Ravnica: Válka jisker – shrnutí, část první

Milí kamarádi, překlady Honzy Charváta rekapitulují příběh Války z pohledu Krysičky, ravnické dívky se speciálním nadáním.  Logicky ovšem jde ale jen o část příběhu, které je sama Krysička přítomna. Ve třech dílech rozdělených po jednotlivých aktech jako sama kniha tedy zrekapituluji celou knihu.

 

 

 

 

 

Předehra

Kapitola 1: Dva draci

„Přízračný drak a dračí přízrak si povídali.“

Tak začíná celá kniha. Přízračný drak je samozřejmě Ugin a dračí přízrak (přesněji duch,  ustáleným překladem Ugina do ČJ se ztrácí původní kouzlo „The Spirit Dragon and the dragon spirit were having a little chat.“) je Niv-Mizzetův duch, přechovávaný v ozdobné skříňce, kterou do Meditační sféry doručil Sarkhan Vol.  Jeho ducha uchová až sto let, ale na tom nezáleží – o osudu se rozhodne v následujících hodinách. Oba draci společně mluví o tom, co se chystá. Existuje zde sice mizivá, ale přesto šance, že Bolas nevyhraje, pro to je ovšem nutné, aby spolu spolupracovalo mnoho často protikladných faktorů a přálo štěstí. Jen přípravy nestačí.

Pak je s Multivesmírem konec, řekl dračí duch poměrně lakonicky. 

Doufám, že ne. Máme jednu výhodu. Můj bratr příliš věří sám sobě a příliš málo komukoli jinému. Jeho po zásluze vydobytá arogance a neustálé pohrdání každým, kdo není Nicol Bolas, nám dává šanci.“

„Která vyústí ve smrt tisíců, pokud selže.“

„Spíše milionů. Ale i v případě úspěchu bude cena krutá. Zemřou minimálně stovky. Je to nešťastné, ale nevyhnutelné.“

„Jako vždy,“ řekl dračí duch. „Jsem naživu už šestnáct tisíc sedm set šedesát osm let, a ty jak – dvakrát, třikrát déle?“

Pokud dnešní představení dopadne jinak, než úspěchem, nepozná už Multivesmír jinou hru, než  „Nekonečnou vládu Nicola Bolase“. Nikdo už nedostane šanci. Dračí duch se ptá, co tedy mají dělat.

„Teď? Počkáme, až se zvedne opona, Niv-Mizzete. Počkáme, až se zvedne opona.“

 

AKT PRVNÍ

Kapitola první: Teyo Verada

Teyo Verada je devatenáctiletý učedník Řádu Štítomágů na světě jménem Gobakhan. Není zrovna nejlepším učedníkem, spíše jedním z nejhorších. Štítomágové ovládají magii pevného světla, z něhož budují štíty proti smrtícícm písečně-diamantovým bouřím. Teyo společně se svými kolegy pod vedením opata Barreze tvoří bariéru proti bouři, když je náhle rozptýlen  hrou světel v bouři, kterou nikdo jiný nevidí. Vydá se za nimi, nedbaje volání opata, a je pohřben v písku. Než se ovšem stačí udusit, něco v jeho nitru vzplane a on ztratí vědomí.

 

Kapitola druhá: Chandra Nalaar

Chandra a zbytek stráže kromě Gideona, plus Jaya a Karn, sedí v komnatách sídla Pii Nalaar na Kaladeshi, a rozjímají o tom, co je čeká. Chandřina matka na ni vždy hledí tak, jako by se už neměla vrátit, a Chandra má obavy, že by to tak mohlo tentokrát dopadnout.  Gideon se vrátil na Dominarii, aby našel a přivedl jejich poslední členku, Lilianu Vess, která nedorazila na smluvené místo.  Chandra přemýšlí o Lilianině vztahu k ostatním členům stráže – zejména Jaceovi a Gideonovi, ale i k ní samotné – brala ji jako starší sestru. O pár století starší, ale co už. Najednou všichni zbystří, protože každý z nich začne vnímat hru světel, která je přitahuje a volá je na Ravnicu.

Dorazí Gideon – Lilianu na Dominarii nenašel. Je jim jasné, že volání na Ravnicu je pravděpodobně Bolasova past, ale není jiné cesty. Chandra ještě vzpomíná na bývalou členku Stráže, zendikarskou elfku Nissu Revane. Ajani dodává, že se mu podařílo přesvědčit ke spolupráci další členky „Kruhu příběhů“ – Tamiyo a Kioru. Nepřísahaly, ale budou na ně čekat na Ravnice. S tím všichni sféroportují.

 

Kapitola třetí: Ral Zarek

Ral Zarek, sférochodec a de fakto gildovní pán Izzetu, se probere a pomalu se doplazí po zemi ke své spojenkyni Kaye, sférochodkyni a spíše nedobrovolné gildovní paní Orzhovu. Nacházejí se kousek od Mezisférického majáku, který Zarek před několika momenty aktivoval. Opodál leží v bezvědomí Azorianka a Jaceova pobočnice Lavinia, a ještě o kousek dál v kaluži vlastní krve rakdoská břitvočarodějka Hekara, mrtvá. Nakonec to zůstalo na nich čtyřech – tedy na nich čtyřech plus Vrasce. Opatrně probere Kayu, a společně truchlí nad Hekarou. Ač se k ní Ral choval zaživa spíše s arogancí, a jejich povahy nemohly být rozdílnější, ve skutečnosti to byl jeden z nejlepších lidí, co kdy bouřkomág znal – a ve finále se pro ně obětovala.

