Magic Story: Návrat na Dominarii, 9

RealmsUncharted

Chandra, Jaya, i Karn zažijí horké chvíle, a Chandra se pokusí Jayu přemluvit, aby ji poskytla pomoc, kterou, jak teď chápe, vždy potřebovala. Volný překlad flavor článku ze stránek WotC.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Návrat na Dominarii

Kapitola IX.

Magic Story

Martha Wells

9. 5. 2018

<<< Kapitola VIII. <<<

 

Chandra přecházela sem a tam a mávala rukama. „Děláte si legraci? To jste celou tu dobu lhala? Proč?“ Okolí bylo pokryto hromádkami doutnajících stromů a rozbitých automatů, vzduch čpěl kouřem. Chandra se ostře zadívala na Luti. Nebo na Jayu. „Proč jste mi to udělala?“

„Svět se netočí jen okolo tebe, Chandro.“ Jaya se tvářila k zešílení klidně.

Chandra zuřila. Měla sto chutí něco zapálit, ale ten poslední zbytek sebeovládání jí radil, že by to byl velmi špatný nápad. „Tak co jste dělala v Keralu?“

Jaya se tvářila pobaveně. „Věř tomu nebo ne, nepřišla jsem tam pro tebe. Znala jsem to tam už roky předtím, než jsi poprvé dorazila.“

Chandra se zatvářila vzdorně. „Předstírala jste matku Luti. Proč?“

Jaya si povzdechla. „Kdysi dávno jsem se na Regathu dostala poprvé. Pomohla jsem tam pár lidem, opila se, mluvila až příliš, očividně předvedla pár pyromantských kousků, a pak odešla. Za dvě stě let jsem se vrátila a zjistila jsem, že mě uctívají jako bohyni.“ Založila si ruce. „Přiznávám, bylo to trochu trapné.“

Karn pohlédl na Chandru a Jayu a usoudil, že následující rozhovor není pro jeho uši. Otočil se a zamířil ke kráteru, následovaný přeživšími automaty.

Chandra se chytila za hlavu a snažila se nevyškubat si zoufalstvím vlasy. „Ale proč jste se vrátila? Proč jste se v Keralu vydávala za někoho jiného?“

„Nechtěla jsem se stát uctívanou bohyní, ale musela jsem se přece ujistit, že moje víra nebude časem překroucená!“ řekla Jaya tak, jako by šlo o jasnou věc. „A kromě toho jsem jim dlužila trochu vedení. Odkud myslíš, že se v klášteře pořád braly ty ‚dávno ztracené svitky Jayi Ballard‘?“

Chandře spadla čelist.

Jaya se rozesmála. „Netvař se tak.“ Pak si povzdechla a zvážněla. „Cítila jsem vinu. Už tehdy jsem nechtěla, aby mě brali tak vážně, a po těch letech mě měli za bohyni. Ale líbilo se mi, co dělali, jak pomáhali mladým pyromantům. Za tu dobu jsem zestárla o šedesát let, a zatoužila jsem na sklonku života udělat něco přínosného.“ Pohlédla na Chandru. „Dovedeš si představit, jak náročné je pomáhat mladým? Jsou netrpěliví, bezhlaví, neposlouchají…“

Chandra pomalu vydechla. Pořád byla naštvaná, ale tohle alespoň znělo rozumně. A ani si nebyla jistá, co by ona dělala na Jayině místě. Já bych sama sebe nezapřela, pomyslela si kysele. Byla si jistá, že ne, i když být uctívána jako bohyně by nejspíš nevydržela. Jí stačila ta chvilka v roli představené kláštera.

Abbot of Keral Keep | Art by Deruchenko Alexander

 

Ale na tom možná ani nezáleží. Její plán zatím vychází. Našla Jayu, a teď ji poprosí o pomoc. „Dobrá, takže… chápu, proč jste to udělala, většinou. Odpouštím vám.“ Podala jí brýle, i když to teď bylo spíš symbolické gesto. Jaya si je přece mohla během těch let kdykoli vzít. „A teď mi poraďte, jak být mocnější pyromantkou.“

Jaya si vzala brýle, a výraz její tváře ztvrdl na kámen. „Tak to rozhodně ne.“

Příští ráno se Chandra vzbudila ve svém malém stanu u vzdálenějšího okraje kráteru. Na chvilku si myslela, že je ještě na cestě horami, plná naděje na shledání s Jayou Ballard, ale pak si uvědomila, kde je, a co se stalo. Zabořila obličej do dlaní a rezignovaně zavyla.

