Příběh Glissy Hledačky Slunce V. – Pátý úsvit, část II.

Milí kamarádi, máme tu závěr příběhu prvního Mirrodinu. S Glissou jsme se rozloučili v okamžiku, kdy se pokusila osvobodit uprostřed Drossu drženou Bruennu. Když přesekla kabely, které Neuročku držely, oslepil ji modrý záblesk….

 

 

 

 

 

 

 

 

Glissa se probudila v Prázdnotřpytu. Vedle ní stála Bruenna. Kouzelnice je při síle a zdravá, ale má na sobě nemálo jizev z boje a na jedné ruce šestiprstou umělou rukavici, která odpovídá vedalkenské specifikaci. Ke Glissinu ohromení ji informuje, že od jejího pokusu o osvobození Bruenny uběhlo…pět let.  Modré světlo bylo důsledkem vedalkenského stázového kouzla, které Glissu a Getha znehybnilo mimo čas. Bruenna se dostala ven s pomocí leoninky Ellashy, která přežila boj s nimy, jen aby definitivně našla slavnou smrt při krytí Bruennina útěku. Mnohé se změnilo. Taj-Nar byl zničen, zbývají z něj roztavené ruiny. Mephidross zabírá nyní půlku Mirrodinu, a Yertovi upíři pravděpodobně uzavřeli spojenectví s vedalkeny, aby bojovali proti všem zbylým svobodným národům.  Bruenně se teprve nedávno podařilo odhalit, kde Glissu přechovávali a vysvobodit ji.

Uvnitř Mirrodinu se nachází Slobad, tedy to, co z něj zbylo – bezruké a beznohé torzo permanentně udržované v rauši infúzemi séra. Geniální konstruktér, který svou myslí může ovládat všechny konstrukty na Mirrodinu, právě dokončuje své mistrovské dílo – síť pro přenos sférochodecké jiskry. Část jeho já si ale začíná uvědomovat, co právě dělá, a že to dělá pro Memnarcha, k čemuž byl donucen nekončícím mučením.

Najednou, jak už se stalo tradicí, na Glissu zaútočili aerophinové. Oproti pět let starým modelům měly konstrukty silnější pancéřování i zbraně. Glisse se podařilo je zničit výbojem energie z její jiskry, ale nikoli dříve, než přišly o svá jízdní zvířata. Nezbylo jim, než použít Bruennino létací kouzlo. Vydaly se k poslední pevnosti svobodných tvorů na Mirrodinu – Krarkův domov v Oxiddských horách. Po cestě míjely ruiny Taj-Naru, ale Bruenna byla ohledně okolností jeho zničení značně nesdílná. Glissa také měla možnost vidět, jak moc se Mirrodin za pět let změnil. Ze země vyrůstaly stovky stříbrných špic, které vypadaly jako mutovaná břitotráva, a které neměly zdánlivě jiný význam, než překážet v letu.

Eventuálně se jim podařilo dorazit do Krarkova domova, vykutané hory, která sloužila jako útočiště všem Memnarchovým nepřátelům. Zde byla Bruennou předvedena před trojici vůdců svobodných národů. K jejímu obrovskému překvapení zde nebyl Raksha, a vůdcem leoninů byl Yshkar. A co bylo ještě podivnější, jednou z vůdkyň byla Lyese, která se během pěti let zakoukala do Yshkara a vdala se za něj, čímž se stala khanha, nazývanou také Vysoká královna leoninů. Třetím vůdcem byl pak Dwugget.

Postupně se dozvídá, co se za pět let dělo. Zrození pátého měsíce rozvrátilo gobliní náboženství a z dosavadních proroků udělalo lháře. Byli tedy svrženi (nejdřív z vedení a pak doslova – do lávy), a začal boj o nadvládu. Jak už to tak chodí, když vás zradila víra, hledáte často spásu u těch, kteří do teď platili za kacíře. Tak se poměrně bezbolestně dostali k moci Krarkovci. Aby si ovšem udrželi autoritu, museli se spoléhat často i na žoldáky, většinou Vulshoky, jak byl Alderok Vektro. Když Raksha s Lyese přišli za Dwuggetem s nabídkou, starý goblin milerád uzavřel spojenectví s leoniny, aby se zbavil závislosti na nájemných silách.

U večeře se dále dozvídá, že Raksha byl vypovězen do vyhnanství tři roky zpět, neboť se věří, že právě on zničil Taj-Nar. Lyese vysvětluje, že chtěl pevnost zničit vedalkenskou manovou bombou, aby v beznadějné situaci nepadla do rukou nepřátelům, coby poslední čestný akt vzdoru; a nepodařilo se mu to jen díky včasnému zásahu Yshkara. Bývalý kha byl souzen, zbaven cti, odešel do Spleti a od té doby o něm nikdo neslyšel.  Z vedalkenů jsou přerostlá telepatická monstra, která prakticky vyhubila populaci mžikomůr. Bruenna při náhodném výpadu do Lumengridu pro mapy nitra Mirrodinu narazila na vedalkenský report o transportu cenného nákladu z Drossu – a to byla právě Glissa.

„Zní to, že tu není nouze o obviňování. Dobře, beru že s Rakshou se nedá počítat. Dokonce beru i to, že jsi královna – khanha, a že Taj-Nar je roztavená hromada kovu. Ale jak jste mne našli? Co – co se mnou celou dobu bylo?“

Bruenna pak Glisse vypráví o svém vloupání do Lumengridu. V archívech zde našla zmínky o artefaktu jménem Mirajádro. Podle záznamů byl starší než Kaldrova zbroj a dokonce i než Memnarch. Mělo moc ovládat konstrukty a bytosti se slabou vůlí, jako třeba nimy. V rukou obránců Krarkova domova by bylo mocnou zbraní proti Memnarchovi. Nicméně to má malou chybičku – má ho nyní Yert. Což vysvětluje i to, jak se stalo, že umí ovládat takové množství nimů.