Jediné, z čeho čerpá útěchu, je to, že zde není Tomik Vrona, další člověk, na kterém mu záleží.

Ral jednal z pověření Niv-Mizzeta. Pokusil se o nemožné, dát dohromady gildy, aby dračí pán mohl získat dosti moci, aby se mohl postavit Praotci draků. Za tím účelem shromáždil skupinu lidí, kteří smýšleli podobně – nebo si to aspoň myslel. On sám, Kaya, Tomik, Lavinia, Hekara…a Vraska. S tou měl největší problém, neboť bývala Bolasovou agentkou. Ale i on sám měl s Bolasem dříve pletky, takže ji nakonec akceptoval. A ona je nakonec zradila, všechny je zradila. Teď byla Hekara mrtvá, Niv-Mizzet mrtvý, a Bolas měl volnou cestu.

Co se stalo s Vraskou, to neví. Napral do ní tolik blesků, že by ji to mělo usmažit na škvarek dvakrát. Lavinia se probudí a omlouvá se. Očividně to byla ona, kdo zabil Hekaru, ale jen proto, že měla na sobě štěnici, kterou jí vsadil Tezzeret a která dovolila Bolasovi ovládnout její mysl.  Dívají se na maják, který má podle Rala přilákat na Ravnicu sférochodce, aby se postavili Bolasovi. Jeho pohůnci ho nevypnou – ani Ral sám neví, jak by ho měl vypnout. Každopádně snad přiláká i pána Živoucího Guildpacta. Kaya, oči rozšířené údivem, poznamená, že by bylo načase – a ukáže z okna.

 

Kapitola pátá: Liliana Vess 

Liliana Vess probodávala pohledem Nicola Bolase, Praotce draků, bývalého Faraona-Boha Amonkhetu, bývalého Božského císaře několika sfér, a současného bohem-zatraceného psychopata.

Tezzeret s Bolasem použili jakousi magii, aby na kraji Náměstí Desátého distriktu, hned naproti Síni Guildpactu, vztyčili stupňovitou pyramidu. Ačkoliv není elementalistka, i ona cítí, jak svět proti jejich znásilnění protestuje. Když je pyramida dost velká, aby byla vidět odevšad, skončí. Bolas si ještě vykouzlí mocný kamenný vznášející se trůn, a na náměstí vztyčí obelisk se svou sochou na samotném vršku.

Kapitola šestá: Teyo Verada

Pokryto oddíly I a II tohoto článku 😉

Kapitola sedmá: Jace Beleren

Jace a kolegové se zhmotní v Síni Guildpactu. Je zde podezřelý nepořádek, což je vzhledem k Laviniině pořádkumilovnosti podivné. Pak se objeví sama Lavinia a Jace přivítá svým obvyklým odměřeným způsobem.

„Lavinio, máme pádný důvod se domnívat, že Praotec draků Nicol Bolas se chystá zaútočit na Ravnicu. Dost možná už tady je.“

Lavinia pozvedla jedno obočí. „Vskutku?“

Přešla k oknu a roztáhla závěsy. Všichni popošli blíž. Jace málem zalapal po dechu. Ve středu náměstí stál obelisk, který tam dříve nebyl, a na něm obří socha Bolase. A ještě dál, na kraji náměstí, se objevila mohutná kamenná pyramida. 

Lavinia jim stručně popisuje, co se stalo. Mizzetův plán, jak sjednotit gildy a získat pro sebe moc živoucího Guildpactu, která by mu dovolila postavit se Bolasovi jako rovnému. Ralovu pomoc, a zradu Vrasky, která na summitu gild zavraždila azorianskou gildovní paní Isperii, poštvala gildy proti sobě, a znemožnila Mizzetův plán.

Jace poslouchá s kamennou tváří, ale v nitru jej to rve na kusy. Je to jeho vina. S Vraskou byli přátelé, více než to. Pro Bolase začala pracovat, když nevěděla. co je zač. Když to díky Jaceovi na Ixalanu zjistila, rozhodla se ho zastavit. Proto se s Jacem domluvili, aby jí vymazal vzpomínky na Ixalan a v pravou chvíli jí je vrátil. Cokoli udělala mezitím, s vědomím Bolasovy pravé podstaty vymazaným, bylo na Jaceovo triko. Trvalo mu příliš dlouho se sem dostat.  Ral přešel k plánu B a spustil maják, který sem přiláká sférochodce, aby pomohli s bojem proti Bolasovi.

Lavinia shrnuje status gild: Golgari jsou bez vůdce, Vraska nezvěstná. Simicové se po summitu uzavřeli ve svých teritoriích. Totéž Selesnya. Tu Bolas infiltroval, ale Ral pomohl Emmaře Tandris se se zrádci vypořádat. Trostani nekomunikují.  Gruulský gildovní pán Borborygmos se rozhodl účastnit summitu přes nelibost některých jeho podnáčelníků, a po jeho krachu ztratil vážnost a byl poražen výrostkem Domri Radem. Rakdos nelibě nesl smrt své emisarky Hekary a nekomunikuje.  Azorius převzal Dovin Baan – to mezi Stráží a  zejména u Chandry vyvolá silné emoce, a vysvětlují Lavinii, kdo Baan je a že slouží Bolasovi. Zatýkačka smutně pokyvuje a objasní jim, že její soukmenovci ochotně přijali Baanova „vylepšení“, a navíc dodržují důsledně zákony – a Baan se stal gildovním pánem po právu. Lavinii se podařilo přesvědčit jen pár loajalistů, aby nadřadili morálku a veřejný zájem nad řeč práva.

