Magic Story: Pravdu tvoří, kdo příběhy vypráví

RealmsUncharted

Nesmrtelné slunce zmizelo, a Huatli si uvědomí, že pravda je jen jediná, a nepatří nikomu, ať už je jakkoli mocný. Volný překlad flavor článku ze stránek WotC.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Pravdu tvoří, kdo příběhy vypráví

(Rivals of Ixalan — kapitola V.)

Magic Story

R&D „vypravěčský tým“

7. 2. 2018

 

<<< Kapitola IV. — Sabotáž <<<

 

HUATLI

Art by Yeong-Hao Han

 

Nesmrtelné slunce jim zmizelo pod nohama, a Huatli, Tishana, Vona, i Angrath se zřítili do prázdna.

Všichni bez dechu dopadli na zem v jednom chumlu.

Huatli zasténala a posadila se. Byla potlučená, ale cítila se… lehčí. Pohlédla na Angratha, který překvapeně zamrkal. Oba vzhlédli ke stropu, a namísto Nesmrtelného slunce spatřili jen prázdný otvor.

Angrath se nadšeně rozesmál, vstal, a všechny přítomné zpražil pohledem.

„NENÁVIDÍM TUHLE SFÉRU, TOHLE MĚSTO, A KAŽDÝMU Z VÁS PŘEJU TU NEJBOLESTIVĚJŠÍ SMRT!“ Jeho tělo se rozžhavilo do oranžova, pak vykřikl, „NA NEVIDĚNOU, HLUPÁCI“, a zmizel.

Tishana zírala na místo, kde Angrath stál. Po chvíli pohlédla na Huatli, zmateně a vyděšeně. „Je pryč,“ řekla ohromeně.

Huatli přikývla. „A Slunce s ním,“ řekla. Nesmrtelné slunce i bariéra je pryč. Možná to bylo jedno a totéž.

„NE!“ zuřivě křičela Vona na díru ve stropě. Syčela a zlostně dupala nohama. „Kam zmizelo?! Kdo z vás je vzal?!“

„Co se stalo?“ ozval se shora tlumený hlas Mavren Feina, stále obaleného liánami. „Nic nevidím.“

„JE PRYČ, MAVRENE!“ vykřikla zlostně Vona. „Nesmrtelné slunce je pryč!“

Ozvalo se zalapání po dechu a vzdálené „Néééé.“ Huatli byla příliš vyčerpaná, aby se tomu zasmála, i když to znělo tak dětsky. Pumpka a Malcolm zírali dírou ve stropě dolů.

„KDE JE SLUNCE?!“ křičel Pumpka.

„Je pryč, gobline!“ zavolala Tishana.

„Co budeme dělat?“ zeptal se Malcolm Pumpky.

„Utečeme?“ navrhl goblin.

Malcolm kývl. „To bude nejlepší.“

„ÚTĚK!“ zaječel goblin, a vyšplhal se Malcolmovi na hlavu. Malcolm se zarazil a naklonil hlavu, jako by něco zaslechl.

„ÚTĚK?“ zopakoval Pumpka.

Ať už to bylo cokoli, Malcolm se rozhodl nevěnovat tomu pozornost, rozepjal křídla, a odletěl. Huatli vstala a přešla k Tishaně, aby jí pomohla na nohy. Obě se rozhlédly po místnosti. V jednom rohu byla hromada listí a trávy — pelech nějakého velkého tvora. Celou místností prosakoval podivný ztuchlý zápach, stejný jako v celé Orazce, jen silnější. Ohromné dveře byly otevřené zvenčí, a venkovní světlo jasně ozařovalo místo, které muselo být v temnotách po staletí.

Tishana mávla rukou, a Huatli zaslechla shora pád těla, následovaný bolestným zavytím. Po chvilce se objevil Mavren, sešplhal otvorem dolů, a postavil se Voně po bok.

Pak se ve dveřích objevil ve světle zapadajícího slunce stín.