Bruenna odhalí nakonec ještě jednu věc. Stejně jako Glissa, i Memnarch strávil posledních pět let v hibernaci, pouze dobrovolně. Během této doby bylo jeho mykosynthem zmutované tělo postupně zbavováno „nákazy“ masa, a přetvářeno zpět do dokonalé, čisté, celokovové formy. Původně měla být Glissa probuzena přímo Memnarchem, právě včas, aby mohl provést svůj plán. Unesli ji pár dní před termínem, aby měla čas se přípravit na poslední boj. Za pět dnů vyjde všech pět sluncí najednou a Memnarch se probudí. Bude ale celokovový a tak znovu zranitelný zelenou energií Glissiny jiskry. Pokud Glissa uspěje, konečně Mirrodin osvobodí.

Ale není čas. Krarkův domov je napaden pár chvil poté, co Bruenna dokončí vysvětlování. Nimové prolomili jihovýchodní perimetr a v patách jim jsou upíři. Yert je na cestě sem a Glissa to ví. Bruenna jí věnuje speciálně zhotovený amulet ze tří kamenů. Jeden z  nich jí dovolí teleportovat se kamkoli na Mirrodinu, pokud vysloví třikrát jméno daného místa. Druhý ji odkudkoli teleportuje zpět do Krarkova domova. A poslední – jediný použitelný opakovaně – jí dovolí replikovat efekt Bruennina létajícího kouzla.

Ozbrojena amuletem, leoninským mečem a svým důvtipem (ehm) vyráží Glissa postavit se Yertovi. Upíra najde v jeslích, kde právě zabil dvě chůvy a nakrmil se z nich. V jedné ruce drží leoninské kotě a v druhé malého goblinka. Glisse dává nabídku (jako laskavost za někdejší její) – dětem neublíží, pokud se Glissa dobrovolně vzdá a půjde s ním.

 

„Lepší nabídku asi nedostanu, “ řekla Glissa a naoko bezděčně přibližovala levou ruku k pravé. „Ale co se mnou hodláš udělat?“ zeptala se, snažíce se do hlasu promítnout co nejvíc strachu, což nebylo moc těžké. Zatímco mluvila, třela si levou rukou pravé zápěstí, jako by si chtěla rozmasírovat mravenčení, ale ve skutečnosti posouvala pravou ruku k řetízku s kameny.  „No ale počkej, Yerte, “ skoro zapředla. „Jak můžu vědět, že Bruenno chytni ty děcka YERTYERTYERT!“

Jakmile poslední „Yert“ opustilo její ústa, zalapala po dechu. Jesle, Yert, upíři a vše ostatní zmizelo a ona se objevila uprostřed Yertova těla. A Yertovo tělo najednou nemělo kam jít.

Ano, milé děti, čtete dobře, Glissa Yerta prostě na férovku telefragovala    Pán upírů se rozstříkne po jeskyni. Při té příležitosti chytne Glissa Mirajádro, které měl vsazeno v hrudi (a které se jí objeví prakticky v náručí), urazí s ním hlavu všem čtyřem zbývajícím upírům (je to poměrně těžký kus kovu na řetězu). Je po všem.

„Vsadím se, že tohle nečekal,“poznamenala Bruenna a utírala si zbytky Yerta z očí a tváře.

„Bruenno, já sama jsem to nečekala.“ řekla Glissa. „Ale fungovalo to.“ 

Nimové bez pána dělají to, co jim bylo nařízeno naposled. Stojí bez hnutí. Bruenně se podaří Mirajádro ovládnout a přikázat nimům, aby opustili Krarkův domov. Gethova hlava se rozplývá nad krásou nimů, ale Glissa ví, že nemají čas. Další útok je na spadnutí, a opravdu – jeskynní komplex je napaden mutovanými vedalkeny a stovkami konstruktů, které jsou dvakrát větší, než vyhlazovače, kteří se v řádu desítek vteřin po Yertově likvidaci vynořili z nitra Mirrodinu.  Krarkovi konstruktéři nasadí nejtěžší kalibr – ohňometače, ale obří zemětřesné konstrukty hrozí destabilizovat strukturu prokopané hory. Glisse se ještě podaří alespoň zemětřasy zničit, ale zatímco se na to soustředí, snese se z nebe Malil na kluzáku a strhne jí z krku Mirajádro.

„Do nimské shnilé pr**le!“

Glissa, zoufalá z tohoto vývoje událostí, Malila pronásleduje s pomocí letového kouzla, ale nedaří se jí golema dostihnout. Ten míří k zelené lacuně a dovnitř světa.  Když je skoro u vstupu, je najednou napaden a sražen dolů z kluzáku divoce vyhlížející postavou, která na něj v letu skočila ze stromů Spleti.

Když se Glissa dostane blíže, zjistí, že tajemným spojencem není nikdo jiný, než vyhnanec Raksha. Leonin ho přidrží u země a Glissa tne svou čepelí proti jeho krku. Za pět let se Malil proměnil prakticky celý na bytost z masa, a meč jeho krkem projede jako máslem. Memnarchův sluha je mrtev.

