Příběh Theros Beyond Death, část II. (fan fiction)

Milí kamarádi,  dnes pokračujeme druhým dílem našeho zpracování příběhu Theros Beyond Death. Dnešní povídka se věnuje našemu známému enigmatickému Splétači nočních můr, stvoření jménem Ashiok.

 

 

 

 

 

Theros Beyond Death příběh

autoři: Jan Adam, Jan Charvát

Kapitola II 

Ashiok

Theros, neznámé místo u Bažiny trestů, současnost

Příšeří, lehce pobublávající voda v Bažině trestu, skřeky ubožáků odsouzených k utrpení věčnému jako sám Theros. Jemné závany větru přicházejícího neznámo odkud. Šedivé skály a beztvaré stíny, snad dřevo, snad hromady zeminy. A nad nimi lehce se vznášející dlouhé bosé nohy s drápovitými nehty.  Nebyly tam samy, samozřejmě. Pokud byste se odvážili zvednout zrak, nohy by se postupně schovávaly pod sukňovitý oděv a plášť, ještě výše pak propletené kožené řemení obepínalo štíhlé tělo barvy popela, hubené ruce končící dlouhými prsty a ještě delšími nehty.  Nejděsivější na tajemném návštěvníkovi bylo ovšem to, co vyrůstalo z jeho trupu vzhůru. Popelavá tvář, dokonale hladká, jako zaprášená alabastrová maska…a stejně dokonale končící jen kousek na horním rtem. Dva oblouky lícních kostí zvedající se vzhůru a přecházející v dvojici zakroucených rohů připomínajících antilopí, zvedajících se před ušima. A kromě toho – nic. Nic kromě stále vířícího a proměňujícího se tmavého kouře, který jako by si žil vlastím životem. Tajemný návštěvník naklonil svou neskutečnou hlavu na stranu, jako by naslouchal něčemu, co slyší jen on. A pak se na maskovité tváři pod vířícím kouřem objevil zlý úsměv.

V blíže neurčené minulosti

Ashiok

Ashiok mělo tento svět rádo. Měl pro ně v porovnání s ostatními sférami něco navíc. Byl unikátní. Metafyziku podobné zdejší spatřilo Ashiok jen jedinkrát, na podobně podivuhodném světě jménem Kamigawa. I tam existovaly dva světy jakoby bok po boku, navzájem provázané a sem tam schopné se ovlivňovat. Ashiok ovšem nemělo moc šancí prozkoumat místní potenciál, neboť místní ochranní duchové neměli pro návštěvníky z jiných světů příliš porozumění.

Nehledě na to, s Therosem se stejně rovnat nemohla. Nikde jinde nedokázaly myšlenky a víra živých bytostí to, co zde. Fyzická sféra Therosu přiléhala k hvězdné říši Nyx, domovu bohů a bohům podobných bytostí. Nyx, který zůstal jakýmsi pozůstatkem po stvoření Therosu z chaosu Mlžných věčností -ustrnul v půli –  napůl fyzický , napůl však složen z původního přediva multivesmíru, pralátky schopné nabírat jakýkoli tvar a podobu. Od té chvíle byly osudu Therosu a Nyxu svázány, a říše hvězd čekala jen na to, kdy jí někdo vtiskne její tvář, jako kus hlíny na hrnčířském kruhu čeká na mistra hrnčíře.

Ne že by tohle všechno Ashiok nějak extra zajímalo. Co pro ně bylo důležité – myšlenky a víra zde měly ohromnou moc. Dokázaly ovlivňovat Nyx a Nyx zpátky fyzický svět. A kde jsou myšlenky, jsou sny. Kde jsou sny, jsou noční můry. Pro Ashiok bylo důležité, že se sny a noční můry jím navozené dokázaly zhmotnit mnohem snáze než jinde, ale také byly mnohem pestřejší. Na jiných sférách by se různé druhy mohly spočítat na prstech, ale na Therosu byly nočních můr ne desítky, ale stovky, tisíce. Ashiok napadlo, kdy naposledy jich bylo možno stvořit takové množství, a přitom stále jiných a nápaditých. Tahle sféra byl zkrátka ráj. A navíc, protože smlouva Ashiok s Fénaxem stále platila, závoj neviditelnosti skrývající je před očima bohů celý proces usnadňoval.

