Příběh Glissy Hledačky Slunce III. – Oko z temnooceli

Milí kamarádi, minulý týden jsem strávil na cestách, tento týden jsem dodělával spoiler. Proto asi udělám některým radost, když dnes „sfoukneme“ kompletní druhou knihu bloku Mirrodin, a k Ravnice se vrátíme zase příště.

 

 

 

 

 

 

 

Podobně jako u Masques bloku a Odyssey bloku nepsal celou trilogii jeden autor. Po Willu McDermottovi, který měl za sebou Judgment, třetí knihu Odyssey bloku + povídky v antologiích Myths, Monsters a Secrets of Magic, převzal štafetu Jess Lebow, editor antologie The Colors of Magic a autor povídek; nikoli tedy autor zcela zkušený ohledně tvorby v rozsahu celé knihy….

 

Před mnoha a mnoha lety….

Karn a Jeska zanechávají Mirari po konci Onslaught bloku na Karnově umělém světě, nazvaném Argentum. Promění jej v golema, ze kterého se stává Strážce Argenta.  Ten se po blíže neurčeném čase začne ve svém hradu nudit a vyjde ven na průzkum. Venku najde svět matematické dokonalosti, ale stejně dokonale sterilní a neživý. Na nebi vidí mihotající hvězdy, a komentuje jejich krásu. Dojde k závěru, že svět by byl hezčí, kdyby na něm bylo více takových věcí. Vzpomíná si na dobu své existence coby Mirari, a má přístup ke všem datům Karnových sond. Když se vrací do hradu, všimne si tmavé skvrny, kterou prakticky automaticky setře prstem…aniž by si všiml, že se mu vpila do prstu a do těla. V hlavě se mu zrodí myšlenka…svou vizi Argenta pojmenovat po sobě: Mirrodin.

V přítomnosti…

Memnarch, Strážce Mirrodinu, se připojí ke svému sérovému tanku a doufá, že dostane další vizi svého stvořitele, Karna. Memnarch je drobet šílený, popravdě nikoli málo, a jeho původně dokonalé kovové tělo je z velké části proměněno na maso díky mykosynthové infekci.  Hádá se sám se sebou a chvílemi má s realitou opravdu jen velmi úzký kontakt.  Malil, golem stvořený k obrazu Memnarchovy původní podoby a jeho pobočník, jej přichází informovat o vývoji kolem modré lacuny. Vedalkeni někoho honí a Memnarch zjistí, že to je elfka, kterou hledá – Glissa, doprovázena goblinem, čarodějkou a golemem. Posílá Malila, aby mu ji přivedl.

***

Glissu a Slobada jsme opustili ve chvíli, kdy se rozhodli vrátit do Spleti, kde to všechno začalo, a hledat tam odpovědi.

Po příchodu do Spleti Glissa zjistila, že se mnohé změnilo. Po Chunthově smrti si trollové zvolili nového vůdce jménem Drooge.  Zrádci, kteří se spojili s nyní již mrtvým Janusem byli zlikvidováni a Glissa zbavena podezření z Chunthovy smrti. Stařešina Drooge prohlásil, že Glissa je cestou ke spasení světa, a její první pouť po Mirrodinu měla jediný účel: Aby tento svůj – pravý – osud přijala.  Aby jí dále pomohl v její misi, měl pro ni Drooge dar – Kaldrovu přilbu, legendární artefakt, který společně s Kaldrovým mečem a Kaldrovým štítem měl schopnost stvořit Šampiona Kaldru, magickou bytost nesmírné síly. Nicméně, byl tu jeden malý problém – Kaldrův štít se nacházel v Mephidrossu a aby jej Glissa získala, musela znovu najít starého nepřítele.

“Zase Geth.”

Neměla moc na výběr. Memnarchovi vyhlazovači stopovali Glissu napříč Mirrodinem a našli ji ve Spleti. Glissa, Slobad a Bosh utekli tunelem uvnitř Stromu příběhů, zatímco Drooge a ostatní trollové kryli jejich ústup. Vylezli na druhé straně Stromu, a dokázali tak uniknout vyhlazovačům, kteří se soustředili na samotný Strom.

„Nebezpečí je tu všude. Není čas se hádat. Bitva bude zakrátko u konce, a my přijdeme o naši šanci na útěk. Následujte mne.

