ovlivnit zdejší vyvřeliny a nasměrovat tok lávy tam, kam je potřeba. V čase nejvyšší nouze může Lávobřeží utvořit ohromnou clonu s tekoucí lávy okolo celého města, což spolehlivě zabrání vstupu téměř všem myslitelným stvůrám.

Obyvatelé jsou drsná cháska, co si vybrala nebezpečný život k obraně před ještě nebezpečnějšími stvůrami.

Obyvatelé Lávobřeží mají přístup k okolní rozžhavené lávě, a jsou to skvělí kováři, slévači, a výrobci nástrojů. Všichni na Ikorii tvrdí, že ty nejlepší zbraně a zbroje jsou vyrobeny zde. Jsem zklamaná, že i ti z lidí, co se před stvůrami ukrývají, přispívají k násilí vůči nim.

 

ZAGOTH

Zagoth je rozlehlý, hustý dešťný prales s houbám podobnými stromy a bažinami. Je plný ohromných býložravců, pasoucích se v přízemním patře pralesa, a nad nesčetnými květy obřích lilií v jezírcích a bažinách se vznáší množství barevného hmyzu.

FAKTA

Terén – dešťný prales s množstvím jezírek a bažin

Dominantní druh – Velká zvířata

Rozlehlé lesy Zagothu koření v bažinaté půdě. Jezírka, tvořící tyto mokřady, jsou živnou půdou pro obří Zagothské lilie. Tyto velké rostliny mohou tvořit listy až třicet stop v průměru, které unesou i několik zvířat najednou. Pro suchozemce jsou listy lilií vhodným způsobem k překonání zdejších vodních ploch.
Stáda zdejších zvířat spásají vždy tu vegetaci, kterou mají v oblibě. Někteří býložravci sledují migrační tahy jiných — zatímco jedni se pasou na tuhých listech, další mohou hodovat na nechráněném ovoci, které tu první zanechali.
Zagoth je hlavním cílem lidských lovců, protože kly, rohy, kůže, a maso zdejších zvířat je na Ikorii vysoce ceněné. Zdejší samozvaný král lovců, Chevill, tráví většinu času procházením zdejších mokřin, jako by mu patřily. Je mistr ve vábení, dokáže napodobit zvuk mnoha specifických zvířat, a tak odlákat ty nejmohutnější a nejkrásnější zvířata od jejich stád. Sám je stvůra toho nejhoršího druhu.

ZVÍŘATA

Lesy Zagothu kypí životem, a vládci jsou tu tvorové různých velikostí a tvarů. Většina připomíná známé býložravce — losy, koně, nosorožce, velbloudy, kance — ale bylo by chybou myslet si, že jsou stejně tak mírní. I ta nejmenší ze zvířat jsou teritoriální a vznětlivá, a bez váhání vás pokopou a udupou, ocitnou-li se v nebezpečí.
Zvířata sama mají mnoho společných znaků: chundelatou srst, parohy a kly, zavalité nohy nebo kopyta. I když je většina velká a mohutná, je tu i dost menších a ladnějších, připomínajících antilopy nebo koně. Všechna zvířata se dají lehce nalákat na jídlo. Musíte ale dát dobrý pozor, jestli vědí, kde končí jídlo a začínáte vy.

 

BROKKOS, VĚČNOBESTIE

Art by: Filip Burburan

 

Všechny vládnoucí stvůry Ikorie jsou prastaré, ale všeobecně se věří, že Brokkos je ještě mnohem, mnohem starší. Tento mírný obr putuje pralesy Zagothu s miniaturním lesem, který mu vyrostl na hřbetě. Říká se, že Brokkos vnímá čas jinak než vše ostatní: jeho mrknutí trvá minuty, jeho nádech hodiny, a jeho spánek týdny. Ale stejně jako sám čas je Brokkos nezastavitelný. Jakmile se pohne, nic ho nezadrží. Ani lidé, ani ty největší ze stvůr, ani sféra samotná. Podle Rielle se pohyby Brokka řídí ročními obdobími, ale je i možné, že se roční období řídí pohyby Brokka.

Art by: Seb McKinnon

 

Rielle mi vyprávěla příběh o Brokkovi. Podle legendy byl první člověk lovec, který ho chtěl ulovit. Namísto toho, aby s ním bojoval, mu Brokkos daroval dva dary. Prvním byla minulost, aby se člověk poučil ze svých chyb. Druhým budoucnost, aby mohl vést ostatní.

 

LOVCI

Jen ti nejhloupější, nejzatvrzelejší, nejzoufalejší, a nejkrutější lidské zrůdy se mohou stát lovci a odejít z bezpečí měst hledat svou kořist. Někteří loví pro vzrušení a radost; jiní se mstí stvůrám; další prodávají trofeje. V mých očích jsou všichni stejní.

Většina Ikorijských se mnou víceméně souhlasí. I když lovcům jen zřídkakdy zakazují vstupo do měst, nejsou v nich vítáni. Naopak, většina lovců považuje civilizaci měst za tíživou — v tom jediném se shodneme. Někteří z lovců jsou vyhnanci, kteří do některých útočišť už nesmí, jiní jsou přeživší z těch útočišť, co byla zničena. Nemám s nimi slitování. Vojáka, co brání svůj domov, dokážu pochopit, ale zabíjet pro odměnu nebo pro radost?

Art by: Svetlin Velinov

 

Lovci používají obyčejné i magické pasti. I když není radno stvůry chytit a pustit živé, ti nejzkušenější z lovců to občas dělají.

Art by: Livia Prima

 

Lovce poznáte na první pohled podle vybavení. Většina nosí přilby, ochranné brýle, nebo jiné pokrývky hlavy, ať už pro ochranu, nebo pro vystrašení lovených stvůr. Jejich zbraně jsou ohromné (někdy větší než oni sami), odpovídající jejich kořisti. A ti nejzvrácenější z nich je často velpšují bodci a háky, aby stvůru alespoň zmrzačili, když už ji neuloví.

 

HODNĚ ŠTĚSTÍ!

Teď byste měli být připraveni začít prozkoumávat Ikorii. Je zde stejnou měrou přítomné nebezpečí i krása, ale s patřičnou přípravou, respektem, a příslovečnou trochou štěstí tu objevíte nevídané divy. Doufám, že tento průvodce vám alespoň trochu pomůže, a pokud potkáte jiného sférochodce, co bude potřebovat pomoc, předejte mu jej.

—Vivien Reid

Můžete zanechat komentář, nebo trackback z vaší vlastí stránky.

Jeden komentář k “Sférochodcův průvodce po Ikorii”

  1. MicroZ napsal:

    Perfektní práce jako vždy – díky moc za překlad 🙂

Zanechte odpověď