Několik měsíců strávených na hmotném světě obeznámilo Ashiok s většinu zákonitostí sféry. Koneckonců, když svou práci děláte pečlivě, i z nočních můr lze zjistit užitečné věci. Brzy nastal čas na to prozkoumat theroské Podsvětí. I když na jiných sférách by mrtví pro Ashiok neměli žádný užitek, na Therosu to bylo něco jiného. Očividně zde zemřelí nějakým způsobem pokračovali v existenci, dokud se jejich, pro nedostatek lepších slov, řekněme – duše, nerozplynula a nespojila se se sférou. Ashiok to připomnělo sféru Amonkhet, kde zemřelí také pokračují v neživotě, dokud se jejich těla nerozpadnou do poslední částečky kůže. Zde to bylo podobné, jen místo tkáně se rozpadala duše. Další rozdíl byl v tom, že zde byl celý proces smrti očividně vratný, alespoň částečně, soudě podle Navrátilých. A pochopitelně, jak dlouho a jak rychle se bude duše rozpadat, bylo silně, a myslíme opravdu silně, individuální.

Mysl Ashiok se rozletěla prostorem a zkoumala blízké okolí. Znalosti obyvatel Therosu o Podsvětí byly přesné, charakteristiky různých jeho částí byly lidskými filozofy a mudrci popsány dokonale. A závoj neviditelnosti fungoval i tady. Celé prostředí Podsvětí bylo jiné, dalo by se říct utlumené z fyzického hlediska, avšak vytváření nočních můr to naopak usnadňovalo ještě víc.

Byla to vskutku dokonalá inspirace, která u Ashiok překonala i ty nejdivočejší představy. Každý kout Podsvětí nabízel něco jiného: únavné a vyčerpávající Fýlijské sny, nebo zoufalé noční můry o tonutí v Bažině trestů. Nepřeberné množství zrůd a netvorů z arén Agonu, hrůzu nahánějící prázdnota Neronského oceánu. Nebo nekonečné smyčky Labyrintu vzpomínek (ten byl, ruku na srdce, trochu nudný, a Ashiok se podařilo jej znatelně vylepšit několika svými výtvory).

Nakonec zbylo k prozkoumání jediné místo, které se od ostatních částí Podsvětí lišilo. Ilysium, něco jako ráj pro ty hodné. Tady eroze duše a myšlenek probíhala jinak. Jednak znatelně pomaleji, a jednak se nejdříve rozpadaly vzpomínky a myšlenky na nepříjemné věci. Jaká škoda. Tedy nic zajímavého, nicméně pro Ashiok něco jako nedokončená práce neexistovalo. Naštěstí. Protože původně zamýšlená zběžná prohlídka odhalila klenot…

*****

V blíže neurčené minulosti

Kdesi v Ilysiu

Ashiok se vznášelo nad kvetoucí krajinou. Pro nezaujatého pozorovatele by se Ilysium zdálo takřka rájem – plné vůní, barev, zalito teplými paprsky slunce visícího na zdejší „obloze“, zelené listy olivových stromů čechrané jemným větříkem. Zdejší obyvatelé zde žili své životy po životě prakticky jako kdyby byli stále na Therosu – v kamenných obydlích a palácích, zahradách a agorách. Krutá realita toho, že celé Ilysium je pouhou úmyslně stvořenou abnormalitou, antitezí zbytku Podsvětí, umělá bublina udržovaná jen vůlí pána Podsvětí – a poměrně snadno zničitelná, kdyby na to přišlo, vyloudila na ústech pod vířící temnotou ironický úsměv. Ale Ashiok tu nebylo proto, aby něco ničilo. Nechce dávat všanc Fénaxův dar a po stvoření Nesouladu pokoušet dalšího z bohů. Nikoliv. Skryto před očima bohů i zemřelých Ashiok rutinně propátrávalo mysli místních, ale bez výsledku. Jako by všechny negativní myšlenky a špatné vzpomínky mizely  a zůstávaly po nich maximálně vybledlé ozvěny. Filozof myslící na svá vnoučata, která stála u jeho smrtelné postele. Žena vzpomínající na mládí v lesích Setessy. Jedna nudná, spokojená duše vedle druhé. Mysli zahalené neprostupnou barevnou mlhou ilysiánského vlivu, pro hledání nočních můr zcela neužitečné. Být trochu přízemnější, udělalo by se Ashiok snad i nevolno. Vzneslo se výše a naposled pohlédlo k nejbližšímu háji obklopenému kamennými budovami. Z domu vyšla žena, která do zdejší rurální idylky poněkud nepatřila. Namísto prostého oděvu měla na sobě brnění nepodobné čemukoli, co bylo na Therosu k vidění. V prsním plátu zela úzká dlouhá díra, která pravděpodobně stála ženu život. Vedeno zvědavostí, Ashiok natáhlo vlákno vědomí směrem k ní a dotklo se její mysli.

