Magic Story: Ravnica ve válce 3 – Shromáždění neochotných

RealmsUncharted

 

Gildovní páni se spolu se sférochodci dohadují na společném postupu, ale Bolasův útok se zdá být nepřekonatelným problémem. Volný překlad flavor článku ze stránek WotC.

 

 

 

 

 

 

 

Shromáždění neochotných

Ravnica ve válce

Magic Story

Greg Weisman

22. 5. 2019

<<< Ravnica ve válce 2 <<<

 

Tato povídka obsahuje spoilery z knihy.
Milí rodiče, vezměte prosím na vědomí, že tato povídka může být nevhodná pro mladší čtenáře.

 

I

Pan Jace Beleren, bývalý Živoucí Guildpact, vydal telepatický rozkaz: Ustupte. Potřebujeme nový plán. Spojte se s každým sférochodcem a gildovním pánem, kterého najdete. Sejdeme se v Azorijském senátu. Hned.

No jo, ale je hned a hned.

Mistryně Kaya byla odhodlaná dorazit nejdřív do Orzhovy, a za necelých deset minut tam, s Teyem a se mnou v závěsu, byla.

Ale velice brzy jsme poznali, že tímto její úspěchy skončily.

Přivítala ji madam Blaise, její hlavní služebná. Ve snaze shromáždit Orzhov k boji s Bolasem požádala mistryně Kaya madam Blaise, aby svolala schůzi představitelů Syndikátu, v čele s Vládkyní Teysou Karlov, hlavou nejvýznačnější rodiny Orzhovu.

O pět minut později nám Vládkyně Karlov zaslala své nejupřímnější omluvy, že se neúčastní, neboť je stále uzavřená ve svých komnatách, ale že ochotně uspořádá pro (už teď frustrovanou a zuřící) mistryni Kayu schůzku s trojicí důležitých lidí, z nichž každý, jak jsem pochopila, získal velkou část své moci poté, co Kaya zabila předchozí gildovní pány, Radu duchů. Ti tři si říkali Triumvirát, a dorazili jeden po druhém, každý v doprovodu malého thrulla na vodítku, který nejspíš nebyl k ničemu, jen ukazoval důležitost jeho pána.

Pontifik Armin Morov byl člověk, vládce oligarchů rodu Morov. Byl velmi starý, s šedou kůží, bez vlasů. Docela by se hodil do nové Rady duchů. Mistr desátků Slavomír Zoltan byl upír, a nebezpečně hezký k tomu. A mistryně Maladola byla anděl, původně z Borosu, ale k Syndikátu zběhla už před dávnou dobou. V gildě sloužila jako nejvyšší vykonavatelka.

Mistryně Kaya poslala madam Blaise, aby sehnala i pana Tomika Vronu, asistenta Vládkyně Karlov, ale madam se po chvíli vrátila s tím, že pan Vrona není přítomen. Ze svého sledování mistra Zareka a mistryně Kayi jsem věděla, že Tomik byl Kayin přítel. Nebylo proto divu, že se její rozčilení změnilo v obavy, vzhledem k současné situaci v ulicích.

Takže, bez pana Vrony a Vládkyně Karlov nás šest — nebo devět, když počítáte thrully — vešlo do Velké síně, kam by se normálně vešlo desetkrát víc lidí. A Triumvirát si ani nesesedl k sobě — nebo k mistryni Kaye — takže na sebe museli přes tu ohromnou síň všichni křičet.

Mistryně Kaya se snažila vysvětlit situaci ohledně Bolase a Věčných, a jejich hrozbě pro Ravnicu a sférochodce.

Pontifik Morov, s pokornou omluvou, namítl, že on nevidí důvod, proč by se Orzhov měl o sférochodce starat. „Nicméně,“ dodal, „mohli bychom vydat církevní prohlášení, které rozhodně odsoudí tuto odpornou sklizeň… ‚sférochodeckých jisker‘? Tak tomu říkáte? Nu, nevadí, nějak to už zformulujeme.“

Mistr desátků Zoltan namítl, že zapojit se do bitvy by bylo nepředstavitelně drahé. „Už v této situaci je výběr desátků nelehký. A to, že stále odpouštíte dluhy, nám nepomáhá, mistryně. Bude lépe, když ponecháme věcem volný průběh, že? Koneckonců, válka vždycky ekonomice pomáhá. Renovace zničených čtvrtí města nám zajistí další zisk.“

