Magic Story: Sabotáž

RealmsUncharted

Vraska s Jacem vymyslí plán, který by měl uspět tam, kde selhali ti, co kdysi byli bohy, a oba dva jsou rozhodnuti zachránit svou sféru. Za jakoukoli cenu. Volný překlad flavor článku ze stránek WotC.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Sabotáž

(Rivals of Ixalan — kapitola IV.)

Magic Story

R&D „vypravěčský tým“

31. 1. 2018

 

<<< Kapitola III. — Nositel Práva příčinou chaosu <<<

 

PŘED ASI 1300 LETY

Nad otevřenou stepí vanul mírný vítr, a stáda pasoucích se zvířat mírumilovně míjela hradby velkého města ze skla a kamene. Náhle se zachvěl vzduch, protrhl se, a objevil se drak ze vzdáleného světa.

Drak se jmenoval Ugin, a jeho nynější cíl byl, tak jako všechny ostatní, jedinečný.

Lidé draka přivítali jásotem a doprovodili ho do středu města. Vítali ho s úsměvem na rtech, neboť Zvěstovatel Práva je zpravil o jeho důvěryhodnosti. Ugin procházel městem za hlaholu fanfár, a svého společníka nalezl na vrcholu vysokého schodiště k, jak Uginovi lidé prozradili, Paláci Spravedlnosti.

Uginův společník byl Azor, sfinga a hieromant, jenž žil deset tisíc let. A jeho cíle byly vždy ušlechtilé, i když pro jeho důvody to platit nemuselo.

„Ugine, příteli,“ pozdravil ho Azor se zašuměním křídel a s úklonou hlavy, „vítej v mém nejnovějším domově.“

Azor zatřepotal křídly, a jemný záchvěv zákonné magie přesvědčil okolní dav, aby se rozešel.

„Co tě přivádí na tuto sféru?“ zeptal se Azor.

Přízračný drak promluvil. „Při našem posledním setkání jsme probírali společného nepřítele.“

„Co je s ním?“ zeptal se nervózně Azor. „Je tento svět v nebezpečí?“

Ničitel už dříve dorazil na jeden z Azorových světů, zničil jeho dílo, přeměnil svět na své panství, a přetvořil jej ke svým záhadným záměrům.

Ugin se s Azorem setkal ani ne před deseti lety, a odhalil mu ničitelovo jméno, jeho způsoby, i jeho násilnou minulost.

„Dokud je nepřítel volný a svobodný, jsou v nebezpečí všechny světy. Proto jsem zde. Vymyslel jsem plán, jak Multivesmír zbavit jeho vlivu, ale potřebuji k tomu tebe.“

Azor odpověděl, „Vytvořil jsem zákon na bezpočtu sfér. Vytvořil jsem řád tam, kde dříve žádný nebyl. Bude mi nejvyšší ctí poskytnout ti ohromnou moc mého daru, nejdražší příteli.“

Ugin byl potěšen. „Společně zbavíme Multivesmír Nicola Bolase.“

Plán, který vymysleli, sestával ze dvou nutných podmínek: najít příležitost a způsob, jak nepřítele dostat do vězení, a vymyslet zámek, který ho tam udrží. Během rozhovoru Azor vzrušeně nastínil možnost použití hieromantské magie pro vytvoření objektu, schopného posilovat jeho vlastní zákonnou magii — a tak mu umožnit donutit Nicola Bolase přenést se na určité místo z jakéhokoli koutu Multivesmíru. Do objektu bude ovšem muset vložit svou vlastní jiskru, ale s Uginovou pomocí ji bude moci zpět získat zpět, poté, co bude Bolas zničen. „Existuje sféra, na kterou jsem v nejbližší době hodlal přinést právo a řád — Ixalan. Postavím tedy Nesmrtelné slunce na Torrezonu, tamějším kontinentu.“

Azor už nebude sférochodec, ale Nesmrtelné slunce posílí jeho hieromancii celou silou jeho jiskry, a umožní mu tak sesílat kouzla takové moci, o jaké smrtelné sfingy jen sní. Nepřítel bude donucen se přenést do vězení, ať už bude na jakékoli sféře v Multivesmíru. Objekt zároveň poslouží jako zámek vězení, aby nepřítel nemohl sféroportovat. Ugin Azora ujistil, že už před staletími vypracoval plán a zajistil si prostředky na to, aby Nicola Bolase nadobro z Multivesmíru odstranil. Stačí jim jen ho uvěznit, a o zbytek se už postará on.

„Budeš ho muset nalákat na konkrétní místo,“ řekl Azor. „Budu muset vědět, kde přesně je, abych ho odtamtud mohl povolat na Ixalan.“

Ugin měl to vše přirozeně promyšlené, neboť byl stejnou měrou potměšilý i prohnaný. „Nalákám ho na Tarkir.“

„Řekni mi o tom právonosiči víc,“ protáhl Nicol Bolas, a nenuceně elfovi, nedůležitému vůdci na nedůležité sféře, utrhl ruku.