Gideon poznamená, že zatím  to vypadá, že gildy buď pracují pro Bolase, nebo se uzavřely před ostatními. Nic moc. Lavinia proto pokračuje. Orzhov pod vedením Kayi  (byť původně Bolasem zaplacené za likvidaci Obzedatu) je na jejich straně. Lazav vyčistil Dimir od drakovy infiltrace a je pravděpodobným spojencem. Izzetové…Niv-Mizzet se musel postavit Bolasovi bez moci Guildpactu a zbylo po něm jen pár ožehlých kostí. Zbytek pod Ralem bude bojovat proti drakovi. A gildovní paní Borosu Aurelia je jednoznačně na jejich straně také (k potěšení Gideona).

Jace stoicky naslouchá a pokyvuje. Pak řekne Gideonovi, aby zkusil sféroportovat. Gideon se odhmotní, ale v mžiku je zpátky, a nad ním září runový trojúhelník s kolem, symbol Azora. Stráž je zmatená, co se právě stalo. Jace pomocí kouzla přiblíží pohled na Nový Prahv, kde září na nebi obří tentýž symbol.  Nikdo z Ravnicy nedokáže sféroportovat, a maják sem bude přitahovat další a další sférochodce… bez možnosti úniku. Dokud bude Nesmrtelné slunce aktivní.

„To znamená“, poznamenal Gideon, „dokud Bolas žije.“

Kapitola osmá: Gideon Jura

Gideon pohladí jílec Černomeče. Taktik? Stratég? Dneska ať jdou nějaké plány k šípku. Dostat se blízko a probodnout toho zmetka. Jace, Gideon, Teferi, Lavinia vyráží do akce. Jace je přikryje neviditelností, Teferi zpomalí čas, až budou u Bolase blízko. Jace použije moc Živoucího Guildpactu a zmrazí Bolase na místě. A Gideon udeří. Jednoduché jako facka.

Když jsou na půl cesty přes náměstí k citadele, najednou se za nimi ozve hluboký dunivý zvuk a do zad se jim opře žhavý pouštní vzduch. Na místě Síně Guildpactu se zjeví obří portál z fialového svítícího kovu a málem budovu rozpůlí.  Sférový most byl aktivován.

V šoku mu dojde, že Chandra a ostatní možná právě zemřeli – jenom proto, že je nevzal s sebou.

 

Kapitola devátá: Dack Fayden

Dack se zhmotní na Ravnice, s prázdnýma rukama, otrávený, a metr dvacet ve vzduchu. Dopadne těžce na zem a když se zvedá, přemítá nad tím, že mu ještě žádný chodec neřekl, že by se mu někdy stalo to samé. Takže se to asi stává všem, ale nikdo se s tím nechlubí.

Na Ravnicu se mu nechtělo takhle brzo zpět, navíc ne s prázdnýma rukama – žádný Duchokam, amulet Kralmarů, Grimoár Mrtvých, Knihu věků… a na krku dluh u orzhovského ducha-pontifika jménem J’dashe.  Přesto si nemohl pomoci a vzdorovat volání spojenému se světelnou šou nad Thrabenem, kterou nikdo kromě něho neviděl. Z mysli vyvolá kouzlo, které s pomocí jeho psychometrie kdysi získal z Pavoučího amuletu, a rozběhne se po zdi.  Nakonec se mu podaří dostat na střechu poblíž Náměstí Desátého distriktu, a ihned spatří tři věci, co by tady ale fakt neměly být a které tu nebyly, když tu byl před měsícem  naposled.  Za prvé, obří kamennou pyramidu. Za druhé, hnusného draka vznášejícího se na ní, a za třetí, zatracenou obrovskou díru do jiného světa…

Kapitola desátá: Chandra Nalaar

Chandra a ostatní jsou v pořádku, i když kdyby stála jen o půl metru vedle, aktivace mostu by ji rozkrojila jako zralé ovoce. Jace se s ní telepaticky spojí a ujístí se, že jsou v pořádku. Bolas netuší, že tu jsou, ani, že málem nepřežili. Přeruší spojení, aby před telepatii ovládajícím drakem zbytečně nedával šanci k odposlechu.  Pokud o nich neví, musí to využít.

Kapitola jedenáctá: Nicol Bolas

Nicol Bolas se zle usmívá. Mravenci. Kdyby nebyli taková osina v zadku, asi by se jejich jednáním i bavil. Opravdu si myslí, že před ním něco zamaskují? Cítí přesně příchod každého sférochodce, jejich jména, identity. Belerenova skupina se ukrývá dole na náměstí, bláhově se domnívaje, že nějaké kouzlo neviditelnosti je skryje před myslí Praotce draků. I jeho bratr Ugin, slaboch, by jejich přítomnost dokázal vycítit. Karn, Nalaar, Teferi a Ballard byli v Síni a byl to malý zázrak, že přežili – ten poslední, který dnes (a kdy vůbec) zažijí.

Jeho sluhové jsou na značkách. Vess, připravena splnit každé jeho přání, aby si zachránila kůži. Věrný a uctivý Baan. Ale nebyli tu jen oni. Čerstvě povznesený chlapec, ze kterého byl cítit Gobakhan. Byl blízko, stejně jako ten zloděj Fayden. Jeho bývalí poskoci Zarek a Kaya se ho zřekli a teď se snažili konsolidovat gildy, které jim spadly do klína, za účelem vzdoru. Ale bez Bolasovy pomoci nezkonsolidují nic, stejně tak jako „gildovní pán“ Rade, sedící u ohně. Tomu by Bolas pomoci mohl, koneckonců jeho vzestup byl i jeho dílem. Ale momentálně mu byl Rade k ničemu. Kromě jedné věci. 