***

Mezitím se jádru Mirrodinu Memnarch stará o duševní pasti, artefakty, které přinesly na Mirrodin žiivé bytosti. Přemýšlí o mykosynthu a jeho roli. Když se vrátí do Panoptikonu, je zde Pontifex. Znepokojen se ptá, proč poslal Memnarch za Glissou Malila; v obavě, že v něj jeho pán ztratil víru. Memnarch jednoduše odpoví, že dvě skupiny mají větší šanci splnit úkol, než jedna. Dodá, že potřebuje Glissu dříve, než vyjde páté, zelené slunce, aby ji včlenil do sebe. Pontifex nechápe a namísto toho nabízí, aby si Memnarch vzal jeho, jeho nejvěrnějšího sluhu; stát se vládcovou součástí by pro něj byla vrcholná čest. Memnarch odmítne, s lehkým posměškem, že Pontifex toho ví tolik, a přece tak málo. Vedalken odejde a Memnarch se odebere do centra pevnosti, kde leží Oko z temnooceli, jeho speciální observatoř vybavená šesti sledovacími zrcadly – jedno pro každé z jeho očí. Zaměří se na Spleť…

***

Když dorazili na kraj Spleti, Glissa s hrůzou zjistila, že postrádají Slobada. Přepadli je tři zatoulaní vyhlazovači a goblin se jim ztratil. Při hledání narazila Glissa na velmi neobvyklou bytost, mluvícího vlka jménem Al-Hayat.

Vlci byli na Mirrodinu nesmírně vzácní, prakticky jen postavy z legend a pohádek na dobrou noc, ale bytost před Glissou byla velmi skutečná. Al-Hayat byl zapřísáhlým nepřítelem vyhlazovačů a byla to zásluha zejména jeho (nyní velmi prořídlé) rasy, že se myrové a jiní sluhové Memnarcha Spleti vyhýbali. S jeho pomocí nalezla Slobada, zaživa pohřbeného přerostlou stonožkou, která do něj chtěla naklást vajíčka, a Al-Hayat přísahal, že Glisse pomůže svrhnout Memnarchovu tyranii. Společně vyrazili směrem k Mephidrossu.

Když putovali po rozlehlé pláni Prázdnotřpytu, nejkratší cestou k Drossu, byli napadeni leteckou hlídkou vedalkenů. Ty vedl Pontifex, který se stal po Glissině útoku hlavou Synodu. Utekli do pole břitotrávy, ale ani zde nebyli v bezpečí, protože vedalkeni sesedli a pronásledovali je pěšky. Za pár okamžiků se střetli.

****

Memnarch se nadopuje sérem a v rauši má halucinace rozhovoru s Karnem.  Povídá mu o své osamělosti, o tom, jak na Mirrodin přenesl různé rasy, ale pak zjistil, že jsou v podstatě jen zvířata. Žebrá Karna, aby se vrátil, ale halucinace mu, jak byste čekali, neodpovídá.  V záchvatu vzteku zničí svůj sérový infuzor.

****

Glissa zabila tucty nepříliš odolných vedalkenů. Byli sice mocnými mágy, ale v boji nablízko rozhodně ne. Ale i tak jich bylo moc, a Glissu zakrátko polapili dva vedalkeni do očarovaného lasa.

“Celkem ubohé, chtít zabít neozbrojenou elfku, co jí musí u země držet dva tví poskoci.”

Jeden těžce obrněný vedalken jí už už chtěl rozsekat sekerou, ale úder zablokovala neurokská čepel, na jejímž opačném konci byla Bruenna. Neurokští mágové během pár momentů zahnali  vojáky na ústup.  Pontifex a zbytek jeho elitního komanda unikli. Ačkoliv Bruenna nebyla zrovna při myšlence na doprovázení Glissy do Mephidrossu nadšena, ale také chce svrhnout Memnarcha. Takže šla.

„Rozhodla ses jim postavit. Teď je otázka, zda přijmeš následky, nebo budeš pokračovat v boji za to,  čemu věříš. Nemůžeš se vrátit zpět do otroctví. Můžeme to teď dorazit. Navždycky. Pro všechny.“

Po blíže neurčenou, ale dlouhou dobu putuje skupina k Mephidrossu. Od minula se v téhle rakovinné bažině nic moc nezměnilo. Pořád jedovatá mlha, pořád hromady nimů. Utábořili se a Bruennini čarodějové instalovali kolem tábora detekční kouzla a obranné bariéry.