Mistryně Maladola vypadala, že je jako jediná alespoň trochu ochotna nám pomoci. Každopádně naznačila svou ochotu se přidat do bitvy, ale když mistr Zoltan zdvihl obočí, a pontifik Morov neznatelně potřásl hlavou, rychle změnila názor. „Pokud by v boji velela naše nová gildovní paní, jsem si jista, že církevní vymahači by jí ochotně poskytli čestnou stráž, alespoň jako doprovod do Azorijského senátu.“

„Nepotřebuji ochranku poskoků. Dokážu se ochránit sama. Nechápete—“

„Prosím, mistryně. Trváme na tom. Že ano?“

Mistr Zoltan a pontifik Morov přikývli na souhlas, a upír dodal, že „vzhledem k povaze vaší funkce se vyžaduje doprovod až do Senátu.“

Ale nikam jinam…

Mistryně Kaya kypěla zlostí tak, že jsem myslela, že vzplane. „Poslouchejte,“ snažila se uklidnit. „Nechápete celý dosah toho všeho. Nechápete, že celý svět je v ohrožení.“

„Pokud by skutečně byl,“ poznamenal pontifik, „jsem přesvědčen, že Živoucí Guildpact se ukáže a vše zachrání.“

„Beleren se ukázal. Bojuje spolu s námi. Je součástí Stráže, což je organizace… strážců v Multivesmíru, kteří bojují s Bolasovi podobnými hrozbami. On a další sférochodec, Gideon Jura, společně vedou síly, co s Bolasem bojují. Ale Beleren už není Živoucí Guildpact, ztratil svou moc. Už nedokáže všechno rázem spravit. Teď je to na vás—“

Maladola se zamračila. „Bez moci a autority nám ten člověk k ničemu není.“

„Vskutku,“ podotkl upír. „Proč bychom měli následovat někoho, kdo prohýřil možnost mít takovou moc?“

Pontifik přikývl a dodal, „Možná, že nejlepší by bylo stáhnout se sem, do Katedrály Okázalosti a vyčkat. Za několik dní se situace může změnit.“

„Za několik dní,“ vybuchla mistryně Kaya, „bude ‚situace‘ už nezměnitelná.“

„Nu,“ usoudil pontifik, „myslím, že to brzy zjistíme, mistryně.“

Odešli jsme všichni společně, víceméně. Triumvirát chtěl odejít také, ale jejich thrullové se zapletli do svých vodítek.

Když se pontifik s upírem snažili je oddělit — bylo to dost legrační — zaslechla jsem za sebou dunivé kroky. Otočila jsem se a spatřila obra v brnění — musel mít alespoň dvanáct stop — a s přilbou, která neměla žádný průzor. Obr přistoupil k mistryni Kaye.

„Mistryně,“ zahřměl zpod přilby, „jsem Bilagru, vrchní vymahač Církve. Bylo mi řečeno, že si žádáte mých služeb.“

Tithebearer Giant | Art by: Wisnu Tan

 

„Nu, mistryně, “ ozvala se Maladola, „myslím, že vaše čestná stráž bude mít dobrý základ.“

Ale jak mistryně Kaya, tak obr ji ignorovali. „Jste vymahač,“ zeptala se mistryně Kaya, „všech dluhů pro Syndikát?“

„Přesně tak, mistryně.“

„Souhlasil byste s tvrzením, že dluhy vůči gildě budou vymáhány mnohem hůře, když drakovi Věční zabijí každého dlužníka na Ravnice… i s jeho potomky — a spolu s nimi i každého člena Syndikátu?“

Pan Bilagru přikývl a zavrčel, „Duchové a přízraky se starali o chod Orzhovy velmi dlouho, a všichni zapomněli, že většina výběrčích jsou živí. Mohu svolat všechny vymahače — spolu se vší ozbrojenou mocí gildy — abych chránil její majetek.“

„To, hlavní vymahači, vaše gildovní paní velice ocení.“

„Jsem váš služebník.“

Pontifik Morov chtěl něco namítnout, ale mistryně Kaya ho předešla: „Pak je tu ovšem ještě jiná možnost. Mohu odpustit všechny dluhy,  do posledního. Hned teď.“

Pontifik, očividně vystrašený, okamžitě couvnul (i doslova), a málem zakopl svého thrulla. „Ne, mistryně. Tak extrémní řešení nebude nutné.“

„Než tenhle den skončí, možná dojde i na extrémnější řešení,“ odpověděla, zatímco se Triumvirát konečně — když byli thrullové vymotaní — obrátil k odchodu.