Na druhé straně města se objevily Kiora a Tamiyo, hledaly nyní Zlatohřívého.  Samut a Narset dorazily zvlášť, přivábeny Majákem. A zrovna teď se zjevil další chodec, v teritoriu Rakdosů. Koukejme, Ob Nixilis. Ten by mohl být zajímavý….nebo aspoň méně nudný, než ostatní. 

Maják zářil a lákal další a další chodce. Nebudou možná všichni, ale bude jich dost. Dost pro jeho účely. Bolas se usmál. Když si představí, že Mizzet a Zarek měli maják jako plán B, přitom to byl on, kdo umístil nenápadně tento nápad na okraj takzvané „Ohňomysli“, té ubohé parodii na geniální dračí mysl.

Je jen překvapen, že si Stráž nepřipravila žádný plán. Po tom, jak je zřídil na Amonkhetu, přece jen doufal, že aspoň s něčím přijdou. Od začátku to bude k ničemu, ale aspoň něco…

Jediný, o kom neví vůbec nic, je Vraska. Na Ravnice není a necítí ji ani nikde jinde. Ale to nevadí. Zakrátko už bude vědět o každém chodci v Multivesmíru. Zakrátko bude opět bůh.

Kapitola dvanáctá: Jace Beleren

Jace přemýšlí o své roli Živoucího Guildpactu. Pokud by měl Bolase dokázat zadržet, měla by Azorova hieromancie být schopná draka i zničit. Pokusí se tedy dovolat moci Živoucíhu Guildpactu, ale nic se nestane. Síň Guildpactu totiž nestála tam, kde stála, jen z legrace. Byl to nexus ravnických manových linií, a ten byl zpřetrhán v okamžiku, kdy se přesně v jeho středu otevřel Sférový most. Magie Guildpactu je pryč. Kdesi hluboko v mysli slyší Jace drakův zlý smích.

Kapitola třináctá: Gideon Jura

Gideon se chce rozběhnout zachraňovat lidi, ale Jace jej zadrží. Pak spatří Lilianu, a Věčné vojáky  Hrůzohordy. Chvíli si myslí, že jim Liliana přišla pomoci, ale pak poznají krutou pravdu. Gideon je v šoku. Pomáhal jí, věřil jí, hledal jí, když nepřišla na Kaladesh. A nyní zde stála, ve službách Bolase. Zradila je. A nyní bude muset zemřít.

 

Kapitola čtrnáctá: Liliana Vess

Liliana přemýšlí o tom, co ji dovedlo až sem. Bolase nesnáší, a bude čekat na první příležitost, jak zvrátit hru a zabít ho. Ale jeho kontrola nad ní je teď absolutní. Neuposlechne, zemře.  Dovolila si oponovat Bolasovu pláno vraždit civilisty – proč by masakroval své budoucí otroky? Ale Bolas trval na tom, že masakr nevinných vyláká Stráž a jejich pomocníky ven, aby pomáhali a bránili. Tam je potřebuje.

Tvoji ubohou Stráž musíme vylákat ven, aby zastavili vraždění. Takže je zapotřebí vraždit. Hodně. Všichnoi sférochodci musí věřit, že pomáhají odrazit invazi – a budou tak naprosto nepřipraveni na to, co přijde potom.

„To neudělám“, řekla.

Pak zahyneš strašlivou smrtí, odpověděl jednoduše. 

Kapitola patnáctá: Kaya

Kaya a Ral Zarek směřují k náměstí, když zazní hluboké dunění. Kaya rekapituluje události posledních týdnů. Přijala zakázku od Bolase a zlikvidovala Obzedat, ale nečekala, co bude dál. Díky orzhovským zákonům se stala novou gildovní paní Orzhovu a každý její úder, který zničil ducha patriarchy nebo matriarchy, naložil na její duši veškeré závazky, které nemrtví členová Rady duchů měli. A že jich měli hodně. Od té doby jí drtí a svírají. Bolas jí sice nabídl, že ji jich zbaví, ale musela by se stát jeho poslušnou loutkou. A to odmítla.

Z dobroty duše odpustila v minulých dnech spoustě orzhovských duší nesmrtelné dluhy a dala jim svobodu – to jí sice ulehčilo, ale zase zkomplikovalo vztah s gildou. Syndikát byl, slušně řečeno, banda nenažraných bastardů a její odpouštění hrozilo vyústit v rebelii, jejíž strůjkyní měla být Karlovova pra-pra-pravnučka Teysa. Teysa a Kaya byly chvíli spojenkyně, ale očividně už to byla minulost.

Ralův milenec, Tomik Vrona, jí v jejím úkolu vést gildu hodně pomáhal, ale nezapomínala na to, že posledních pár let byl asistentem Teysy Karlov a strávil většinu času plány, jak jí pomoci eliminovat Obzedat a stát se gildovní paní. Byla by pošetilá, kdyby mu věřila zcela.

Kaya a Ral vrazí na náměstí a octnou se tváří v tvář Hrůzohordě. Ral nabije akumulátor a začne je smažit blesky. Příběh se spojuje se sekcí IV. tohoto překladu.

 

Kapitola šestnáctá: Ral Zarek

…a tamtéž pokračuje i tato kapitola z pohledu Rala Zarka.

