Sférochodcův průvodce Ixalanem, 2. část

RealmsUncharted

Dnes je tu druhý díl Průvodce Ixalanem, tentokrát se podíváme na upíry a piráty. Volný překlad flavor článku ze stránek WotC.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Sférochodcův průvodce Ixalanem, 2. část

R&D „vypravěčský tým“

8. 11. 2017

 

DOBYTÍ TORREZONU

Před osmi sty lety byl kontinent Torrezon plný národů, států, i státečků, ve kterých kvetl obchod, řemesla, umění, i vědecký pokrok. Pak ovšem v jedné odlehlé hornaté zemi došlo k válce, a následnému zrodu Soumračné legie. Legie, vedená smrtícími upíry, se přehnala kontinentem jako bouře a dobývala zemi za zemí. Před stále sílícím náporem upírů prchalo stále více a více lidí. Svobodné státy na pobřeží se odhodlaly vyrazit přes oceán, aby prozkoumaly pobřeží do té doby málo známého kontinentu Ixalan, a pokusili se zahájit obchod se Slunečním císařstvím. Byli odmítnuti a vyhnáni, a následkem toho přinuceni živit se pirátstvím. V současné době je celý Torrezon pod nadvládou upírů, kteří se snaží na ostatních místech světa zakládat své kolonie. Teď se odhodlali k invazi větší, než jakou kdy podnikli: dobýt Sluneční říši, vyhladit piráty, a získat pro sebe moc Orazcy, Zlatého města.

DĚJINY TORREZONU

I když jsou jak Soumračná legie, tak piráti Neomalené koalice na Ixalanu noví, jejich staré dějiny jsou provázány jak se Sluneční říší, tak s Posly řek. Vše kdysi začalo Nesmrtelným sluncem.

Západ slunce

Ještě předtím, než bylo Nesmrtelné slunce přeneseno na Ixalan, nacházelo se na Torrezonu, pod ochranou těch, kteří se později stanou Soumračnou legií. Po generace bylo Slunce ochraňováno svatými opatrovníky v odlehlém horském klášteře.

I když bylo Nesmrtelné slunce hlavně předmětem zbožného uctívání, jeho přítomnost dodalo místnímu vládci ohromný vliv a moc. Moc brzy zrodila závist, a klášter dobyl cizí král, zvaný Pedron Zkažený. Jeho vojska přemohla mnichy a ukradla Nesmrtelné slunce. Jeho poslední strážce, žena jménem Elenda, byla smrtelně zraněna a zanechána v klášteře. Když ovšem Pedronova vojska vyrazila z kláštera, z oblohy se snesla okřídlená bytost, Nesmrtelné slunce jim vzala, a odnesla je daleko na západ, přes oceán, kde bylo ztraceno.

Místní lidé se nějakou dobu snažili Nesmrtelné slunce najít. Jak léta ubíhala, začali se navzájem obviňovat. Církev všechny vinila z bezbožnosti, a světští vládci se zapletli do vleklých potyček. Během dalších let se skutečnost o Nesmrtelném slunci postupně změnilo jen na zajímavou pověst.

 

Odpadlické války

I když se území Legie nyní rozkládá na celém Torrezonu, vždy tomu tak nebylo. Před osmi sty lety se odlehlá hornatá země zvaná Torrezon (po které se nyní jmenuje celý kontinent) rozdělila na tři části, z nichž každá připadla jednomu potomkovi zemřelého panovníka. Později se dva mladší bratři spojili proti nejstarší sestře (která zdědila největší část země) a pokusili se zemi sjednotit. Církev Torrezonu, která měla v držení Nesmrtelné slunce, byla ve všech třech částech hlavní náboženskou silou, a její představitelé oba bratry odsoudili jako uzurpátory. Možná ovšem jen proto, aby tak posílili moc a vliv církve. Oba bratři byli pak známí jako Odpadlická knížata.

Armády Torrezonu zaútočily na vojska obou bratrů, tak zvané Odpadlické války trvaly celkem tři staletí, pokračovaly v ní děti i vnuci všech tří vládců. Neustálé boje zdecimovaly obyvatelstvo celé oblasti, a i řady šlechty značně prořídly. Ve třetím staletí postupně vojska obou Odpadlických knížectví dosáhla mnoha vítězství, a dostala se až na dosah hlavního města, kde se měla utkat se spojenými silami panovníka a církve.

