Příběh Glissy Hledačky Slunce IV. – Pátý úsvit, část I.

Milí kamarádi, ač bych moc chtěl, na Ravnicu prostě nemám dost klidu. Takže budu i dnes pokračovat původním Mirrodinem. Předposlední část je věnována první půlce Pátého úsvitu, třetí knihy trilogie.

 

 

 

 

 

 

Jak už jsem předeslal minule, knihy bloku Mirrodin byly každá psána jiným autorem. Měsíce Mirrodinu nebyly úplně špatné, ale nastolily hromadu otázek a nezodpověděly skoro žádnou. Oko z temnooceli Jesse Lebowa v tomto moc nepomohlo.  Jak někdo trefně poznamenal…. Glissa prostě obešla znova místa, kde už jednou byla (Mephidross, Spleť a vnitřek Mirrodinu), představilo se pár postav jen proto, aby zase umřely (Al-Hayat), linie zrádného a nakonec zabitého vedalkena se ironicky opakovala v hlavní roli s tím, kdo Januse v první knize odhalil a zlikvidoval, a Boshova slibně rozvíjející se linie skončila jako rozmačkaná hromádka masa a kovu, aniž by nám toho odhalil více.   Slobada jsme viděli odletět směrem k ostrým kovovým větvím Spleti s pravděpodobností přežití sněhuláka ve slévací peci…. A to nemluvím o Kaldrovi.  Goblini a leoninové, celkem prominentní v první knize,  se v druhé knize vůbec nevyskytovali. Když se to sečte a podtrhne, Glissa na tom na konci Oka z temnooceli byla stejně mizerně, jako na samém začátku, kromě toho, že znala tvář a motiv vládce světa. 

Celé to působilo dojmem, že autoři dostali jen velmi hrubý nástin příběhu a pořádně se ani nedohodli, co napíší.  Kvalita psaní Jesse Lebowa také „left something to desire“, jak by řekli angličtináři. Ano, nebylo to tak špatné jako Kingovy TBTSNBN a TSTTBTSNMN (česky KKBNBJ a PKKBNBJ) z Onslaught bloku rok předtím, ale čtyři knihy za sebou, které přinesly víceméně zklamání, to už bylo přece jenom moc. 

Ideálně bez většího počtu násilných a naturalisticky popsaných smrtí, jak měl ve zvyku J.R.King.

Takže se přeneseme do kouřících trosek Spleti, kde z bývalého Kořene – nyní zelené lacuny – vylétla na mirrodinské nebe pátá , zelená koule z běsnícího manového jádra Mirrodinu....

V kouřících troskách Spleti probouzí Glissu velmi ožehlý a pomlácený Slobad. Ačkoli to na konci Oka z temnooceli vypadalo, že je s goblinem konec, očividně se jenom trochu „pozodrážel“ a potloukl, ale přežil.  Zatímco zaslouženě odpočívali, Glissa přemýšlela o Memnarchovi. Ačkoli výboj zelené many zcela zničil „nezničitelný“ Panoptikon, něco Glisse říkalo, že Memnarch nezemřel. Předčasné zrození zeleného měsíce pouze narušilo vládcovy plány, ale bylo jen otázkou času, kdy přijde s novými. Glissa si nicméně začala všímat, že díky výboji ze zeleného slunce začalo vše ve Spleti bujet jako o závod, flóra i fauna.

Poté, co jen tak tak unikli hejnu mutovaných drátovčel, narazili Glissa a Slobad na hlídku tří Tel-Jiladských Vyvolených, kteří ji chtěli zatknout. Mezi nimi byl hrubiánský Banryk, Glissin někdejší neúspěšný nápadník, který, jak se zdá, si její zajetí velmi vychutnával. Vyvolení odvedli Glissu a Slobada zpět do Viridie, kde byli předvedeni před Yulyna, kdysi nejlepšího viridianského lovce, oděného v struskowurmí brnění Tel-Jiladských Vyvolených. Za Yulynem stála oživlá postava z Glissiny minulosti – Lyese.