Mistryně Kaya se obrátila na Teya a na mě. „Nejvyšší čas jít.“

II

Cítila jsem se důležitě — a taky dost osaměle — když jsem vešla do budovy Senátu spolu s mistryní Kayou a Teyem. Napůl jsem čekala, že tu najdu Hekaru, a že to všechno byl jen omyl a ona bude naživu.

Ale nebyla tu nejen ona, ale ani nikdo jiný z Rakdosova kultu. Řekli nám, že Pán Rakdos viní mistra Zareka, mistryni Kayu, slečnu Lavinii, a mistryni Vrasku (která tu také nebyla) ze smrti velvyslankyně Hekary, a na protest sem odmítl vyslat představitele své gildy.

Protože tu nebyla ani mistryně Vraska, nebyl tu nikdo z její gildy. A mezi shromážděnými se šeptalo, že ten hlupák Domri je mrtvý. Ukázalo se, že to byl sférochodec, a jeho jiskru mu vzal jeden z Věčných. (Akamal a dvojčata odešli s ním. Zajímalo by mě, jestli jsou taky mrtví.) Takže tu nebyl ani nikdo z Gruulů. Protože Golgari i Gruul teď byli bez gildovních pánů, a o nástupnictví se buď nehlásil nikdo, nebo až příliš horlivců, neposlali na setkání nikoho.

Nebyl tu ani Rod Dimir, a Selesnyjská konkláva se stáhla na své území. Takže polovina gild nám vůbec nepomůže.

No, jestli jsem já jediná, kdo by mohla zastupovat Gruul, Rakdos, a Selesnyi, jsme v háji. Nejsem na to dost reprezentativní…

Ale ostatní gildy to moc nevylepšily.

Azorijský gildovní pán, už teď nechvalně známý Dovin Baan, spolupracoval — jako mistryně Vraska — s Bolasem. Na setkání nepřišel, i když se konalo v jeho gildovní síni. Slečna Lavinie a několik Azorianů, kteří odmítli Baana a jeho vedení, tu byli. Ale nad gildou žádnou moc neměli. Formálně byl Baan stále gildovním pánem, a pro azorijskou gildu byly formality nade vše.

Dovin, Hand of Control | Art by: Kieran Yanner

 

A Orzhov? No, mistryně Kaya dostala svou čestnou stráž, o kterou nežádala, a pan Bilagru nejspíš sebral ostatní vymahače a právě v ulicích bojovali s Věčnými. Ale jinak Vládkyně Karlov a Triumvirát nepodpořili svou gildovní paní ani slovem. Jak trefně poznamenal mistr Zarek, Orzhov byl vždycky „skoupý na všechno, slov nevyjímaje“.

Takže tu byla jen Izzetská liga (vedená mistrem Zarekem a komoří Maree), Boroská legie (vedená svou paní, mistryní Aurélií), Kartel Simic (vedený panem Vorelem, s teoretickou podporou své gildovní paní, Hlavní mluvčí Vannifar).

Potají jsem poslouchala mistra Zareka — pořád v podstatě na Hekařinu prosbu — když mluvil s komoří Maree, „Padesát procent nebude dost, ať už to zmáčkneme jakkoli, že ano?“

Podívala se na něj s pochmurným výrazem. „Je mi líto, gildovní pane, ale ani devadesát procent nebude stačit. Zkusili jsme to minule. Když byl Niv-Mizzet naživu, bývali bychom to dokázali s podporou i osmi gild z deseti. Ale teď, když je mrtvý…“

Tak mistr Niv-Mizzet je taky mrtvý…

Vypadá to, že všichni, které jsem naposled viděla — Hekara, Niv-Mizzet, ten hlupák Domri — odešli a za krátkou dobu zemřeli. Takže se Teya a mistryně Kayi budu držet co nejblíž.

Mistr Zarek řekl, „Když už není Niv-Mizzet, naše jediná možnost je Zásah zoufalství.“

Zásah zoufalství?

„Ale pro ten,“ upozornila ho Maree, „budete potřebovat spolupráci všech deseti gild. Bez výjimek.“

Mistr Zarek přikývl. „Chci další řešení,“ bylo jediné, co řekl, i když nevypadal, že by věřil, že by nějaká další řešení byla.

Ale komoří jen přikývla a odešla.

III

Pan Jura a pan Beleren stáli před mistryní Isperií, bývalou azorijskou gildovní paní, v současné době sochou, zdobící Senát.

Zase jsem poslouchala — a neříkejte mi, že je to nepěkný zlozvyk, to už dávno vím.