Elenda, the Dusk Rose | Art by Chris Rahn

 

„Je pryč, děti noci?“ otázal se stín.

Huatli okamžitě věděla, co je stín zač, a vycítila, že ostatní také, protože Tishana napjala ploutve, a Vona s Mavrenem padli na kolena.

Svatá Elenda neslyšně připlula blíž. V jejích zlatých očích, upřených na prázdný otvor ve stropě, se zračila opuštěnost a zoufalství. Pohlédla na Vonu, která se roztřásla. Posvátnou bázní? Vinou? Nebo snad obojím?

„Ten tvor je opět odnesl?“ zeptala se Elenda.

Vona vzhlédla s výrazem popleteného dítěte. „Svatá Elendo, nevím, o jakém tvoru mluvíte,“ vyhrkla.

„Modrý, okřídlený tvor,“ odsekla Elenda. „Odnesl si Nesmrtelné slunce?“

„Slunce zmizelo pod našima nohama,“ řekla Huatli nahlas, a vzápětí na sobě pocítila pohledy všech. „Ale nějaký velký tvor odtud nedávno odletěl.“

Svatá Elenda chvíli přemítala. „Slunce tedy zmizelo.“ Vzhlédla a sama k sobě přikývla. „Již chápu.“

Otočila se a vykročila ke dveřím. Mavren Fein se vydrápal na nohy. „Svatá Elendo, počkejte! Musíte jít za ním! Musíme Slunce získat zpět!“

Elenda se jemně usmála a potřásla hlavou. „Ne, mé dítě. Nyní jsme volni, neb Slunce nadobro zmizelo z tohoto světa. Ty snad necítíš tu změnu v celém městě?“

„Moc, která tu byla spoutána, je opět volná,“ řekla Tishana. „Magie Orazcy byla Sluncem utlumena. Nyní volně proudí, stejně jako má řeka.“

Vona rychle vstala, jako by podlaha vzplála plamenem. Bleskově doběhla Elendu a začala křičet. „Jak dlouho? Jak dlouho jste tu byla? JAK DLOUHO?“

Elenda se ani nepohnula. „Má pouť skončila před staletími, když jsem nalezla toto místo.“

Vona se třásla hněvem, ale dokázala se ovládnout alespoň tak, aby byla schopna mluvit. „Proč? Proč jste zradila svůj lid? Proč jste nám odepřela skutečnou nesmrtelnost?“

„Nalézt nesmrtelnost nikdy nebylo naším osudem, dítě. Zapomněli jste, čím jste byli. Čím jste se stali. Proč jsem se vrátila na Torrezon, abych vám předala můj dar. Náš řád měl Nesmrtelné slunce chránit, ne ho využít. Temná moc, kterou jsme přijali, a hrůzy, které nám přinesla — to vše nás mělo posílit, abychom Nesmrtelné slunce nalezli a dokázali ho ochránit přede všemi, kteří jsou jako Pedron Zkažený, přede všemi, kteří chtějí jeho moc zneužít pro sebe. Naše pokora a úcta k silám mocnějším, než jsme my, měly ozařovat cestu k naší spáse, ne cestu k Nesmrtelnému slunci. Když jsem tehdy nalezla toto místo, pochopila jsem, že nemám právo je rušit. Nesmrtelné slunce zde bylo ve větším bezpečí, než kdy předtím na Torrezonu. Až tehdy jsem skutečně pochopila pravý účel své oběti: využít svou moc k tomu, abych Slunce strážila zde. A tak jsem se tu uzamkla a čekala, až dorazí jiní, abych jim mohla ukázat směr… a konečně být svobodná.“

Temple of Aclazotz | Art by Daarken

 

„To není pravda,“ vyhrkla Vona. „To nemůže být pravda.“

Mavren Fein zahanbeně sklopil zrak.