Lyese nebyla zabita při útoku vyhlazovačů, ale přišla o oko a většinu svých kdysi zlatých bohatých vlasů. Namísto krásných šatů, které kdysi nosívala, je i ona oděna v brnění Vyvolených a Glissu bez zaváhání obviní ze smrti jejich rodičů a všechna příkoří, co následovala poté. Glissa, ohromena vývojem situace a návalem emocí, prostě omdlívá.

Oba zajatci byli zavřeni do Vězeňského stromu, aby čekali na svůj soud. Glissa byla ohromena. Od posledního soudu uplynulo kolem sto cyklů, a pokud se mělo přikročit k dalšímu, situace ve Viridii musela být vělice vážná. Do Vězeňského stromu byli zavíráni jen ti obvinění z hrdelních zločinů, očekávající trest smrti. Zatímco čekali na soud, vzpomínali Glissa a Slobad na Boshovu oběť.

„Cítím se tu jako doma čím dál méně.“

Konečně nadešel den tribunálu. Glissa a Slobad byli předvedeni do Tel-Jiladu, Stromu příběhů. Před nimi byli tři soudci: Yulyn, Lendano, jeden z nejstarších elfů ve Spleti vůbec, a ke Glissině překvapení i žena z kmene Sylvoků jménem Ghonthas. Proces začal Lyesinou výpovědí. Vzpomínala na večer, kdy Kane přišel na večeři, a na osudnou noc, o které si Glissa myslela, že při ní přišla o celou rodinu. Lyese se tenkrát vrátila domů z procházky zhruba ve stejnou chvíli, kdy Glissa utekla z Tel-Jiladu, a viděla ji, jak vede vyhlazovače od jejich domu pryč. Navíc si všimla, že má nyní Glissa na ruce prsten jejich matky, krvavou vzpomínku, kterou Glissa nalezla v jeskyni vyhlazovačů.

Navzdory protestům starší sestry byla Lyese ve svých obviněních neoblomná.  Glissa pak shrnula vlastní verzi událostí, od noci, kdy zaútočili vyhlazovači, až k její katastrofální konfrontaci se Strážcem Mirrodinu. Vyprávěla o Chunthově oběti, o tom, jak se snažil elfy ochránit před vlivem séra, o divech, které viděla. Popisovala lesklé pláně Prázdnotřpytu, rakovinný Mephidross, záludné Rtuťové moře a rozeklané Oxiddské hory. Řekla jim o Memnarchově duševních pastech, o mykosynthových lesích, a mnohých dalších věcech, které zde přítomní neviděli a ani nikdy neuvidí.

Na Yulyna to neudělalo ani nejmenší dojem, a Glissinu verzi událostí nazval pouhými lžemi a báchorkami zrozenými z nestabilní mysli zmítané vinou. Lendano nicméně Glissině příběhu uvěřil, a po důkladném vyzpovídání ohledně zdrojů jejích informací rozhodl o její nevině. Navíc Glisse prozradil, že od východu zeleného měsíce mizí z Viridie elfové. Aby se chránili, uzavřeli pakt z lidmi z kmene Sylvoků. Glissa a Slobad byli z rozsudku ohromeni, ale tentokrát pozitivně. Ne tak Lyese. Ve záchvatu hněvu a žalu se vrhla na Glissu a společně se zřítily z terasy dolů.

Jinde na Mirrodinu pár dní zpátky: Bruenna stojí na okraji své vesnice a přemýšlí. Neurokové se sice stali spojenci nově vzniklé Vedalkenské republiky, a jsou na dobré cestě k opravdové svobodě, ale vedalkenská fanatická loajalita Memnarchovi jí stále leží na mysli.  Její rozjímání je náhle přerušeno, když se z Rtuťového moře začínají vynořovat vyhlazovači…nejdřív jednotlivci, pak desítky, pak stovky. …

Lyese byla omráčena a Glissin pád naštěstí zbrzdil místní podrost. Chvíli se mohla oklepat, zatím se k nim dostal Slobad, ale na obzoru byl další problém. Stovky aerophinů, které se rapidně blížily, zaměřeny neomylně na Glissu. Memnarch byl stále naživu a aerophinové byli přímým důkazem. Glissa požádala Slobada, aby bezvědomou Lyese odnesl do bezpečí, zatímco ona se pokusí odrazit útok aerophinů.