Pak Glissa následuje Rakshu do jeho úkrytu.  Připadá jí naprosto při smyslech. Ačkoli jeho kdysi hrdý šat a brnění jsou umazané a potrhané, roky vyhnanství mu nic neubraly na bystrosti a příčetnosti.

Bývalý kha jí pak vypráví, co se skutečně stalo poté, co se od nich Glissa odpojila, aby zachránila Bruennu.  Yshkarovu verzi událostí odmítne coby produkt otrávené mysli; ale svého bratrance z toho neviní. Na vině je ten, kdo jeho mysl otrávil – a to je Glissina sestra Lyese, přesněji řečeno tvor, kterému slouží aktuálně jako poslední z dlouhé řady hostitelů – zloděj těl jménem Vektro.

Vektro není bytost z masa a kostí, ale duch, který dokáže (a aby byl schopen ovlivňovat fyzický svět, musí) přebírat kontrolu nad jinými bytostmi. Lyese se zmocnil ještě předtím, než se Raksha a elfka kdysi dostali k Dwuggetovi – opustil tělo Vulshoka Alderoka (ten ihned zemřel), přebral tělo zlobra, omráčil oba poutníky a když se Raksha probral, už byl v těle Lyese.

Lyese po návratu do Taj-Naru začala nadbíhat Yshkarovi a postupně manipulovat jeho činy. Díky tomu se dopustil několika chybných rozhodnutí, která měla za důsledek ztrátu leoninských pozic, až zbýval pouze Taj-Nar. Při útoku na leoninskou pevnost byl Raksha sražen výbuchem do nitra pevnosti, kde našel Lyese, jak připravuje k odpálení manovou bombu. Pustil se s ní do boje a skoro vyhrál, kdyby jej nenapadl rozzuřený Yshkar, mající jej za zrádce. Vektro/Lyese jej již měla omotaného kolem prstu, a tak i když se podařilo Taj-Nar evakuovat před výbuchem, byl Raksha obviněn, odsouzen a vypovězen jako zrádce.

„Tohle nezní ani trošku jako ta verze, co mi řekli v Krarkově domově.“

Raksha jí navíc prozradí, že se v době svého exilu potkal s Ghonthas, onou Sylvočkou, která byla soudkyní v Glissině procesu, a že také ona byla v tu dobu Vektrovým hostitelem. Pokud někoho Vektro přebere, zpravidla jej opustí až po smrti těla, ale u ní udělal výjimku. V tom případě kontrolu přebere opět původní mysl. Přeživší hostitel si pak dobu, po kterou jej Vektro ovládal, pamatuje – a ví také vše, co věděl v té době on. V těle Ghonthas se Vektro postaral, aby Glissa nebyla odsouzena a popravena Viridiany, a neohrozilo to tak Memnarchův  plán.

Glissa stojí před dilematem. Chtěla by zachránit svou sestru, ale to by se musela vykašlat na své poslání a boj s Memnarchem. A to by ohrozilo celý svět. Nedá se svítit, musí jít za svým osudem. Podle Rakshy je stejně prakticky vyloučeno pravou Lyese jakkoli zachránit – Vektro její tělo zcela určitě neopustí, leda by zemřela.

Čtvrtého dne Raksha a Glissa konečně opustili leoninův úkryt a vydali se dolů zelenou lacunou, aby Glissa dokončila své poslání. S Bruenniným amuletem v ruce a Mirajádrem na krku všechny překážky odstranili nebo přeletěli. A už byli v nitru Mirrodinu – a Glissa zjistila, že se celý vnitřek světa jen hemží artefaktovými bytostmi. Byly jich tisíce a hrnuly se jeden přes druhý, aby se přidaly k těm na povrchu. Mykosynthové věže byly také pryč, a místo nich zde byly tucty vzpěr a disků, které mimo jiné podpíraly znovuvystavěný Panoptikon. Nadchází pátý den, a den pátého úsvitu.

Na povrchu zatím bojují obránci Krarkova domova poslední bitvu. Nevyhrávají. Bojiště zalévá oslepující záře, jak všech pět sluncí Mirrodinu vychází najednou na oblohu. Přišli už i o poslední leteckou podporu, a Bruenně už nezbývají síly ani na jednoduché létací kouzlo. Uprostřed bojiště narazí na Yshkara a apeluje na něj, aby se stáhli do jeskyní… Yshkar stačí jen vztekle něco zařvat, než se mu z hrudi vynoří špička meče.

Leonin zachrčel a mrtev dopadl Bruenně k nohám. Štíhlá postava za ním skoro tanečním krokem poodstoupila a protočila svůj zkrvavený meč.

„Ani ti nedokážu popsat, jak dlouho už jsem toho hňupa chtěla kuchnout,“ řekla Lyese.

Bruenna je v šoku. Lyese (tedy „Lyese“, neboť hlas mladé elfky začíná přeskakovat mezi jejím a hlubokými, rezonujícímu zlověstnými tóny) ji napadne a snaží se jí zabít, a oslabená čarodějka to má hodně špatné. V poslední chvíli, než by ji probodla, Lyese do hrudi narazí ohnivá raketa a odnese ji o pár metrů dál. Opodál stojí Dwugget s kouřícím odpalovačem. Okamžitě nasadí druhou a zamíří na měňavce znovu. Dwugget věděl od začátku, že Lyese není pravá, ale byl Vektrem od počátku donucen ke spolupráci pod pohrůžkou odpálení manové bomby, kterou zloděj těl ukryl v Krarkově domově neznámo kde. Lyese je těžce zraněna, a Vektro má zlost.

“Tohle tělo mělo vydržet až do konce, Neuročko. Teď si budu muset vzít tvoje.”