Boj byl krutý, a vítězství Odpadlických armád bylo na dosah, když tu se náhle na bojišti zjevila podivná postava. Jezdec, obklopený černým dýmem, zaútočil přímo na hlavní stan obou Odpadlíků, a zabíjel všechny, co stáli v cestě. Armády Odpadlíků se obrátily na útěk. Tajemná postava se představila jako Elenda, navrátivší se z hledání Nesmrtelného slunce. Panovník a církev jí nevěřili, a Elenda musela přiznat, že se stala upírkou, aby získala dostatek času k hledání. Církev okamžitě prohlásila její čin na nezištný akt oběti, a mnoho šlechticů Torrezonu vbrzku pochopilo, co se od nich čeká: podstoupili rituál přeměny, církví okamžitě nazvaný jako Rituál Vykoupení.

 

Upíří tažení

Rituál Vykoupení brzy podstoupila téměř všechna šlechta v Torrezonu, a s její pomocí armády brzy nad Odpadlickými knížaty zvítězily. Ovšem po třech staletích válek nebyli vládcové Torrezonu spokojeni s tak malou zemí, a začali dobývat celý kontinent. Díky zkušenostem ze staletí bojů, a s novými, neobyčejnými schopnostmi upírské šlechty, se brzy stali nejmocnější říší na kontinentu. Dalších čtyři sta let na celém kontinentu vyplnily vleklé války, střídané krátkými obdobími nejistého míru, Torrezon postupně dobýval království za královstvím, a postupoval ze svého hornatého území až k moři.

 

Zkáza Svobodných měst

Během posledního století se poslední zbytky městských států na jižním pobřeží spojily. Díky spojenectví a vyvinutému umění mořeplavby dokázaly založit na odlehlých ostrovech kolonie a využít jejich přírodního bohatství. Byly to krátké časy prosperity a osvícenství.

Ale brzy, příliš brzy nato ke Svobodným městům dorazily armády Soumračné legie. Místo potupné porážky se obyvatelé Měst rozhodli odplout kam, kde je Legie nenajde — alespoň v to doufali. Svobody si cenili ze všeho nejvíce, a tak se vydali přes oceán na západ, do neznáma.

Za pomoci svého mořeplaveckého umění, magie, a vynálezů, které jejich malé a štíhlé lodě zdokonalily, se dostali přes zrádné Moře vraků. Mnoho lodí ztroskotalo na skaliskách, bylo pohlceno zrádnými víry, nebo staženo do hlubin obludnými monstry, ale ti nejodolnější — a nejšťastnější — nakonec dopluli až k pobřeží Ixalanu.

Shipwreck Looter | Art by Wayne Reynolds

 

Když přistáli na pobřeží a vstoupili na pevnou zem, brzy objevili úrodnou a obdělávanou zemi Sluneční říše. Lidé z Torrezonu se snažili o obchod, nabízeli vše, co zachránili ze své vlasti a slibovali mír. Sluneční říše je ovšem odmítla, a vyhnala z pobřeží zpět na moře.

 

CÍRKEV A DUCHOVENSTVO

Církev Soumraku má rigidní hierarchickou strukturu, a je vedená Papežem Soumraku. I když je v hierarchii složitá struktura kněží a kardinálů, prakticky se moc dělí následovně: nejníže stojí diákoni, kteří jsou pomocníci kněží. Nad nimi stojí kněží samotní, a nejvýše pak biskupové, kterým se kněží zodpovídají.

Zásady církve jsou tři:

Krev je svatá. Je to nositelka života. Je to připomínka smrtelnosti, a důkaz rodové linie.

Zapadající slunce. Spása má svou cenu. Tak jako slunce musí zapadnout, aby se mohlo opět zrodit, člověk se musí obrátit k temnotě, aby mohl být ve světle znovuzrozen.

Příslib Věčné krve. Církev využila legenda o Nesmrtelném slunci, a stvořila proroctví, že jeho znovuzískání poskytne věčný život těm, kteří se stali upíry, bez toho aby byli nuceni pít krev. Obrátí tak ztemnělý neživot ve věčnou a zářivou nesmrtelnost.

V každé jednotce rytířů a vojáků se vždy nachází alespoň jeden člen duchovenstva. Slouží jako vyslanci, léčitelé, a také nositelé svatého hněvu církve.