Kapitola sedmnáctá: Vraska

Vraska se nachází v Bocmanově zadku, jednom ze známých podniků Vysokého a suchého, plovoucího pirátského města na Ixalanu.  Navigátor Malcolm, provianťačka Amelia i goblin Pumpka jsou štěstím bez sebe, i když objekt jejich pozornosti na jejich rozjařenost reaguje spíš plaše.Ne že by svou starou posádku neviděla ráda, ale nemá co slavit. Cítí tah Ralova majáku, ale ona nebude mezi těmi, co jeho volání vyslyší. Rány na těle jsou povrchové, ty v duši hlubší. A když k ní přiběhne Pumpka a řve jí nadšeně a tázavě do obličeje „JACE? JACE?“ moc se to nelepší.

Ano, vymysleli s Jacem skvělý plán. Ale nakonec jí paměť vrátil kraul Xerrick, jeden z mála tvorů, které na Ravnice počítala mezi skutečné přátele – než byl zabit v jejích službách.

A i když věděla, co je Bolas zač, a co plánuje, přesto nebyla dost silná, aby v klíčovou chvíli neudělala to nejhorší, co mohla. Ač sama přišla za Ralem, Kayou a Hekarou a nabídla jim služby své i gildy. Nakonec zradila je všechny, a i sama sebe.

Protože když se lámal chleba, nedokázala se ovládnout a zabila Isperii, gildovní paní Azorianů, kvůli pomstě za trauma, které jí kdysi způsobila.

Nelitovala, že ji zabila. Ale tím, kdy a kde to udělala, zničila Zarkovy šance na sjednocení gild. Věděla, že to tak dopadne, věděla, že přesně to by Bolas chtěl, aby se stalo, věděla, že tím hraje jemu do karet. A stejně to udělala.

Ale i předtím se nechala Bolasem umluvit k pomoci, v touze stát se královnou Golgari, než věděla, co je zač. Spoléhala na kraulského smrtikněžího Mazirka, věřila mu, ale vyklubal se z něj další přímý agent Bolase. Kdyby ho ale zabila, mohla by ztratit podporu jak kraulů, tak Bývalých – nových pilířů Golgari.

Amelia s Malcolmem odtáhnou opilého goblina pryč. Vraska stále přemýšlí. Nakonec udělala pro Golgari to nejlepší, zanechala je mimo Bolasův vliv. Proč nakonec bojovala s Ralem? Nechtěl jí ublížit. Proč byla odhodlaná ho zabít, byť v sebeobraně? Protože jí připomínal její vlastní zradu? Jeho poslední blesk by ji usmažil, kdyby nesféroportovala pryč.

Co má nyní dělat? Pokud se vrátí na Ravnicu, královnou Roje už bez podpory kraulů a Bývalých nebude. Její bývalí spojenci? Zradila je.  A Hekara…

Hekara, asi její nejbližší osoba na Ravnice, je mrtvá. Zemřela, když bránila Ravnicu před Bolasem a jeho poskoky, včetně hnusné gorgony Vrasky.  Xeddick. Hekara. Fakt se jim vyplatilo mít Vrasku za blízkou přítelkyni.

A co když se Jace konečně vrátil, kvůli majáku? Co by mu řekla? Ne, na Ravnice už pro monstrum jménem Vraska není místo…

Kapitola osmnáctá: Liliana Vess

Liliana sleduje, jak Stráž bojuje s Věčnými, a jen potřásá hlavou nad marností jejich počínání. Za každého zabitého Věčného jich dalších deset unikne ven do města.

Koná správně. Plní kontrakt s Bolasem, ani o chlup víc. Získává čas, aby nenáviděného draka dokázala zničit, později, svými silami, na místě a v čase, který si zvolí. Kdyby činila jakkoli jinak, je už mrtvá, jako její bývalí přátelé, co neví, že si jen kopou hrob. Koná správně.

Tak proč se jí ale v očích sbírají slzy?

Kapitola devatenáctá: Teyo Verada

Odstavec V. tohoto překladu. 

Kapitola dvacátá: Dack Fayden

Dack sleduje, jak se Věční pouštějí do boje. Usmaží jednoho pomocí kouzla získaného z pekelného prstenu, tím ale na sebe upozorní další. S pomocí duplikační magie se mu podaří utéci. Pokračuje po střechách dále.

Kapitola dvacátá první: Gideon Jura

Gideon a Ajani se probojovávají k Sluncotvrzi, sídlu Borosů. Gideon už ani nepřemýšlí nad mocí Černomeče a jeho vlivem, ono ostatně Věční nemají žádné duše k vysátí. Musí zkoordinovat obranu s ravnickou armádou, i se stále rostoucím počtem chodců sem přicházejících. Jako na zavolanou se před nimi zjeví krátkovlasá svalnatá žena tmavé pleti, se smaragdově zářícíma očima a mocným lukem.

Ajani se zeptal, „Slyšela jste někdy jméno Nicol Bolas?“

Neřekla nic, ale plameny v jejích očích byly všeříkající.

Gideon řekl, „Jo, takhle to máme všichni. Jsem Gideon, tohle je Ajani. Bolas je na tomhle světě. Myslí si, že ho dobude. My ho plánujeme zabít, než se k tomu dostane. Chceš nám pomoci?“

Teprve teď promluvila, a s každým slovem jí v hlase narůstal hněv. „Jmenuji se Vivien Reid. A nechci pomoci. Chci ho zabít sama.“

Vivien se okamžitě přidá, a její šípy obsahující esence zvířat dělají mezi Věčnými nepořádek. Gideon uvidí nebeského rytíře na pegasovi, který bojuje – a podlehne – třem Věčným avenům. Rytíře už nezachrání, ale podaří se mu osedlat pegase a vzlétnout. Černomeč začne dělat pořádek i na nebi.  A to už jej přivítá se svým typickým úsměvem bojovnice Aurelia. Pegase mu ráda věnuje.