Dwuggetovi je to už jedno a odpálí druhou raketu, ale Bruenně se podaří ji vychýlit. Lyesino tělo se zhroutí na zem a vystoupí z něj rudě zářící humanoidní stín, který se scvrkne do zářící koule a odlétne pryč. Bruenna použije poslední zbytky many, aby leoninskou léčivou magií zavřela hroznou ráno v Lyesině hrudi. Elfka je pro teď mimo nebezpečí smrti. Pamatuje si, kam Vektro schoval bombu. Gobliní inženýři ji rychle najdou a Bruenna díky Dwuggetovi a Lyese, kteří jí podle jejích instrukcí poslouží jako zdroje a zesilovač many, teleportuje bombu doprostřed útočníků zlomek vteřiny předtím, než by explodovala. Krarkův domov je  zachráněn…opět jen pro teď.

Bruenna jí žádá, aby se ujala velení leoninů. Lyese odmítá, celá její kariéra khanha  byla jedna velká lež řízená Vektrem. Bruenna nesouhlasí. Lyese je Vysoká královna leoninů, a jediná vůdkyně, která jim zbyla.  Elfka nakonec souhlasí a požádá Bruennu, zda by pro svou khanha nedokázala ještě vyčarovat poslední pár křídel.

******

Glisse a Rakshovi se podaří v nitru Mirrodinu proklouznout mimo pozornost konstruktů, ale jsou napadeni třemi identickými kopiemi Malila na vznášedlech. Stejně jako originál, i ony jsou z velké části proměněny na maso. Gethova hlava je dokáže vycítit pár chvil předtím, než se vynoří, a jedině díky tomu jim Glissa dokáže uniknout. Raksha takové štěstí nemá, je lapen do sítě a unášen do Panoptikonu.

„Gethu, když si povedeš takhle i dál, seženu ti tělo osobně!“

Glissa zjistila, že se Panoptikon hemží tisícovkami maličkých artefaktových bytostí, které se podobají Memnarchovi. Samotný Strážce tu nikde nebyl. Objeví ale něco jiného…co ji zmrazí až do morku kostí. Zbytky svého přítele Slobada, upnuté do stroje na zdi Panoptikonu, permanentně dopované sérem, hlavu a tvář znetvořenou, končetiny nahrazeny myrskými. Ale přesto všechno dýchá, a žije.  Na Glissino oslovení nereaguje, ale jeden z memnitů přiběhne ke Glisse a snaží se upoutat její pozornost. Geth ji upozorní, že stroj, ve kterém je Slobad upnutý, je spojený s dalšími uzly okolo, a ty dále se stříbrnými věžemi a disky. Zdá se, že mysl jejího přítele byla přenesena do těch malinkatých konstruktů-stavitelů, a on je využil k tomu, aby celý Mirrodin proměnil v obří stroj.

„Snažíš se mi říct, že Memnarch udělal… obří artefakt…z celého světa?“

„Ne on,“ řekl Geth. „Ten se zbavoval masa v hibernaci. Musel to být ten goblin.“

Maličký konstrukt u Glissiných nohou začal vzrušeně poskakovat a cvakat.

„To udělal Slobad? Já nero- ne, to je šílené.“

Jsou přerušení Malilem. Tedy tím, co unesl Rakshu, kterého hodí bezvědomého na zem. Něco jí ale říká, že to není Malil. Něco jí na něm připomíná jistého vulshokského kněžího.

Pozdravuje tě tvoje sestra.  Omlouvám se, musel jsem ji opustit. Bohužel úplně nedávala ten tlak, pod který se dostala. Nebo tu raketu, kterou dostala do prsou.“

Vektro v těle Malila ji rychle přemůže, Gethovu hlavu odkopne pryč, Glissu znehybní a přikurtuje jí do připravených okovů na zdi, a sebere jí Mirajádro. Pátý úsvit nadešel, a spasitelka Mirrodinu je bezmocná a vydaná Memnarchovi napospas.

„Dej si pozor, Vektro. Taťka se nerad dělí o svoje hračky.“

Po pěti letech hibernace se Memnarch konečně probouzí. Jeho tělo je dokonale zbaveno všeho masa, ale jeho mysl je stále dokonale a totálně šílená. Okamžitě rozpozná, že před ním nestojí Malil, ale Vektro v Malilově těle. A jeho reakce je rychlá a krutá.

Strážce vystoupil z hibernační komory na světlo. „Karne“, zaburácel, „jsem obnoven. Čistý. Maso je pryč.“ Krabovitý muž z kovu se podíval na svého sluhu. „Malile….ne, můj Stvořiteli, tohle není Malil.“

„Pane-“ začal Vektro.

„Vektro měl zůstat na povrchu, ano!“ řekl Memnarch. „Neměl by být tady. Ale to není důležité.“ Strážce sebral falešnému Malilovi Mirajádro z natažených rukou. Vektro stál dále, hlavu skloněnou.

„Pane,“ opakoval Vektro, „bitva na povrchu je prakticky u konce. Ti hlupáci nemohli mou bombu najít, a je jen otázkoou času, než-„

Aniž by jeho oči opustily Mirajádro, Strážce máchl stříbrnou zářící rukou v oblouku a čistě přeťal Malilovo/Vektrovo tělo vedví. Neobjevila se žádná krev, jen zářící rudá energie, která se začala sbírat do mraku a zavířila, jako by se snažila nabrat soudržnost. 