Výsledek byl ohromující. Mysl ženy byla zahalena do oparu ilysiánského vlivu, ale na rozdíl od všech ostatních zde  nedalo moc práce, aby Ashiok ilysiánskou mlhu rozehnalo a objevilo zde temné stíny. Překrásné temné stíny. Některé amorfní, produkty strachu a nepředstavitelné hrůzy jiné ostré a tvrdé, jako střepy nenávisti, a další dusivé, oblaka lítosti, sebezpytu a zklamání sama sebou. A ještě pod nimi dole odpověď na otázku na ženino podivné vzezření – planoucí kousek jsoucna podobný tomu, který hořel i v nitru Ashiok. Sférochodecká jiskra. Prozraď mi, klenote můj, své jméno, pomyslelo si Ashiok a vyslalo k její mysli bezeslovný povel.  Odpověď přišla vzápětí, aniž by si to žena uvědomila.

Elspeth Tirel.

Elspeth, promluvilo Ashiok samo k sobě. Jsi pokladem, ani o tom nevíš.  Jemně rozčeřilo opar Ilysia kolem její mysli, a tentokrát se neusadil zpět. Tmavé stíny zůstaly obnaženy, připraveny najít si cestu zpět do ženina podvědomí a vědomí…a té noci se Elspeth poprvé probudila v noci zbrocena studeným potem, v moci zlého snu, který by vůbec neměl v Ilysii existovat.

Následovalo několik nesmírně zajímavých nocí. Tahle Elspeth si v životě musela prožít strašlivé věci. Temné stíny pronikly do jejích snů a zrodily překrásné noční můry, ač poněkud …jednotvárné. Noc co noc se ovšem opakovala  jediná scéna: její vlastní smrt z rukou Slunečního boha. Ale i zde si Ashiok našlo svou zábavu. Stačilo vždycky jen věci jen trochu popostrčit, a opakující se scéna se stávala pořád dokonalejší a dokonalejší. Naprosté zhmotnění téhle noční můry ovšem nepřicházelo v úvahu. Fénax byl ohledně svých darů štědrý, ale nebylo moudré ho pokoušet a riskovat, jak by se díval na Heliodovo zhmotnění přímo v Podsvětí.

Další věc byla podivná vytrvalost této noční můry. Bylo by velice neobvyklé, aby existovala osoba, které by se zdálo stále to samé. To ovšem nijak nevadilo. Času bylo dost, a trpělivost byla u Ashiok silnou stránkou.

Vida, stačilo několik dnů, a objevila se jiná noční můra. Elspeth zabíjí Daxa, svého milého, kterého v poblouznění považuje za nějakou stvůru. Zajímavé, ta nestvůra byla pro Ashiok naprosto neznámá, byla odpornější než cokoli jiného. Ovšem právě tohle na tom bylo to úžasné. I když se snažíte sebevíc, nikdy pro někoho nedokážete vymyslet horší věci, než co si dotyčný dokáže vymyslet sám, ve své vlastní mysli. A jako inspirace je to vpravdě dokonalé.

Možná by stálo za to strávit s touhle Elspeth ještě nějaký čas a snažit se vyvolat i hlouběji zasuté vzpomínky a sny.

 

Tak plynula noc za nocí, a nakonec se trpělivost vyplatila. V tomhle snu byla Elspeth jen malá holčička, a celá noční můra byla plná tvorů tak strašlivých, že to (pravda, jen trochu) otřáslo i s Ashiok. Částečně mechanické, částečně živoucí hrůzy, směs masa a kovu ve směs stejně hrozivou jako smrtící. Nemající slitování, živé bytosti považující za podřadné. Ani innistradští alchymisté a skabereni neměli takto zvrácené myšlenky.  Vzápětí Ashiok došla úžasná věc. Tahle noční můra je jiná. Musí být velice stará, z dětských let, ale takové detaily by nebylo možné si po tak dlouhé době zapamatovat, kdyby byly jen výplodem dětské mysli. Muselo to být …skutečné.