Ale je to užitečný zlozvyk. A někdy vyloženě nutný…

Pan Beleren zamumlal, „Sfingy. Ještě horší než draci.“

Pan Jura zvedl obočí.

Pan Beleren se opožděně a neochotně opravil: „Až na jednoho draka.“

„Nevěděl jsem, žes měl tolik problémů se sfingami.“

„Alhammaret. Azor. Isperie. Nikdy jsem nepotkal sfingu, která by nebyla arogantní, odměřená osina v pr—“

„Hou hou hou. Isperie toho pro Ravnicu udělala dost. Vlastně, kdyby ji Vraska nezkameněla, mohlo to být mnohem lep—“

„Vrasčina pomsta byla velmi dobře odůvodněná!“ pan Beleren sice jen šeptal — což mě přinutilo přijít blíž — ale v hlase měl vášeň. „Tys ji neznal. Nevíš, co prožila.“

„Ne, to nevím,“ připustil pan Jura.

Připadalo mi, že pan Beleren měl mistryni Vrasku alespoň trochu rád. Možná i víc. Když jsem si je oba představila, tvořili by docela hezký pár.

Pan Jura položil panu Belerenovi ruku na rameno. Nejdřív jsem si myslela, že ji pan Beleren setřese… ale nadechl se, a dokonce se trochu usmál.

„Dáme se do toho,“ řekl pan Jura. „Čím déle jsme tu, tím víc Bolas Ravnice škodí. Dej si minutku, srovnej si myšlenky, a pak začneme.“

Pan Beleren přikývl a vykročil, ale pak se zarazil. „Jsi dobrý přítel, Gideone. Nevím, jestli jsem ti to kdy řekl.“

Pan Jura se zasmál. „Jsem si celkem jistý, že ne. Ale myslím, že ani já jsem ti to neřekl, a teď se trochu stydím, žes mě předešel, příteli.“

Pan Beleren se znovu usmál, a tentokrát přitom vypadal jako chlapec, ale zároveň starší. Byl štíhlý, urostlý, opálený, a očividně zamilovaný. Ale Bolas a jeho útok na Ravnicu mu padli na ramena jako balvan, a vrásky od starostí prozrazovaly jeho skutečný věk.

Pan Jura se díval, jak odchází, a pak se narovnal a prohlédl si dav, kde sice nebylo moc představitelů gild, ale o to více sférochodců. Kromě něj a pana Belerena tam byl mistr Zarek, mistryně Kaya, Teyo, a mnoho a mnoho dalších, jejichž jména jsem ještě nezjistila. Jeden ze sférochodců s sebou dokonce přivedl svého psa, co měl tři ocasy a srst jemnější než prachové peří.

Mowu, Loyal Companion | Art by: Kimonas Theodossiou

 

Ukázalo se, že pan Dack Fayden, místní psychometrik a zloděj, jehož pracovní úspěchy v tom druhém oboru jsem pozorovala a studovala minulé dva roky, je také sférochodec. To vysvětlovalo, proč se mi několikrát na Ravnice dokázal úplně ztratit. Zrovna flirtoval se slečnou Rai, dělal poklony jejím šatům — a po očku pozoroval zlaté filigránové šperky, které na sobě měla. Slečna Rai vypadala polichoceně, ale i ostražitě, což bylo prozíravé.

Pan Beleren se vrátil, kývl na pana Juru, který přikývl také. Nastal čas, usoudila jsem, a zamířila zpátky k Teyovi a mistryni Kaye.

„O čem si s nimi mluvila?“ zeptal se Teyo.

„Já spíš poslouchala.“

Usmál se. „Vážně? Ty jsi jen poslouchala?“

Šťouchla jsem ho do žeber. Sice řekl „au“, ale nepřestal se usmívat. Má hezký úsměv.

Hlavně si na to nezvykej, Krysthainie. Je to chodec, a až tenhle boj skončí, prostě odejde…

Společně jsme sledovali pana Belerena a pana Juru, jak vystoupili na pódium. Pan Beleren magicky zesílil hlas: „Prosím o klid. Potřebujeme vymyslet plán.“

„A vy dva geniální stratégové myslíte, že něco vymyslíte?“ Ten hromový hlas, přetékající sarkasmem, nepotřeboval zesílit. Byl to démon, sférochodec. Ob Nixilis, tak mu říkali. A všichni se mu vyhýbali, až na jednoho sférochodce s tenkým černým knírkem, který projevil upřímnou ochotu (možná s ne tak upřímných pohnutek) se s panem Obem spřátelit.