Elenda opět promluvila. „Ve své nejhlubší oddanosti a víře jsem nalezla osvícení. Co jsi nalezla ty? A co nalezl můj lid?“

„Dobyli jsme Torrezon,“ vyplivla Vona. „Stvořili jsme mocnou říši, na tvou počest!“

„Říše jsou pomíjivé. A ty, jako nesmrtelná, bys to měla vědět, dítě,“ zpražila ji Elenda pohledem.

„Svatá Elendo,“ přerušila je Huatli. „Prosím, vraťte se na Torrezon a nechte Ixalan v míru. Váš lid nepochopil to, co pochopit měl, a na vaši památku uvrhl hanbu. Vy jediná jim musíte ten příběh povědět, nikdo jiný.“

Elenda přistoupila k Huatli, která se náhle cítila nepatrná. „Jsi moudrá, Huatli, Válečnice-básnířko, a tvá budoucnost bude v příbězích mnoha světů, nejen toho našeho. Žehnám ti.“

Mavren Fein konečně vstal, a plakal. „Odveďte mě ke královně Miraldě,“ přikázala Elenda.

„Jdi si tam sama!“ zasyčela nenávistně Vona. „Nejsi žádná sva—“

Vonu přerušil políček, který jí uštědřil Mavren Fein. Zasykla bolestí a otočila se na něj. Mavren položil ruku na meč. „Takhle se Svatou Elendou mluvit nebudeš!“ varoval ji.

Vona na něj vyštěkla. „Budu mluvit s kýmkoli, jak chci!“

Zuřivě pohlédla na Elendu, která tentokrát definitivně ztratila trpělivost. Luskla prsty, pod Vonou se podlomila kolena, a její tvář několikrát udeřila o podlahu zdánlivě z vlastní vůle. Vona bezmocně vrčela, s tváří přimáčknutou k podlaze.

„Odvedeš mě ke královně Miraldě.“ Tentokrát hlas Svaté Elendy nepřipouštěl jakoukoli diskuzi.

Vona pomalu vstala, opět schopna ovládat své tělo, a otřela si pohmožděnou tvář. S Mavrenem pomalu vyšli dveřmi, hlavy sklopené zahanbením, a spolu s Elendou zmizeli v nastalé noci.

Huatli přerývaně vydechla.

Místnost byla tichá, a Tishana zavřela oči. Když je po chvíli otevřela, usmála se.

„Orazca je nalezena,“ řekla, „a spolu s ní nalezl Ixalan i mír.“

Huatli opět pohlédla ke stropu. „Co to znamená teď, když Nesmrtelné slunce zmizelo?“

„Znamená to, že město již není spoutáno jeho mocí. Má opět svou vlastní, prastarou magii Slunečního císařství. Ta magie je přítomná v každém z kamenů jeho domů, v každé dlaždici jeho ulic.“

Huatli přikývla. Vzpomínala na příběhy o dávných císařích, o bitvách a dobývání, o krutosti Poslů řek. Teď ovšem věděla o Tishaně, a také věděla, že pokud ony obě budou vyprávět tento příběh, budou ho vyprávět podle pravdy.

„Orazca nepatří nikomu,“ řekla Huatli. „Císařství na ni má sice staré právo, ale nechápe dnešní realitu. Město by mělo patřit všem.“

Tishana se na Huatli upřeně zadívala. „Myslíš to skutečně vážně?“

„… Ano. Vrátím se do Pachatupy a vyřídím to císaři. Poslechne mě, pokud mu řeknu, že Poslové řek jsou ochotni vyjednávat.“ Pohlédla na Tishanu. „Jsou?“

Tishanin výraz byl nečitelný. Dlouze se nadechla, a přikývla. „Ano. Jsou.“

Huatli se uklonila. „Děkuji, Starší Tishano. Jistě se ještě setkáme.“

„Jistě, Válečnice-básnířko. Pomáhej ostatním vyprávět jejich příběhy.“

„Budu. Na shledanou.“

Podaly si ruce na rozloučenou, a Huatli se obrátila k odchodu. Když vycházela z věže, napadla ji myšlenka. Přešla k jedné ze zdí města, a položila ruku na její povrch, zvědavě, nejistě. Bude to fungovat?

