Poslední ohlédnutí za Dominarií

Milí kamarádi, dnes se naposledy ohlédneme za Dominarií, jejím flavorem a jejím příběhem. Zrekapitulujeme si celý příběh, prozradím vám ten easter egg 😉 a celkově tuhle nostalgickou jízdu zhodnotím.

 

 

 

 

 

 

 

Největší easter egg ever 🙂

Wreckage from the Phyrexian Invasion provided the rats with a seemingly unlimited number of breeding grounds. (Rat Colony)

With just a few seconds to escape, Deryan saved Hurkyl’s editions on restoring physical objects from ash. (Rescue)

„The identifying ornamental growths of alpha thallids may be hereditary, or catalyzed by some chemical signal.“
—Sarpadian Empires, vol. III (Sporecrown Thallid)

„To the head of Archaeological Findings: The excavation schedule at dig site 93-beta must be revised. Part of the site has walked off.“ —Tolarian field dispatch (Pardic Wanderer)

The Antiquities War

„Fear the dark if you must, but don’t mistake sunlight for safety.“ —Josu Vess (Eviscerate)

„The flame paints a bright wheel on the sky, then shifts into a stabbing spark. The enemy falls; the smoke of victory rises.“ —“Legends of the Firedancer“ (Fervent Strike)

Flittersprites collect unusually valuable things: coins of fallen empires, baby teeth, and memories of treasured names. (Divest)

Chronicles across the ages describe Jodah. They likely refer not to one mage, but to a family or an arcane title.“
—Arkol, Argivian scholar (Jodah, Archmage Eternal)

Though it was laid to waste by the brothers, many schools of magic trace their origins to the College of Lat-Nam, including the first Tolarian Academy. (Sage of Lat-Nam)

For cryomancers, studying the Ice Age isn’t just an academic exercise. // A living remnant of the Ice Age. (Deep Freeze/Territorial Allosaurus)

Most spiders of Llanowar disdain elvish alliances. No elf has as many beautiful eyes or as many strong arms. (Mammoth Spider)

Cold-Water Snapper

„Light from the Null Moon took form—a mirage made real, alone in grandeur, isolated in a world that once had been its own.“ —Fall of the Thran (Evra, Halcyon Witness)

A moment in time made tangible, it has the power to realize epic visions. (Mox Amber)

Weatherlight

Tempest Djinn

Stronghold Confessor etc.

„My flock flew from a distant continent ruined by cataclysm and war. Benalia gave us shelter to end our exodus. (Aven Sentry)

Urza’s Ruinous Blast, Urza’s Tome

Saga (typ karty)

Shanna, Sisay’s Legacy

„I won’t abandon the Weatherlight. My destiny is to serve at Jhoira’s side. This ‘illness‘ means I must trust my faith more and myself less.“ (Arvad the Cursed)

An ancient nemesis rendered harmless long ago. (Seal Away)

Keld faced an apocalypse to fulfill a dire prophecy. Now Keldons have nothing left to believe in except themselves. (Run Amok)

Wreckage from the Phyrexian Invasion provided the rats with a seemingly unlimited number of breeding grounds. (Rat Colony)

The Weatherlight can no longer planeshift, but it can traverse Dominaria with ease. (Navigator’s Compass)

Keld faced an apocalypse to fulfill a dire prophecy. Now Keldons have nothing left to believe in except themselves. (Run Amok)

Every odyssey begins with a single step. (Adventurous Impulse)

Chainer’s Torment

As the irrepressible power of a dormant Multani courses through Yavimaya, the forest passes judgment on travelers and natives alike. Only the fungus prospers. (Spore Swarm)

Wild Onslaught

As the Cabal legions pushed into Shiv, they learned not to stand so close together. (Radiating Lightning)

Traxos, Scourge of Kroog

Centuries ago, a quest to harness time became a spiral into chaos. (Karn’s Temporal Sundering)

„Light passing through a powerstone is refracted by eternity and colored by planar energy. I wonder how the world appeared through Urza’s eyes?“ —Teferi  (Powerstone Shard)

„The future is my gift to Keld.“ // The passionate intensity of the Ghitu tempered by the cool insight of Tolarian training. (Grand Warlord Radha / Adeliz, the Cinder Wind)