Ale ani bariéry nestačily na legie nimů, které se přivalily a nehledě na ztráty prostě vyčerpaly jejich kapacitu. Během chvíle byla skupina zahnána na vyvýšené místo, kde se chystala k poslednímu boji.

„Takže tohle máme vyřešeno, zbývá jediný problém.  Jak sakra bojovat najednou s vyhlazovači a se zombiemi?

Náhle se totiž nimové zastavili, když se na obzoru objevila armáda vyhlazovačů vedená Malilem, hlavním Memnarchovým pobočníkem. Namísto naší skupiny se nimové obrátili proti nim a podobně jako bariéry tábora, zakrátko vyhlazovače zavalili, zneschopnili  a překonali  prostým počtem.

V nastalém zmatku se skupině podařilo utéct a dorazit až do Dolu šepotu, kde našli Getha.

****

V Panoptikonu mezitím Memnarch přemýšlí o svém plánu. Dozvídáme se, že Mirrodin je nestabilní umělý svět. Bez přítomnosti svého stvořitele, Karna, se pomalu rozpadá, a erupce manového jádra, které zrodily „slunce“ Mirrodinu jsou toho součástí. Každé zrození slunce přinese světu na nějakou dobu chaos. Také si není jistý, co se děje s mžikomůrami, jejichž počty se tenčí. Trápí ho také mykosynthové spóry, které na světě jsou už od té doby, co Karn odešel, a které pomalu mění kov jeho výtvorů na maso a maso na Mirrodin přivedených tvorů na kov. Infekce je nějakým způsobem živena manovým jádrem, ke kterému se všechny mykosynthové věže natahují. Vzpomíná si na Karnovo povznesení (když se jeho podstata spojila se silokamovýma očima v průběhu finální kompletace Zbraně Odkazu), a plánuje něco podobného udělat s Glissou. Postavil Panoptikon přesně na místě, kde se zrodí zelené slunce, aby využil jeho moc.

****

Geth se zlomyslným potěšením informoval Glissu, že Yert zemřel před pár týdny při „nehodě“, krátce poté, co obdržel svého nového sklízeče. Glissa se nenechala rozhodit hrou na city a požadovala, aby jí vydal Kaldrův štít. Geth milerád souhlasil. Až příliš milerád. Přišli přesně tam, kde je potřeboval – a nyní sklapla past. Přesněji, zřitily se okolní stěny a odkryly za nimi schované stovky vedalkenů a vyhlazovačů. A Glissa věděla, že tentokrát neuteče.

Hned na začátku bitvy byla Glissa zraněna a zajata Markem, velitelem vedalkenských sil a tím samým vedalkenem, co se ji pokusil v Prázdnotřpytu předtím zabít.  Jakmile se ke Glisse dostal Pontifex, byl konfrontován s Malilem, který požadoval, aby byla elfka vydána jemu, neboť ji Memnarch chce pro sebe. Tvrdohlavý vůdce Synodu ale odmítl a zařinčely zbraně. V nastalém zmatku Glissa se Slobadem opět utekla dírou pod Gethovým trůnem.

Ten vedl do Gethovy pokladnice a zde mezi horami zlata našli Kaldrův štít. Ten byl tvořen desítkami navzájem propletených destiček, a Slobad byl nadšen z toho, až se na něj bude moci podívat blíž. Se Slobadovou pomocí konečně Glissa dala dohromady všechny tři kusy Kaldrovy zbroje a zrodil se Kaldra sám.

Nahoře se mezitím řežou Ponfifex s Malilem (vedalken chce Glissu zabít, Malil přivést pánovi), dokud Dolem nezaduní Memnarchův hlas žádající elfku. To je přinutí opět spolupracovat..dočasně. Bosh, Bruenna a Al-Hayat bojují statečně, ale jsou silně v oslabení. Přesně do té chvíle, než s rachotem popraská země a vynoří se avatar Kaldra, s Glissou na dlani. Vedalkeni a vyhlazovači jsou biti, ale teprve Al-Hayatovo smrtelné zranění (na starého vlka toho bylo už moc a jeho zelená hojící magie nestačila na jeho zranění) v Glisse probudí další obří výboj zelené many, která zničí všechny vedalkenské zbraně a všechny vyhlazovače. Pontifex, Malil a Marek uniknou s holým životem. Z neurokských čarodějů, kteří skupinu doprovázeli, už přežívá také jen pár. Al-Hayat prosí s posledním dechem Glissu, ať Mirrodin od Memnarcha osvobodí.