Kapitola dvacátá druhá: Chandra Nalaar

Chandra, Jaya a Lavinia pronásledují skupinu Věčných hluboko do teritoria Selesnye, až do blízkosti svatého město-stromu Vitu-Ghazi.  Selesnyanští obránci , spoléhající se hlavně na šípy, si vedou špatně – Věčný může vypadat jako jehelníček a stále funguje. Situace je špatná, a fakt, že velitel selesnyjské stráže, kentaur Boruvo, ještě ztrácí čas vyhrožováním Lavinii, že tady jako Baanova služka není vítaná, to moc neusnadňuje. Věční dráčci začínají chrlit oheň a Věční bojovníci sekat do kmene. Chandra je chce spálit, ale Jaya ji zarazí. Najednou Chandra ucítí něco povědomého.

Na jednom z „balkonů“ Vitu-Ghazi stojí malá ženská postava, kolem které víří zelená energie.  Je to bez jakýchkoli pochyb Nissa Revane. Vír energie se zatočí a ponoří se do samotného město-stromu. Celé Vitu-Ghazi ožívá v podobě čtyřicetimetrového elementála. Věční jsou masakrováni. Pak se Vitu-Ghazi otočí a vydá se směrem k centru města.

Ale Chandra nic z toho nevidí. Vidí jen Nissu. Ta postupně seskakuje až dolů k nim. Boruvo a Lavinia jásají, Jaya na ni hledí s ohromeným, ale vědoucím úsměvem.  Konečně stojí proti sobě. Chandra polkne, Nissa se zmůže na nesmělý úsměv. Ani jedna nepromluví.

Kapitola dvacátá třetí: Ral Zarek

Ral se snaží přes Věčné probojovat do svého tajného útočiště, kde se scházeli s Tomikem Vronou, a mezitím si stále více vybíjí svůj akumulátor na zádech. Těsně před dveřmi se musí poměrně náročně zbavit Věčného anděla, který mu dá hodně zabrat. Ale když se konečně dostane do bytu, nikdo tam není.

Kapitola dvacátá čtvrtá: Kaya

Odstavec II tohoto překladu.

Kapitola dvacátá pátá: Jace Beleren

Karn, Jace a Teferi zůstávají poblíž náměstí, aby aspoň trochu regulovali příval Věčných. A Jace přemýšlí. Pokud chtěl Bolas ovládnout Ravnicu, proč si jen nepočkat, až bude mít dost velkou armádu? Proč do toho plést sférochodce, navíc je tady uvěznit pomocí Nesmrtelného slunce a DONUTIT je s ním bojovat?  A je to náhoda, že Niv-Mizzetův maják sem volal další a další chodce?

Ne, v tom musí být něco dalšího.  A Jace má strašlivý pocit, že Bolasovi se podařilo zmanipulovat Mizzeta a Rala k vytvoření a aktivaci Majáku.  Tady nešlo jen o Stráž, tohle byla past pro všechny zatracené sférochodce v Multivesmíru. Ale PROČ?

Dívá se na Bolase a má pocit, že se jim drak posmívá. Dívá se na Lilianu, a přemýšlí. Naučili se jí věřit, Chandra ji měla ráda jako starší sestru, Gideon možná i více, no a historie jich dvou…ta byla, řekněme, složitá. Využívala ho, dělala špatné věci, ale přesto mu na ní stále trochu záleží. Zasloužila si víc.

I mnozí jiní. Zklamal jich hodně.  Gildy Ravnicy. Co gildy, teď se dá říci každého obyvatele Ravnicy. Nikdy se neztotožnil se svou rolí a nikdy ji nebral dost odpovědně.

Ral a Kaya mu řekli, co se stalo – zlobil by se na ně za jejich pýchu, ale mohl? Kdyby dělal svou práci, vůbec by nemuseli dělat to, co dělali. A Vraska – spoléhala na něj, kdyby přišel včas a vrátil jí vzpomínky, nezničila by šanci na spojení gild. Všechno špatně.

Měl by dělat víc. Jeho společný čas s Vraskou na Ixalanu jej změnil, ale jakmile byl bez ní, šlo to zase do kopru. Už nebude …

Myšlenky mu přetrhne křik seshora. Vrací se Gideon na okřídleném koni, za ním Ajani a další neznámá chodkyně. Za nimi Aurelia, paní Borosů, a za nimi létající bitevní pevnost Parhelion II.

Liliana ani Bolas ale na nový vývoj nereagují. To ho popravdě nenechává klidným.

Z dalšího konce náměstí se ozve dunění, a mezi domy se blíží obří elementál, vypadající podezřele podobně Vitu-Ghazi. A na něm několik známých postav… Chandra, Jaya, Lavinia…a Nissa Revane???

Liliana pořád nic. Bolas se vztyčil ve svém trůnu a z tlamy se mu zakouřilo.

Funguje to!

Nissa neřekla ani slovo, ani nemusela. Elementál učinil několik mocných kroků a přistoupil k obelisku s Bolasovou sochou. Sevřel ji v mocných pažích a rozdrtil ji na kusy.  Z okolních domů se ozval jásot.  Gideon, Jace, Nissa a spol. se setkali uprostřed náměstí. Nemají ale ani čas si promluvit, než se ozve nové dunění.

Gideon se zeptal Nissy „Oživila jsi dalšího?“

Nissa neodpověděla. Dívala se směrem k Sférovému mostu, a neusmívala se.