„Our ancestors brought down a Phyrexian portal ship, then built our town on its hull. We’re pretty proud of that.“
—Alene of Riverspan (Hinterland Harbor)

„The second mage learned to dissipate blasts of lightning. Threat and response: thus did the study of magic progress.“ —Naban, dean of iteration (Wizard’s Retort)

A new gathering for a new age.(Board the Weatherlight)

 

Jak vidíte, Wizardi do flavortextů, jmen nebo typů karet v Dominarii ukryli jména všech edic, které se na Dominarii (a Rathu, který je nyní efektivně součástí Dominarie) odehrávaly, a to včetně reprintových setů.  Také zde najdete odkaz na jméno samotné hry a dokonce i na rok, kdy se zrodila (93-beta)

Tohle je pro mně osobně naprosto úžasná věc a jsem rád, že si s tím Wizardi dali práci.

Ohlédnutí za příběhem

Příběh Dominarie je první, který byl dán do rukou skutečnému spisovateli, který se psaním živí, a který má navíc zkušenost s různými tie-in povídkami v jiných univerzech (viz interview s Marthou Wells). Zároveň je ale nutné říci, že velmi utrpěl jednou věcí – Dominaria měla být původně dvousadový blok, podobně jako Kaladesh, Amonkhet, či Ixalan. Rozhodnutí o eliminaci malé sady přišlo příliš pozdě, než aby se na to dalo rozumně adaptovat, a i pro samotný příběh bylo tak určeno daleko méně času, než se počítalo.  Celkově jsme tak dostali dvanáct epizod, dvanáct povídek.

Epizody 1-2  Stráž v troskách

Epizoda 1Epizoda 2

Příběh se otevírá sféroportací poražené Stráže na Dominarii. Dorazí sem všichni kromě Jace, kterého Uginova nastražená spoušť úmyslně odmrštila na Ixalan.  Gideon je vážně zraněn, a Nissa s Chandrou si dobře pamatují, co zaznělo v poslední bitvě na Amonkhetu o Lilianě. Jakmile se dozví, že poslední ze čtyř démonů je „náhodou“ na Dominarii, Nissa Revane odmítá být nadále využívána, ruší přísahu a odchází na Zendikar. Také Chandra zmizí, ale nikoli napořád. Cítí, že musí zesílit, a vrátí se, až se bude cítit.

Paralelně s tím sledujeme linii Kabalu – agenta, který našel Černomeč, a Jhoiry, která  u pobřeží Urborgu zahájila vyzvednutí vraku Weatherlight z mořského dna.

Gideon s Lilianou cestují směrem k Lilianině nekdější domovině, části Benalie, z níž se stala oblast známá jako Caligoský močál. Postupně zjistí, že Belzenlok se pasoval do role vůdce Kabalu a velitelem jeho sil v Caligo není nikdo jiný, než Lilianin nemrtvý bratr Josu, proměněný v licha. S pomocí zbytků benalijských vojsk nakonec Cabal porazí a Liliana Josua s pomocí Závoje konečně uloží k věčnému spánku. Ne ale dříve, než jí bratr sdělí, že ona a jen ona je skutečnou Kletbou rodu Vess a zodpovědná za jeho totální záhubu a vymření.

Co se zahájení týká, nezačali jsme špatně. Nissin krok je jen logickým důsledkem jejích zážitků na Amonkhetu, zejména Kefnetovy zkoušky. Už nechce být figurkou, ale rukou, která figurami hýbe.  Interakce Gideon-Liliana a Liliana-Josu jsou dobře zpracované a nenechávají na pochybách, kdo je a bude ústředním chodcem Stráže v tomto příběhu. 

 

Epizody 3-5  Nová Weatherlight

Epizoda 3  – Epizoda 4Epizoda 5 

Tyto epizody jsou věnovány hlavně představení nové posádky a jejich pozadí. Jhoira cestuje po Dominarii a rekrutuje potomky či vzdálené příbuzné hrdinné posádky z dob Invaze. Získá tak Shannu Sisay či Raffa Capashena. Tiana, anděl, který byl přidělen na Weatherlight, aby dohlížel na její centrální silokam (stále nabitý mocí zkolabované Seřřiny říše), objeví svou záhadnou afinitu k lodi a jejím strojům, a stane se šéfinženýrkou. Benalijský rytíř Arvad, který byl proměněn v upíra potomkem rodu Sengirů a přitahován tajemným voláním na místo rekonstrukce lodi, zachrání loď před útokem fénixe a zůstane jako šéf ochranky.

