Magic Story: Návrat na Dominarii, 8

RealmsUncharted

Dnes odhalíme záhadu Chandřina zmizení. Ona sama se stane součástí odkazu nejtemnější minulosti Dominarie. Volný překlad flavor článku ze stránek WotC.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Návrat na Dominarii

Kapitola VIII.

Magic Story

Martha Wells

2. 5. 2018

<<< Kapitola VII. <<<

 

Chandra mířila Mlžnými věčnostmi na Regathu. V ohnivé záplavě se zhmotnila přímo na skalnaté planině před vstupem do Keralského kláštera. Slunce právě zapadalo, a kouř z blízkého vulkánu dodával rudě zbarvené obloze oranžový nádech. Po chladných dominarijských bažinách bylo náhlé vedro, prostoupivší celým jejím tělem, příjemné. Zhluboka vdechla teplý vzduch vonící jako po úderu blesku a cítila, jak se její napjaté svaly uvolňují.

Mountain | Art by Sam Burley

 

Povzdechla si a poškrabala si tvář. Vím, že to tak nevypadalo, Gideone, ale mám plán. Neutekla.

Ani Nissa neutekla. Přece bys neodešla takhle a nenechala mě tam, pomyslela si Chandra, a při vzpomínce na rozzuřenou Nissu se jí sevřelo srdce. Ani jí nedala šanci, aby odešla s ní. Chápala, jaké nebezpečí představuje Bolas pro Zendikar, jak moc Nissa touží po tom svou sféru vyléčit. Ale ona se chovala, jako kdyby mě už nikdy nechtěla vidět, pomyslela si, i když věděla, že přemýšlí jako žárlivé dítě. A to je hlavní problém, ne? Nejsi dost silná a musíš to napravit.

Z kláštera zněly večerní zpěvy. Dorazila právě včas; mniši dozpívají a usednou k večeři. Dokonalá příležitost.

Tiše vystoupala po schodech, vkradla se do vstupní síně, a pak se dala první chodbou. Na vnitřním nádvoří se musela schovat za kamennou lavičkou před dvěma mnichy. Novicové, spěchající k večeři. I takovými opozdilci se musela zabývat ve své krátkodobé funkci představené kláštera. Čekala, dokud jejich kroky neutichly a pak rychle přeběhla nádvoří.

V podstatě by ani nevadilo, kdyby ji přistihli, ale Chandra se jen nechtěla zdržovat vysvětlováním. A poznali by, že je rozrušená, a že se něco stalo, a ona by musela vysvětlovat… Na Amonkhet nechtěla ani myslet, natož o tom mluvit.

Musí získat větší moc, musí se naučit lépe se soustředit, musí být schopná Nicola Bolase zranit. Aby to dokázala, musí poznat sama sebe, alespoň se tohle v klášteře učili. Chandra to ovšem dosud příliš nezkoušela, ale teď se objevila ohromná šance. Když totiž Nissa sféroportovala z Dominarie, Chandra ucítila poblíž sféry čerstvou sféroportační stopu pyromantky.

Je možné, že to byla Jaya Ballard.

Slavnou sférochodkyni už nikdo nespatřil déle, než co byla Chandra živa, a všichni v Keralském klášteře se domnívali, že zemřela. Ale Jaya by mohla být právě teď na Dominarii, a jestli někdo může Chandru naučit, jak poznat sama sebe a jak posílit svou moc, je to Jaya.

Za nádvořím se nacházely méně používané prostory kláštera, kde bylo snadné dostat se prázdnými chodbami ke schodišti do sklepení. Chandra dorazila až do nejspodnější, ztemnělé síně, a vyčarovala malou ohnivou kouli, která se vznesla a osvětlila místnost.