„Bylo to užitečné, Karne,“ řekl Memnarch skoro smutně, „ale ve finále nepodařený nápad. Výtvor choré mysli.“ Mávnul rukou, a sbírající se rudý mrak, Vektrova podstata, se rozplynul v nic, jako kouř ve větru.

 

 

Jen o pár okamžiků později se soustava disků a podpěr kolem Panoptikonu přeskládá a Glissa zjistí, že je připoutána jen pár metrů od žhoucího manového jádra. Memnarchův šílený plán jí najednou dojde. Nechá ji zničit výbojem z jádra a aktivuje celý Mirrodin, aby z něj učinil sférochodce. Duše všech obyvatel Mirrodinu z rozbitých duševních pastí budou uvolněny a svedeny do jeho těla, aby dále posílily jeho sférochodeckou moc. Poslouží k tomu Slobadovo dílo – Memnarchova Síť Povznesení.  Mirrodin a všichni inteligentní tvorové byli odsouzeni k smrti.

V tu chvíli ale Glissa uslyšela ve své hlavě Slobadův hlas. I po pěti letech duševního zotročení si uvědomoval sám sebe, a po Memnarchově probuzení získal zpět kontrolu. A byl ochoten jí pomoci porazit Memnarcha. Potřeboval ale k tomu čas, a tady přišla ke slovu Gethova hlava. Najednou se z černé lacuny vyrojily tucty nimů a vrhly se na Strážce.

Glissa se podívala nalevo. Raksha byl přikrčen ve výklenku, držel Gethovu hlavu za uši, aby mohl nekromant udržovat oční kontakt s nimy. Glissiny oči se rozšířily údivem a na tváři se jí rozlil přihlouplý úsměv.

„Říkal jsem vám, že jsem nejlepší zatracenej nekromant na tomhle světě,“ zasyčel Geth se zlomyslnou radostí. „S tělem nebo bez těla. Jen mi chvíli trvalo, než mne začali poslouchat.“

 

 

Zatímco se Memnarch soustředil na nimy, Slobad dokázal uvolnit na dálku Glissina pouta.

“NE!” zařval Memnarch a po krabích nohách se rozběhl ke Glisse.
“TY TEĎ HRÁT FÉR, HE?”
Ten hlas zaburácel najednou z milionů a milionů maličkých, bezvýznamných konstruktů stavitelů.
Memnarch se zarazil na místě kousíček před Glissou a pohlédl na stříbrné nebe nad ním. S rychlým mrknutín na Rakshu, který přikývl, se Glissa vrhla po Mirajádru, zatímco Raksha se vrhnul celou vahou svého těla na jednu z Memnarchových nohou.

Strážce zařval nezměrným vztekem, zatímco jeho dokonalý plán dělal mezitím vše pro to, aby se naplnil bez něj.

Glisse se podařilo uniknout Memnarchovým končetinám a skočit  na disk nad jádrem. Rakshovi, který hodlal bojovat až do konce s ní, řekla, že někdo se musí vrátit na povrch a říci, co se stalo, a omráčila ho.

Memnarch stále řval, už beze slov – ze zkázy jeho plánu v posledních vteřinách zešílel mimo veškeré hranice.

Chceš moji jiskru?“ vykřikla Glissa. „Tak tady ji máš!!!“

S těmito slovy vypustila  veškerou energii Spleti, kterou se jí v posledních minutách podařilo sebrat. Memnarch, nyní opět celokovový, nemohl proti destruktivní moci jejího kouzla nic dělat. Podařilo se mu ale trefit Glissu náhodným mávnutím končetiny a přerušit její koncentraci,než by byl zničen. Přibližoval s k ní, na kraj disku. Glissa neměla kam jít. Ale celou dobu čekala na jediné. Když už po ní sahal, vrhla se pod něj a pevně chytila řetěz Mirajádra. Proklouzla na druhou stranu a najednou to byl Memnarch, kdo byl na kraji disku. S výkřikem sebrala Glissa poslední zbytky zelené many a energie své jiskry a nasměrovala je skrze Mirajádro, které vrazila Memnarchovi do těla. Řvoucího Memnarcha tlačil nápor vzad…a vzad. Povolila noha dříve nalomená Rakshou. Pak sklouzla další. A nakonec se Memnarch s Glissou,stále svírající Mirajádro, zřítili do manového jádra.

Memnarch byl zničen. Smrti Boshe, Droogeho, Rishan, Kanea, Al-Hayata, Glissiny rodiny pomstěny. Ale zároveň se uvolnila Glissina jiskra a Síť Povznesení se aktivovala. Obrovský výboj energie prolétl sítí a vnořil se zpět do jádra. Jádro zareagovalo bouřlivě a vyslalo zpětný ráz. Ten se rozběhl sítí a tříštil kolem sítě nainstalované veškeré duševní pasti. Raksha, který přežil prvotní výboj, padá mrtev k zemi. Stejně tak na povrchu Bruenna, Dwugget, Lyese…a vůbec všechno živé okolo.  Energie jiskry, jádra i duše z duševních pastí zavířily systémem a pak se zkoncentrovaly do jediného možného a zbylého příjemce – torza gobliního konstruktéra Slobada.

***

Slobad přichází k vědomí. Nějakou záhadou má zpátky své ruce a nohy, odepne se tedy z přístrojů. Asi magie. Hrozně si přál mít zpátky své tělo. Tak mu to magie splnila. Ale když se mu plní přání, přeje si, aby byla Glissa zase živá. Ale nic se neděje. Ale proč?