Loď je mezitím znovu obklopena živoucím dřevem. Původní loď jej měla od Multaniho, nyní pomohl elementál Llanowaru, Molimo. Nikdo si nevšimne černé skvrny, z níž se později vyvine thallid Slizonožka.

Když je loď hotova, objeví se Ajani Zlatohřívý. Jhoiře sdělí, co se stalo s Venserem a Karnem. Jhoiře je líto, že se Karn po svém vysvobození neukázal. Vyzvednou společně Lilianu a Gideona v Benalii a na radu Raffa zamíří na Tolarii-Západ do akademie, odkud přišly zvěsti o infiltraci Kabalem. Zde se Jhoira znovu setkává s Jodahem. Objeví a vyslechnou agenta, a dozví se o Černomeči, zbrani schopné vysávat životní sílu, která kdysi zabila i Praotce draků. Potřebují infiltrovat Pevnost. Kdyby tak měli někoho, kdo umí zastavit čas….

Zde je jasné, že se Wizardi snaží co nejvíce přiblížit čtenářům novou posádku, a věnují jim odpovídající prostor. To ale bohužel znamená, že na jiné, mnohem očekávanější interakce (například Jhoiry s Jodahem) není místo a jsou odbyty či nerozvíjeny.  Také se zde objevují první diskrepance – např. zmínka o „Urzově posledním a nejmocnějším kouzle, které ukončilo Phyrexianskou invazi“, od kterého Jhoira Jodaha údajně neviděla – zatímco se tito dva poznali až při časové krizi.  Ajaniho role tímto v příběhu navíc končí a nikde není řečeno, jak vlastně poznal Jhoiru. 

Epizody 6-7  Teferi

Epizoda 6Epizoda 7

Teferi, navěky donucený žít s vinou za ztrátu Zhalfiru, žije se svou dcerou Niambi v tom, co zbylo z jeho někdejší domoviny,  snaží se vyřešit tajemství ruin, které zde zanechal Urza, a které skrývají prý způsob, jak Zhalfir přivést zpět.  Teprve přílet Jhoiry a její idea, že Urza podváděl, společně s Lilianinou schopností mluvit a ovládat duchy, mu pomohou hádanku úspěšně vyřešit. Souhlasí s připojením se k posádce a dá Niambi nashledanou.  V retrospektivní povídce pak sledujeme, jak se kdysi seznámil s Niambinou matkou Subirou, a jeho olbřímí pocit viny.

A tady už začínají vážné problémy. Za prvé, celá zápletka s Urzou a hádankou pro Teferiho dává nulový smysl. Urza nevěděl o Teferiho plánu odfázovat Zhalfir, dokud se tak nestalo. Už vůbec neměl čas stavět nějaké hrobky s hádankami, a řekněme, že tak altruistický, aby dal Teferimu záložní možnost, kdyby se něco nepovedlo, to taky nebyl zrovna jeho šálek čaje.  A že by zrovna Urza používal duchy?  Až příliš tady ční snaha co nejvíce charakterizovat a propojit současné postavy, nehledě na jejich minulost v příbězích, a s mrtvými postavami a dávno proběhnuvšími událostmi je zacházeno velmi kreativně.  Druhá minela je, že Teferi je od začátku popisován vizuálně tak, jak vypadá na obou sférochodeckých kartách – navzdory tomu, jak si Wizardi dali záležet na jeho zestárlé podobě s plnovousem a vlasy v culíku (Syncopate, Temporal Manipulation, Weight of Memory), která se s jeho sférochodeckou úmyslně prolíná na Optu. Jelikož, jak později uvidíme, Teferiho proměna zpět na chodce proběhne offscreen, věřil bych tomu, že původně se počítalo s povídkou toto pokrývající, ale byl by takový problém Marthu upozornit na to, aby to vizuálně sedělo?