„Super. Beze zbraně, bez goblina. Bez problému.“

Soustředila se na energii své jiskry a zaměřila ji na přední voj aerophinů. V momentě z nich nebylo nic víc, než planoucí trosky – planoucí trosky, které se setrvačností řítily maximální rychlostí přímo na Glissu. Neschopná pohybu a vyčerpaná stála, dokud ji někdo nechytil za ramena a nestrhl ji vedle, mimo dráhu trosek. Glissa se ohlédla a spatřila svého zachránce.

“Lyese!”

Lyese dotáhla Glissu na mýtinu, kde na ni čekali Slobad a…Bruenna. Neurokská čarodějka uprchla na ukradeném vedalkenském kluzáku a havarovala opodál.  Glisse pověděla o naprostém vyhlazení vesnice Medev Memnarchovými vyhlazovači a vedalkenskými vojáky. Přežila jediná, jen šťastnou shodou okolností, a v tuto chvíli míří stovky vyhlazovačů do Spleti. Glissa byla hrůzou bez sebe. Pokud by dorazily do Viridie, bude se opakovat masakr, jako u Neuroků z Lumengridu a Medevu. Glissa poprosila Slobada, aby vzal Lyese a Bruennu do Taj-Naru a požádal tam o azyl.

„Tohle musím udělat sama. Vy tři se musíte dostat někam do bezpečí. Někde, kde by mohla být dost velká armáda na to, aby si troufla na Memnarcha. Slobade, musíš je odvést to Taj Naru. Raksha by nám mohl pomoci. Přinejmenším si zaslouží vědět, co se děje. A nenapadá mne na celém Mirrodinu momentálně bezpečnější místo.

Bruenna má teorii, že vyhlazovači se podobně jako aerophinové zajímají jen o Glissu. Očaruje jí létacím kouzlem a ihned to otestují. Nejdřív najde hordu a pokusí se ji zničit – je jich přes tisíc. Ale zdá se, že energie její jiskry je prozatím vyčerpána a nestihla se doplnit. Glissa tedy v zoufalství zkusí letět pryč, a vyhlazovači si skutečně přestanou všímat Viridie a změní kurs za ní.

Glissa pak vyhlazovače vodí nějakou dobu za nos, aby ostatní měli možnost utéci. Přiblíží se také k bývalému Kořenu, nyní zelené lacuně, kolem které se to hemží zvířaty mutovanými nadbytkem zelené many. S pomocí Slobada, který nakonec odmítl obě ženy doprovázet a raději chtěl zůstat s Glissou, najdou konečně to, co hledali  – do obřích rozměrů narostlého struskowurma, který díky svému tvrdému krunýři a ještě tvrdší hlavě dokáže vyhlazovače na dlouhou dobu zadržet.

Díky času získanému skrze wurma se Glissa se Slobadem ponoří do zelené lacuny, která je dovede k oslabenému Memnarchovi. Glissa přemýšlí, že když jej napadnou teď, oslabeného, mají větší šanci jej porazit (no shit, Sherlock!). Nedorazí ale moc daleko, když se jim postaví do cesty Malil.

„Co chceš, Malile? Stojíš mi v cestě, a to fakt nechceš, věř mi. Jdu si pro Memnarcha.“

Malil byl po všech stránkách těžký protivník. Neunavil se a ze svého kovového těla mohl dle libosti tvarovat. Rány mohl regenerovat bez zvláštního úsilí, a reflexy měl rychlejší, než jakýkoli živý tvor. Glissa měla obrovský problém najít slabinu, kterou by mohla využít. Pokaždé, když se pokusila použít energii své jiskry, Malil narušil její koncentraci a přinutil ji krýt jeho výpady. Ale Glissa si přece jen něčeho všimla. Stejně jako Memnarch nebo Bosh nebyl ani Malil imunní vůči stále sílícímu vlivu mykosynthu. Začala cílit na místa, kde se jeho tělo začalo proměňovat na maso, a nakonec se jí podařilo utnout mu ruku.