Její mysl se rozletěla městem, a zavolala.

V odpověď se ozval trojhlasý řev, a Huatli se usmála.

Z místa, kde Huatli seděla, vypadala Pachatupa směšně maličká.

Cesta domů trvala příjemně krátce, díky délce kroků jejího nynějšího oře, a i když posledních pár chvil Huatli přemýšlela, jak z takového oře sesedne, byla šťastná, že s sebou má alespoň důkaz o probuzení Orazcy.

Zacama, Primal Calamity | Art by Jaime Jones

 

Huatli Zacamu zastavila a zdvořile ji požádala, aby sklonila hlavu. Zacama nebyla doopravdy inteligentní bytost, ale měla jakousi formu povědomí a myšlení, a dokázala se napojit na Huatlinu mysl a komunikovat s ní. Ovládat Zacamu bylo naprosto odlišné od jakéhokoli jiného dinosaura. Huatli připadalo, jako by neřídila loďku v řece, ale tok celé řeky.

Teď shlížela na své rodné město z výše jedné z hlav Zacamy, okouzlena jeho nepatrností. Vypadalo jako dětská hračka. Před Chrámem Hořícího slunce se začínal shromažďovat dav, a Zacamina pravá hlava se sklonila k zemi, aby Huatli mohla sesednout.

Rozhodně to nebylo ani jednoduché, ani ladné sesednutí. Když se konečně dostala na pevnou zem, císař už na Huatli čekal.

Vypadal rozzlobeně, když Huatli Zacamu propustila, a ta se ohromnými, zemí otřásajícími kroky odebrala neznámo kam.

„Předpokládám, že jsi nalezla Orazcu?“ otázal se nejistě císař.

Huatli se usmála. „Ano. V chrámu vám vše vypovím, císaři,“ odpověděla, hledajíc v davu Intiho.

Císař Apatzec pokývl hlavou, a stoupal po schodech do chrámu, očima stále pozoruje vzdalující se Zacamu na obzoru.

Inti stál u své matky a otce, a všichni tři se dívali na Huatli s takovým nadšením, jaké u nikoho nikdy předtím nespatřila.

Forerunner of the Empire | Art by Dan Scott

 

Pak se na ni vrhli a objali ji. Huatli se šťastně rozesmála, když se davem prodírali další a další bratranci a sestřenice, plácali ji po zádech, a objímali ji.

Sypala se na ni záplava otázek, a Huatli rudla studem. I když byla celý život zvyklá promlouvat před davem lidí, tentokrát ji naprosto zaplavily rozpaky. Nakonec v davu opět našla Intiho.

„Musím mluvit s císařem,“ řekla.

Bratranec se na ni vážně zadíval. „Vrátila ses na trojhlavém Prastarém. Ten titul ti prostě musí dát! Bez přilby od něj neodcházej, Válečnice-básnířko!“

Huatli najednou došlo, že na titul docela zapomněla.

Inti ji vzal za ramena a otočil ji ke schodům do chrámu. „Máš to v kapse, sestřenko! Jdi za císařem a řekni mu, jaká jsi hrdinka!“

Huatli se usmála, a vyrazila po schodech do Chrámu Hořícího slunce.

Když došla na vrchol, ujaly se jí stráže a odvedly ji do císařových komnat. Ta formálnost byla zarážející. Huatli si náhle nebyla jistá, co císař udělá. Co když se mu nebude líbit to, co mu řekne? Huatli tu myšlenku zaplašila. Řekne mu pravdu. Ať už se mu bude líbit, či ne.

Stráže ji otevřely dveře, a Huatli vešla do přijímacího sálu. Rytiny na stěnách zobrazovaly všechny hrdiny císařství, muže a ženy, válečníky, šamany, básníky. Huatli znala všechny příběhy o nich, do posledního.

Pravdu tvoří, kdo příběhy vypráví, zamrazila Huatli další myšlenka.