Druhá věc je, že Teferiho schopnosti se zdají být omezeny pouze na časovou magii, jako by zcela zapomněl na to, že jako MODRÝ mág má přístup k mnoha dalším technikám a kouzlům.  Pochvalu si každopádně Martha zaslouží za zmapování Teferiho psychiky, vztahu ke Zhalfiru a tomu, co po něm zůstalo, a také vztahu Zhalfiranů k jemu samotnému (coby nenáviděné postavě z dějin). 

 

Epizody 8-9 Chandra a Matka Jaya

Epizoda 8  – Epizoda 9 

Chandra se vrátila na Regathu, dílem i proto, že na Dominarii vycítila aetherickou stopu mocného pyromanta. Dojde k závěru, že to musela být Jaya Ballard. Na Regathe si vezme z oltáře Jayiny brýle coby dárek pro ni, ale chytí ji při tom Matka Luti. Chandra se s představenou pohádá a zmizí.

Na Dominarii stráví týdny na Terisiare, postupně navštíví Argive, Kherské hory, a konečně Yavimayu, sledující Jayinu stopu (pomáhala prý správci Bairdovi). V Yavimayi musí zasáhnout do boje mezi konstrukty a enty vedenými polovědomým Multanim, který neovládá myšlenky, pouze instinkty. Najde zde Karna, který se snaží vykopat sylex, kterým Urza kdysi ukončil Válku bratrů. Pak se objeví Jaya – která – modří už vědí – byla celou dobu Matkou Luti.

Není to poklidné setkání. Chandra nechápe, proč se Jaya skrývala. Ta zase odhalí, že celý Keralský řád byl založen potom, co se jednou příliš opila a pak se předváděla. Po letech se vrátila, celkem se jí líbila myšlenka trénovat novou generaci mágů. Nelíbilo se jí ale až zbožštění její osoby, tak se stáhla a stala se „Matkou Luti“. A jelikož Chandra odmítala její učení jako Luti, nemá zájem ji učit jako Jaya.

Karnovi se podaří získat sylex, ale zuřivost Yavimaye je málem zahubí – naštěstí přiletí včas Weatherlight. Chandře se podaří Multaniho uklidnit stejnou technikou, jakou na ni samotnou použila Nissa na Kaladeshi při střetnutí s Baralem. Jaya, kterou tím přesvědčí, že v ní přece jen je něco více, souhlasí s tréninkem.

Karn, Jhoira a Teferi se setkávají tváří v tvář. Společně truchlí pro Vensera, a Jhoira dá bez dalšího hlubšího vysvětlení Teferimu silokam s „jeho jiskrou“, kterou prý s pomocí Manového stroje získala nějak ze Shivu. Teferi si kámen nakonec vezme.

 

V tuto chvíli se na Weatherlight objeví Jace, který sem sféroportoval po konci Ixalanu. Sdělí jim, že Bolasův finální plán se týká Ravnicy, a že je to s největší pravděpodobností past. Kterou ale chce úmyslně nechat sklapnout a rozbít zevnitř. Chandra a Gideon to akceptují, ale chtějí první dokončít práci zde. Jace je varuje, že Lilianě není radno věřit, a pak skočí na Ravnicu, rozhodnut už ani vteřinu nezanedbávat svou roli Živoucího Guildpactu.

To, že Jaya byla ve skutečnosti Matka Luti, jsme tak nějak čekali.  Dlužno konstatovat, že založení Keralského řádu pyromantů jako výsledek jedné noci, kdy se Jaya na Regathe opila a moc se předváděla, je krásně „jayaballardovské“. Chandřino „několikatýdenní“ putování zde vytváří nutný časový buffer, aby se mezitím mohl odehrát Ixalan (i tak se z povídky zdá, že rozhodně na Dominarii uběhla kratší doba, než strávil Jace na Ixalanu).

Karnovo představení je značně antiklimaktické, a samotná zápletka dosti neuvěřitelná – Karn snažící se vykopat golgothianský sylex (i přes spelling „Cylix“ je jasné, o co se má jednat), aby ho mohl použít proti Phyrexii. Navíc sylex byl odpálen Urzou na Argothu, který byl zničen, nikoli v poměrně vzdálené Yavimayi (viz mapa). Nebyl nastaven „proti Phyrexii“ – povídka se snaží naznačit, že Karn jej chce proto, aby jej odpálil na Nové Phyrexii a zničil Phyrexiany – i když možná třeba chce „jen“ zničit svět. Každopádně tak ani tak to moc smysl nedává.  O tom, jak by sylex přežil konec Války bratrů, ani nemluvě. 