Nicol Bolas utrženou rukou uštědřil elfovi několik ran do tváře, ale v duchu si připomněl, že by neměl tak snadno podléhat zuřivosti a násilí, i když to vždycky bylo jen a jen z důvodu hlouposti těch přízemních smrtelníků. Obzvlášť, když jen jediný záchvěv jeho telepatických schopností by více než postačoval na získání jakýchkoli informací. Nicméně i rány měly patřičný účinek, a elfa šokovaly natolik, že vyhrkl odpověď. Uspokojivou odpověď. Bolase vždycky bavilo, když mohl potrestat něčí hloupost.

Tenhle elf byl totiž tak hloupý, že — na rozdíl od jeho kolegů byrokratů, a prakticky všech ostatních obyvatel — neutekl, ale zůstal, a dokonce začal Bolasovi nadávat. Nadávat praotci draků! Blábolil něco o tom, že nějaký nositel práva se brzy vrátí a ukončí vládu zla. Jaká otřepaná fráze, pomyslel si Bolas, zatímco poděšený elf ve strachu o život mluvil a mluvil.

Sfinga. Opět ta sfinga. Tohle byla už třetí sféra, kde obyvatelé uctívali sfingu, co přišla ze vzdálené země. Tohle nemůže být náhoda. Příběhy byly stejné — přišla sfinga, ze vzdálené, neznámé země, a darovala lidem vládu a zákon, a poté opět odešla. Vždy po ní zůstal systém zákonů a vlády, a v tomto případě navíc i nabubřelé sochy. Sférochodec, pomyslel si Bolas, nejspíš hieromant. A vypadá to, že i nepřítel.

Socha byla sama o sobě obrovská, a navíc byla umístěna (podle Bolase poněkud okatě) na střeše té nejvyšší budovy — mramorového paláce, tyčícího se nad městem. Bolas opatrně položil krvácejícího elfa přímo na hlavu sochy vysoko nad městem. Chvilku počkal, aby elf získal rovnováhu, a pak promluvil. „Nemusíš mít strach, smrtelníku,“ ušklíbl se. „Podle toho, cos mi řekl, se váš právonosič jistě vrátí a pomůže ti dřív, než vykrvácíš.“

„Azor,“ odpověděl elf. Takže ta sfinga se jmenovala Azor. Bolas se s pohledem na sochu sfingy usmál, rozepjal křídla, a odletěl. Musí o Azorovi zjistit co nejvíc.

Po mnoho let a na mnohých sférách hledal Nicol Bolas zprávy a stopy po Azorově práci. Nakonec, na sféře zničené válkou, nalezl Bolas kouzelnici, pozorující rozbořenou sochu — opět oslavujícího onoho známého nositele práva.

Nositel Práva obrátil náš svět proti nám, pomyslela si kouzelnice, a když ji Bolas začal kousek po kousku vymazávat z existence, vyřítila se jí z mysli záplava obrazů a myšlenek. Jak v Azorovi viděli zachránce, ale jeho zákony a řešení se pokusily násilím spravit svět, který vůbec rozbitý nebyl. Jak tehdy v Paláci Spravedlnosti vyslechla Azora i Přízračného draka, jak spřádají plán proti Zosobněnému Zlu, jak tehdy byla jako smrtelnice bohům na dosah.

Nicol Bolas si její smrt a její naprosté zoufalství dokonale vychutnal. Takže já mám být Zosobněné Zlo, pomyslel si, jak lichotivé…

Azor stál na březích Torrezonu v nesmírném víru své vlastní magie.

Dokázal něco, o co se žádná jiná bytost nikdy ani nepokusila, oddělil svou jiskru a stvořil tak artefakt, nazvaný Nesmrtelné slunce. Azor teď stál, usazený na vrcholku vlastního díla, naprosto vyčerpaný, ale hrdý.

Promluvil, a jeho hlas se nesl skrz světy, neboť za oněch dávných časů byli sférochodci rovni bohům. „Ugine, má moc je s pomocí mého výtvoru desetinásobná. Jsem připraven zajistit našeho vězně.“

Ugin slyšel a odpověděl. Jeho hlas se nesl přes Mlžné věčnosti a ozval se jasně v Azorově mysli. „Naše životní dílo bude brzy dokonáno, příteli,“ řekl Přízračná drak, a do slova „příteli“ vlil nádech spřízněnosti, o níž věděl, že jí Azor neodolá. „Musím jen připravit návnadu, a čekat, až se ničitel objeví.“

Ugin vzlétl nad rozeklané pohoří Tarkiru, a byl tak pohlcen přípravami, že nedokázal potlačit zděšení, když se jeho Nemesis objevila přímo před ním.