Z davu se ozvalo zamručení. Vypadalo to, že toho démona moc rádi nemají, ale jeho názor sdílí. Pan Beleren byl jako Živoucí Guildpact… řekněme nedůsledný, a někteří Ravničané ho plně neuznávali. A očividně ani sférochodci.

Pan Jura předstoupil a promluvil hlubokým hlasem (také nepotřeboval zesílit): „Bude čas, aby každý řekl svůj názor. Ale postávat a mumlat tu jeden na druhého nás nikam nedostane. Takže co kdybyste si svoje uštěpačné komentáře zatím nechali pro sebe a poslouchali?“

Na to se ozvalo další, už souhlasnější mumlání, po kterém se rozhostilo ticho, čehož pan Beleren využil: „Čelíme několika problémům. Pěti, abych byl přesný. Někteří z vás vědí o všech, ale jiní přišli zrovna teď a neměli možnost se to dozvědět. Takže mě to nechte vysvětlit.“

Pohlédl na mistra Zareka, který pokrčil rameny. Pan Beleren pokračoval. „Zaprvé. Izzetský Maják láká na Ravnicu další a další sférochodce, kteří riskují, že se tu stanou zdrojem pro další růst Bolasovy moci.“

Přesně tu chvíli si vybral další sférochodec, který se objevil uprostřed davu v záblesku tyrkysového světla. Byl to starší muž se stejně tyrkysovýma očima a pečlivě zastřiženým bílým plnovousem. Pan Jura na naklonil a něco zašeptal panu Belerenovi, ale neslyšela jsem, co.

Pan Beleren si povzdechl a pokračoval: „Musíme Maják vypnout. Je pod ochranou azorijských a izzetských stráží a nalézá se na vrcholu příznačně nazvané Majákové věže. Nebude snadné se tam dostat, ale hlavní problém je samotný maják, který byl postaven tak, aby ho nemohl nikdo vypnout, ani Bolas.“

„Úžasný,“ odfrknul si sférochodec-minotaur, kterého jsem dnes už viděla. „Vy hlupáci jste mu nahráli přímo do karet.“

Přes celý sál se ozvala slečna Huatli, „Stejně jako ty, když jsi sem přišel?“

Minotaur si znovu odfrkl, ale mlčel. Rozhodla jsem se, že se mi slečna Huatli líbí o to víc.

Huatli, the Sun’s Heart | Art by: Lius Lasahido

 

Pan Beleren pokračoval: „Druhý problém. Nesmrtelné slunce. Jakmile Maják přiláká sférochodce na Ravnicu, Nesmrtelné slunce je tu drží. Takže ho musíme vypnout, stejně jako Maják. Není to odsud daleko, je nad věžemi Nového Prahvu, hlídané novým azorijským gildovním pánem, Dovinem Baanem, který je, jak už víme, figurkou Nicola Bolase.“

„Zatřetí. Sférovým mostem z Amonkhetu proudí na Ravnicu nekonečný zástup Věčných, kteří zabíjejí sférochodce přilákané Majákem a držené tu Sluncem. Musíme vypnout i Sférový most, a vypnout ho můžeme jen ze strany Amonkhetu.“

„Ale jak?“ ozvala se slečna Samut. „Chtěla jsem sféroportovat na Amonkhet, ale Nesmrtelné slunce—“

Pan Beleren zdvihl ruku. „Vím. A nemůžeme čekat na vyřešení druhého problému. Takže využijeme portál samotný… k cestě na Amonkhet.“

Slečna Ballard se nevesele zasmála, „Když z něj proudí zástup Věčných? To zní jako vynikající pokus o sebevraždu.“

Pan Beleren se usmál. „Můžeme podniknout jistá opatření a udělat z toho jen nevalný pokus o sebevraždu.“

„Jdu do toho,“ ozvala se bez zaváhání slečna Samut.

Pan Beleren jí poděkoval dalším úsměvem. Ale pak se obrátil na pana Juru, a jeho úsměv zmizel. Když promluvil, zdálo se, že mluví spíš k panu Jurovi. „Problém čtvrtý. Liliana Vess. To ona ovládá armádu Věčných.“

Ach. Takže slečna havranovláska se jmenuje Liliana Vess. Dobré vědět.

„Musíme zajistit, aby s tím přestala. Navždy.“

Pan Jura mlčel.