Zde byly uloženy nejposvátnější relikvie kláštera, z nichž v tuto chvíli zajímala Chandru pouze jediná. Přešla přes místnost až k podstavci, na kterém ležely Jayiny brýle. Zlatistý kov byl jen místy omšelý, a kožené pásky byly obnošené. Určitě je bude chtít, pomyslela si, a taky budou důkaz, že jsem z Keralského kláštera. Tenhle dárek Chandře umožní si s Jayou alespoň promluvit a vysvětlit jí, jak důležitá je její příprava na boj s Bolasem. A když něco dáte tomu, komu to patří, tak to přece není krádež.

Pyromancer’s Goggles | Art by James Paick

 

Když Chandra sáhla po brýlích, ozvalo se za ní, „Chandro, co to děláš?“

Chandra popadla brýle, přitiskla si je k hrudi a otočila se. Ve dveřích stála Matka Luti.

„Není to tak, jak to vypadá!“ vyjekla Chandra. Potkat zrovna Luti bylo to nejhorší, co se Chandře mohlo stát. Luti sice neměla v klášteře žádnou oficiální hodnost, ale byla stará a v klášteře žila déle, než kdokoli pamatoval. Všichni ji respektovali, a ona sama se snažila donutit Chandru učit se právě to, na co Chandra doteď neměla čas.

Luti se přiblížila k Chandře a tvářila se spíš pobaveně. „Nevím, jak by to mělo vypadat,“ řekla. „Proč jsi tady? Proč je chceš?“

„Našla jsem Jayu Ballard,“ vyhrkla Chandra.

Luti ztuhla s očima rozšířenýma. Stíny z Chandřiny koule u stropu tančily po hlubokých vráskách, po pramenech dlouhých, šedých vlasů. „Ty…“

„Myslím, že je na Dominarii! My tam dorazili z Amonkhetu — bylo to hrozné, Bolas nás málem všechny zabil, a my jsme nebyli schopní…“ Chandra zdvihla Jayiny brýle. „Ale když najdu Jayu, brýle jí vrátím, a požádám ji, aby mě učila tajemství a triky, které potřebuju znát! Musím to udělat, Luti, musím v sobě najít sílu bojovat s Nicolem Bolasem. Jinak prohrajeme a on zabije všechny mé přátele, a pak—“ Zoufale zamávala rukou a ohnivá koule u stropu se rozmihotala. „Pak už nebude nikdo, kdo by ho zastavil.“

Luti vydechla. „Chandro, nepotřebuješ Jayu. Musíš se soustředit na pomoc svým přátelům, jestli jsou v nebezpečí.“

„Nevíte, co potřebuju!“ Chandra vybuchla vší potlačovanou frustrací a strachem nad marnou bitvou s Bolasem, nad Gideonem, který se přidal k Lilianě, nad Nissiným odchodem. „Vy jste tam nebyla! Nedávejte mi rady, které nepotřebuju a nechci!“

Luti podrážděně mávla rukou. „Chandro—“

Ale Chandra už se otočila a ve víru ohně zmizela ze sféry. Tentokrát věděla přesně, co musí udělat.

Chandra sledovala ztrácející se aetherové stopy po pyromantce, o které doufala, že je to Jaya, přímo na Dominarii. Ovanul ji chladný vzduch. Ocitla se v ulici lemované kamennými budovami s cimbuřími a okny se zavřenými okenicemi. Vystoupila ze stínu na sluncem zalité náměstí plné lidí oděných do kůže a tlumených barev. Kameny na náměstí byly prohřáté sluncem, a Chandře se tu zdálo chladno jen proto, že v Keralu bylo v porovnání se zdejším teplem vedro jako v peci. Chandra se ocitla v Argivii, hlavním městě Nového Argive, směrem na západ od Benalie a Aerony.

Všichni kolemjdoucí vypadali nervózní, a mnoho z nich neslo košíky jídla, batohy, soudky, a džbány, a odnášeli je dál do města. Všichni mluvili hlasitě a vystrašeně. Chandra uskočila před stádem koz a vrazila do ženy nesoucí koš jablek. Žena zavrávorala, a jablka se vysypala na ulici.

„Promiňte!“ Chandra začala sbírat spadlá jablka.