Bolasova křídla, rozepjatá jako plášť, zastoupila Uginovi cestu, a jeho šupiny se zlatě leskly v záři blesků zuřící dračí bouře.

„Ta tvoje přihlouplá kočka si až příliš potrpí na své vlastní sochy,“ zapředl Bolas. „Ani jsem nepotřeboval zaslechnout vaši vzdálenou rozmluvu před malou chvílí. Stačilo sledovat stopy a náznaky, kterých za sebou zanechal víc než dost.“

Ugin se naježil. „Nesmrtelné slunce tě nadobro uvězní, sférochodče.“

Nicol Bolas se rozesmál, vrhl se na Ugina, a jeho smích se změnil ve vzdorný řev.

Nastal souboj dvou titánů, zuřivý stejně jako okolní bouře.

Crux of Fate | Art by Michael Komarck

 

Ale pak Bolas pohnul spárem, a stovky dračích očí pohlédly na Ugina. Stovky dračích těl zaútočily. Přízračný drak chtěl uniknout, ale zaplavila ho bouře spárů a plamenů.

Dopadl na zem. Zemřel by, ale náhle se objevil muž, jenž přišel z jiných časů. Ten muž Ugina uzavřel do hedronového zámotku, a vzápětí zmizel.

Nicol Bolas si toho nevšiml. Sféroportoval pryč a už nikdy se nevrátil, neboť zvítězil.

Azor čekal rok.

Stále bděl, stále držel stráž na Nesmrtelném slunci, díval se vzhůru na oblohu, čekaje na signál od svého přítele.

Ale signál nepřišel, a Azor po čase pochopil, že se Uginovi muselo něco stát. Nebude žádný drak, žádný vězeň pro jeho past. Jeho oběť v boji se Zlem byla zmařena.

Azor byl zanechán bez jiskry, a jeho vězení bez vězně.

Čekal desítky let, než si definitivně uvědomil, že mu nezbývá nic jiného, než udělat to, co uměl nejlépe: vybudovat systém práva a vlády zde, na Torrezonu.

Daroval Nesmrtelné slunce klášteru, který dal později vzniknout Soumračné legii. Nebyli hodni, a Azor jim Slunce odebral dřív, než je mohli zneužít k dobytí celého kontinentu.

Daroval Slunce Slunečnímu císařství, a to nějakou dobu vzkvétalo, ale jeho pozdější vládci byli stále více a více podezřívaví, a stále více útočili na své sousedy jen tak, „preventivně“. Azor tedy znovu vzal v ochranu své dílo, a tentokrát se s ním uzamkl ve zdech Orazcy a pověřil Posly řek — jediné moudré obyvatele Ixalanu — aby zajistili, že nikdo neprobudí Zlaté město, ani moc v něm ukrytou.

Bezpočet let Azor seděl na svém trůnu v prázdném městě, a proklínal jméno přítele, který ho opustil.

A který, což Azor nevěděl, stále spal, uvězněný v hedronovém zámotku.

 

VRASKA

Sanctum of the Sun | Art by Yeong-Hao Han

 

Jace řekl Vrasce vše o Bolasovi.

O jeho snaze získat Sférový most, o jeho armádě na Amonkhetu.

Vraska mu na oplátku řekla totéž. O Meditační sféře a kouzle, které ji pustilo dovnitř, o strachu, že ji Bolas zabije, když selže. Čím dál tím více si oba uvědomovali nezměrnou rozlehlost Bolasových plánů. Vraska se cítila provinile i vystrašeně zároveň. Cítila, jak ji drtí tíha všech sfér, ohrožených Bolasovou zlovolnou myslí.

Nakonec řekla s hlavou v dlaních. „Mám se spojit s jedním s Bolasových pomocníků, a ten si má Nesmrtelné slunce odnést—“

„—pomocí Sférového mostu,“ dokončil Jace pochmurně. „Tezzeret. To jeho máš zavolat.“

Vraska potřásla hlavou. Jméno neznala. Jace se ušklíbl. „Ten muž s… kovovou rukou. Z té vzpomínky.“

Vraska zhnuseně zaklela.

Jace si protřel obličej. „Bolas poslal Tezzereta na Kaladesh, aby získal portál, co dokáže přenášet objekty. Tebe poslal, abys mu pomohla získat něco, co uzamkne sférochodce na sféře—“

„A pak odešel na Amonkhet, aby sklidil armádu nemrtvých. K čemu mu bude armáda zombií, trčící na mrtvé sféře?“

Jace zbledl a vytřeštil oči. Pak je zavřel a zmučeně zavyl. „To nejsou obyčejní nemrtví. Jsou pokryti lazotepem; ten minerál se spojil s jejich tkání—“

„—a díky tomu budou moci přežít sféroportaci.“ Vraska potřásla hlavou. „Vytvořil armádu, kterou bude moci přemístit kamkoli v Multivesmíru. A Nesmrtelné slunce zajistí, že jakmile armáda dorazí, nikdo, ani sférochodci, neuniknou. Jaci, nevíš o něčem, čemkoli, co by mohlo prozradit jeho konečný cíl?“

Jace se zarazil. „Musím něco prověřit. Dej mi chvilku.“

Zavřel oči, a Vraska čekala.