Pan Beleren vydechl, snad z úlevy, že tohle má za sebou — a to magicky zesílené vydechnutí bylo velmi hlasité. „A nakonec, problém pět. Bolas. I když si myslím, že pokud nevyřešíme první čtyři, o ten pátý se nemá cenu ani pokoušet.“

Z davu se ozvalo další hromadné mručení, tentokrát na znamení kolektivní beznaděje.

Pan Jura předstoupil a promluvil, „Je tu ještě šestý problém. Máme zodpovědnost za ochranu obyčejných Ravničanů, protože kdyby tu Bolas nebyl kvůli našim jiskrám, nikdo z nich by nebyl v nebezpečí.“

Pan Beleren mu položil ruku na rameno. „To je pravda. Šest problémů.“

„Sedm.“ To se ozval mistr Zarek. „Musíme znovuustavit Guildpact sjednocením všech gild. Bez moci Guildpactu nebudeme schopni drakovi čelit.“

„Už jste to jednou zkusili,“ ukázal pan Vorel na sochu mistryně Isperie, „a podívej se na výsledek. Isperie je mrtvá, a dnes, ve chvíli největší pohromy pro celou Ravnicu, tu ani nejsou představitelé všech gild. Jak si pro všechno na světě myslíš, že dokážete znovuustavit Guildpact zrovna teď?“

Davem se ozvala další vlna mumlání, hlasitější, ale mistr Zarek zesílil svůj hlas. Zabzučel a zapraskal, když se nesl nad davem: „Upřímně, nejsem si jistý, jestli to dokážeme, ale musíme to zkusit. Ohňomysl po sobě zanechal svůj poslední trik. Tedy, je trochu zoufalý—“

„Ještě zoufalejší než ten jeho předposlední?“ zeptal se pan Vorel nevěřícně.

„Vlastně ano,“ přiznal mistr Zarek. „Ale je to naše poslední šance.“

„Dobře,“ přerušil dohady pan Beleren dřív, než se dav stihl rozhádat. „Sedm úkolů — nebo šest, pokud si zatím odmyslíme Bolase. Navrhuji, abychom se rozdělili a pokusili se úkoly splnit.“

Dav se opět rozbouřil, ale tentokrát neochotně. Jeden sférochodec, aven, jméno jsem neznala, řekl, „A co kdybychom se vzdali? Bolasovi na milost?“

Pan Fayden se k němu obrátil, „Nemyslím, že Bolas vezme někoho na milost. Asi to nevíte, ale sférochodec Domri Rade se s ním chtěl spojit. Zemřel jako první.“

Jiná sférochodkyně, žena s černočernými vlasy a zářícíma zelenýma očima, řekla, „Tak se ukryjeme. Někdy musí nastat čas, kdy Bolas sám bude chtít sféroportovat. Nechá Baana vypnout Nesmrtelné slunce, a my všichni budeme moci uniknout.“

Pan Vorel, každou minutu naštvanější a naštvanější, to už nevydržel. „Tak tohle má být řešení? Schovat se a nechat Ravnicu napospas Věčným a drakovi? To vy jste důvod, že tu Bolas je. Že je Ravnica v nebezpečí.“ Otočil se k avenovi. „Ale ten nápad se mi líbí. Vzdáme — třeba násilím — Bolasovi každého z vás, dokud nebude mít dost. Pak Ravnicu opustí.“

„Bolas nikdy nemá dost,“ ozval se zahořklý hlas. Byla to jiná sférochodkyně. Žena s dlouhým lukem.

Slečna Samut řekla stejně hořce. „To je pravda.“

„Dobrá,“ řekl pan Vorel. „Ale aby bylo mezi námi jasno. Pokud se vy sférochodci budete chtít ukrýt, od nás Ravničanů pomoc nečekejte.“

Pan Jura se otočil k panu Belerenovi a řekl, „Možná bychom se měli vzdát.“

Pan Beleren vypadal rozhořčeně. Bylo mi ho trochu líto, víte?

Slečna Samut předstoupila. „Gideone Juro, taková oběť je od vás šlechetná, ale nezapomínejte na osud Amonkhetu.“ Obrátila se k davu. „Bolas můj svět zanechal na pokraji zkázy. I teď poslední zbytek jeho obyvatel bojuje o holý život se stvůrami, které tam Bolas zanechal, aby nás zmasakrovaly. Bolas Ravnicu nikdy neopustí.“

„BOLAS. NIKDY. NEMÁ. DOST,“ zopakovala slečna s dlouhým lukem. „Ze Skally, z mého světa, nezbylo nic. Vůbec nic. Kvůli němu. Ten drak musí zemřít.“

Z davu se ozvaly souhlasné výkřiky — spolu s, řekněme, méně souhlasnými a ne tak zdvořilými. Vypadalo, že se všechno rozpadá.