Císař Apatzec stál na vzdáleném konci síně. Huatli došla až k němu a poklekla. Pokynul jí, aby vstala a sedla si. Huatli si všimla, že na stolu před ní leží přilba Válečnice-básnířky.

„Splnila jsi úkol, kterým jsem tě pověřil,“ pronesl s pýchou v hlase císař. „Zítra na slavnosti ti bude předána oficiálně.“

Huatli pozorovala přilbu, a zachvátil ji podivný pocit.

Přilba byla ocelová, vykládaná jantarem. Byla nádherná, a byla její. Konečně, po letech studií, po všech těžkostech a přípravách. Jenže Huatli znala všechny příběhy už jako dívka, a i před dospělostí už v boji porazila tucty nepřátel. Teď dokonce mohla odejít na jiný svět, kdykoli si bude přát. Tak co by jí přinesl obyčejný titul? Může z něj vůbec získat něco víc, než teď má?

Apatzec se posadil naproti Huatli, a položil před ni šálek xocolātl. Ze svého pak upil. „Válečnice-básnířko,“ řekl, „vyprávěj mi, jak jsi objevila Orazcu.“

Huatli se nadechla a začala.

Nepokoušela se mu povědět to, co chtěl slyšet. Řekla mu pravdu.

Pravdu o Tishanině statečnosti a moudrosti, o jejich honu na upírku. Pravdu o tom, že Poslové řek netoužili po dobytí svých starých území, ale bránili svá území i území císařství před nájezdy útočníků. Pravdu o Angrathovi, o existenci jiných světů, a nakonec i pravdu o Svaté Elendě, a o její oběti pro mír. Řekla i to, že Nesmrtelné slunce nadobro zmizelo z tohoto světa, a nakonec zdůraznila, že Orazca císařství už nepatří.

„Důrazně vás nabádám, pane, abyste uzavřel dohodu s Posly řek,“ naléhala Huatli. „Ať oba naše národy spolupracují pro mír.“

Císař seděl tiše, pozoroval svůj prázdný šálek, a oči mu těkaly, jak promýšlel odpověď.

Nakonec promluvil. Pomalu a rozvážně. „Tenhle příběh zítra vyprávět nebudeš.“

Huatli polkla a přikývla. Měla tušení, že taková odpověď přijde.

Císař potřásl hlavou. „Zbývá nám pár týdnů, abychom dobyli pevnost Adanto. Potřebuji, aby tvůj zítřejší příběh byl inspirací k boji. Orazca je naše, naši lidé viděli tebe, jak se vracíš na ohromném Prastarém. Jestli jim zítra řekneš příběh o tom, jak jsi spolupracovala s Posly řek, nebudu mít dostatečnou podporu pro vojenské tažení.“

Ashes of the Abhorrent | Art by Daarken

 

V Huatlině srdci zahořel plamének vzdoru.

„Myslíte si, že je to důležité? Po tom všem, co jsem vám řekla?“

„Ty sama jsi řekla, že Mavren Fein a Řeznice maganská byly zrůdy.“

„Zrůdy, které byly ztrestány a zkroceny jejich vlastní bohyní. Až dorazíte k pevnosti Adanto, bude prázdná. Legie okamžitě odpluje na Torrezon!“

Apatzec byl neochvějný. „Bude tedy tím jednodušší území dobýt.“

„I když patřilo Poslům řek, než Soumračná legie připlula?“

„Ano,“ stále trval na svém císař. „naše říše musí růst.“

„Naše říše má teď možnost žít v míru!“

Huatli si uvědomila, že položila ruku na přilbu. Překvapeně pohlédla na císaře. Ten netrpělivě vstal.

„Slavnost bude zítra, podle plánu, ale žádný příběh nebude. Já sám rozhlásím, co se v Orazce stalo.“

Huatli byla vzteky bez sebe, a nezáleželo ji na tom, jestli si toho císař všimne. „Je právo válečníka-básníka promluvit k lidu. Nebudu mlčet jen kvůli vaší politice!“

„Budeš mlčet kvůli politice říše, Huatli. Slavnost bude zítra, podle plánu. Můžeš tu šťastnou zprávu sdělit své rodině.“ S těmi slovy se císař otočil a odešel do svých soukromých komnat.