„Nic se nestalo.“ Žena klekla také a sbírala jablka zpět do košíku. Nervózně se zasmála. „Kdyby tohle bylo to nejhorší, bylo by to štěstí, co?“

Naštěstí ostatní z davu nezpanikařili a nezašlapali je. „Co se tu děje?“ zeptala se Chandra. Celé město se k něčemu připravovalo, očividně ne poprvé, protože celý ten shon byl systematický.

„Vy jste to neslyšela?“ Žena naházela do košíku poslední jablka, a Chandra jí pomohla zvednout košík.

„Zrovna jsem sem přišla,“ řekla Chandra. Nebylo to zrovna nejlepší vysvětlení, ale ženě naštěstí nepřišlo podezřelé.

„Kherští koboldi, už zase, a ten jejich hrozný dračí bůh, Prossh. Chystají se zaútočit na město, ale Správce Baird shromáždil vojáky a mocnou pyromantku, aby je vyřídila. Snad to tentokrát bude nadobro.“

Prossh, Skyraider of Kher | Art by Todd Lockwood

 

„Mocnou pyromantku?“ To znělo slibně. „Víte, kdo to je?“

„Ne, jméno jsem neslyšela.“ Žena popadla košík. „Jestli chcete odejít, měla byste hned. Chtějí uzavřít brány, dokud se vojáci nevrátí.“

Správce se nevrátí, dokud se nezbaví hrozby koboldů, takže těžko říct, jak dlouho to potrvá. Musí jít hned teď. „Díky!“ řekla Chandra a začala se prodírat davem.

Brány města byly stále otevřené, a ven mířili ti obchodníci a cestovatelé, kteří nechtěli riskovat uvíznutí ve městě. Někteří optimističtí prodejci se pokusili otevřít stánky i tady, a Chandra si tak mohla koupit zásoby a mapu. Všichni, co mířili z města, jeli po severní cestě; Chandra jako jediná zamířila na jih, k horám.

Cestou si všimla, že tudy nedávno musel projet jízdní oddíl. Doufala, že dostihne správcovu armádu ještě před bitvou. Pokud bude Jaya s nimi, nabídne jí pomoc. To by mohlo být lepší, než jí jen dát její brýle, pomyslela si Chandra. Čím dál tím lepší!

Po několika dnech začala Chandra trochu pochybovat. Krajina plná farem poblíž města se, jak cesta mířila výš, pomalu změnila na zalesněné kopce. Teď v pozdním odpoledni už Chandra šla hustým lesem, a cesta připomínala spíš lesní pěšinu. Počasí sice bylo příjemné, a Chandra tak nepotřebovala stan, ovšem pomalu ale jistě přemýšlela, co udělá, až jí dojdou zásoby.

Stále šla ve stopách argivianské armády, narazila na několik tábořišť, ale očividně postupovali rychleji než ona. Čím dál víc věřila tomu, že nejspíš bitvu dávno propásla. Na tom ale nezáleží, pomyslela si. Když najdu Jayu, všechno půjde podle plánu.

Plahočila se dál a dál, snažíc se z batohu vylovit poslední kousek ovoce, když spatřila něco ležet podél cesty. Nejdřív si myslela, že jsou to nějaké zbytky po Argivianech, zapomenutá pokrývka, ale když přišla blíž, poznala, že je to mrtvé tělo.

Chandra se vyděšeně zarazila. V okolí vládlo ticho, ve větvích se neozval ani ptáček. Cesta se obtáčela okolo kopce, a Chandra tak neviděla příliš dopředu. Doběhla k tělu. Byl to muž, v lehké zbroji průzkumníka, se symbolem Správce Argive na uniformě. Podle zranění na hrdle byl zcela určitě mrtvý, ale jeho tělo nebylo tak chladné. Muselo se to stát nedávno, pomyslela si. Možná tu bitvu nezmeškám. Ale je divné, že neslyším—

Nedaleko v lese něco zapraskalo. „A je to tu,“ zamumlala Chandra.