Slečna Lavinia promluvila: „Jedno je jasné. Pokud budeme bojovat mezi sebou, proti Bolasovi nemáme šanci.“

Mistryně Aurélie vykřikla, „Slyšte, slyšte! Ravnicu nesmí zachvátit osud Amonkhetu a Skally.“

Všimla jsem si, že pan Zlatohřívý podal tlapu panu Jurovi, který ji přijal a sestoupil z pódia. Pan Zlatohřívý řekl, „Pamatuj na Přísahu. Přísahu Stráže Brány. Vzdát se není řešení, příteli. Lučištnice má pravdu a ty to víš. Někdo jako Bolas nikdy nebude mít dost, a nezná slitování. To vše je pro něj jen slabost, a slabostí on pohrdá. Každý takový pokud jen podnítí jeho hlad po moci.“

Pan Jura stiskl jeho ruku a přikývl. Pak prošel davem až do středu a promluvil. Spíš k Ravničanům, ale i ke sférochodcům. „Teď, když o nás víte, můžete si myslet, že schopnost cestovat mezi světy je omluvou každému sférochodci pro útěk z boje. Ale my ze Stráže jsme složili Přísahu, co nám velí zůstat. Byla to volba, kterou jsme mohli svobodně učinit, ale nyní nám byla odebrána. Teď stojíme mezi vámi, a nemůžeme odejít. Naše volbou musí být, jestli bojovat, či ne.“

Tasil svůj černý meč (bylo to docela efektní). „Tohle je Černomeč. Už kdysi zabil jednoho Praotce draků, a Bolase zabije také. S ním v ruce přísahám, že vybojuji tenhle svět z Bolasových spárů. Kdo je se mnou?“

Jeho řeč povzbudila celý dav — nebo alespoň skoro celý. Všichni přistupovali k němu. Pan Zlatohřívý mu položil svou tlapu na rameno, a to gesto všechno změnilo. Ze všech stran se přidávali sférochodci i Ravničané, natahovali ruce, aby se dotkli pana Jury, nebo — jako v případě Teya a mě — dotkli se někoho, kdo se dotýkal někoho, kdo se dotýkal pana Jury. Bylo to, jako by každý čerpal sílu z jeho odhodlání.

Bylo to něco úžasného. Na chvilku to byl pro nás všechny neskutečně krásný pocit.

No, tak ne úplně pro nás všechny, protože pan Dack Fayden se přitočil za slečnu Kioru a pokusil se dotknout (holou dlaní, kvůli své psychometrii) jejího úžasného, lesklého dvojzubce. Ovšem vzápětí se zatvářil tak, jako by litoval všeho, co kdy v životě učinil.

Skoro jsem se rozesmála, když horními dveřmi přihopkal do síně malý izzetský goblin a vykřikl: „Pánové, blíží se sem jeden z Věčných bohů, spolu s armádou těch menších! Máme asi jedenáct a půl minuty, než tu budou!“

Pan Beleren zavolal, „Šest výzev! Šest úkolů! Potřebujeme dobrovolníky! Teď!“

Mistryně Kaya vykročila — ale mistr Zarek ji zarazil: „Potřebuji tě na sedmý úkol.“

„Promiň,“ řekla, „ztratila jsem přehled. Který je sedmý úkol?“

„Zásah zoufalství.“

>>> Ravnica ve válce 4 >>>

 

Můžete zanechat komentář, nebo trackback z vaší vlastí stránky.

11 komentářů k “Magic Story: Ravnica ve válce 3 – Shromáždění neochotných”

  1. Daevin napsal:

    No, nevím, tenhle styl vyprávění mi nějak nesedí. Asi bych potřeboval celou knihu, protože mi tohle přijde hrozně ploché a uspěchané. Jde kniha víc do hloubky nebo je napsána stejným stylem?

    Taky nechápu, proč na té radě byl třeba Ob-Nixilis, když i na kartě se píše, že ho ani jedna strana nezajímá, chce prostě jen ubližovat jiným.

    BTW, nevíte, kdo má být ta žena s černočernými vlasy a zářícíma zelenýma očima? Je to Narset?