„Proč je pořád mrtvá?“ zazněl za ním smutný barytonový hlas. „Není jediná, obávám se.“

“Jó, proč?” řekl Slobad. “Mám zas nohy, mám ruce. Memnarch je mrtvej. Ale Glissa… to přece nedává-“ Goblin se zarazil a otočil se směrem, ze kterého se ozval hlas.

Zářící golem, jehož tělo se vlnilo jako rtuť, seskočil s kočičí mrštností ze zbytků Memnarchovy hibernační komory a přistál bez jediného zvuku vedle Slobada. 

„Ahoj,“ řekl přátelsky. Natáhl ruku, do které by se Slobad v klidu vešel a ještě mohl přibrat dva kámoše, a Slobad opatrně natáhl ruku. Golem jemně položil i svou druhou obří tlapu na goblinovu.  „Jsem Karn,“ řekl golem.

„Karn?“ řekl Slobad? „Jako myslíš – říkal, že – ale Memnarch byl-„

„Byl mnohé,“ řekl Karn smutně. „Průzkumník. Učenec. Vizionář, a kdysi i přítel.“

„Škoda že zmagořil, he?“ řekl Slobad tak účastně, jak byl schopen. „Ale možná nebyl úplnej magor, pokud ty tady teď seš. Pokud fakt existuješ. Proč jsme tě předtím neviděli? ”

„Nebyl jsem tu,“ řekl Karn. „Ale Memnarch si myslel, že ano. Má velkou moc, moc, kterou jsem mu propůjčil pošetile já sím. Jeho přesvědčení  – možná lepší slovo bude víra – byla tak silná, že mi přízrak jeho falešného Karna zabránil se manifestovat na tomto světě. Nebyl sférochodec, a nikdy ani být neměl, navzdory svým ambicím. Ale jeho víra byla silnější, než jsem si kdy dokázal představit.“ Golem-sférochodec povzdechl. „Ve své touze vytvořil někoho jako já jsem mu dal moc síly. Velká..chyba. Jedna z mnoha.“

„Momentmoment- tys ho stvořil?“ zavrčel Slobad. „Ty…tohle je všechno tvoje vina!“

„Ano a ne,“ přiznal Karn. Stvořil jsem tenhle svět, a pojmenoval jej Argentum. Proměnil jsem Mirari v Memnarcha a nechal jsem ho zde bez dohledu.“

„Miracóó?“

„Mirari. Je to – bylo – bude- artefakt s obrovskou mocí,“ řekl Karn. „Bylo také inteligentní. Samostatné. Pověřil jsem Mirari sbíráním informací o světech multivesmíru, a když se ke mně vrátilo, poskytlo mi informace, které bych se sám učil tisíciletí. Věřil jsem, že si tím zasloužilo právo chodit a zažít svět jako živoucí bytost. A také jsem chtěl – potomek není asi nejlepší slovo…“ 

„Děcka“, snažil se Slobad pomoci.

„Někoho jako já, ale ne mně,“ odpověděl Karn. „Někoho, aby pokračoval v mém díle, když budu pryč.“ 

„Ale ty seš přece supermistrsvěta-sférochodec, ne?“ zeptal se Slobad. „Nebudeš tu navěky?“

„Vypadá to tak,“ řekl Karn. „Ale prosím, už jsme odbočili daleko od pointy. Musíme toho spolu hodně probrat, Slobade. Budeš potřebovat mentora.“

“No jako hele dík, fakt,“ řekl Slobad. „Ale já bych chtěl jen najít svou kámošku. Ty jsi sférochodec, nemůžeš to zařídit?”

„Sférochodci nejsou bohové, Slobade,“ řekl Karn. „Cítíš se snad jako bůh?“

„Já? Proč by-“ To, co Karn řekl předtím o mentorovi, teprve nyní zacvaklo v goblinově mozku na správné místo. „Já?“

 

Karn vysvětluje, co se stalo. Síť povznesení fungovala na jedničku. Rozvedla energii, rozbila všechny duševní pasti a nabrala jejich energii. Všichni na Mirrodinu zemřeli. Energie pak ale musela někam jít, a on byl jediným cílem. Ačkoli nechtěl. Jen proto, že síť koordinoval a byl připnut přímo k ní.

Karn mu vysvětluje, že sice nemohl na Mirrodin sám, ale mohl poskytovat vize (poznámka: stejně jak to činil v Přízračných válkách Teferi). Glissiny „záblesky“ byly právě vize poslané Karnem, aby ji pomáhaly a vedly po správné cestě. Ale i v tom, zdá se, selhal.

Slobada to ale moc nezajímá. Všichni jsou mrtví, a to není dobře. Je přece nyní bů- sférochodec,všemocný, chce je zavolat zpátky. Jemu je nějaký mydlivesmír ukradený. Má nyní v sobě energie všech duší na Mirrodinu a chce je rozdat zpět.

Karn byl nějakou dobu potichu. Když znovu promluvil, v hlase mu znělo trochu zklamání. „Možná tu je způsob. Pokud si pospíšíš. V žilách ti kolují miliony duší, obrazně řečeno. Stále individuální, ale brzy se spojí do jediné bytosti, sférochodce Slobada. Ale o co žádáš… jejich smrti mne trápí, gobline, stejně jako tebe. Možná i víc, protže svým způsobem jste byli všichni moje děti, více než Memnarch. Ale musíš si uvědomit, co tě to bude stát.“

„Můj život?“

„Hůře. Jiskru,“ řekl Karn. „Jiskra v tvém nitru je stále mladá. Chce se vrátit tam, odkud pochází. Ale nemůže ji najít, tak se usadila v tobě a její moc narůstá. S každou vteřinou to můžeš cítit. A Slobade, okusit tuhle moc, a pak…“

„A pak co?“

„Pak ji ztratit,“ řekl Karn. „Abys přivedl Glissu zpět, musíte se oba vzdát jiskty, ty i ona. Máme čas, Slobade, možná hodinu. Za tu dobu ti mohu ukázat světy, které si ani nedokážeš představit. Galaxie rozměrů náprstku, kapesní vesmíry, alternativní reality, světy tvaru perfektních kostek, světy tvaru talíře, které se vezou na hřbetě obřích plazů. Uvidíš, že jsou věci daleko větší, než jeden jediný svět, a všechny ti budou otevřeny.“
„Dobře, dobře! A když to neuvidím, pak žádný problém, he?“ řekl Slobad. „Jak ji mám přivést zpátky, Lesklej zadku?