 

Krvavý půst

Upíři se někdy zdržují pití krve. Je to pro ně svatý symbol, zvaný Krvavý půst. Čím déle upír půst drží, tím ostřejší smysly mu jeho stále rostoucí hlad poskytuje.

Upíři jsou během Půstu skutečně hroziví, a jejich obzvlášť rozjitřené smysly často doprovází šílenství, které církev ovšem považuje za zbožnou oddanost.

 

Vyvolávání Ctihodných

Ctihodní jsou svatí církve — mrtví upíři, sloužící jako ideály víry. Oddaní upíři často žádají o jejich pomoc — nejčastěji pomocí relikvií. Těmi mohou být zbraně, část zbroje, pramen vlasů, zub, nebo i kost, patřící dávnému Ctihodnému.

 

Velebící

Někteří z upířích kněžích, zvaní Velebící, se specializují na kouzla požehnání, která posilují zbožné. Dokáží léčit zranění těla a povzbuzovat ducha. Na své rituály potřebují mnoho krve, které je ovšem uprostřed bitvy obvykle dostatek. Z ní čerpají sílu pro sebe i pro své věrné.

 

Soudci

Soudci ovládají moc trestat ty, kteří se odmítají podvolit autoritě církve. Jejich kouzla dokáží spalovat kůži, přivolávat temnotu, ničit zemi, vysávat duševní sílu, a dokonce získávat krev nepřátel z pórů a slzných kanálků. Někteří ze Soudců dokáží vyvolat ochromující strach jen svým pohledem.

Zvláštní skupina Soudců, Vládci stínů, dokáží magicky spoutat nemrtvé přízraky. Tyto přízraky pak dokáží chránit loď, když její posádka vystoupí na břeh, nebo očarovat upíří zbraně.

 

ZROD NEOMALENÉ KOALICE

Kapitáni lodí ze Svobodných měst neunikli Soumračné legii jen proto, aby se sklonili před jinou říší. Po vyhnání od břehů Ixalanu prohlásili okolní vody za své území, a rozhodli se živit se pirátstvím. Zvykli si na život na moři a jeho svobodu. Každá z lodí se stala samostatným „státem“, a její kapitán vládcem. Někteří kapitáni — ať už díky svému charismatu nebo krutosti — dokázali ovládnout více lodí a stvořit svá větší království — flotily. A jako v každém království, i zde se brzy objevily staré zvyky: každá vzpoura dokáže vsadit důstojníka na kapitánský můstek, a bývalého kapitána svrhnout do moře. Obzvláště dobrá a rychlá loď může během jediného dně změnit svou vlajku i více než jednou.

Vztahy mezi piráty byly vskutku bouřlivé, ale v poslední době — po bitvě mezi Zhoubou, lodí mladé kapitánky zvané Mosazná Beckett, a Okem olihně, vedené navigátorem Jarethem Brázdou, se poněkud umírnily. Poté, co Zhouba najela přímo na Oko olihně, se obě lodě beznadějně zaklesly do sebe. Obě posádky bojovaly zuřivě, doufajíce ve vítězství, když obě lodi začaly klesat ke dnu. Díky osudné náhodě se ovšem nepotopily, a když oba kapitáni zjistili, že spojené lodě už nejdou oddělit, uzavřeli příměří. Beckett i Jareth se na člunech vydali hledat jiné lodě, a obě posádky se poté, co se znovu neúspěšně pokusily lodě oddělit, rozhodly spolupracovat a zajistit, aby se nepotopily. Tak bylo založeno proslulé město Vysoké a Suché — neutrální místo, kde se piráti mohli scházet a bezpečně obchodovat. Postupem doby se město rozšiřovalo. Byly k němu připevňovány nalezené vraky, nebo i plavby schopné lodě, a z Vysokého a Suchého se postupně stalo menší městečko, a mezi piráty na jeho základě vznikla nová měna: služby a závazky.

Na Plovoucím městě bylo uzavřeno (a porušeno) mnoho dohod a smluv, a postupem doby si kapitáni mezi sebou vybudovali síť vztahů, služeb, a protislužeb. Rivalita sice mezi nimi přetrvává, ale jsou schopni ji potlačit a spojit se v boji proti společnému nepříteli. Obzvláště teď, když se na obzoru objevily lodě Soumračné legie, odhodlané dobýt i Ixalan. Piráti sami si říkají Neomalená koalice, a dřívější kapitánka, nyní admirálka Beckett velí její největší flotile.