Seběhla z cesty přímo mezi stromy směrem, odkud slyšela ten zvuk. Ležel tam další mrtvý zvěd, tenhle se šipkou z kuše v zádech. Rozeběhla se za praskáním větví, které se opět rozeznělo opodál. Vyběhla na stráň a koutkem oka zahlédla pohyb. Zastavila se a přimhouřila oči. Pak zahlédla pohyb znovu. „Tady jsi,“ zašeptala sama k sobě.

Někdo nebo něco dotáhlo kmen stromu napříč přes cestu. Tak tohle vypadá jako léčka.

Mezi vzrostlými stromy nebylo příliš listí, ale Chandra ani tak stále neviděla, kdo se mezi stromy hýbe. Nakonec se vyšplhala na nízký kopec, a odtud konečně spatřila koboldy.

Kobolds of Kher Keep Token | Art by Paolo Parente

 

Po obou stranách cesty jich byl asi tucet, malých, vyzáblých, oblečených do směsi kožených a kovových brnění a přileb, ozbrojených sekyrami, kopími, a meči. Stavěli tu přes cestu barikádu, nejspíš proti argivianské armádě. Jeden z nich, nejspíš velitel, jak Chandra usoudila, stál na balvanu, mával mečem, a křičel na ostatní, „Zabít Argiviany pro slávu Prosshe!“

„Prossh nás miluje,“ odpovídali ostatní, zatímco táhli přes cestu další kmen. „Prosshe ctíme.“

Velitel pokračoval ve chvalozpěvech na Prosshe, a Chandra si posměšně odfrkla. Prossh byl drak, a Chandra si byla jistá, že jako takový se o koboldy vůbec nezajímá, maximálně jako o žrádlo. Ale koboldi očividně dokázali překvapit zvědy — musí vědět, že se tudy bude armáda vracet. Všechno to bylo tak otravné. Kdyby nebylo koboldů, určitě by se už s Jayou setkala.

Náhle se objevili dva koboldi z jihu. Přiběhli k veliteli a něco mu říkali. Velitel vyskočil na balvan a vykřikl. „Argiviani se blíží! Připravit!“

Všichni koboldi se poschovávali, a Chandra ustoupila z paseky. Tu léčku jim překazí.

Pozadu pomalu ustupovala, a když se otočila, zjistila, že zírá tváří v tvář dvěma koboldům, kteří se schovali právě tady. Jeden vykřikl, „Zabít pro Prosshe!“ a oba se na ni vrhli se sekyrami.

Sakra, pomyslela si Chandra. Už není šance, jak oslnit Jayu chytrostí a tichostí. Bude to muset udělat hlasitě a plným plamenem.

Chandra vystřelila ohnivou kouli, která zasáhla prvního kobolda do hrudi a shodila ho, křičícího, ze svahu. Druhý se po Chandře ohnal sekyrou v nešťastnou chvíli, takže druhá ohnivá koule mu spálila topůrko na popel. Chandra využila příležitosti a kopnutím ho srazila ze svahu za tím prvním.

„Hlavně nezapal les,“ zamumlala, a rozeběhla se mezi stromy k cestě, kde koboldi připravili léčku. Armáda tu bude každou chvíli.

K nohám ji dopadlo několik střel z kuše. Otočila se a spatřila tři koboldy, běžící k ní. Jejich další střely spálila ještě v letu, a kuše pro jistotu s nimi. Pak seběhla na cestu přímo nad barikádou.

Chandra sáhla po své moci a namířila ruce přímo k barikádě. Jedna čistá střela přímo doprostřed, přemýšlela soustředěně. Přesně, jak tě Matka Luti učila, a ty jsi nikdy neposlouchala, pomyslela si vzápětí jízlivě.

Chandra, Bold Pyromancer | Art by Zack Stella

 

Vyslala ohnivou střelu přímo doprostřed, a rozrazila všechny tři kmeny. Přes kouř a doutnající zbytky sice Chandra viděla cestu za barikádou, ale armádu nespatřila. Musí udělat větší otvor, aby Argiviané nepadli do pasti. Vyslala další střelu, ale pak na ni zaútočil houf koboldů.