Chandřino uklidnění Multaniho je poměrně hezky provedeno a uvěřitelná. Další vtipná chvíle je, když Multani pohlédne na novou Weatherlight a až dotčeně konstatuje, že použili „Molimovo semínko“. Setkání Jhoira-Karn-Teferi (Weight of Memory) je také velmi krátce odbyto. Stejně jako otázka Teferiho jiskry. Prostě ji Jhoira nějak „vydestilovala“ zpět ze Shivu s pomocí Manové továrny. Člověku se stýská po dobách Artifact cycle I, kdy existovaly nějaké respektované „fyzikální“ zákony a vše bylo vysvětleno…:-)

 

Epizody 10-12 Finále

Epizoda 10 Epizoda 11Epizoda 12

Nyní už to odsýpá. Slizonožka je objeven a přijat do posádky. Chandra se od Jayi naučí lepšímu ovládání. Liliana se snaží pochopit, co vede lidi jako Arvad či Gideon být „dobří“.  Společně na Urborgu najdou spojence v podobě místních nemrtvých, panteřích bojovníků kdysi patřících k Windgraceovým akolytům, a dokonce díky Slizonožkovi i zdejší thallidy. Gideon a Chandra pak infiltrují pevnost maskováni iluzemi.  Teferi si mezitím blíže nevysvětleným způsobem vezme jiskru zpět a znovu je sférochodcem.

Vojska Kabalu se střetnou v bitvě s nemrtvými, panteřími bojovníky. Weatherlight je napadena Yarglem, ale zachráněna díky Slizonožkovi a jeho urborgským přátelům, kteří povolají Muldrothu.

V pevnosti se Gideon a Chandra potkají se Šeptou, Gideon je vhozen do jámy, kde se potká se zajatou Radhou. Společně se probojují ven a Šeptu zabijí. Získají Černomeč a setkají se s Lilianou, která přišla osobně zabít Belzenloka. Zbytek posádky bojuje mezitím venku s Urgorem. Gideonovi se podaří po dlouhém boji Belzenloka zasáhnout mečem a to Lilianě stačí. Chopí se trčící čepele a skrze mělkou ránu s pomocí Závoje ve chvíli vysaje z démona všechno životní energii. Je konec. Její tetování ale záhadně nezmizí.

Nastal čas loučení. Třem dominarijským chodcům je nabídnut vstup do Stráže, přijme jen Teferi. Karn i Jaya odmítnou (Karnu kvůli Nové Phyrexii, Jaya kvůli tomu že to prostě není její styl) vstoupit, ale  pomoc při boji proti Bolasovi na Ravnice slíbí.  Všichni chodci sféroportují na Ravnicu. Až na jednoho.

Když se Liliana chce přenést za ostatními, zjeví se jí Bolas. Se smrtí posledního věřitele propadl její kontrakt zprostředkovateli – jemu. Nyní slouží jedině jemu, a pokud odmítne, pakt věčného mládí a moci zruší a Liliana během pár momentů zestárne a rozpadne se na prach. V naději, že se jí přece ještě nějak podaří najít kličku, jak  z toho ven, tak souhlasí se službou Bolasovi.

Na Ravnicu tak nedorazí, což čekající Jace bere jako důkaz její nedůvěryhodnosti. Gideon, který se s ní díky dominarijskému dobrodružství hodně sblížila věří, že se změnila, nesouhlasí – a jde po ní pátrat zpět. Když zjistí, že sféroportovala neznámo kam, vrací se smutný na Ravnicu.

Na Dominarii Jhoira smutně poznamenává, že teď tedy bude nutné vrátit silokam Seřřině církvi. Tiana na ni ovšem mrkne – říkalo se přece, že jim bude propůjčeno, dokud nevymýtí Kabal – a ten je, i přes smrt vůdce, rozlezlý všude.  A vyhubit jej může trvat roky.