Celý včerejší den strávila hádkou s Jayou. Snažila se jí říct o Nicolu Bolasovi a o tom, jak potřebuje víc síly, aby ho mohla porazit. Jayu to ani v nejmenším nezaujalo, a ještě navíc vynadala Chandře, že měla zůstat se svými přáteli. „To jste už říkala v klášteře, když jsem brala ty brýle,“ namítla Chandra. „Když jste předstírala, že jste Matka Luti.“

„Přesně, když jsi na mě křičela a vzápětí zmizela,“ zpražila ji Jaya pohledem, který byl s to Chandru rozdrtit na prach. „Nebo to bylo jindy, cos na mě křičela a pak zmizela? Stalo se to tolikrát, že už mi to splývá!“

Pak se Chandra opět rozkřičela a Jaya ji ignorovala. Na Jayina poslední slova už Chandra nedokázala reagovat, „Když jsem byla Matka Luti, považovala jsi mě za starou a zbytečnou. A teď, když jsem Jaya Ballard, mi najednou budeš naslouchat?“

Chandra už byla unavená, ale nedokázala to vzdát. Nevěděla, co jiného dělat. Musím ji přesvědčit, aby mi pomohla, pomyslela si. Jiná možnost není. Možná dnes změní názor. Chandra se vyhrabala ze stanu do jasného rána. Temně zelený les obklopující kráter byl klidný, ale stíny, které stromy vrhaly, se zdály hrozivé. Spálené zbytky stromů už přestaly doutnat, a pach popela vítr už odvál. Jaya stála na opačné straně kráteru, čelem k lesu, a držela hlídku.

Karn stál opodál na okraji kráteru, který se zdál hlubší než včera. Někteří z automatů drželi hlídky na druhé straně údolí, ale většina jich byla v kráteru a prohrabávali se svýma lopatkovitýma rukama hloub a hloub. Museli pracovat celou noc; Jaya vyčarovala několik ohnivých koulí, které se vznášely nad nimi a ozařovaly celý kráter. Jak Chandra kráčela po jeho okraji, všimla si, že je plný podivných rozbitých kovových trosek a velkých kamenů.

Karn ji pozoroval, v kovové tváři rozvážný výraz. „Jste v pořádku?“ zeptal se. Jeho hlas byl hluboký a zněl, jako když někdo mluví uvnitř kovové místnosti.

„Jistě, já jen…“ Chandra pokrčila rameny.

„To takhle křičíte každý den?“ poznamenal jízlivým tónem.

Chandra sebou škubla. Pro Karna asi včerejšek nebyl příjemný den, strávený uprostřed hádek a obviňování. „Omlouvám se. Asi nebylo moc příjemné pracovat s tím vším křikem okolo.“ Mimoděk kopla do hromádky hlíny. „Co tu hledáte?“ Včera byla tak zaměstnaná hádkou s Jayou, že se ani nezeptala.

„Cylix,“ řekl jí. „Vytvořil jej Urza jako zbraň proti Phyrexianům. Chci ho vzít na Novou Phyrexii a odpálit jej.“

„Takže je to něco jako bomba? Velká bomba?“

„Velká bomba, přesně tak.“

Chandra se zadívala na Jayu, stojící na hromadě hlíny. „A Jaya vám pomáhá?“

„Ano, chrání nás před útoky Multaniho. On i ve spánku cítí, že Cylix někdo odkrývá, a bojí se. Z dobrého důvodu ovšem; tehdy mu způsobil strašné rány.“ Karn se zadíval k lesu, kde listoví ševelilo v ranním větříku. „Nechce, aby byla Dominarie znovu zraněna, ale až se probudí, pochopí, že chci Cylix vzít ze sféry pryč, abych ukončil phyrexijskou hrozbu.“

Nature’s Spiral | Art by Florian de Gesincourt

 

To znělo důležitě, a Chandra nechtěla rušit. „Musím si promluvit s Jayou.“

Karn se na ni zadíval se zdviženým obočím. „Zase?“

Chandra se kousla do rtu. „Musí změnit názor. Potřebuji někoho, kdo mě naučí tajemství být mocnější pyromantkou. Trvalo mi dlouho, než jsem to pochopila, ale teď je mi to jasné.“

Karn si povzdechl. „Chápu. Hodně štěstí.“

„Díky.“ Chandra obešla kráter až ke kopečku hlíny a vyšplhala se k Jaya. Ta si jí ani nevšimla.

Chandra se poškrabala na hlavě a začala. „Podívejte, já asi nechápu, proč mi nechcete pomoct. Přece jste to chtěla celou tu dobu.“

Jayin pohled byl chladný. „Přesně. Měla jsi víc šancí, než dokážu spočítat.“ Potřásla hlavou jako někdo, kdo už definitivně domluvil. „Byla jsem jako ty, Chandro. To proto jsem ti chtěla pomoci, ale nejspíš jsme si až příliš podobné. V klášteře jsi řekla, že mou pomoc nechceš. A já nic nenabízím dvakrát.“

„Ano, ale…“ Chandra se zarazila. Tehdy si myslela, že Chandra je Luti, stará a zbytečná, přesně, jak Jaya včera poznamenala. Zvorala jsem to, pomyslela si. Kdyby Luti naslouchala a nebyla tak netrpělivá, Jaya by jí teď neměla plné zuby. „Ale já vaši pomoc opravdu potře—“

Jaya se naštvaně otočila na Chandru. „Včera jsem ti už všechno řekla. Žádné tajemství není. Aby ses stala mistrem, musíš vědět, co chceš, znát sama sebe. A ty nemáš ani tušení, co chceš.“

„Chci zabít Bolase.“ řekla Chandra vzdorně.