Admiral Beckett Brass | Art by Jason Rainville

 

 

Admirálka Mosazná Beckett a Sáhová flotila

Mosazná Beckett si jako kapitánka Zhouby vydobyla věhlas jak díky svému šermířskému umění (s Rozparovačem, svou proslulou šavlí), tak i díky znalostem na poli magie očarování. Podle dobře známé pověsti měli ti, kdo se k Beckett přidali a plavili se na Zhoubě, více štěstí, a byli rychlejší a silnější než předtím. Věřilo se, že je to díky mosazné figuře lva na přídi lodi, kterou prý Beckett očarovala, aby posilovala každého člena posádky, který jí a lodi zůstane věrný. Díky tomu Beckett vždycky nacházela ty největší poklady a dokázala porazit všechny protivníky. Mnozí z pirátů opouštěli své lodi a snažili se vstoupit do jejích služeb. Ovšem jestli se některý z těchto dezertérů k Beckett přidal, nebo jestli ji vůbec našel — to se neví. Ale ještě víc to posílilo tajemno, zahalující Beckett, její loď, i kouzelnou figuru na přídi.

Jareth Brázda, navigátor na lodi Oko olihně, se snažil za každou cenu zjistit o Zhoubě a její kapitánce pravdu. Ve snaze její loď najít použil všechen svůj um, a vytvořil očarovaný kompas, sextant, a měřidlo, a nastavil je na jeden cíl: polohu Zhouby a Beckett. Jareth přesvědčil svého kapitána slibem obrovských pokladů, které na Zhoubě najdou, obzvláště té bájné mosazné figury, a vydali se za ní.

Ale Beckett poznala, že je sledovaná, a požádala o pomoc svou navigátorku Lex „Výjimečnou“. Lex dokázala vytvořit kompasy, ukazující k hromadám zlata, mapy, zobrazující polohu zakopaných pokladů, schémata, ukazující polohu ostatních lodí, a měřidla, schopná na mapách najít nejkratší cestu. Dokázala ovšem také zamaskovat polohu lodi, zamlžit mapy, a střelky ostatních kompasů roztočit jako frčky.

Podle rozkazů Beckett vykouzlila Lex šest různých očarování, která zmátla Jarethovu magii, a Zhouba by byla unikla, kdyby nebylo zlomyslného šprýmaře Štětky, goblina na palubě Zhouby. Jeho škodolibé kouzlo zrušilo Lexina očarování sice jen na chvíli, ale i za tu chvíli Jareth dokázal najít správný kurs a Zhoubu objevit.

Obě lodě na sebe nakonec narazily — doslova, což vedlo k založení města Vysokého a Suchého, a později k založení Neomalené koalice. Během té doby se z kapitánky Beckett stala admirálka, pod jejímž velením se plaví množství lodí s disciplinovanými a věrnými posádkami — takzvaná Sáhová flotila. Mezi nejznámější lodi flotily se počítají Smyčka oběšence (kapitán Sedden „Kára“), Čarodějný vrátek (kapitánka Farrien „Drbna“), Větrolap (kapitán-kormidelník Kalishah Abban), a konečně Druhá zhouba, loď admirálky Beckett. Mnozí kapitáni rádi obětovali část své svobody, a nyní se plaví pod Beckettinou vlajkou a její ochranou.

Piráti ze Sáhové flotily jsou snadno rozpoznatelní podle motivů lan a provazů, vpletených do jejich oblečení. Tyto motivy symbolizují metaforická lana, držící pohromadě jejich flotilu, a v konečném důsledku i celou Neomalenou koalici.

Můžete zanechat komentář, nebo trackback z vaší vlastí stránky.

3 komentáře k “Sférochodcův průvodce Ixalanem, 2. část”

  1. MJM napsal:

    Náš lodivod je zas jak Sedden…:-)

    Můžu se zeptat, proč jste přeložili Fathom fleet jako „Kladková flotila“? Fathom je „sáh“, používaný k měření hloubky (viz v MtG Inkfathom witch, Fathom Seer, Deepfathom Skulker etc.).

Zanechte odpověď