Síň Slunce byla zatuchlá, a v paprscích pronikajících okny tančila zrnka prachu. Vraska slyšela tlukot svého srdce, a Jace se snad dvě minuty ani nepohnul.

Konečně otevřel oči, a jeho pohled byl ten nejsmutnější, jaký Vraska kdy v životě spatřila.

„Ukaž,“ řekla rozhodně.

A Jace ukázal.

Vzduch se zachvěl vytvořivší se iluzí, a Vraska se dívala Jacovýma očima.

Hour of Devastation | Art by Simon Dominic

 

Zlaté šupiny. Pouštní písek. Horko. Písek na rozpraskaných rtech a v hrdle. Zlomení, zničení přátelé. Snažil se proniknout do Bolasovi mysli. Vycítit jeho plán, zastavit ho. A na malou chvilku to dokázal, na malou chvilku spatřil jeho cíl. Konečný cíl. A ta odpověď mu téměř zastavila srdce—

Ravnica.

Nebyla to naschvál umístěna klamná myšlenka, jak myšlenkové pasti obvykle bývají. Tohle byl Bolasův skutečný cíl, obsažený a rozšířený jako příchuť v celé jeho mysli a podvědomí.

Bolas vycítil Jacovu přítomnost a zaútočil celou svou psychickou silou. Ale v okamžiku útoku Vraska pocítila, jako by sklapla nějaká past, a i když se Bolas snažil prohledat Jacovu mysl, nemohl. Jacovo podvědomí ho okamžitě odmrštilo na Ixalan.

Ravnica byl Bolasův konečný cíl.

Všechny stopy vedly sem.

Vraska otevřela oči, a Jace zrušil iluzi.

Uvědomila se, že se jí třesou ruce.

„Chce vypustit armádu. Na náš domov. S mou pomocí.“

Oba dva ztichli. To bylo příliš. Příliš zničující, zahlcující. A předmět, který Vraska měsíce hledala, visel přímo nad její hlavou.

Vraska vstala. Přecházela sem a tam, chrlíc nadávky, a nakonec vzala kámen a hodila ho na Nesmrtelné slunce.

„Když mu nedám Nesmrtelné slunce, zůstanu tu uvězněná, a pokud ano, Nicol Bolas zničí Ravnicu. Ravnica je náš domov!“

Jace mlčel.

„A ty!“ řekla Vraska. „Podívá se mi do mysli a uvidí, že jsem tě potkala! Že tě znám, že se tohle všechno stalo. Zabije nás oba!“

Sedla si a snažila se uklidnit. Ať už to dopadne jakkoli, Golgari budou trpět. Ať už se stane cokoli, ona zemře.

„Celé to všechno byla jedna velká fraška,“ řekl Jace prázdně. „Kaladesh, Amonkhet, Ixalan. Stráž brány nedokázala ochránit nic. Vůbec nic. A já jsem všechny zklamal.“

Vraska se to, s hlavou v dlaních, snažila pochopit. „Nicol Bolas chce uvěznit sférochodce, a co pak? Zničit celou Ravnicu? Udělat z ní vězení, do kterého bude posílat své nepřátele? Ale tohle všechno je přece zbytečné, ne? Může to udělat tak jako tak. Nechápu proč zrovna takhle.“

Přežít byla ta nejdůležitější část každého rozhodnutí, které kdy Vraska učinila, ale tentokrát si nevěděla rady. Buď zůstane uvězněná na Ixalanu, zatímco Ravnica shoří na popel, nebo se vrátí, a Bolas ji okamžitě zabije. I kdyby udělala cokoli, Bolas ji nahlédne do mysli, a…

Ale co kdyby nahlédl do mysli a nenašel nic?

Vrasku něco napadlo. Něco strašného a dokonalého zároveň.

Vraska zavřela oči a vydechla. Bylo to pro ni něco nepředstavitelně děsivého, ale pokud jí bude moci Bolas věřit, pokud splní svůj slib a poskytne jí vládu nad golgarijskou gildou… potom se bude moci pomstít o to tvrději. Všichni se budou moci pomstít.

„Jaci.“

Jace na ni rozrušeně pohlédl.

„Mám nápad, ale nebude se ti líbit.“

Jace potřásl hlavou. V jeho tváři se zračila naprostá bezradnost. „Nevím, s čím bych teď mohl pomoct.“

Vraska nabírala odvahu, aby dokázala promluvit. Její žádost byla strašlivá, drastická, a naprosto nutná k jejich přežití.