 

Na několik dalších dní se mysl Ashiok upnula na jediné: zjistit, odkud se tahle noční můra vzala. Nebylo to jednoduché, protože se objevovala jen zřídkakdy (navzdory snahám Ashiok navodit ji každou noc), ale nakonec se podařilo najít v mysli Elspeth přesné místo. Byla to její rodná sféra, kterou ovládly bytosti z jiné sféry. Ty strašlivé bytosti celou sféru dobyly, zrůdně ji přetvořily, a místní obyvatele zotročily, mučily, a vyvraždily. Elspeth byla očividně jediná, co se zachránila díky svému sférochodectví. A její rodná sféra se změnila na svět oživlých nočních můr. Děsů spojených s jediným cize znějícím jménem.

Phyrexie.

 

Břehy Bažiny trestů, současnost

Ashiok se usmívalo. Jeho čas na Therosu se nachýlil. Stalo se prakticky nemožné. Našlo sféru, jejíž příslib překonal i potenciál Therosu. Přesto se chtělo naposledy pokochat krásou Podsvětí, kde zde zažilo tolik zajímavého.

Pomyslelo na svou malou hru s Irétem a setkání s bohem klamu. Na sny města, zrození a efemérní život Nesouladu, boha měst, a jeho rychlý konec v rukou Éfary, aniž si stihl sám sebe uvědomit. Pomyslelo na svůj plán s Spánkovou kletbou, překažený Dackem Faydenem a Pastýřem duší Ravosem. Pomyslelo na Helioda, hrdého a prchlivého vládce, chladnokrevně zabíjejícího tu, jenž se sama dala do jeho služeb v dobré víře, vedeného vlastní pýchou a strachem.  Ano, i bohové mohou mít strach. A kde je strach, tam jsou pro Ashiok dveře otevřeny.

Pomyslelo na Elspeth, od dětství prchající, přicházející o domov za domovem, prohrávající bitvy o jeden svět za druhým, opakovaně zklamanou, nakonec zrazenou. A poprvé za kdovíjakou dobu se v jeho cizí mysli mihnul záblesk čehosi, co by se snad dalo pokládat za … sympatie.

Klenote můj, pomyslelo si. Dala jsi mi klíč rovnou k celému pokladu. Myslím, že nižší bytosti by zde mohly začít mluvit o …jak se tomu jen říká…vděčnosti?  Ashiok se neodvážilo zhmotnit její noční můru o smrti z dobrého důvodu…ale co kdyby pomohlo zhmotnit jen kousek? Jistý konkrétní kousek, někdejší dílo bohů? Dílo bohů, kterého se i bohové báli? To by ještě mohlo být velice zajímavé.

Na (polovině) šedavě alabastrové tváře stále pohrával zlověstný úsměv. S ním Ashiok naposledy sáhlo do Elspethiny mysli a nepatrně pošťouchlo jeden z černých stínů, který zdánlivě zpevněl a zatřpytil jako onyxová štěpina.

Můj dar na rozloučenou, klenote můj. Tobě, i tomuto světu.

Nebylo proč nadále ztrácet čas. Ashiok se soustředilo, a na břehu Bažiny trestů se náhle vznášel jen rychle se rozplývající oblak modročerného kouře. Před Ashiok se rozprostřel Multivesmír se všemi jeho nespočetnými sférami.

Nebude snadné mezi nimi tuhle „Phyrexii“ najít – ať je to, co chce – ale jak už jsme řekli…

…trpělivost byla silnou stránkou Ashiok.

-pokračování příště-

Můžete zanechat komentář, nebo trackback z vaší vlastí stránky.

Jeden komentář k “Příběh Theros Beyond Death, část II. (fan fiction)”

  1. Kurik napsal:

    Aj táto je úplne parádna. Jediná vec, čo mi vadí je, že už sa neviem dočkať ďalšej časti.

Zanechte odpověď