Huatli byla dopálená na nejvyšší míru. Na chvíli pohlédla na přilbu, ale pak se otočila a vyrazila z komnaty.

Ixalli’s Diviner | Art by Lucas Graciano

Než se vrátila do kasáren, navštívila ještě strýce s tetou.

Čekaly ji tu díky, gratulace, a stůl plný masových placek se čtyřmi druhy omáček. Během jídla musela odpovědět snad na deset tisíc otázek. Strýc, teta, a všichni bratranci a sestřenice lapali po dechu, jásali, pomáhali těm mladším se ptát, ale ze všeho nejvíc poslouchali. Huatli čekala, že se budou ptát na Orazcu, ale kupodivu všechny zajímali sférochodci a jiné světy.

Nejdřív ji nevěřili, ale když Huatli zmizela, a po chvíli se opět objevila s podivným kamenem z jiného světa, byli nadšení.

Huatli pověděla, co viděla na druhé straně (prudký potok, obklopený trnitým křovím), a její strýc řekl to, co si mysleli všichni. „Nemůžeš zůstat tady jako císařův poslušný oblíbenec! Musíš vyrazit na jiné světy, Huatli!“

Všichni souhlasili, a strýc Huatli láskyplně pohladil po vlasech. Huatlin úsměv zmizel.

„Jsem Válečnice-básnířka. Musím zůstat zde.“

„Tvým úkolem je shromažďovat a vyprávět příběhy!“ odporoval s plnou pusou Inti. „Proč bys měla vyprávět příběhy odtud, když můžeš jít na jiné světy?“

Jeho slova se opět setkala s nadšeným souhlasem. Huatli se rozpačitě usmála.

Inti pokračoval, „A pokud je pravda, co císař řekl, tak už s tím stejně nic neuděláš. Tvůj osud už není vepsán do našeho světa.“

Huatli vždycky Intimu věřila víc než komukoli jinému. Zhluboka se nadechla a přikývla. „Asi si udělám výlet na týden.“

Její teta vyskočila od stolu. „Zabalím ti!“

Inti začal cpát do vaku masové placky. „Hlavně potřebuješ jídlo!“

Ale strýc a jeden z jejích nebojácnějších bratranců zaťali pěsti. „Neodejdeš, dokud ti nedají přilbu Válečnice-básnířky!“

Huatli vyhrkla, „Dají mi ji, až se vrátím!“ ale její slova zanikla ve vzrušeném překřikování celé rodiny.

Příštích několik hodin uteklo jako blesk.

Všichni Huatli objali, políbili, řekli jí, ať tu ještě chvíli zůstane, a pak zmizeli do Chrámu Hořícího slunce. Po několika hodinách se vrátili, a smějící se Inti měl přilbu na hlavě.

Druhý den ráno se Huatli rozloučila. Slíbila, že bude pryč jen týden, a i to, že až se vrátí, tak s císařem vše vyřídí. Její teta sice neplakala, ale strýc ano, a Huatli se rozloučila a objala každého člena rodiny.

Na konec si nechala Intiho. Urovnal ji přilbu na hlavě a usmál se. „Jsi Válečnice-básnířka. Tvým úkolem je sbírat a vyprávět příběhy. A nikdo netvrdí, že musí být jen tvé,“ dodal nakonec.

Huatli utáhla řemeny na batohu a usmála se. „Na shledanou! Brzy se vrátím!“

Všichni jí zamávali, a Huatli sáhla po jiskře ve svém nitru.

Před očima jí zazářilo polední slunce, a Huatli vykročila do jiného světa.

>>> Kapitola VI. — Šalba a klam >>>

 

Můžete zanechat komentář, nebo trackback z vaší vlastí stránky.