“Co ty víš? Jaký otec, takový syn.”

Glissa chtěla odejít, ale raněný Malil se jí zeptal, zda jí náhodou něco nechybí. A skutečně – po Slobadovi nebylo ani vidu, ani slechu. Malil se jí vysměje a sdělí jí, že Memnarch má s jejím malým přítelem velké plány. Zatímco Glissa hledá Slobada, Malil zregeneruje a ve vhodném momentě vyšle tekutý proud kovu, který se zpevní do špice a probodne Glissu skrz naskrz.

Glissa Hledačka Slunce, Šampionka Spleti je konečně poražena. Poté, co poznala svůj osud, přežila nesčetná nebezpečí a utekla zákeřnému nepříteli, je překonána sprostým trikem. Malil ji předá do rukou svých vojáků. Glissa nevěří vlastním očím.

Vojáci jsou totiž vedalkenové, ale zmutovaní k nepoznání Memnarchem i sérem. Jsou nyní dvakrát tak vysocí a místo rób nosí kovová brnění. Dříve hubené ruce se boulí svaly a místo skleněných přileb mají mocné kovové brnění. A také již vůbec nemluví, komunikují telepaticky. Mezi nimi je i Orland, bývalý liberál, který svrhl Pontifexe. V ruce jednoho z vedalkenů spatří bezvědomého Slobada.

Vedalkenové nesou Glissu a Slobada k hrubě a narychlo vystavěnému novému Panoptikonu. Glissa ví, žythe selhala. Pokud se Memnarch stane sférochodcem, celý Mirrodin bude v jeho područí, a všichni budou jeho otroky. To nedopustí. V posledním aktu vzdoru se vytrhne z rukou svého věznitele a zřítí se do temnoty vedoucí k manovému jádru.

“Řekněte Memnarchovi… ať si tu svou jiskru sežene někde jinde. Promiň mi to, Slobade.”

Nějakou záhadou ale nezemře. Najednou se vedle ní objeví Bruenna a teleportuje ji pryč, doprostřed Rakshova tábora. Poté, co ji málem dorazí příliš horlivé leoninské stráže (či spíš tak akorát horlivé, uvážíme-li, že se objevily uprostřed opevněného vojenského ležení). Pak ji okamžitě dostane k léčiteli.  Bruenna vysvětluje, že použila speciální druh magie založený na rodinných poutech. Jednak tak mohla najít Glissu na základě jejího pouta s Lyese, jednak to zapůsobilo i na Lyese, která konečně přestala sestru vinit ze smrti rodičů. Bohužel, pro Slobada nemohla Bruenna udělat nic a obě se bály nejhoršího.

Po pohnutém znovushledání Glissa Rakshovi povyprávěla vše, co zažila. Mladý kha důsledně poslouchal každé její slovo, nejvíce jej zajímal popis vnitřku Mirrodinu a lacun. Příchod pátého měsíce byl leoninskými věštci dlouho brán za symbol konce světa, ale Glissino vyprávění právě učinilo tisíciletí stará proroctví pouhými babskými povídačkami. Glissa také Rakshovi řekla, kdo je největší nepřítel svobodných národů na Mirrodinu – Memnarch.

Raksha chápe Glissiny obavy, ale i on má svoje problémy, které musí řešit. Nájezdy nimů z Mephidrossu poslední dobou zesílily a bylo zřejmé, že Geth už nedrží své slovo. Mephidross se navíc začal rozšiřovat, a stále více Prázdnotřpytu padalo pod jeho vliv. Nimové navíc bojovali jednak s ještě větší zuřivostí, než dříve, a také očividně začali používat kromě prostého počtu i určitou strategii.  Raksha se obával, že velení převzal místo Getha někdo jiný.  Jelikož byl Raksha raněn, předal dočasně velení nad leoninskými silami svému bratranci Yshkarovi.

„Šarm máte v rodině, jak vidím.“

Glissa navrhla, aby leoninové našli nové spojence mezi lidmi a gobliny. Hned další den opustí Glissa, Lyese a Bruenna tábor coby vyslankyně leoninů. Bruenna má za úkol najít Getha a vyjednat novou mírovou smlouvu, zatímco elfky vyhledají Krarkův kult a požádají Dwuggeta, aby s nimi spojil síly.