Finále bylo, bohužel jako vždy, poněkud uspěchané. Desátá epizoda byla celkem vtipně podána z pohledu thallida Slizonožky. Co se týká přistání na Urborgu a výpravy do Pevnosti. Teferi zase jako by uměl jen chronomagii, Martha Wells značně laxně nakládá se slovem „lich“, které u ní znamená prakticky „o něco silnější zombie s vlastním vědomím“.  Paralelně probíhající boj v Pevnosti a na Weatherlight jako by se snažil vecpat co nejvíce cameo rolí ostatních legend  – Šepta, Yargle, Urgoros, Muldrotha, Radha (u ní je to asi nejvíc na sílu, dost těžko si lze představit, jak se velenáčelnice Keldonů jen tak ocitla náhodou ve vězení Pevnosti).  Dva nejlepší momenty poslední povídky jsou Slizonožka u kormidla Weatherlight, a Belzenlokova reakce na Gideonovo představení se…

Belzenlok se široce zašklebil. „Tak to jste vy? Ta Stráž Brány? Vím, co vás čeká. Je skoro škoda zabít tě předtím, než to poznáš. Skoro.“ 

Boj Gideona s Belzenlokem také vyžaduje značnou suspension of disbelief…když jsem několikrát větší a mám křídla, určitě se nechám vyprovokovat k pozemnímu souboji jeden na jednoho, aby mě měl možnost škrábnout zbraní, která mne může zabít. No nic…

Každopádně Bolasovo entrée a Lilianina hrůza je na konci povídky zpodobněna naprosto znamenitě.  A scéna se otevírá pro Ravnicu…

Zhodnocení

Jak zhodnotit celý příběh? Je nutné mít na paměti následující věci:

– Byl to první set, kdy Wizardi vyzkoušeli nový typ vyprávění a najali profesionálního spisovatele.

-Jedná se o příběhově nejbohatší, nejpropracovanější svět vůbec.

-Pravděpodobně došlo k tomu, že musel být zkrácen o třetinu, možná polovinu kvůli zrušení rozšiřující sady.

– A zároveň musel zůstat dostatečně srozumitelný, aby nemátl lidi, kteří o Dominarii nic neví a je pro ně vstupní branou do světa Magicu.

Když všechny faktory uvážíme dohromady, je skoro zázrak, že to dopadlo až takto uspokojivě.

Čeho se ovšem dalo vyvarovat, byly více či méně křiklavé chyby a diskrepance v kontinuitě (Jhoira a Jodah, Urzovo kouzlo ukončující phyrexianskou invazi, sylex/cylix v Yavimaye apod…) . Člověku z toho ani nebylo navíc jasné, zda to má být příklad dezinterpretace historie samotnými postavami, úmyslný retcon, a nebo jednoduše chyba, kterou někdo včas neodhalil a neeliminoval.  Vylíčení Teferiho podoby je pak prostě jasná minela.

Pak zde jsou věci, které zamrzí pravověrného fanouška magicového lore.  Karn, který prakticky nic nedělá (kromě posedlosti Novou Phyrexií, která je ale krásnou paralelou k posedlosti Urzy tou starou). Zápletka kolem Urzova „labyrintu“ skrývajícího prostředek k navrácení Zhalfiru nedává smysl ani z hlediska Urzovy povahy, ani časově. „Jen tak“ zpět získaná jiskra a Teferiho znovupovznesení offscreen. Vůbec nedojde k setkání Jayi Ballard a Jodaha, který ji má dávno za mrtvou. Samotný Jodah pak má v podstatě jenom štěk.

Je to nicméně přímý důsledek toho, že hlavními protagonisty je Stráž a nová posádka Weatherlight. Na tohle prostě nezbylo místo (byť před proškrtáním možná bylo).

Některé věci jsou nahozeny, ale nikoli rozvinuty – například proč Arvada tak přitahuje silokam v srdci Weatherlight, a odkud se vzal Tianin podivný pocit povědomosti ohledně lodi a jejích strojů (díky němuž mnoho lidí spekuluje, že se do Tiany musela aspoň částečně reinkarnovat Hanna). Nic.

Jednoznačně největší fail je ale absence jakéhokoli rozvinutí osudu Zhalfiru. Je to prakticky věc definující Teferiho postoj k svému dalšímu osudu, máme zde kartu Zhalfirin Void, z Teferiho je nyní znovu chodec a z Urzova labyrintu získal potřebný „prostředek“, ať už to je co chce …a prd.