„Tak proč jsi tady, a ne se svými přáteli?“ Jayin hlas byl už zdeptaný. „Tak naposledy, Chandro—“

Náhlý hlasitý praskot je obě přiměl otočit se. Karn, stojící na opačné straně kráteru, se otočil také a skočil přímo dolů. Jaya seskočila s hromady a rozeběhla se podél okraje. Chandra za ní.

Dole v jámě automati přestali pracovat a postávali okolo popraskaného kamenného kvádru, částečně zakrytého hlínou a štěrkem. Když Karn dorazil, rozestoupili se.

Karn poklekl a opatrně odstraňoval úlomky kamenů, pak se sehnul a opatrně něco čistil. Po chvíli se narovnal, vzhlédl k Jaye, a kývl.

„Našel Cylix.“ Jaya vydechla, ale Chandra žádnou úlevu necítila.

„To ej dobře, ne?“ řekla zmateně. „To je bomba, co ji vezme na jinou sféru a zabije tam Phyrexiany, ne?“

„Jo.“ Jaya, stále sledující Karna, potřásla hlavou. „Každý, s kým jsem mluvila, si myslí, že Phyrexiané už nejsou hrozbou, ale… On to musí udělat. Jen bych si přála, aby nemusel.“

Chandra se zamračila. „Zničili celou sféru, tak proč by jejich zničení mělo být špatné?“ Problém mezisférových hrozeb byl ten, že ve chvíli, kdy jste si uvědomili nebezpečí, bylo většinou pozdě. Ostatně na Amonkhetu to podle toho dopadlo.

„Protože to znamená, že se tam Karn bude muset vrátit,“ ušklíbla se Jaya. „A to může skončit katastrofou ze spousty důvodů.“ Pak vzhlédla a vytřeštila oči. „Sakra! Karne, jdou sem!“

Chandra vzhlédla a spatřila vlnící se řadu stromů. „Nesnáším je,“ zamumlala. Vypadalo to, že je jich tentokrát mnohem víc.

Stromy vstávaly, jak ty obří, tak ty pavoučí malé. Řítily se ke kráteru v zuřivé vlně listí a větví. Automati se vyšplhali ven z kráteru, ale bylo jich příliš málo na to, aby se dokázali bránit. Karn se stále snažil dostat Cylix zpod kamenného kvádru. Musí pro něj získat čas. „Jayo, vezměte si tuhle stranu, já jdu tam!“ křikla Chandra.

Jaya odběhla, a Chandra se vrhla na opačnou stranu. Když se dostala na správnou vzdálenost, zapřela se nohama, nadechla se, a vypustila příval ohně.

Spálila první vlnu stromů, a pak vyslala ohnivé střely přes jejich hořící koruny, aby zapálila ty za nimi. Z opačné strany kráteru slyšela Jayu, která zasáhla útočníky přesně cílenými střelami. Koutkem oka spatřila, jak se automatům podařilo dostat se z kráteru, a teď útočí na stromy a lámou je na třísky.

Ale stromů přibývalo. Víc a víc. Zoufale se snažily dostat se ke Karnovi a k Cylixu. Jestli se dostanou až k němu, roztrhají ho na kusy. Chandra udržovala příval ohně, soustředila se na svou moc a bojovně křičela, dokud neměla hrdlo v jednom ohni. Celé údolí se naplnilo ohněm a dýmem.

Chandra’s Outburst | Art by Yongjae Choi

 

Nakonec už žádný útočník nezbyl a Chandra si mohla otřít pot z čela.

Když se dým rozptýlil, spatřila všude okolo rozbité kusy Karnových automatů. Vypadalo to, že nikdo nezbyl. Jayu útočníci zatlačili blíž, a teď stála jen kousek od Chandry. Chandra si uvědomila, že ustupovala také, teď byla jen několik kroků od okraje kráteru. „Kde je Karn?“ zavolala na Jayu. „Musíme se odsud dostat!“

Jaya v dýmu přimhouřila oči. „Ztratila jsem ho. Doufám, že není na kousky — a sakra, to jsme zrovna potřebovali!“

Chandra se otočila. No nazdar, pomyslela si.

Nad baldachýnem lesa se tyčil obr, stvořený z kořenů a větví, a jeho oči a ústa zářily zlověstným, žlutým světlem. Jeho hlava byla ostnatá, jako rohy, nebo snad zbytek koruny. „Co to je?“ zeptala se Chandra.

„Multani. Nebo to, co z něj zbylo,“ řekla Jaya pochmurně. „Karne, sakra, kde jsi?“

Jedna hromádka spáleného dřeva poblíž kráteru se otřásla a vynořil se z ní Karn. Držel něco v ruce, a jeho tělo bylo pokryté hlínou a drtí. Když pohlédl na Multaniho, jeho výraz nebyl hněvivý, ani ustaraný. Byl smutný. „Stále není sám sebou. Jinak by nám nikdy neublížil.“

Multani se prodral lesem a vstoupil na otevřenou spálenou zem. Z lesa okolo se začaly vynořovat další stromy. „Dokážeme ho zadržet!“ křikla Chandra.