První útok odrazila ohnivou vlnou, bojujíc s chutí usmažit všechny naráz. Ale zničit celý les a ohrozit všechno živé v něm, včetně argivianské armády, je to poslední, co teď potřebuje. Ale další a další útoky koboldů jen rozněcovaly její výbušnost. Náhle jí o vlásek minula šipka z kuše, jen jí protrhla rukáv. Chandra zaměřila proud ohně a sežehla půl tuctu koboldů.

Naštěstí útočila na koboldy směrem na sever, na opačnou stranu od Argivianů, kteří právě teď procházeli barikádou.

Koboldi se pokusili přeskupit a bojovat s nimi, ale brzy byli zahnáni. Chandra postávala na okraji cesty a snažila se samu sebe přesvědčit, že celý boj měla naprosto pod kontrolou, a každá její střela byla pečlivě naplánovaná. Po několika minutách to vzdala a jen doufala, že nic z toho Jaya neviděla.

Prohlížela si Argiviany a hledala kohokoli, kdo mohl vypadat jako Jaya. Asi bude vzadu, pojede určitě se správcem.

Nakonec utekl i ten poslední zbytek koboldů a Chandra se obrátila k barikádě, kde čekaly vozy se zásobami, které se nemohly dostat dál. Vojáci už odklízeli zbytky barikády.

K Chandře přiběhla mladá žena, „Správce Baird by vám rád poděkoval.“

„Aha, ano.“ Chandra vyrazila za ní, s bušícím srdcem. Konečně se setká s Jayou.

Ale když ji dovedli ke správci, nikoho jako Jaya neviděla. Chandra přijala Bairdovy díky a snažila se nevypadat netrpělivě, ale při první příležitosti se zeptala, „Hledám pyromantku, která měla cestovat s vámi. Jmenuje se Jaya Ballard?“

Baird, Steward of Argive | Art by Christine Choi

 

„Ano, to je ona,“ odpověděl Baird. „Ale po bitvě v horách nás opustila.“

„Opustila?“ Chandra nevěděla, co říct. Na jednu stranu cítila úlevu, že měla celou dobu pravdu, a Jaya tu skutečně byla. Ale na druhou stranu tu nebyla zrovna teď. Prosím, ať nesféroportovala pryč, pomyslela si.

„Říkala, že v Argivii hledá přítele, a když slyšela o drakovi, nabídla mi svou pomoc.“

To byla úleva. „Takže šla na jih?“ zeptala se Chandra.

Baird ukázal na cestu. „Do Yavimaye, myslím. Je to kousek po pobřeží, na opačné straně Kherského pohoří.“

Naštěstí měla Chandra mapu. Tahle cesta se spojovala s jinou, vedoucí přes pohoří až k pobřeží průlivu mezi Argive a Yavimayou. „Díky, měla bych vyrazit. Chci ji dohnat co nejdříve.“

Baird přikývl a ukázal k vozům se zásobami. „Prosím, vezměte si z našich zásob, co budete potřebovat. Je to to nejmenší, jak vám můžeme poděkovat za pomoc.“

Chandra vykročila k vozům, a pak si vzpomněla ještě na něco. „Správce? Kdo je ten přítel, co ho Jaya hledá?“

„Nevím. Říkala, že je to někdo, kdo byl dlouhou dobu pryč.“

Chandra putovala dalších pět dní. Lesem, a pak vzhůru do hor. Se zásobami byla opatrná, i když jí řekli, že by jí měly vystačit až na pobřeží, a vodu doplňovala z každého potoka u cesty. Za těch pět dní měla spoustu času na to přemýšlet, co Jaye řekne. Jejich setkání si přehrávala v mysli znovu a znovu. Také myslela na Gideona a na ostatní, a taky na to, jak moc jí Nissa chybí. Ale i tak si byla jistá, že dělá správnou věc.