15 komentářů k “Magic Story: Pravdu tvoří, kdo příběhy vypráví”

  1. Odin napsal:

    Tento filler si mohli odpustit. Nic nove, ani nejako extra napisane. Asi jedine svetle miesto vidim v dobrom zasadeni cokolady.

    • Honza2 napsal:

      Moje řeč. A pak mě ještě trochu pobavil Angrath. Ten se zachoval přesně, jak jsem čekal.

      • kubicvak napsal:

        Za mě naopak super povídka. Jsem rád, že příběh neskončil zmizením slunce. Myslím si, že takovýhle epilog byl na místě.
        Každopádně díky, Honzo, za soustavnou kvalitní práci.

        • Honza Adam napsal:

          Já za kvalitu fakt pochválit nemohu. Smrdí to Dougem Beyerem až běda. Na to, že celí Rivals jsou o údajném boji čtyřech frakcí, jsme z něj s výjimkou šarvátky o Slunce viděli prd. A ten konec je vyloženě telegrafický, Zacama redukována na „taxíK“…
          Fatpack brožurka navíc říká, že Huatli odešla s Angrathem objevovat Multivesmír, což se nějak taky nestalo… no celkově tak za 3 a HODNĚ doufám, že Dominarii takto nezprasí..

          • Honza2 napsal:

            Já to upřímně nechápu. Vymyslí si kostru příběhu, udělají výborné ilustrace + flavor texty, v ArtBooku tohle všechno ještě znásobí… a jediné, co odfláknou, je příběh. V RIX je šest kapitol, původně bylo plánovaných pět. Proč jich neudělali deset? Proč nemohl RIX příběh začít hned, jak Ixalan skončil? Co k*va dělali od 18. října do 10. ledna? V říjnu už muselo být RIX vytištěné a hotové (karty, ArtBook, všechno). Jestli vymýšleli příběh, tak proč ho neudělali delší, jestli je tlačí čas, tak ať vydávají dvě kapitoly týdně…

            Linie Jace a Vrasky byla skvělá, ale zbytek byl uspěchaný, zbrklý, a na konci podobně jako na Amonkhetu absolutně mimo flavor z karet. I když, zrovna u Amonkhetu mě napadlo, že třeba původně chtěli, aby Stráž Bolase porazila, a Nissa pak sféru obnovila. Jenže lidi tak nadšeně čekali, že Stráž dostane na p*del, že to wizardi změnili na poslední chvíli.

          • kubicvak napsal:

            Já jsem svůj post myslel spíš tak, že jsem rád, že jsme se dozvěděli něco o dění po zmizení Slunce.
            Co se týče příběhu celého bloku a vůbec situace okolo storyline, tak jak ji okomentovali Honza Adam a Honza2, tak je to celé dost smutné a nejde s tím nesouhlasit.

            Můžu s tím já, jako jednotlivec, něco dělat? Pokud bych chtěl dát Wizardům zpětnou vazbu, jak to mám udělat? Resp. má to nějaký smysl?

          • Honza2 napsal:

            Po pravdě, nevím. Naposled byli wizardi nadšení z toho, že dřív příběhy nikdo nečetl, a teď jsou to ty nejčtenější články, ale očividně pro to moc nedělají. Jestli to chtějí mít jako třetí „médium“ (po ilustracích a flavor textech), tak do toho musí vrazit stejně peněz (lepší autory, víc autorů, víc času). Ptám se znova: proč příběh RIX nemohl pokračovat už v říjnu? Na co se čekalo 3 měsíce? Vadilo by tolik, že by tam zveřejnili obrázky budoucích karet – stejně by tam nebyly ani názvy…

          • Odin napsal:

            So zbytocnou synchronizaciou vydavania expanzii a pribehu celkom suhlasim. To by som bol omnoho radsej, aby neboli cakania na pribeh len kvoli vydaniu setu. Na druhej strane, ak by zvysili rychlost vydavania poviedok na 1 poviedku za tyzden, tak to by potrebovali omnoho viac autorov. Pevne dufam, ze tento filler bola ta jedna cast vsunuta umelo a bolo to napisane za ten tyzden a preto odflaknute. Ohladom vkladania artov, tak tam zase tazko povedat, ako dlho vopred ich dostavaju od maliarov a podla toho to aj vyzera. Ak by davali len texty, tak mi to vobec nebude vadit.