Glissa oplakává Al-Hayata, cenného spojence proti Memnarchovi. Nepřátelé jsou pryč…kromě Getha. Ušetří jeho mrzký život výměnou za informace, kde se nachází černá lacuna, tunel do nitra Mirrodinu. Pak se Glissa a její skupina včetně mocného Kaldry vydají konečně vstříc vrahovi její rodiny a tomu, kdo je za vším.

Marek, Malil a Pontifex si příslovečně lížou rány mimo Důl, a popravdě doufají, že je nebudou pronásledovat, nemají na to se jim postavit. Memnarch je informuje, že je spatřil, jak sestupují do nitra světa, a skupina se rozhodne pospíchat k Lumengridu, kde je modrá lacuna, aby Glisse a jejím přátelům nadběhli. V Lumengridu čeká Pontifexe nepříjemné překvapení. Ostatní se k němu chovají zdrženlivě a nikoli jako k hlavě Synodu. Záhy zjistí, že v jeho nepřítomnosti liberální člen Synodu, který jej nahradil po Janusově smrti a Pontifexově povýšení zorganizoval převrat a Vedalkenské císařství je nyní republikou, jako kdysi dávno. Pontifex už není jeho pánem, a nemá žádnou moc; ta je v rukou lidu a nově zvoleného Synodu. Pontifex se pokusí poštvat na nový Synod stráže pomocí ovládacího kouzla. Dva členy zabije, ale poslední – Orland, mladý liberál, který vše zosnoval – se ubrání. Pontifex podruhé utíká s holým životem a přísahá pomstu.

Glissa a její skupina cestují nitrem Mirrodinu, a Bosh je stále méně kovový a více z masa a kostí. Když najdou u jedné mycosynthové věže pozůstatky jednoho z raných kovových výtvorů Memnarcha, který se celý proměnil na živého tvora a zemřel stářím, je Glissa zděšena, aby jim Bosh neumřel také. Je jim jasné, že mutace způsobuje právě mycosynth, a snaží se tedy u něj co nejméně zdržovat.

Záhy jsou ale napadeni novými Memnarchovými výtvory, cirkulárkovými mlátiči, menšími a agilnějšími variantami vyhlazovačů, kteří nemají kosy, ale kotoučové čepele, a jsou hybrida masa a kovu. Glissina ani Bruennina magie zaměřená proti čistě artefaktovým bytostem na ně není dostatečně účinná, a ani Kaldra s Boshem si nevedou moc dobře.

Glissa navíc už nemá Kaldrův meč, který jí pomáhal usměrňovat její magii, a temnoocelový meč z Gethova pokladu nestačí. Zakrátko přijde o zbraň, sleduje, jak je Bruenna pohlcena jedním z mlátičů, a pak spolkne další i ji.

Tam ji čeká překvapení – mlátiče fungují i jako pohyblivá vězení, a tento ji nese Memnarchovi živou. Malil a Memnarch spokojeně a trpělivě  sledují mlátičův postup k Panoptikonu, když se najednou zjeví vedalkenský kluzák.  Glissa, rezignovaně čekající uvnitř mlátiče, je najednou překvapena, když stěny jejího vězení prorazí vedalkenská čepel.

Když se dostane ven, stojí tváří v tvář rozzuřenému, až šílenému Pontifexovi.  Ten hodil za hlavu roky věrnosti Memnarchovi a rozhodl se právo a pomstu vzít do vlastních rukou.  Místo chladného, kalkulujícího výzkumníka je tu fanatik, který se na ní vrhne využívající mocnou kombinaci magie, zručnosti a boje na blízko, proti kterému nemá vyčerpaná elfka šanci.

„Rozmáčknu tě jako brouka.“

Po úderu do hlavy je mu vydána na milost a nemilost, a před očima se jí milosrdně zatmí. Když se probudí, leží před ní mrtvá těla Pontifexe a Marka, kteří se zabili navzájem. Marek byl znechucen tím, co se z Pontifexe stalo, a rozhodl se mu zabránit v tom, aby se jakkoli mstil nebo se snažil zničit novou Vedalkenskou republiku. Uspěl, ale za cenu vlastního života.