„Potřebuji, abys mi dočasně vymazal vzpomínky na tebe.“

Jace se znechuceně odvrátil. „To neudělám.“

„Jaci, bude to dočasné a je to jediný způsob, jak nás oba zachránit.“ Vraska těžce polkla. Věděla, jak strašlivě to zní, ale čím dál tím více cítila, že se rozhodla správně.

Jace nevěřícně potřásl hlavou. „Takovou věc ti neudě—“

„Bude to chránit nás oba,“ řekla mu mírně. „Vezmeš mé vzpomínky na tebe a uzamkneš je. Bezpečně je uzavřeš, aby je drak nespatřil, takže až mi nahlédne do mysli, nic nepozná. A pak, na Ravnice, mi v pravou chvíli vzpomínky vrátíš.“

Jace strnul. Vraska téměř viděla, jak přemýšlí. Nakonec promluvil, pomalu a vážně, a v hlase se mu mísil strach se zvědavostí. „Ty chceš Nicola Bolase zradit.“

Vraska kývla. Zamračila se, a prameny na její hlavě se svíjely zlostí a odhodláním. „Jestli si ten hajzl myslí, že mu pomůžu zničit můj domov, tak to se zatraceně plete. Zradím ho třeba tisíckrát, abych mu zabránila udělat s Ravnicou to, co udělal s Amonkhetem.“

Zhnusení na Jacově tváři vystřídal zájem. Se zvědavostí pohlédl na Vrasku. „Jaký druh sabotáže máš na mysli?“

Takže v něm od těch časů s manovou dýkou přece jen zůstal kousek kriminálníka. Vraska souhlasně pohlédla na Jace a začala vykládat plán.

„Slíbil mi titul gildovní paní. Na Ravnice byla odedávna přítomná zákonná magie, dokonce i předtím, než se objevil Azor. Ta magie je součástí světa, je vetkaná do jeho přediva. Celá moc Ravnicy se soustředí na hierarchii, a gildovní páni mají k této moci přístup, obzvláště pokud spolupracují. Přijmu svou odměnu a budu pracovat jako jeho poskok, zatímco ty budeš vykonávat svou práci Guildpactu a vymýšlet plán. Drak nepojme podezření, protože dokud mi nevrátíš vzpomínky, já na tvé straně nebudu. Až budeš připravený, a až bude Bolas nejzranitelnější, vrátíš mi mé vzpomínky a udeříme. I kdyby zjistil, že proti němu něco vymýšlíš, bude si myslet, že selžeš, protože mě stále bude považovat za loajální.“

Znělo to šíleně, ale Vraska věděla, že se to podaří. Jace byl ten druhý nejlepší telepat v Multivesmíru i tehdy, když si učení svého mistra nepamatoval. Ale teď? Mysl má scelenou. Jestli dokázal zničit mysl sfingy jako chlapec, co dokáže teď?

Vraska si uvědomila, že Jace začíná chápat. Plaše na ni pohlédl. „Svěříš mi své vzpomínky?“

„Naprosto ti věřím,“ řekla s ocelovou odhodlaností.

Jak by mohla jinak? Vždyť Jace je stejný jako ona. Vraska si až teď uvědomila, že tohle je přátelství a partnerství, o kterém vždy snila, a její přesvědčení se ještě prohloubilo. Byl to zvláštní pocit, hluboce někomu věřit, a na oplátku mít stejnou důvěru.

Z výrazu Jacovy tváře poznala, že něco takového mu ještě nikdo neřekl. Pohlédl na ni se směsicí úžasu a smutku, a na chvíli zavřel oči.

„Je jedna technika, co mě Alhammaret naučil,“ řekl Jace rozrušeně, a držení jeho těla se změnilo z potlačovaného strachu na soustředěné řešení problémů. „Oubevirův manévr. Je to cesta, jak zahladit stopy po změnách v mysli. Můžu obrátit Uginovo kouzlo v mé mysli tak, abych zakryl mezery, které po myšlenkách zůstanou. Bolas nebude schopen poznat, že něco chybí.“

„Jsi si jistý?“

„Ani Bolas nemůže poznat, že chybí něco, o čem neví. Je na to příliš pyšný, a ani neví, že jsem zde.“

Vraska pocítila naději. „Kdo na Ravnice nám pomůže se sabotáží?“

Jace se zamyslel a po chvíli kývl. „Niv-Mizzet. On je schopen se s Bolasem měřit jak fyzicky, tak duševně, a kromě toho bude zuřit, až zjistí, že existuje nějaký drak chytřejší než on.“

„Tak uděláme to, co musíme.“

Vraska napřáhla ruku, a Jace si stiskl.