Interakce velké skupinypostav  byla také podána s kolísavými výsledky. V jednu dobu se na jednom místě ocitne najednou až 6 chodců (Jaya, Chandra, Karn, Teferi, Liliana, Gideon) plus posádka Weatherlightu, a prostě není dost místa pro všechny. Takový Karn je například v boji s Urgorem zmíněn jednou (když se přikrčí a hledá vhodnou pozici k útoku), Jaya dokonce vůbec.

Abych nebyl jen kritický, co se rozhodně povedlo, je návrat Jayi Ballard, jejíž interakce se všemi jsou napsané perfektně, pak dlouho předpovídané sbližování Gideona a Liliany, no a samozřejmě návrat Jhoiry a Weatherlight.

 

Na druhou stranu – každý začátek je těžký, a my nyní sledujeme po letech další posun paradigmatu ve vyprávění příběhů. Poprvé se obrodily po Innistradu, podruhé s Battle for Zendikar, kdy bylo deklarováno zaměření se na Stráž a jeden kontinuální příběh zaměřený na centrální postavy. Takže hrbolatý start se dal očekávat, navíc ve ztížených podmínkách.  Nyní bude každý set psát profesionální autor, a bude velmi nutné hlídat kontinuitu, aby si neodporovali s dříve zveřejněnými věcmi – protože pokud něco milovníkům příběhů – nejenom těch starých – může pokazit náladu, jsou to právě tyhle kopance.

Jako veterán hry, znalec příběhů a Magicového flavoru hodnotím Dominarii jako set jednoznačně 10 z 10. Hromada starých legend či odkazů na ně, ságy, chodci jako Jaya a Teferi, updatovaná mapa světa… nic méně si nezaslouží.

Příběh bych z výše uvedených důvodů ohodnotil 7,5 body z 10. Rozhodně to nebyl průšvih, ale do dokonalosti, kterou by si Dominaria zasloužila, pár zásadních věcí chybělo.

 

A to je opravdová tečka za návratem na pramáti Magicových světů a příběhů.

Jak se líbil příběh Dominarie vám? Dejte vědět v komentářích. Na viděnou příští týden, uvidíme nad čím 😉

– Honza Adam

Můžete zanechat komentář, nebo trackback z vaší vlastí stránky.

4 komentáře k “Poslední ohlédnutí za Dominarií”

  1. MJM napsal:

    Mně se Dominarijský příběh až na výjimky nesmírně líbil, konečně dostaly postavy nějakou hloubku (ok, v tomhle byl dobrý už Ixalan, i když jen u Vrasky a Jace) a hlavně styl vyprávění byl konzistentní díky jedné autorce (hlavně mezi kapitolami).

    Hodně mě mrzelo setkání s Jacem na Weatherlight, které bylo hodně mimo poslední scénu z Ixalanu (především atmosférou). A nadbytek bossfightů, jal jsem už psal).

  2. Ledvik napsal:

    Ahoj. Příběh jsem nesledoval. Nestíhám, ale ten easter egg je fakt bomba 😉

  3. J. napsal:

    Hodně se mi to líbilo. Osobně jsem hodně rád, že můžu příběh sledoval na webu, staré knížky byly hodně špatně dostupné a myslím si, že i kratší povídkový formát příběhu prospěje. Souhlasím s tím, že se na příběhu hodně podepsalo zkrácení. Nejvíc se mi líbila Teferiho linie, celkově jde podle mě o nejzajímavější postavu. V porovnání se starými postavami nebo novými členy Weatherlightu mi Stráž brány připadala hrozně nudná. Mrzí mě, že jsme nedostali příběhové scény z karet Opt nebo Weight of Memory, ale musíme si vystačit s vlastní fantazií. Obecně se mi Dominarie strašně líbila, krásný pocit z uzdravujícího se světa, náznaky nevyřčených příběhů v ilustracích a flavoru, nádhera. Znova mě to vrátilo k aktivnějšímu magicu.

  4. Povaleč napsal:

    Dominaria je perfektní a znovu mě vrátila k aktivnímu magicu. Příběh super, jen bych si přál víc Teferiho a Jhoiry a míň Stráže.

Zanechte odpověď