Ancient Animus | Art by Titus Lunter

 

„Budeme muset.“ Jaya byla odhodlaná. „Připrav se.“

Pak se Multani zarazil. Chandra se zamračila, připravuje se snad na útok? Ale Multani se nepohnul. A ani žádný jiný strom. Chandra udělala opatrný krok vpřed. „Na co čeká?“

Jaya se pomalu napřímila. Sundala si brýle a pozorně se zadívala na Multaniho. „Podívej se na les. Je zmrzlý.“

Karn svraštil obočí. „To je časová magie.“

„Huh?“ vyhrkla zmateně Chandra. Pak si uvědomila, že listí a větve lesa se stále chvějí ve větru, ale Multani a oživlé stromy se ani nepohnou. Jaya měla pravdu; jsou nehybní. Pak na ně padl stín. Chandra vyděšeně vzhlédla.

Nad hlavami se jim vznášel dlouhý, štíhlý tvar, připomínající loď. Ne, byla to loď. Létající.

Jaya opět vyšplhala na hromadu hlíny a prohlédla si loď. Chandra přiběhla za ní. Na přídi spatřily muže v modré róbě s napřaženýma rukama, očividně kouzlícího mocné kouzlo. Karn vše pozoroval s ohromeným výrazem. „Ta loď je Weatherlight. A ten muž Teferi.“ Potřásl hlavou. „Tak tohle jsem nečekal.“

„Časový mág s přesným načasováním.“ usmála se Jaya.

„Ano, ale kdo je—“ začala Chandra. Pak se někdo nahnul přes brlení lodi a hodil jim žebřík. Vzápětí ho poznala. „Gideone!“ divoce zamávala. „Co tu děláš?“ Liliana stála za ním, ve tváři znudění.

„Chandro?“ zavolal Gideon. „Rychle, na palubu. Teferi to kouzlo dlouho neudrží!“

Jaya chytila konec žebříku a podala ho Chandře. „Až po tobě.“

Ale Chandra pohlédla na Multaniho. Karn říkal, že je ještě mimo sebe, že by nic takového při plném vědomí nikdy neudělal. Nechtěla ho nechat takhle. A náhle si uvědomila, že ví, co dělat. „Ne. Vy jděte. Já tu musím něco napravit.“

„Napravit?“ zeptala se udiveně Jaya. „Jak?“

„Tak, jak mě někdo naučil.“ Chandra seběhla z hromady hlíny. Nebyla si jistá, jestli dokáže pro jiného to, co Nissa dokázala pro ni, ale stálo to za pokus. Nebylo fér, aby tu nechali Multaniho takhle. „Musím mu dát šanci.“

Kličkovala mezi hromadami třísek a kusy hlíny a kovu, dokud nedošla přímo k Multanimu. Nevěděla, kolik času má, jak dlouho vydrží to časové kouzlo, ale nemohla si dovolit pospíchat. „Vím, že mě slyšíš,“ řekla. „Vím, že nechceš být takový, nechceš působit ostatním bolest. Nejsi takový. Představ si vodu. Klidnou, chladivou vodu. Jak tě omývá. Tvou kůru, tvé větve a listí. Jsi světlo, lucerna, vznášející se nad hladinou.“

Stačilo Nissina slova vyslovit, představit si je, a Chandra se sama cítila klidnější. Chybí mi, a nevím, jestli ji někdy ještě uvidím. Chandra si představila lucernu vznášející se nad hladinou, a její rozbouřené emoce se klidnily do chladivého smutku. Vzpomněla si na Jayu a na to, co říkala o jejím pravém já, a dodala, „Vím, že nechceš nikomu ublížit. Ponoř se do vody, najdi sám sebe. Vzpomeň— vzpomeň si, kdo jsi…“

Čas se zpomalil, a Chandra jako by zpomalila s ním. Po dvou dnech strávených hádkami s Jayou a bojem s oživlými stromy to byla úleva. Pak si uvědomila, že i Multani se mění.

Popelavě šedá kůra tmavla, okolo jeho paží a dlaní rašily nové zelené výhonky, které rostly a stoupaly vzhůru, aby ozdobily jeho korunu v záplavě různobarevných květů. Zlověstné žluté světlo jeho očí a úst zmizelo a změnilo se v temně modré, a Chandra by přísahala, že v něm spatřila uvědomění. Oživlé stromy okolo se opět nořily kořeny do země.

Multani, Yavimaya’s Avatar | Art by Ryan Yee

 

Chandra ustoupila, jen pro případ, a pak zavolala přes rameno. „Pusťte ho!“

Cítila zaváhání, a pak se přes ni přehnal vítr, jako kdyby byla uvězněná v čase i ona. Multani sklonil hlavu a pohlédl na ni, pak na Karna. „Nalezl jsi Cylix,“ řekl. Jeho hluboký, tichý hlas zněl jako vítr ševelící listovím.

Karn se postavil vedle Chandry. „Vezmu jej na Novou Phyrexii. Nikdy už neublíží Dominarii, přísahám.“

Multani se uvolnil. Oživlé stromy už zapustily kořeny okolo kráteru, jako kdyby tu odjakživa rostly. Pak se Multani zadíval na Weatherlight a trochu se zamračil. „To je Molimovo semínko?“

„Kdo je Molimo?“ zašeptala Chandra.

„Jiný stromový elementál,“ odpověděla Jaya, objevivší se za Chandrou. „To byla skvělá práce,“ dodala.