„Jsi si jistá, že bychom ten plán ještě neměli dopilovat?“

Vraska potřásla hlavou. „Ravnica je v nebezpečí, a ty jsi byl pryč celé měsíce.“

Jace si hlasitě povzdechl. „Tak do toho, než si to rozmyslím.“

Pohlédl na Vrasku s klidným odhodláním. „Jako Živoucí Guildpact přísahám, že tvé vzpomínky uchovám v bezpečí a neporušené je vrátím. Přísahám, že vymyslím plán, jak porazit Nicola Bolase, a přísahám, že dodržím zodpovědnost, kterou mám, a budu chránit Ravnicu, můj domov.“

Vraska promluvila s jistotou. „Přísahám jako kapitán Bojovné, že učiním vše, abych Bolasovi překazila plány, dokud nevrátíš mé vzpomínky. Přísahám, že učiním vše, abych ho zničila.“

Vraska stiskla Jacovi ruku. Smlouva byla uzavřena.

Jace se usmál koutkem úst. „Dostaneme toho hajzla.“

Vraska se zazubila.

Cítila se vzrušená, vystrašená, ale zároveň klidná. Jace dodrží slovo a dokáže ochránit její mysl. Zachrání Ravnicu.

„Kam půjdeš, až to tu skončí?“ zeptala se s pohledem na Slunce.

Jace vstal. „Musím se na Dominarii setkat s přáteli.“

„Přibrat je do našeho plánu?“

„Hlavně se omluvit za příšerné zpoždění.“

„No, alespoň máš dobrý důvod,“ pokrčila rameny Vraska.

„Nezůstanu na Dominarii, až je najdu.“ Jace ztichl, a na čele se mu objevila vráska. „Guildpact patří na Ravnicu. Nebudu jako Azor.“

Vraska chápala jeho strach. Přikývla, a Jace ztichl.

Po chvilce se Vraska rozesmála. „Právě mi došlo, že tě i tak poznám, až se příště setkáme… a okamžitě se tě pokusím zabít.“

„Já vím,“ odpověděl.

Vraska se tomu musela usmát. Jaké mají podivné tajemství.

Přemýšlela, jaké to bude vzpomínat si na Ixalan. Bude si pamatovat na Bojovnou? Na své přátele? „Můžeš najít naši posádku?“ zeptala se nahlas.

Jace se zarazil a naslouchal něčemu, co Vraska neslyšela. Pak přikývl. „Ano, jsou v místnosti nad námi. Můžu to vyřídit Malcolmovi a Pumpkovi, jestli chceš.“

Vraska si provinila vzdychla. „Řekni jim, že nás zajali. A ať se vrátí na loď. Řekni jim, že Bojovná je teď pod Améliiným velením, a že oni a všichni ostatní byli to nejlepší, co mě kdy v životě potkalo. To vše je pravda.“

Jacovy oči na chvilku zazářily magií. „Hotovo,“ řekl smutně. „Taky mi budou chybět.“

„Zase je uvidíme,“ řekla Vraska odhodlaně. „Nechci na ně zapomenout.“

„Nezapomeneš,“ ujistil ji Jace. „To ti zaručuji.“

Vraska se napřímila. Do toho. Nastal čas. „Jak to bude? Mám nejdřív zavolat Tezzereta?“

„Nejdřív potřebuji zjistit a poznat každou ze vzpomínek, kterou na mě máš,“ odpověděl Jace. „Tezzereta zavoláš potom. Předpokládám, že spravil Sférový most, takže přenese Slunce s jeho pomocí. Pak budeme moci sféroportovat pryč.“

„Počkej.“ Vraska se zamračila. „Jak poznám, že moje vzpomínky jsou skutečné, až je získám?“

Jace se postavil proti ní a pohlédl jí zpříma do očí. „Zavolám na tebe tvým titulem, těsně předtím, než ti vrátím vzpomínky.“

„Nazveš mě Gildovní paní?“

Jacův pohled změkl. „Nazvu tě Kapitánem.“

Vrasce se zalesklo v očích. „To zabere.“

Jace se pohnul k ní, ruce vztažené. „Můžu?“ Vraska kývla, a Jace ji položil prsty na spánky.

Vraska se usmála. „Až to všechno skončí… ráda bych ti ukázala trh na Cínové ulici.“

Jace se smutně usmál. „Na Cínovou ulici si vzpomínám.“

„Ano, ale… já tě tam provedu. Zajdeme na kávu. A vím o jednom opravdu dobrém knihkupectví.“

„Ty ráda čteš?“ zeptal se Jace, v očích záblesk nadějného štěstí.

Vraska přikývla. „Já si koupím nějakou historickou knihu, a ty si určitě vybereš nějaké nákresy a schémata, nebo cokoli, co rád čteš,“ poškádlila ho.

Jace se zasmál. „Nejraději mám memoáry.“

„Vážně? Ty máš rád memoáry?“

„Mám rád zajímavé lidi,“ odpověděl s nesmělým úsměvem.