S hromovým krokem portálem vkročily na Ravnicu čtyři nové hrůzy. Bontu, bohyně ambicí, zabita Bolasem v Hodině zkázy nešťastného světa – nyní pokrytá lazotepem. Kefnet, bůh vědění. Rhonas, bůh síly. A Oketra, bohyně Řádu. Všichni mrtví. Všichni Věční. A velcí jako Vitu-Ghazi.

Parhelion II vypálil ze svého světelného děla, ale na Bohy-Věčné to nemělo účinek. Vitu-Ghazi se zatřáslo pod úderem od Bontu, a Nissa se zlomila v pase, jako by jej pocítila sama. Bohové-Věční obestoupili elementála a udělali s ním krátký proces, Rhonas mu urval končetinu. Nissa s výkřikem přeťala pouto a zhroutila se Gideonovi do náruče.

 

Kapitola dvacátá šestá: Teyo Verada

Odstavec III tohoto překladu.

 

Kapitola dvacátá sedmá : Dack Fayden

Dack Fayden stojí na střeše na pokraji náměstí a kouká. Ale teď po dlouhé době vzhůru.

Zvládnul se sem dostat akorát včas, aby si užil z první ruky nadějeplný příchod Vitu-Ghazi (které doteď pokládal jen za vyumělkovaný stromový domek), zboření sochy a rozšlapání invazorů. Ale pak se to nějako potentovalo.

Portálem přišli nějací cizí bohové a vymlátili z něj duši. Dack sám Vitu-Ghazi kdysi zachránil proti jiné hrozbě, ale tady nemohl dělat vůbec nic. Všichni utíkali, dokonce i létající pevnost andělů.

Dack ví, že  by měl udělat to samé – ale neudělá, a tak je stále tam, když se přiženou Gruulové. Vede je Domri Rade, což ho překvapí. Odkdy má ten utřinos mezi nimi nějaké slovo?  Pomocí kouzla uslyší,že Rade vyzývá draka, ať spolu spojí síly a společně tenhle svět spálí. Dack je naštvaný a nejradši by se za ním vydal a za ty kecy ho zničil, ale…

Než si sám sobě stihl přiznat, že by kvůli tomu asi přes celé náměstí neběžel, koutkem oka něco spatřil. Za drakovým trůnem začal vířit jakýsi magický výboj. Signál, snad? Nebo kouzlo?

Než se stalo cokoli dalšího, přemohl Dacka náhlý pocit hrůzy, který mu pronikl až do morku kostí a zabránil mu v pohybu. Tohle bylo horší, než světýlka, co ho zavolala na Ravnicu. Tohle byla mocná, prastará magie, nepodoná čemukoli,co zatím potkal.

Sledoval, jak lazotepoví válečníci obstoupili Domri Radeho a jeho Gruuly. Gruulové byli strašliví. To věděli všichni. Ale jejich masakr rychlý a nemilosrdný. Dack nechápal, jak mohl jen pár minut zpět porazit čtyři tyhle bestie. Drželi se úmyslně zpět? Mělo to souvislost s tím drakovým kouzlem?

Jeden z válečníků, vysoký s působivou helmou, chytil Radeho – respektive zabořil své prsty hluboko do Radeho hrudi. Teď už Dack žádné kouzlo k naslouchání nepotřeboval. A bylo hůř.  Dack sledoval s hrůzou, jak bojovník sáhl nejen do Domriho hrudi, ale přímo do jeho duše, a sebral odtamtud žhoucí manové jádro, ve kterém Dack nějak poznal Radeho jiskru, to, co jej činilo sférochodcem. Co jej činilo Domri Radem. Žadonil o milost, šeptem, který zněl zloději v uších. Nic platné. Domri byl vysát, zbaven jiskry, duše, života, dokonce vláhy. Bojovník pustil mrtvou schránku toho, co kdysi bylo Domri Radem, a ta spadla na zem s odporným žuchnutí. Radeho jiskru vtáhnul do své lazotepové izolace, ale energie byla příliš veliká. Bojovníka to spálilo, lazotep roztavilo, a Radeho jiskra vystřelila nahoru..a směrem k drakovi.

Dackova pozornost je stále otřesena, ale rychle zjišťuje pohledem na bojiště, že se situace změnila. Lazotepoví bojovníci chytají určité jednotlivce – jen sférochodce, jak si uvědomuje – a kradou jim jiskry. Ty pak usmaží zloděje, a rozletí se k drakově citadele. Záhy byl vzduch plný jisker.

To se nemůže dít! Nemůžete krást sférochodecké jiskry! Prostě nemůžete!!!

Akorát přesně to ten drak dělá. Znova a znova a znova. Dack skoro cítil, jak ta zrůda narůstá s každou další.

Dack polknul.

No, tak takhle fakt Dack Fayden umřít nechce. Bojovat s nemrtvými dušosaji a draky není práce pro zloděje.

Zkusil sféroportovat – jen aby zjistil, že nemůže. To se ještě nikdy nestalo. V panice to zkusil znova a ocitl se pod světlem innistradského měsíce asi na vteřinu – než ho to hodilo zpět do slunečního světla Ravnicy. Ne, nehodilo. Přitáhlo zpět.

Cítil se, jako kdyby ho natáhli jako gumový pásek, který dosáhl limitů elasticity a musel se vrátit zpět do původního tvaru. Zkusil to naposled, ale už se mu nepodařilo ani odhmotnit. Něco ho připoutalo k Ravnice.

Ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne…..

Byl v pasti. A toho se bál víc, než samotného sklizení jiskry. Zjistil, že mu tečou slzy. 

Do pytle, Dacku, dej se dohromady!