Chandra se zakřenila. „To mě naučila jedna kamarádka.“ Zaváhala. Poté, co uklidnila Multaniho, se cítila i sama klidná a všechno teď viděla v jiném světle. K Matce Luti se chovala hrubě a přezíravě, byla netrpělivá a bezhlavá jako všichni mladí pyromanti v Keralu. „Nechci se s vámi hádat. Chovala jsem se k vám hrozně a rozumím, proč mi nechcete pomoci. Myslím, že bych nechtěla pomoct ani sama sobě. Ale doufám, že budeme alespoň přátelé.“

Jaya ji pozorovala, a pousmála se.

„To bylo úžasné, Chandro!“ vykřikl Gideon shora. Něco říkal Lilianě, Chandra neslyšela co, ale zato slyšela Lilianinu odpověď: „Úžasné bude, když vyleze po tom zatraceném žebříku dřív, než tu umřeme stářím.“

„Tohle jsou mí přátelé,“ vysvětlila Chandra Jaye a Karnovi. „Co tu děláte?“ zavolala nahoru.

„To samé, co jsme dělali, když jsi utekla,“ prskla Liliana. „Plánujeme zabít Belzenloka.“

„Já neutekla! Já jsem—“ Chandra zaváhala.

„Přišla za mnou, abych jí pomohla zlepšit se,“ zavolala Jaya. Pak ukázala po stále doutnajícím okolí. „Trochu jsme tu cvičili, jak vidíte.“

Chandra se otočila k Jaye. „Opravdu? Myslíte to—“

Jaya ji poplácala po rameni. „Ano, vážně. Ještě nás čeká spousta práce, ale to cos udělala pro Multaniho mi ukázalo, že v tobě něco je. Pojď, jdeme odsud.“

Forest | Art by Titus Lunter

 

Když se obě pyromantky a Karn vyšplhali na palubu, Jhoira předala Tianě kormidlo. „Musím teď o něčem přesvědčit dva tvrdohlavé berany a nejspíš to bude chvíli trvat.“

„Tak to hodně štěstí,“ popřála jí Tiana.

Jhoira sešla dolů do kajuty. Karn stál stranou od ostatních sférochodců. Jhoira ho znala dost dobře na to, aby poznala z držení jeho těla, jak je nesvůj. Přemýšlela, jaké to pro něj musí být, znovu být na Weatherlight. Teferi zamířil hned k němu. „Karne, starý příteli!“ poplácal ho po rameni s kovovým zazvoněním. „Jsme rádi, že jsi tu s námi!“

„Jsem rád, že jsi dorazil—“ začal Karn.

„V pravý čas,“ přerušil ho Teferi.

Karn si povzdechl. „Vůbec ses nezměnil.“ Pak se otočil a spatřil Jhoiru.

Usmála se. Gideon s ostatními odešli dolů do kajuty, a Jhoira čekala, až budou z doslechu. „Je to dlouho,“ řekla.

Karn váhavě vykročil. „Jhoiro, musím ti říct—“

„O Venserovi. Vím.“ Došla k němu a položila mu ruku na rameno. „Ajani Zlatohřívý mi to řekl. Teferi to taky ví.“

Karn chvíli mlčel. „Lituji… nechtěl bych, aby se pro mě obětoval.“

„Bylo to jeho rozhodnutí,“ řekla Jhoira pevně. Tím jediným si byla jistá.

Karn se váhavě díval na Jhoiru a Teferiho. „Takže jsme zpátky na Weatherlight. Co budeme dělat?“

Weight of Memory | Art by Eric Deschamps

 

„Nejdřív zničíme Belzenloka, potom Kabal,“ řekla Jhoira. „Proto jsem Weatherlight opravila a najala posádku. Ale pro vás dva tu mám v plánu ještě něco.“

Teferi se s úsměvem opřel o hůl. „Nepřekvapuješ mě. Vždycky jsi měla plán.“

„Já mám Cylix, abych zničil Novou Phyrexii.“ Karn zvedl vycpaný vak. „To je můj plán.“

Jhiora nebyla překvapená, že Karn se stále snaží zničit Phyrexii. Kromě jiného se jedná o odplatu za Vensera. „A je to dobrý plán, ale ještě předtím byste měli pomoci zabít Nicola Bolase.“

Teferi zdvihl obočí. „Karn může, ale já ne. Zapomněla jsi, že už nejsem sférochodec. Pokud tedy Bolas nepřijde sem…“ Zmlkl, když Jhoira vytáhla přívěšek a otevřela jej. Teferi vytřeštil oči.

„Nikdy bych nezapomněla,“ řekla vážně. Silokam v přívěšku se odrážel v Teferiho očích. Okamžitě ji poznal, cítil ji.