Vraska se usmála. „Takže rande.“

Přikývla a zavřela oči. „Promluv s Niv-Mizzetem. Najdi plán, na kterém budou spolupracovat gildovní páni, a mě nech na konec, ať se Bolas nic nedozví. A pak…“

„Sabotáž,“ dokončil Jace.

Otevřel spojení myslí. Vrasce náhle připadalo, jako by stála na jevišti, a opona se začala zvedat. Jacova přítomnost byla zdvořilá, cítila, jak našlapuje v její mysli opatrně.

Pokud se dostanu k něčemu, co bych neměl vidět, řekni, a stáhnu se.

Vraska kývla.

Nechám tu nějaké vzpomínky pro Bolase, aby nic nepoznal. V pořádku?

Ano, odpověděla. Náhle se cítila vinná, že viděla tolik z Jacovy minulosti.

To nebyla tvoje vina, řekl Jace, a jemně vzpomínku na břeh řeky uchopil. Vraska cítila, jak vzpomínku pozoruje jejíma očima, jak vidí sám sebe, klečícího v bahně v agónii vzpomínání. Teď, když byl Jace v její mysli, se Vraska cítila podivně klidná, jako kdyby se spolu s Jacem dívali na představení. Oba se probírali vzpomínkami na společné chvíle, prohlíželi si je, a pak odkládali stranou. Jace se neubránil a udiveně hvízdl, když spatřil, v jakém stavu ho Vraska našla na opuštěném ostrově. Oba se usmáli nad vzpomínkou boje s lodí Soumračné legie. Vraska trhalo srdce, když znovu viděla jejich rozhovor v lodní kuchyni.

Tvůj příběh si zaslouží být vyprávěn, řekl Jace.

Zarazil se, když došel na konec vzpomínky na břehu řeky a spatřil sám sebe, plačícího ve Vrasčině objetí. Vraska věděla, že Jace pochopil, že to bylo poprvé po mnoha letech, co se někoho dotkla dobrovolně.

Pak Vrasce připadalo, jako kdyby klesali. Břeh řeky zmizel, vše potemnělo, a Vraska se ocitla na podivném místě — ve studni, vybudované z břidlicových kvádrů, pokrytých rytinami a texturami vzpomínek. Spatřila své vzpomínky na Jace, svázané do uzlíku, uložené do truhly, a zamčené neporušitelným zámkem. Cítila, jak Jace truhlu ukrývá hluboko ve studni, a zároveň maže veškeré stopy po své přítomnosti.

Budou v bezpečí, slíbil Jace.

Brzy se uvidíme, řekla Vraska.

Trh v Cínové ulici, ano? Kafe a kniha? zeptal se s nadějí.

Kafe a kniha, odpověděla se šťastným úsměvem.

A pak by přísahala, že slyší zvuk padajícího deště.

Induced Amnesia | Art by Chris Rallis

 

Její mysl byla klidná, tělo uvolněné.

Cítila se, jako by se proběhla v jarním dešti.

Odpočatě, příjemně.

Otevřela oči.

Zamrkala a rozhlédla se prázdnou síní.

Jak jsem se sem dostala?

Bylo tu zatuchlo, a na vzdáleném konci stál podivný trůn. Cítila, že do této místnosti se běžný smrtelník snadno nedostane, ale v místnosti nad sebou slyšela pohyb. Na její hlavou byl ve stropě zabudovaný ohromný disk. Vytáhla z kapsy thaumický kompas, a střelka zamířila přímo na něj.

Našla jsem to!

Vraska rozpřáhla ruce a vyčarovala kouzlo, které jí její mecenáš před měsíci naučil.

Mastermind’s Acquisition | Art by Svetlin Velinov

 

Kouzlo bylo obtížné, vyžadovalo nesmírné soustředění a více síly, než čekala. Hotové kouzlo z ní vystřelilo jako blesk.

Vraska čekala asi minutu. Přemýšlela, jestli kouzlo zafungovalo, a vyskočila překvapením, když se těsně pod Nesmrtelným sluncem ve vzduchu rozevřel fialový kruh.

Cítila v sobě podivný pocit, když Slunce zmizelo na jinou sféru. Jakmile se portál uzavřel, Vraska sféroportovala pryč.

>>> Kapitola V. — Pravdu tvoří, kdo příběhy vypráví >>>

 

Můžete zanechat komentář, nebo trackback z vaší vlastí stránky.

13 komentářů k “Magic Story: Sabotáž”

  1. MJM napsal:

    Tak tahle se hodně povedla! A nejvíc mě těší, že to převrací vývoj očekávaný podle Story spotlightu;-)

    Jen nechápu, jak Jace ví, že. má jít na Dominarii… Něco mi uniklo? Nezmínil se o ní Ajani na Kaladeshi?