S úlevou pokračují Glissa, Bosh, Slobad a Kaldra k Panoptikonu. Kaldra zlikviduje poslední vlnu vyhlazovačů, která se je pokusí zastavit.  Pak se otevřou dveře pevnosti…

…a Memnarch, Strážce Mirrodinu, který na ni celou dobu čekal, vychází ven, aby ji osobně přivítal, s kovovým mužem Malilem po boku. Glissa na něj v záchvatu vzteku za smrt její rodiny a Al-Hayata zaútočí a dokonce se jí podaří useknout jednu z jeho čtyřech nohou. Ale Memnarchovi je to jedno. Ačkoli zničil její rodinu, přátele a budoucnost, věnoval obzvláštní péči tomu jedinému, co je na Glissině životě cenného. Její sférochodeckou jiskru. Odhalí jí, že právě její jiskra jí umožnila ničit vyhlazovače zelenou magií s takovou efektivitou. Její jiskra je důvodem, proč je její osud tak důležitý. A co je nejdůležitější -jednou jí může umožnit stát se sférochodkyní….a proto ji Memnarch chce pro sebe.

„Vzal jsi mi všechno, když jsi mi zabil rodinu.“

Glissa se hotoví k dalšímu útoku, ale Memnarch už nemá náladu na hry a jediným plavným pohybem nohou ji odzbrojí a odhodí stranou.  V tu chvíli Slobad přikáže Kaldrovi zaútočit. Ten odrazí Malila, který se mu postaví do cesty, a vykročí k Strážci. A v tuhle chvíli Glissa a Slobad ke své neskonalé smůle zjistí, že nic na Mirrodinu, dokonce ani mocný Kaldra, nemohou vzdorovat vůli Strážce světa.

Memnarch sešle své trademark kouzlo (flavor FTW!) a ovládne samotného Kaldru, a poštve jej na Glissu. V kruté ironii osudu elfka poznává, že ve snaze stvořit něco, co by mohlo zničit Memnarcha, mu dala do ruky jen další zbraň. Podcenila, krutě podcenila jeho schopnosti a nyní za to platí. Bosh se avatarovi postaví do cesty – ale pravděpodobně by proti němu neměl šanci ani jako železný golem, natož z většiny proměněný na bytost z masa a kostí. Kaldra statečného pra-golema nemilosdrně rozmačká. Jeho oběť však dává Glisse a Slobadovi čas k útěku.

Před branami narazí na Bruennu, které se podařilo dostat z mlátiče vlastními silami. Je rozhodnuta jim pomoci, než se vrátí do Medevu. Očaruje je letovým kouzlem a slíbí, že se Kaldru pokusí zdržet.  Avatar je ovšem tak mocný, že její kouzlo účinkuje jen pár vteřin. I to ale stačí, aby Glissa se Slobadem odlétli modrou lacunou ven a směrem ke Spleti.

Když přistanou na kraji Spleti, čekají zde na ně trollové v čele s Droogem. Je jen otázkou času, kdy Kaldra dorazí. Drooge naléhá na Glissu, aby se vydala ke Kořenu, kde najde ochranu. On a zbytky jeho ušlechtilé rasy se pokusí Kaldru zdržet a koupit jí více času. Glissa je ohromena jejich odhodláním a přísahá, že jejich šlechetná oběť nepřijde vniveč.

U Kořene se Glissa chystá na finální boj s Kaldrou. V dáli vidí jeho zářící helmu a ví, že trollové padli. Náhlý výboj many z jejího nitra ovládne měděné stromy, které Kaldru ovinou svými větvemi. Toho využije Slobad a vrhne se na něj se svými nástroji, v zoufalém pokusu mu vypáčit z rukou meč. Kaldra se ale uvolní a ranou mocné ruky odhodí Slobada daleko do lesa. Vykročí vpřed, doprostřed Kořene.

V tu chvíli se v Glisse něco zlomí. Ovládne ji zoufalství, nenávist, už dále nesnese, aby její přátelé kvůli ní umírali. Sáhne hluboko do svého nitra a zaměří veškerou energii, kterou může, na Kořen samotný. Prastaré runy začínají žhnout. Se zvířecím výkřikem Glissa vrhne vše, co má, na krutého avatara. Runy zablesknou, zahoří  a celý Kořen vybuchne. Z jeho nitra vyrazí obrovský proud zelené many, který odhodí Glissu zpátky, dezintegruje Kaldru i s jeho zbraněmi a vytvoří na nebi pátý, zelený měsíc. Okolní stromy jsou srovnány se zemí. Kaldra již neexistuje. A vyčerpaná Glissa ztrácí vědomí.

Pokračování příště: Pátý úsvit, část první

 

Můžete zanechat komentář, nebo trackback z vaší vlastí stránky.

Zanechte odpověď