Jen chvilku poté, co se na kraji Oxiddy rozloučí s Bruennou, spadnou do problémů v podobě gangu goblinů vedených Vulshokem, který sám sebe nazývá Alderok Vektro, a je údajně kněžím a následovníkem Proroka Dwuggeta. Ani jedna elfka mu nevěří. Když se Glissa naposled potkala s Dwuggetem, moudrý goblin se k ní choval skoro jako otec, a hrubě pochybuje o tom, že by pro ně poslal někoho, jako je Vektro. Vektro toho ale věděl o Glisse hodně, včetně osobních detailů, a obě elfky se staly v podstatě jeho zajatkyněmi, ač je nesvázal.

V nitru Mirrodinu je zatím Slobad v Panoptikonu mučen a pomalu zohavován Malilem, který z toho má perverzní potěšení, netypické pro stroj. Objeví se Memnarch a pošle Malila, aby (znovu) přivedl Glissu. Načež odhalí, že chce využít Slobadovu geniální konstruktérskou mysl k vyvinutí nového způsobu, jak získat a převést na sebe Glissinu jiskru. S tím přebere Slobadovo mučení s gustem sám.

Malé dovysvětlení: Původní Memnarchův plán spočíval v podstatě v zopakování Karnova povznesení. Postavil Panoptikon přesně na místě, kudy mělo na povrch vyrazit zelené slunce. Plánoval, že bude mít Glissu v tu chvíli u sebe, a stejně, jako se obětoval Karn a Urza v kompletaci Zbraně Odkazu a zrodil se Karn sférochodec, budou i jejich těla mocí zeleného slunce zničeny a Glissina jiskra promění jeho samotného ve sférochodce. To se samozřejmě nepovedlo, takže nyní přicházel plán B. 

Glissa a Lyese „dobrovolně“ doprovázejí Vektra, který trvá na tom, že je musí doprovodit k Dwuggetovi. Najednou je skupina napadena z léčky leoniny, ze kterých se vyklube elitní eskadra nebeských lovců. Ani Vektrova vulshokská bojová magie proti elitním leoninům moc nezmůže a kněží i všichni goblini jsou omráčeni. Jejich vůdcem je Raksha sám. Vektrovi sundají jeho obří rukavice, bez kterých má mág jen zlomek své moci, ba dokonce je ještě slabší, než průměrný vulshokský bojovník. Glissa nad tím nemá moc čas přemýšlet, protože Raksha pro ni má odporný dar, který byl doručen na leoninské hlídkové stanoviště krátce po Glissině odchodu. V potrhaném pytli je hlava Getha, bývalého pána Mephidrossu. Ale kupodivu není mrtvá, normálně je schopná mluvit a reagovat.  Od Getha se pak dozvídají, co se (aspoň podle něj) v jeho říši stalo. Podle Getha vstal Yert z mrtvých a převzal pučem vládu nad Drossem. V tu chvíli se ukáže, že do Gethovy hlavy nový vládce ukryl i zprávu pro Glissu – a kňučivý hlas bývalého pána bažiny nahradí chladný, krutý hlas, ve kterém není ani stopy po mladém Moriokovi, kterého Glissa potkala ani ne před měsícem.

„K věci, Yerte. Jsi to ty, že? Super způsob, jak oplatit laskavost. Podruhé tu samou chybu neudělám.“

Stejně jako Pontifexe i Yerta nástup k moci změnil. Nový šéf Mephidrossu má nyní ve své moci Bruennu a nemilosrdně vyjednává pod hrozbou, že ji zabije. Glissa ví, že se musí podvolit. Odsoudila Slobada k pomalému a krutému mučení, a nemá zájem to přivodit i dalšímu příteli. Aby zachránila Bruennin život, musí se ale zase vydat, pokolikáté už, do země smrti. Úplně nejméně ze všeho se jí chtělo při tom všem spoléhat na Getha, ale jeho hlava byla tím nejlepším průvodcem a nejlepší šancí na úspěch, jakou si nyní mohla přát.