Karn se naklonil, aby se podíval. „To je tvá jiskra?“

Teferi se zamračil. „Jak?“

„Manovým vrtem.“ Podala mu přívěšek. „Vezmeš si ji?“

Teferi stiskl rty a ustoupil. „Víš, co ode mě chceš, Jhoiro?“

Jhoiru nezastrašil. Věděla, že to nebude snadné. „Opravdu? Není to to, co chceš?“ Teferi potřásl hlavou a odvrátil zrak. Jhoira se dopálila. „Víš, co bych za to dala já?“

Teferi na ni pohlédl se smrtelně vážným výrazem. Jhoira se ostře nadechla. „Je to dar. Nezahazuj ho.“

Teferi chvíli mlčel. „Promyslím si to,“ řekl nakonec. Vydechl, ale pak se usmál. „Ale teď jsme tu tři staří známí, co si toho musí spoustu říct.“

Jhoira nic nenamítala. Znala ho. Vůbec se nezměnil.

Zatímco Weatherlight letěla nad Yavimayou, Gideon Chandře vysvětlil vše o jejich plánu a o tom, co se zatím stalo. Seděli společně s Lilianou a Jayou okolo stolu v kajutě pod můstkem. Když skončili, Chandra se zeptala, „Ale zatím neznáte způsob, jak Belzenloka zabít bez Závoje, ano?“

„Neřekl ti o Černomeči,“ zpražila ho Liliana pohledem. „Meč, co zabil praotce draků, ale Gideon si očividně nechce umazat ruce.“

Chandra pohlédla tázavě na Gideona, který jízlivě odpověděl, „Protože ten meč vysává duši.“

Blackblade Reforged | Art by Chris Rahn

 

Chandra se otřásla, ale řekla, „Je to démon, Gideone. Viděli jsme, co démoni dokážou.“

„Přesně,“ naléhala Liliana. Jaya vypadala, že přemýšlí, bradu opřenou o dlaň, a mlčela.

Gideon zaváhal. Nechtěl se hádat, ne teď, když se Chandra vrátila a dokázali celkem rozumně probírat možnosti. Měli spojence, strategii, v podstatě všechno, co potřebovali na zabití Belzenloka. Kromě zbraně. „Nemůžu—“ začal.

Náhle se ozvalo zahučení přemístěného vzduchu, pak zablesklo modré světlo, a v kajutě se objevil někdo další.

Gideon vyskočil ze židle a popadl meč. Jaya už byla na nohou, Liliana se přitiskla zády ke zdi, kouzlo připravené, a Chandra vyskočila na stůl, vlasy v plamenech. Pak Gideon ztuhl, protože aetherovou stopu poznal ještě dřív než tvář příchozího. „Jaci!“

Dveře kajuty se otevřely a dovnitř vtrhli Teferi, Jhoira a Shanna, zbraně a kouzla v pohotovosti, a za nimi Arvad, Karn, a Raff. „Všechno je v pořádku! Je to přítel!“ vykřikl Gideon.

Teferi si protřepal prsty a ustoupil, očividně rozladěný. „Příště by měl zaklepat.“

Shanna zavolala přes rameno, „Je to v pořádku, Tiano!“

Gideon se otočil k Jacovi. „Jak jsi nás našel? Neměl bys být schopný sféroportovat do pohybujícího se objektu.“

Jace se vesele zazubil. „Gideone! Neumřel jsem!“

„A kdes byl?“ zeptala se Liliana s nevěřícím výrazem. „Jsi v pořádku?“

„Jo, a co máš se šaty?“ seskočila Chandra ze stolu.

Jace si je všechny prohlédl, a jeho veselý výraz náhle zvážněl. „Tahle loď za sebou zanechává aetherovou stopu, přesně jako sférochodci. Vaše stopy byly u Dominarie u sebe, takže jsem myslel, že vás tu najdu všechny. Musel jsem jen propočítat výšku a rychlost. Bylo to obtížné, ale dalo se.“

Ostatní ztichli. Teferi tázavě pohlédl na Jhoiru. Pak se ozvala Jaya. „To má být ten knihomol? A proč má na sobě plavky?“

„To je Jace,“ představil ho Gideon, „člen Stráže.“ Ukázal na ostatní. „To jsou naši noví spojenci. Společně se chystáme zabít Belzenloka.“

Jace kývl na pozdrav. „Omlouvám se, že jsem sem tak vpadl, ale mám důležité poslání. Musím vás varovat. Ajani chce shromáždit co nejvíc sférochodců, ale Bolas má na sférochodce připravenou past.“

Gideona zamrazilo. „Past?“

Jacův výraz byl pochmurný, když vysvětloval podstatu Bolasova plánu s Nesmrtelným sluncem a Věčnými. „Musíme okamžitě jít — Ajani a ostatní jsou v nebezpečí.“

Raff zašeptal Jhoiře, „Chce, aby šli tam, kde je ta past? To je to samé jako se do ní chytit, ne?“ Shanna ho zasyknutím umlčela.

„Půjdeš s Chandrou se mnou?“ dožadoval se Jace.

„A co já?“ zamračila se Liliana.

Gideon sice něco takového čekal, ale tu změnu v chování nevycítil. „Jestli je to pravda, potřebujeme Lilianu.“

Jacův výraz ztvrdl. „Nerozumíš tomu. Lilianě už nemůžeš věřit.“

„Ale může!“ protestovala Liliana, spíš udiveně než uraženě.