Karn se usmál. „Nikdo se zatím nepokusil o to, co ty. Připomínáš mi někoho, koho jsem kdysi znal a velice obdivoval, v jiném životě.“

“Goblina?”

“Ne,” řekl Karn , “Člověka. Mého…kapitána. Ano, to je to slovo. Ani ona by nikdy neváhala se obětovat pro své přátele. Nemyslel jsem si, že ještě někdy v dohledné době potkám někoho jako ona, ne dřív, než za několik generací.“

Slobad v tom má jasno. Karn ho ještě trikem donutí použít alespoň něco ze sférochodecké moci (konkrétně přemístění se z místa na místo jen myšlenkou), jako poslední test před rozhodnutím.

„Paráda!“ vykřikl Slobad. „No, ale ne moje, co?“

„Ó ano, pokud se rozhodneš si tu sílu vzít – namísto Glissy a ostatních,“ řekl Karn. „Jakmile to učiníš, není cesty zpět. Duše, které zemřely, konečně zemřou, a které ještě žily, ty se vrátí na světy, odkud byly uneseny. Ty si budeš pamatovat jen mlhavě, co se stalo, ale celý žitov budeš vědět, že ses vzdal něčeho úžasného. Jsi rozhodnut?“

Slobad se zhluboka nadechl a pak vydechl, dlouze a nadoraz. „Ano. Řekni mi, jak ji přivést zpět.“

EPILOG

Glissa otevře oči. Je ve vnitřku Mirrodinu. Panoptikon a vzpěry jsou pryč. Kolem ní jsou jen tisíce Slobadových stavitelských konstruktů a také Slobad sám, živý a celý.

Slobad jí vysvětluje, co se stalo. Prý nespadla s Memnarchem do jádra, jen se praštila do hlavy a byla tři dny mimo. Všichni jsou jinak pryč. Slobad má teorii, co se stalo – manové přepětí v Síti vedlo k výboji, který zničil duševní pasti všech kromě nich dvou, a všechny vrátil na jejich domovské světy. Taky mu prý nějakým zázrakem přičaroval nohy, ruce a uzdravil ho.

Tedy skoro 🙂 Zaslechnou nadávání, které má na svědomí Gethova hlava v bedně, kterou se jednomu z konstruktů podařilo otevřít. Má pro Glissu a Slobada zprávu, ale první chce svoje tělo.  Slobad, který stále umí mluvit a ovládat konstrukty, mu přidělí jednoho z memnitů, což Geth po chvíli zdráhání dychtivě přijme. Glissa zjistí, že už v sobě necítí moc jiskry – je pryč.

Má pro oba zprávu od jistého golema. Mají mu dávat dobrý pozor na stříbřitou kouli, kterou našli v bedně vedle jeho hlavy. A pod falešným dnem jsou dva dárky – hřejivé krystalické objekty – duševní pasti Glissy a Slobada. Memnarch je úmyslně schoval, a přežily tak finále jeho plánu.  Gethova tu není – nekromant byl už léta mrtvý, takže žádnou duši neměl.

„Víš, co to znamená?“ zeptala se Glissa. „Můžeme se vrátit. Odkud nás Memnarch vzal. Pokud je rozbijeme.“

„Ten golem mi řekl, že je to vaše volba,“pokračovala Gethova hlava. „Rozbijte je a zmizíte, nebo čekejte na něj.“

„To zní jako past,“ řekla Glissa.

Slobad se naklonil a chmatnul po stříbrné kouli. Dlouho se na ni díval a pak ji schoval do svého vaku. Pak pomalu zavřel víko krabice. „Asi bysme měli počkat. Slobad se celej život schovával. Všici jsou v bezpečí, he? Teďkon se Slobad nemusí před ničím schovávat.A něco…Slobad neví proč, ale chce tomu golemovi věřit.“ Goblin se sklonil, aby pohladil jeden z memnitů. „No a přece nechceš tyhlecty nechat tady o samotě jenom s Gethem, ne?“

Glissa koukala na bednu. Mohla by tenhle svět opustit a objevit se ve svém domově, který nikdy nepoznala.  Nebo zůstat s přítelem a prozkoumat Mirrodin tak, jak nikdy předtím  nemohla. Možná se jednou dobere nějakých odpovědí. „Jsi si jistý, že mi nechceš něco říct?“ řekla. „Chováš se divněji, než obvykle.“

„Jasně že ne,“ řekl Slobad. „Jen takovej pocit. Slobad má radost, že má zase nohy a ruce a voči, he? Chtěl by je trochu využít.“

Glissa se dlouze zadívala na manové jádro, a pak vzala Slobada za ruku. Koberec hemžících se konstruktů se rozestoupil a udělal jim průchod směrem k zelené lacuně.