    • Honza2 napsal:

      Když bylo na Kaladeshi po všem, Ajani se se Stráží dohodl, že půjdou na Dominarii nabrat posily (a podle key artu to můžou být Karn, Teferi, a Jaya). Ovšem naše pětice se pak zachovala jako banda tupců…

      • MJM napsal:

        Že mluvil o posilách si pamatuju, zapomněl jsem, že zmínil explicitně Dominarii.
        Tady nám tedy vysvětlili ten plán (a že byl Azor nabubřelejší, než celá Stráž dojromady:-)).

        • Honza2 napsal:

          Mě hlavně zajímá, jak se chtěl Ugin Bolase definitivně zbavit. Prý už měl vše připravené. Tak nějak mě napadá, že by možná na Ixalan s uvězněným Bolasem vypustil Eldrazi…

          • MJM napsal:

            To by vysvětlovalo, proč byl na Jace tak naštvaný za eliminaci Ulamoga a Kozínohy:-).

            Ale zase – aby se naopak Bolas nedohodnul s Eldrazi a nespolčili se…

            Baví mě, jak je Bolas vykreslován jako Zosobněné Zlo, ale proč by Ugin měl být jeho opak, to mi nějak uniká (ok, zastavil Eldrazi, ale to je spíše záležitost pudu sebezáchovy).

          • Odin napsal:

            MJM: Ugin ako zosobnene dobro? To ani nahodou. Ked sa pozries, akym sposobom vynadal Jaceovi za to, ze zabili Eldrazi, tak to moc na dobreho nevyzera. Je to skor o perspektive. Co uz, tych niekolko tisic rokov skusenosti sa niekde musi podpisat. Ked sa pozries, ako to odlisne vnimanie dokazalo zmenit napr. Urzu, tak Ugin je este z tych lepsich alternativ. Ale stelesnene dobro ani nahodou.

          • Honza2 napsal:

            Za Zosobněné Zlo Bolase považuje Ugin. A Azora tak trochu využil jako užitečného idiota. Ostatně na Zendikaru to bylo obdobné, Nahiri byla ještě nezkušená, jen Sorin se tak snadno nedal…

            A jak jsme minule řešili ten Guildpact, tak to teď vypadá, že vydržel 10000 let jen proto, že sama Ravnica k tomu má vlohy. Kdoví jak dopadly ostatní sféry (možná, že Azor stvořil i Čarokruhy na Vrynu)…

          • MJM napsal:

            @odin: Já jsem přece nenapsal „zosobněné dobro“, jen, že je protikladem k Bolasovi, což zatím skutečně tak prezentován je. Protihráč by asi bylo vhodnější slovo.
            Jaceovi právě akorát vynadal, neudělal mu kvůli tomu díru do hlavy, ne? Vlastně sympaťák:-) Intrikující, bezohledný sympaťák.
            @Honza2: Bolas je snad vždy prezentován jako zloduch, nepřítel hrdinů. Alespoň jsem se ještě nesetkal s příběhem, kde by bylo jeho konání nějak ospravedlnitelné. Čarokruhy jsem chápal jako v zásadě „jen“ průmyslové zařízení, na samosprávu/světový řád vliv neměly, ne? Už je to dlouho, co jsem tu povídku četl.

          • Honza2 napsal:

            Díru do hlavy mu neudělal, jen mu tam dal malou rozbušku 🙂
            Podle mě systém Čarokruhů má na (současný) Vryn podstatný vliv. A to jsou to možná jen zbytky kdysi komplexnější struktury. Ale těžko říct, jestli Jace tou „mojí“ sférou myslel Vryn, nebo Ravnicu…

          • michal napsal:

            Já Ugina celkem beru jako zosobněné dobro. Argument s Eldrazi je invalid, protože Eldrazi neberu jako zlo. Eldrazi jsou, aspoň podle toho, co Ugin povídal Jackovi, udržovatelé rovnováhy, takoví reducenti. Když je zničíš, rozhodíš rovnováhu. Spíš to vidím jako chybu Power rangers, že nebyli schopni nadhledu (jo, jde to blbě, když ti obří vícnežbozi ničí domov), ale oni taky nežili 10 000 let, že.

  2. molt napsal:

    Smůla že to slunce bylo nesmrtelné. Zničit ho by bylo sice vzhledem k zájemcům dost náročné, ale možná pořád bezpečnější než tyhle intriky a hrátky s pamětí.

  3. michal napsal:

    Ale jo, ujde. Sice se to neobejde bez nějakého toho Deus Ex Machina (jaký je Bolasův plán? Počkej Vrasko, zavřu oči aaaaa… jo, vidím to. Ravnica.), ale snad si Jacek konečně uvědomil, že power rangers na draky nefungují.

    • Honza2 napsal:

      No, tak to zas nebylo tolik přehnané, už minule si Jace vzpomněl, že na „něco“ v Bolasově hlavě narazil. Teď jde spíš o to, jak to celé na Ravnice rozvinou.

Zanechte odpověď