A to jsem si před chvílí myslel, jak klidně dokážeme promýšlet plány, pomyslel si kysele Gideon. Pak pokračoval, snaže se o klidný výraz, „Já jí věřím, Jaci. Musíme zničit Belzenloka, a jsme schopní zaútočit na Pevnost. Musíme to udělat, nejen kvůli Lilianě. Belzenlok ohrožuje celou Dominarii.“

„Souhlasím, že musí být zabit, ale ne teď. Můžeme ho zabít poté, co se zbavíme Bolase. Pak budu moci jít s vámi.“

„Jaci, tohle nepůjde,“ řekla unaveně Liliana. „S mou oslabenou mocí vám nepomůžu. Skončíme stejně jako na Amonkhetu, nebo i hůř.“

Liliana’s Defeat | Art by Kieran Yanner

 

Jace si ji ani nevšímal. „Musíš vědět, že lže, Gideone. Nebo tebou manipuluje, neříká ti všechno. Potřebuji tvou pomoc.“

Gideon věděl, že Jace nelže, ale ten plán promýšlel už dost dlouho, a snažil se promluvit tak klidně, jak mohl. „Jaci, máme plán, máme závazek ke svým spojencům, a jsme připraveni Belzenloka zabít. Svoje chyby na Amonkhetu nehodlám zopakovat. Až se s Bolasem setkám znovu, Liliana bude zase mít svou plnou moc, a jako nekromantka bude schopná zničit jakoukoli nemrtvou armádu, co proti nám pošle.“

Teď už byl Jace očividně rozladěný. Obrátil se k Chandře. „Chandro, půjdeš se mnou alespoň ty?“

Chandra pohlédla na Jayu, která je upřeně pozorovala, a pak na Gideona. „Můj plán… nebyl tak dokonalý, jak jsem myslela, ale teď mám šanci získat to, co potřebuju. Naučit se víc o sobě. Musím zůstat tady.“

Jace rezignovaně vydechl. Ustoupil, a obalilo ho namodralé světlo. Pak naposledy pohlédl na Lilianu, a v tom pohledu nebylo ani za mák vlídnosti. „Nebuď hlupák, Gideone. Jako jsem byl já.“ A pak ve víru modrého světla zmizel.

Dlouho bylo ticho. Pak se ozval Raff. „To jsou všichni sférochodci takoví?“

Teferi si odkašlal, vzal Raffa za rameno a odvedl ho nahoru na můstek. „Víš, kdybys nás byl zažil za starých časů, to jsme byli mnohem zajímavější.“

Ostatní odešli za nimi, Jaya při odchodu na Chandru pochvalně kývla. Gideon s Chandrou a Lilianou osaměli. Liliana si sedla a zabořila tvář do dlaní.

Gideon přemýšlel, co říct, ale napadaly ho jen prázdné fráze. Po chvíli se Chandra opřela o stůl. „Takže máme asi naspěch,“ řekla.

„Má pravdu,“ Liliana vzhlédla ke Gideonovi. „Říkal jsi, že máme všechno. Takže jsi ochoten použít Černomeč?“

Gideon zaváhal. Byl to požírač duší. Tedy ne že by Belzenlok nějakou měl. Ale nebyl čas promýšlet jinou možnost. Každé vyčkávání ohrožovalo ostatní sférochodce, které shromáždil Ajani, a posilovalo Kabal na Dominarii. „Pokud ho v Pevnosti najdeme, použiju ho,“ řekl nakonec.

Čekal, že se Liliana zatváří triumfálně, ale byla zamlklá a unavená. „Díky,“ řekla jen. „Za tohle…“ sklopila zrak, očividně po dlouhé době v rozpacích. „Za… všechno.“

Gideon se usmál. Od kohokoli jiného by to znělo nevrle, ale pro Lilianu bylo dost těžké to vůbec vyslovit. „Není zač.“

Teferi později našel Jhoiru na můstku. Sedl si naproti ní a díval se z oken. Slunce nad Yavimayou zapadalo, blížili se k pobřeží. Po chvíli ticha se ozvala Jhoira. „Kdybych mohla, dala bych ti na rozhodnutí mnohem víc času.“

„Čas není problém,“ usmál se Teferi. „Čas není nikdy problém.“

Usmála se. „Pro tebe.“

Pohlédl na zapadající slunce, které vzdálenou mořskou hladinu zalévalo rudým zlatem. „Vědí tví noví přátelé, že jsem s Bolasem bojoval?“

„Ne. A když jsem se rozhodla vrátit ti tvou jiskru, ani mě nenapadlo, že potkám sférochodce, kteří se s ním chtějí utkat. To jsem v plánu neměla.“

„No, nejspíš je to osud, který se uzavírá.“ Teferi pomyslel na Kwendeho, jednoho z mnoha, kteří toužili ho zabít kvůli Zhalfiru. Kwende nesl břímě pomsty za ztrátu země, kterou neznal, za místo, které Teferi chtěl jen chránit. Teferi sám sobě přísahal, že Zhalfir vrátí, aby napravil to, co jako mladý způsobil. Odmítnout jiskru by bylo přesně tak sobecké, jako tehdy odfázování Zhalfiru. Povzdechl si a nastavil dlaň.