„Víš, nikdy jsme ten poslední měsíc vlastně nepojmenovali,“ řekla. „Myslím, že se mi líbí „Lyese.““

EPILOG EPILOGU

Bruenna, náčelnice přímořské osady Lume, se usmívá do slunečních paprsků.  Dnes je velký den. Aliance lidí a elfů kterou dala dohromady, dnes čeká delegace leoninů a goblinů. Je ráda, že Yulyn dal na její radu a šel dnes raději lovit, je sice uznávaným stařešinou, ale umí být pěkně nepříjemný. Dalo jí hodně práce přesvědčit i ostatní vůdce, aby se poprvé v historii sešli na jednom místě.  Přijíždějí leoninové a její učednice, elfka Lyese, je natolik ohromena, že upustí svoje knihy na zem.

“Jsou skoro tady,“ řekla Bruenna.
“Jsou úžasní,” zajíkla se Lyese.
“Kroť svůj úžas,” řekla Bruenna s úsměvem. „Nechceme je přeci vyplašit.“
Leoninští jezdci zastavili své ptačí oře a jejich vůdce ladně seskočil. Sundal si stříbrnou helmu, z níž se osvobodila a na slunci i zazářila jeho hříva, zlatá, a jen o maličko tmavší, než jeho sametová srst.

„Kha Raksho Zlaté Lvíče,“ řekla Bruenna, když vykročila do paprsků slunce a hluboce se leoninovi poklonila, „jménem mého národa, lidí z Lume, a našich spojenců, elfů z Jiladu, vás zde uctivě vítám.“

„Je mi nesmírnou ctí, paní Bruenno,“ řekl Raksha. „Jsme rádi, že se konečně setkáváme.“  

 

Doslov

No,  milí kamarádi, a to je už úplný konec. Cory Herndon opravdu dokázal, co už jsme nečekali, a Pátý úsvit byl na rozdíl od svých předchůdců velmi dobré čtení, po všech stránkách.  I hořkosladký závěr měl svůj určitý půvab.

 

O to smutnější je, co se stalo o osm let později. To totiž zasáhl deus ex marketing. Situace si žádala návrat na Mirrodin, ale jak navázat na konec Pátého úsvitu? Jednoduše. Nemilosrdně, neomaleně retconovat…. :-/

Mirrodin znenadání nebyl zcela vylidněn. Zmizeli jen ti původní obyvatelé, kteří byli uneseni, jejich potomci na Mirrodinu zůstali (to je na druhou stranu ale celkem logické).  Glissa a Slobad údajně nenašli na povrchu prázdný svět, který mohli dle libosti zkoumat; ale svět vzhůru nohama, kde byly jednotlivé národy v chaosu díky zmizení jejich elit a vůdců.  Slobad, který učinil největší oběť svého života, byl při pokusu kontaktovat přeživší gobliny těmito, absolutně zdivočelými, ubit.

Ani Glissu nepřivítali ve Viridii dobře – ti, co si pamatovali její proces (a osvobození), zmizeli, a mladí ji měli za ničitelku a zrádkyni.  Byla nucena utéci, jinak by ji uvěznili a popravili. Stáhla se do nitra, kde se uložila do hibernace.  Zde se do její kapsle ovšem dostal phyrexianský olej, kterého nebyl svět na konci Pátého úsvitu zbaven, a který mezitím navrátil na očištěný Mirrodin mykosynthovou nákazu, která tentokrát neproměňovala jen kov na maso, ale rovnou phyrezovala.  Z hibernace se Glissa, zachránkyně Mirrodinu, probudila jako věrná a stoprocentní Phyrexianka.

A Geth? Ten se dostal zpět do Mephidrossu, a když se vynořili neophyrexiané, vstoupil do jejich služeb, dostal nové monstrózní phyrexianské tělo, a stal se jedním ze Sedmi Ocelových Vévodů bojujících o moc nad černou frakcí Nové Phyrexie.

 

A Mirari, někdejší Memnarch? O tom nepadlo ani slovo. Prostě zmizelo a bylo zmizelé.

Dlužno ale říci, že nás to aspoň připravilo na Návrat na Ravnicu. Pokud jsme se těšili na Agruse Kose (ducha), Pírko, Fonn Zunichovou, impa Pivlica nebo Jarada (shodou okolností také výborné postavy z hlavy Cory Herndona), utřeli jsme nos.

Byla to první hořká pilulka, kterou jsme jako fandové starých příběhů museli spolknout, a nikoli poslední.  A to nemluvím o strašlivé hromadě potištěného papíru nesoucího název Pátrání po Karnovi, při kterém jste se cítili hrozněji než při sledování turecké předělávky Hvězdných válek… nicméně na tu už nás aspoň připravilo předcházející veledílo jejího autora – V zubech Akoumu.

 

No ale tak to je, a to už se změnit nedá. Já doufám, že jste si tuhle exkurzi do let 2003-2004 užili, a na viděnou tentokrát už snad doopravdy nad Ravnicou.

 

Honza Adam

Můžete zanechat komentář, nebo trackback z vaší vlastí stránky.

2 komentáře k “Příběh Glissy Hledačky Slunce V. – Pátý úsvit, část II.”

  1. Lukáš napsal:

    Ahoj, celé som si to užil od začiatku po koniec. Budete pracovať aj na príbehu mirrodinu po scars of Mirrodin?

    • Honza Adam napsal:

      Rád bych, ale on vlastně prakticky žádný není. Jen pár atmosférických povídek, nicneříkající komiks a naprosto strašlivá knížka, na kterou bych nejraději zapomněl…

Zanechte odpověď