    • Honza2 napsal:

      Je to zkrácený výtah z knihy. Tady vše vypráví Krysička, ale v knize je každá kapitola z pohledu někoho jiného – tedy stane se „jakoby“ více věcí.
      Na druhou stranu, v knize třeba o cestě Kayi do Orzhovy je jen to, že tam šla a vrátila se s nepořízenou.
      Ob Nixilis byl na radě proto, že má rozum, a rozhodně nehodlá o svou jiskru přijít znovu. V knize má několik hezkých momentů. Naopak tady je navíc „scénka“ s ním a s Davrielem.
      Narset má sice zářící, ale modré oči, takže asi nějaká no name..

    • MJM napsal:

      Popravdě jsem z těchto doprovodných povídek po přečtení té první dost zklamaný. Působí to dojmem, že Weismanovi někdy na přelomu roku napsali „a ve smlouvě ještě máte napsat X povídek pro náš server, nezapomeňte“ a on si řekl, „tvl to jsem si nevšiml, to bych to za ty prachy nebral“ a spíchnul během jednoho víkendu tohle.

      Jsou tam pasáže slovo od slova ocitované z knihy (úvodní dialog Krysička – Teyo, akorát se změnil úhel pohledu, ale nové informace nula). Prakticky žádný vnitřní vývoj postav (který pravda není ani v knize, protože jich je tam prostě hrozně moc, takže dost prostoru pro jakýs takýs vývoj má tak Teyo, Jace, lehce Lili a tedy hlavně Dack).
      A ten největší prohřešek – v každém kurzu tvůrčího psaní se učí základní pravidlo „show, don’t tell“. A Weisman tady přesně předvádí, proč.

      Teyo se díval přesně tak, jak jsem se cítila. Chtěl mě utěšit; přehodil si štít z pravé ruky do levé, naklonil se, a stiskl mi ruku.

      Nebudu předstírat, že mi to pomohlo. Ani v nejmenším. Nedokázala jsem vstřebat, co mistryně Kaya řekla. Nedokázala jsem si představit svět bez Hekary, bez jejího smíchu, jejích odražených myšlenek, její věrnosti a přátelství, dokonce ani bez její krvelačnosti. Ale Teyo se snažil, a já se snažila to ocenit úsměvem. Nevím ale, jaký výraz jsem ve tváři nakonec měla.

      Nuuudaaa…

      • Honza2 napsal:

        Bohužel tyhle povídky budou jen a pouze převyprávěná kniha. Asi aby se lidi nevztekali, že si ji musí koupit. Prequely by ovšem měly být extra, teď během června.

        • MJM napsal:

          Zato aby se mohli vztekat lidí, co si ji koupili… Jsem zvědav, jak se bude po tomhle prodávat druhý díl, co má vyjít na podzim. Dost mě to mrzí, protože návrat ke knihám psaným kvalitními autory by byl super. Je tedy fakt, že to úplně není případ Ravnicy:WotS.

          Upřímně jsem rád, že ty prequely píše někdo jiný.

          • Honza Adam napsal:

            Hele, já si ale myslím, že ten podzimní díl nebude muset honit tolik zajíců, jako tenhle, a Weisman v něm snad bude mít víc prostoru na skutečné psaní.

          • MJM napsal:

            No to asi jo, ale kolik lidí si to koupí s tím, že příběh si stejně přečtou na webu zadara a zpracování samo o sobě za to sotva stojí?

          • Honza2 napsal:

            Ten sequel už na webu nebude. Teď v červnu by měli na webu pokrýt předehru k WAR (12 nebo 16 kapitol) a na podzim vyjde knižně sequel od Weismana s Krysičkou, Kayou, a Teyem.
            Což nemění nic na tom, že to pěkně pohnojili. Ty prequely měli vydat místo těch deseti povídek (i když ty byly docela dobré).

  2. michal napsal:

    Kniha stála fakt za pendrek, o to hůř, že chvilku před ní vyšla zadax mnohem lepší Children of nameless. Docela lituju peněz a času

    • Honza2 napsal:

      Neřekl bych, že stála za pendrek. Sice nebyla nic moc, ale (alespoň mě) neurazila.
      Ovšem mám e-book, papírovou jsem kupovat nechtěl…

      • michal napsal:

        Mě na ní nejvíc zklamala ta předvídatelnost a některé mírné nelogičnosti. Třeba: Niv-Mizzet postavil maják tak, aby ho nevypnul ani Bolas. Takže *SPOILER* Zarek do něj hodinku posílá blesky a je po něm. Takových blbostí je tam spoustu. Trochu to na mě působí jako nové Star Wars. Lidi maj ty postavy rádi, takže jim vlastně bude jedno, že se točí v kruhu a dělaj nesmysly, který k ničemu nevedou.

Zanechte odpověď