Jhoira se usmála. „Nevím, co budoucnost přinese, a možná toho budeme oba litovat. Ale je to zbraň, kterou budeš potřebovat.“ Stáhla si medailon z krku a vložila ho Teferimu do dlaně. „Vítej zpátky.“

Opt | Art by Tyler Jacobson

 

>>> Kapitola X. >>>

 

Můžete zanechat komentář, nebo trackback z vaší vlastí stránky.

14 komentářů k “Magic Story: Návrat na Dominarii, 9”

  1. Daevin napsal:

    Chápete tu Jacovu averzi vůči Lilianě? Já si nějak nevzpomínám, že by na Ixalanu došel ohledně ní k nějakému prozření.

    • Honza2 napsal:

      Opravdu? Vzpomněl si přece na všechno. A nejenže si vzpomněl, taky to i správně pochopil 🙂

    • Father Luti napsal:

      Na konci HOU sa Liliana dobrovoľne vzdala a odišla z boja proti Bolasovi. Tam už síce tuším Jace nebol ale mohol to vidieť v Bolasovej mysli keď videl aj plány na útok na Ravnicu

      • Daevin napsal:

        Jako že by v Bolasově mysli viděl něco, co se teprve stane? Bolas přeci nemohl vědět, jak se Liliana zachová. Ano mohl kalkulovat s nějakou pravděpodobností, ale to není v tomto ohledu moc směrodatné.

        • Honza2 napsal:

          Mohl vidět to, že je Liliana pod Bolasovým vlivem/smlouvou, možná si to ani sama neuvědomuje, a nebo možná ano, a myslí si, že z toho nějak vybruslí… Uvidíme, co nás dneska čeká…

          • Daevin napsal:

            Jo, to by možné bylo, uznávám.
            BTW jsem zvědav jestli, až dojde ke střetu Bolas a jeho poskoci (Tezereth, Ral zarek, možná Liliana) versus všichni planeswalkeři ze stráže + všechny posily, co shání Ajani, jestli vydají edice se samými planswalkery:)

  2. Daevin napsal:

    No nevím. Ano vzpomněl si na všechno, ale o Lilianě se nic nového nedozvěděl. Vždycky přeci věděl, jaká je, tak proč ten náhlý odpor k ní?

    BTW na Ixalanu očividně plyne čas mnohem rychleji než na Dominarii.

    • Honza2 napsal:

      Možná má teď poněkud větší nadhled. A nebo nám dospěl…

      S tím časem to pravda trochu nesedí. Na Ixalanu to musely být minimálně měsíce. Na Dominarii trval boj s Josuem možná týden dva. Je otázka, jak dlouho potom cestoval Gideon s Lilianou do Benalie, jak dlouho potom pro Teferiho, a nakonec na Yavimayu.

      • Daevin napsal:

        Jace na Ixalanu mluví o třech nejlepších měsících svého života, i kdybychom uznali, že Gideon s Lilianou cestovali na Weatherlight takovou dobu, tak pořád zbývá Chandra, která se okamžitě teleportovala na Regathu, v ten samý den zpátky. Pak putovala několik dní za armádou a pět dní navíc tam, kde našla Karna. Časově to moc smysl nedává:).

        • Honza2 napsal:

          Pravda, Chandřiny cesty smysl nedávají. Už dřív se objevily spekulace, že na různých sférách plyne čas jinak, ale Wizardi je vždycky odmítali.

        • MJM napsal:

          Jj, Chandřina dějová linie bohužel umožňuje přesně spočítat, kolik uplynulo dní od souboje s Bolasem a brutálně to nevychází. Jay Anneli to na Twitteru poměrně podrobně rozebral.

      • Rebe napsal:

        Jacova averzia voči Liliane bola predsa viackrát zmienená už na Ixalane. Vyplýva z toho, že teraz už má Lilianu s kým porovnať – s Vraskou sa im vyvinul zdravý vzťah, takže pochopil, aký toxický bol ten s Lilianou.
        Takto boli jeho pocity popísané v poslednom príbehu Ixalanu:

        Jace nejdřív pomyslel na Lilianu, ale pak se zarazil. Ze vzpomínek k ní teď necítil nic příjemného. Ten pocit byl mdlý, starý, úzkostlivý. I jen vzpomínka na ni ho znepokojovala, takže se soustředil na ostatní.

        Aj keď anglická verzia je trochu farbistejšia, čo sa týka popisovania tých emócií. Možno preto ste to ani nepostrehli.

        Jace’s first instinct was to reach his friends on Dominaria by focusing on Liliana, but the thought of her gave him pause. What he felt for her now wasn’t anything resembling affection. It felt more sickly than that. An anemic, old, anxious tether between them that felt more like dread than tenderness. The entire notion of her was unsettling him, so he focused on the others instead.

  3. s.jerusalem napsal:

    Díky za překlad! Celá Dominarie mi osobně přijde super (drobné vorthosí nesoulady úplně neřeším :)). A k Jacovi – i tahle malá zmínka stačila, aby se pro mne stával nějakou normální a sympatickou postavou. I když v plavkách.

    • Honza Adam napsal:

      Ty plavky měly být spíš župan, myslím 🙂 Ale zase ten přece nechal na ostrově na písku 🙂

Zanechte odpověď