Když se blížila k tomu, co měl být podle mapy poslední hřeben hor, cesta už byla téměř neznatelná, a Chandra spíš šplhala, než šla. Nakonec vystoupala až na vrchol a zastavila se. Dole pod hřebenem se rozprostíralo pobřeží, a modrá hladina byla pod bílými oblaky nebývale klidná. Asi míli nebo dvě od pobřeží spatřila další pevninu, hustě obrostlou zelení. To musí být Yavimaya.

Forest | Art by Jonas De Ro

 

Zelený ostrov halily závoje husté mlhy, za nimiž Chandra spatřila nezřetelné obrysy hor nebo kopců, ale z hřebene hor neviděla žádné známky života. Ani stopy po cestách na pobřeží, žádná známky civilizace. Chandra frustrovaně vykřikla, „Jak mám najít—“

Náhle se na ostrově otřásla celá skupina vzrostlých stromů, a pak se zakomíhala sem a tam, jakoby ve větru. Chandra i na tu dálku zaslechla kovové dunění a tlumený řev.

„Myslím, že odpověď už znám.“ Chandra rychle vyrazila dolů z hřebene. Ať už se tam děje cokoli, Jaya tam nejspíš bude.

Dole na pobřeží Chandra našla malou rybářskou vesnici. Ochotný, i když mírně zmatený rybář ji převezl přes průliv, a zanedlouho se už Chandra brodila pobřežními mělčinami Yavimaye.

Chandra si myslela, že pobřežní porost je hustý, ale stromy ve vnitrozemí byly ohromné, se spirálovitými kořeny vystupujícími vysoko nad zem. Mohutné koruny sice měnily sluneční svit na zelené šero, ale i tak byla všude spousta květin. Naštěstí bylo porost ve spodním patře lesa nízký, a dalo se v něm pohybovat relativně rychle. Chandra se blížila k místu, odkud vycházel hluk, až dorazila na okraj mělké, nejspíše uměle vybudované úžlabiny. Byla téměř kulatá, a v jejím středu byla jáma, obklopená hromadami zeminy. A ti, co jámu vykopali, tu stále byli.

Nejdřív je Chandra považovala za obry v brnění, ale pak si uvědomila, že to jsou automati. Očividně cestovala sama už příliš dlouho. „Och, jasně, chápu,“ zamumlala.

Každý byl asi dvanáct stop vysoký, s lopatami místo rukou a s hranatou hlavou. Zatímco je sledovala, přestali kopat, vyšplhali se z jámy, a zamířili k lesu.

Chandra zaváhala, ale očividně si jí nevšimli; mířili na opačnou stranu. Pak si uvědomila, že les na opačné straně jámy se hýbe.

Větve se zavlnily jako v prudkém větru, a pak z lesa vystoupily bytosti připomínající oživlé stromy. Ne, moment, to jsou oživlé stromy, uvědomila si Chandra.

Verdant Force | Art by Viktor Titov

 

Blížili se, a z kořenů jim odpadávala hlína. Někteří byli velcí, s kmeny rozdělenými jako nohy, ale jiní byli malí, a cupitali na kořenech podrostem jako pavouci. Chandra se podvědomě otřásla.

Nevěděla, co se bude dít. Je to bitva, vyčkávání, setkání? Najednou se jeden ze stromů pohnul tak rychle, že Chandra vyjekla. Skočil po nejbližším automatu a roztrhl ho vedví.

Chandra zalapala po dechu, když kovové trosky vyletěly do vzduchu a snesly se na zem jako déšť. Ostatní automaty zaútočily a brzy se rozpoutala bitva. Chandra se instinktivně rozeběhla k nim, ale na úpatí kráteru se zarazila. Uvědomila si, že neví, na jakou stranu se přidat.