“Dobře, Yerte. Vyhráls. Pusť Bruennu,  přestaň útočit na leoniny a já…ugh…přijdu za tebou.”

Raksha trval na tom, že v diplomatické misi bude pokračovat jen on sám s Lyese, a díky tomu mohl svou kompletní eskadru poslat jako doprovod s Glissou. Pod vedením hrdinné velitelky Ellashy se jednalo o ty nejlepší bojovníky, kteří vůbec v Taj-Naru žili. Ideální pro záchrannou misi. S Gethovou hlavou u pasu se Glissa a nebeští lovci vydali do Drossu a do Dolu šepotu.

V Dolu nenalezli prakticky žádný odpor, a Geth jim odhalil, že Yertův souhlas s ukončením útoků na leoniny byl jen prázdným slibem. Většina nimů byla už na pochodu a bylo jen otázkou času, kdy překonají Prázdnotřpyt a dostanou se k Taj-Naru.  A co více, hlava připravená o svou říši i tělo si vynutila, že až se zbaví Yerta, dostane nové tělo. Glissa zdráhavě na tento požadavek přistoupila.

Už o kus dál se ale všechno hodně ošklivě pokazilo. Z ničeho se objevily hordy nimů a ačkoli Glissa s Ellashou zombie zničily, téměř všichni ostatní leoninové padli. Ale smrt leoninů byla Glissinou poslední starostí – o kousek dál už čekal Yert se svou osobní gardou upírů.

 

“Takhle vítáš hosty, Yerte? Musím říci, že Geth měl lepší způsoby. Aspoň s nimi nehrál hloupé hry!”

Geth Glisse lhal, když řekl, že Yert zemřel při nehodě poté, co dostal nového sklízeče a nezvládl ho. Skutečnost byla daleko horší. Poté, co Glissa opustila Dross, předhodil Geth Yerta svému upírovi.  Ačkoli Glissa upíra uzdravila svým kouzlem, přišel o velkou část moci a Yerta tak nezabil, ale pouze proměnil na dalšího upíra. Neživot Yerta změnil, byl o mnoho krutější, než za života. Stvořil další upíry a s jejich pomocí svrhl Getha a zmocnil se vlády. Poručil svým poskokům, aby Glissu přidrželi, aby se nakrmil její životní silou. Ovšem jen vteřiny poté, co zabořil svůj spár do jejího těla, jej spalující bolest hlavy donutila přestat. Jako by on sám byl jen loutkou nějaké vyšší moci, která mu v zabití Glissy zabránila. Glissa jako obvykle využila zmatku a utekla spolu s Ellashou.

S Gethem coby navigátorem utekly obě ženy do středu Dolu, kde zemřel před tolika týdny Al-Hayat. Místo pevné podlahy zde byla prasklina, která, jak si Glissa myslela, vznikla při Kaldrově zrození, když sem prorazil z pokladnice. Ale nebyl čas to zkoumat. Yertovy síly jim byly v patách, a bylo to teď nebo nikdy. Ellasha dala Glisse plášť očarovaný pro let, aby překonala puklinu. Ať si elfka pospíší, ona zadrží nimy.

Glissa, s Gethovou hlavou v ruce letěla směrem k místnosti, kde míval Geth mučírnu,  kde byla držena Bruenna. Bylo tu naprosté, až nepřirozené ticho, a Glissa měla silný pocit, že leze do pasti. Neuročka byla připoutána ke stolu ve středu místnosti, kolem těla omotaných nespočet kabelů, které z ní vysávaly modrou manu. V podstatě z ní udělali živoucí manovou baterii. Odhodlána svou přítelkyni osvobodit, ťala Glissa do kabelů omotávajících Bruennu, ačkoliv se jí  Neuročka, zbavená možnosti mluvit a hýbající se jen omezeně, snažila od toho odradit.  Kabely povolily a spadly – a Glissu oslepil modrý záblesk…

…. Dokončení v příštím díle….

Můžete zanechat komentář, nebo trackback z vaší vlastí stránky.

Zanechte odpověď