  2. Procira napsal:

    Překlad jako vždy ohromující. A příběh se také velmi vyvedl. Čekal jsem, že Huatli nějak císaře při projevu přeruší, umlčí nebo něco a vylíčí pravdu. No, ale tohle je také řešení a možná se tak s ní ještě někdy setkáme…

    Moc se těším na poslední kapitolu z této sféry a zajímá mne jak se ta vyvine, jelikož tato byla jen z Huatlina pohledu, očekával bych v poslední pohled od Poslů řek a Soumračné legie, případně snad i nějaký konflikt jastli Wizardi rozvedou, co plánuje císař. No, uvidíme…

  3. MJM napsal:

    A zlatého Beyera za Rivals of Ixalan získává…

    Ach jo, tohle byla tak hrozná nelogická nuda. Když se tam objevila Elenda, tak nějak jsem čekal nějaký konflikt. Ne „kuk, sklapnout, srazit podpatky, špatně jste to pochopili, za mnou“ a Fein a Vona… poslechnou? Co nějaký vnitřní rozpor u Feina? Nějaký větší odpor od Vony? Nepochopitelné…

    Huatli, tvl. Pochopil jsem správně, že parta jejích příbuzných se prostě sebrala a vyrazila do chrámu ukrást posvátný artefakt a ono se jim to povedlo? Artefakt v císařových osobních komnatách???
    Apatzec zareagoval předpokládatelně. A Huatli si klidně odejde, i když ví, že dojde k válce?

    Jsem jen zvědav, co bude Huatli dělat na sférách, kde nejsou dinosauři…

    • Honza2 napsal:

      To by to nesměl být Doug, a celý příběh by musel být delší (i jako celek, tedy alespoň deset kapitol). Příští kapitola má být vyvrcholení bitvy o Orazcu podle toho, jak dopadne hlasování. Já osobně se dost bojím. Z karet vyplývá masový boj všech v celém městě, jenže to je teď prázdné.

      Huatli byla zvyklá poslouchat. U ní je vzpoura už to, že si na chvilku odskočí.

      A kvůli komu myslíš, že změnili starší karty bytostí na dinosaury? 🙂

      • MJM napsal:

        Kdo o ní bude probíhá bojovat? Pirátům odešli hlavní kapitáni, upíři dostali za uši a mamka si je vede domů, zbývá císařství a Heraldi, kde Kumena je nejspíše ze hry a Tish očekává spolupráci… No, sdílím tvé obavy.

        Huatli bohužel pro nedostatek prostoru nepřišla prakticky žádným osobním vývojem a zůstala tak plochou naivkou. Škoda, ta postava měla ohromný potenciál pro, možná trochu klišoidní, ale v rámci žánru v pohodě. Mrzí mě to.

  4. molt napsal:

    „Konec dobrý, všechno dobré.“ Jen povídka za moc nestojí. Z pohledu Huatli mi to hodně připomíná schéma pohádky. Zlí upíři svěsili ocasy a vzdali se, vítězný Hloupý Honza (Huatli) se vydá (skoro s rancem na zádech od své tety) do světa… Tohle je snaha zacílit na hráče ve věku 5-8 let?

    • Honza2 napsal:

      Obávám se, že dnešní „cílová skupina“ je sice starší, ale typově odpovídá.
      Kdyby všechny kapitoly byly jako „Shořet“, nebo „Zkáza, k níž zrozeni jsme byli“, asi by to nezpracovali. Bohužel to vidím i u syna ve škole. On čte dobře a hodně, ale pro většinu jeho spolužáků by byl i Čtyřlístek moc…

Zanechte odpověď