Otřel si oči. Teď s tím stejně nic neudělá. A jak se kovově modří bohové pohnuli vpřed, Dack se otočil a prchnul.

 

KONEC AKTU PRVNÍHO

Můžete zanechat komentář, nebo trackback z vaší vlastí stránky.

7 komentářů k “Ravnica: Válka jisker – shrnutí, část první”

  1. Daevin napsal:

    Za tohle moc díky, teď je mi alespoň jasné, že ty povídky jsou fakt špatně napsané a vyprávět příběh z pohledu jedné postavy, když chybí tak 80% celkového obrazu člověka akorát tak zmate a nedává to moc smysl.

    • Honza Adam napsal:

      Dlužno říci, že Wizardi řekli, že na webu bude jen výcuc, a celý příběh v knize. Nicméně zcela s tebou souhlasím, vidět jen část příběhu očima toho, kdo se ho přímo účastnil, je při absenci celého kontextu divné.

      Ono je to svým způsobem problém celé té knihy. Je složená z kaleidoskopu PoV, není tam v podstatě žádný vševědoucí vypravěč. Proto tam taky nejsou vidět nějaké subploty, pokud se s nimi daná postava nepotká – Sorin s Nahiri jsou tam zmíněni asi 3x, z toho jednou, že bůhviproč bojují spolu, místo proti Věčným, pak že už zase ne.

      Kasminu přidali na webu v první povídce, v knize není.

      Popravdě mne zajímá, jak chtějí z pohledu Krysičky odvyprávět finále příběhu, protože z pohledu externího pozorovatele tam a) nebude dávat smysl ale vůbec nic a b) to, co Krysička uvidí, bude značně antiklimaktické. Ale nejen ten závěr, brzy se odehraje jedna velmi důležitá mise týmu chodců (Samut, Dack, Karn, Ob Nixilis), ze které opět Krysička uvidí, nebo spíše pocítí, jen výsledek – přitom pro závěr bude její průběh velmi důležitý.

      K tomu všemu mne velmi mrzí to, jak to podělali s těmi prequely (jejich zpoždění proti knize). Protože ta díra mezi RNA a WAR je ohromná, Mizzetův plán, spojení sil Ral-Kaya-Lavinia-Hekara (úplně nová postava, z čtenářů jí nikdo nezná, ale všichni po ní truchlí), celý subplot s Vraskou, který nabral tragičtější směr, než se čekalo… to je prostě blamáž, a je jedno, zda se to stalo díky chybné domluvě s Del Rey, nebo jak… hodně to to jinak velmi vymazlené narativum poškodilo.

      • MJM napsal:

        A nejhorší je, že pro toho, kdo tu knihu četl, jdou ty výcucy zase o ničem.

        Takže ten, kdo knihu nečetl, je zmatený, a ten, kdo ano, se nudí.

  2. Odin napsal:

    Velmi zmiesane pocity. Lutujem spisovatela, ktory dostane komplet dejovu liniu a potom tam uz len vsadza postavy, aby to aspon ako-tak davalo zmysel a potom to este musi napisat z pohladu inej postavy a kratsie. Zo zaciatku som sa na knihu tesil a chcel si ju aj kupit, ale ked tak citam zhrnutie, tak ma to celkom prechadza. Len par postav ma priestor, aby sa nejako ukazala ich psychologia, inak sa vsetci musia ponahlat.

    Cele spravanie a pristup WotC k pribehu sa mi zda zmatocny. Na jednej stranke davaju vacsi priestor pribehu, ktory je volny a dobry (Deti Bezmennej), na druhej strane premiovy produkt presne nalinkuju a nedaju priestor dobremu autorovi (kniha). Na jednej strane je dlhodobejsi plan (odhad je niekolko rokov dopredu), na druhej strane sa chcu prisposobovat trendom, ale zviazanost meta-plotom nepusti. Radsej robit jednu vec poriadne ako takehoto mackopsa.

    • MJM napsal:

      Já si myslím, že nalinkovaný příběh měli autoři vždycky, přecejen karty museli dát dohromady dostatečně dopředu (a pokud museli dělat změny, tak zase lidi držkují, že to nesedí s knihou:-)). Tady je hlavní problém v tom, že v té knize prostě není nic navíc. Je relativně krátká (tištěná má prý 384 stran, ale vzhledem k sazbě, kdy každá kapitola začíná na nové stránce a že těch kapitol je ke stovce) – zhruba totéž jako oba díly Theroského příběhu nebo jako jeden díl Kamigawské trilogie – a přitom obsahuje strašně moc postav a tudíž i relativně hodně událostí, které se musí odehrát. Mimo hlavní příběh nevidíme nic, protože Weisman nic nechce vynechat.

      Do toho se Weisman, jak trefně poznamenává Profesor, bohužel rozhodl knihu psát pro „nepoučeného“ čtenáře, takže velký objem textu zabírají vysvětlení toho, co je a jak funguje Ravnica, sférochodectví, kdo je kdo atd. Tahle režie je při tom obrovském objemu postav jen další zbytečný text.

      Takže problém není ani tak v tom, že by Weisman měl předepsaný příběh, ale jak ten příběh zpracoval.

  3. Odin napsal:

    Vopred sa ospravedlnujem za off-topic: kedze sa zda, ze prequelove poviedky by mohli mat aj celkom slusnu uroven (sudiac podla prvej), robi niekto na ich preklade?

    • Honza Adam napsal:

      Ano, mají slušnou úroveň, aspoň podle prvního dílu. Ano, Honza Ch. na tom bude pracovat, momentálně vyřizujeme povolení od vydavatele k překladu.

Zanechte odpověď