Nechtěla bojovat proti Jayiným přátelům — to by bylo nešťastné. Pak si jí jeden strom všiml a zaútočil na ni. Chandra po něm instinktivně vrhla ohnivou střelu. Zasáhla strom a zapálila jeho větve. Ale strom se, i když hořel a rozpadal se na popel, na ni vrhl a snažil se jí zabít. Zasáhla ho další střelou, když k ní přiběhl menší automat, velký zhruba jako člověk. „Dej pozor,“ promluvil hlubokým hlasem, „reagují na pohyb.“

Zamířily k nim další stromy, lezly přes hromady hlíny jako obří oživlé křoví. Tři se obrátily k Chandře. „Co jsou zač?“ zeptala se.

Automat se připravil na útok. „Jsou to oživlé stromy, které vytvořil a poslal Multani.“

Takže to nejsou lidé, pomyslela si Chandra. Sáhla po své moci a sežehla útočící stromy. Když to nejsou lidé, nemusí se držet zpátky.

Pak se automat vrhl za Chandru. Ta se otočila a spatřila strom, který se k nim připlížil zezadu a chystal se je rozdrtit větvemi. Automat ho popadl za kmen a bušil do něj, dokud se nerozpadl na třísky.

Fiery Intervention | Art by Adam Paquette

 

Na automaty zaútočila další vlna stromů a Chandra běžela směrem za ně. Dva ze stromů se pustili za ní, a Chandra je spálila na popel. Našla si vyvýšené místo, odkud mohla zaútočit naráz na celou řadu stromů. Ty si ani nevšimli, že hoří, a jak se prodírali mezi sebou směrem k automatům, rozšířily plameny tím víc.

Nakonec Chandra spálila posledních pár osamělých stromů a seběhla dolů. Spolu s přeživšími automaty stála mezi hromádkami roztříštěných a spálených stromů. Otřela si saze z tváře a oprášila rukavice. Rozhlédla se, a spatřila toho menšího automata, co s ní mluvil. Zrovna vytahoval z jámy spadlý strom. Přiběhla k němu.

Napřímil se a pohlédl na ni. V tu chvíli si Chandra uvědomila, že to nemůže být automat. Jeho hlava a tvář byla lidská, mnohem více než u těch ostatních. „Děkuji za pomoc,“ řekl.

„Není zač. Díky, že jsi dostal toho za mnou.“ Napadlo ji, že chvilku potrvá, než si zvykne na jeho kovové rysy. Byla si jistá, že jeho tvář dokáže měnit výraz, jen v ní zatím nedokázala číst. „Říkal jsi, že je poslal Multani?“ Poněkud pozdě jí došlo, že právě Multani může být Jayin přítel. V tom případě by bylo všechno v loji.

„Multani je elementál,“ řekl ten kovový muž, „a dlouhou dobu spí, léči se z dávno utržených ran. Ty oživlé stromy byla jen mimovolná reakce na ohrožení.“

To byla úleva. Jaya nejspíš nehledala někoho, kdo dlouhou dobu spí. „Jsem Chandra. Hledám Jayu Ballard, a správce Argive mi řekl, že Jaya na Yavimaye hledá přítele, který byl dlouho pryč. Nevíš, kdo to je?“

Kovový muž nahnul hlavu, Chandra nedokázala říct, jestli se teď tváří ironicky. Možná. „Jsem Karn,“ řekl, „a jsem někdo, kdo opravdu byl dlouhou dobu pryč.“

„Takže Jaya je tady—“ vyhrkla Chandra, ale pak za ní ozvalo, „Tak tady jsem tě nečekala.“

Chandra se otočila. Za ní stála Matka Luti, a přes svou obvyklou červenou róbu měla oblečenou koženou a kovovou vestu. Co dělá na Dominarii? byla Chandřina první myšlenka, vzápětí následovaná druhou, Moment, jak to, že je na Dominarii? Není přece sférochodec. „Vy nemůžete být— Jak jste—?“

Matka Luti pobaveně vytáhla obočí a ukázala na brýle, visící Chandře u opasku. „Myslím, že tyhle jsou moje,“ řekla.

Jaya Ballard | Art by Magali Villeneuve

 

>>> Kapitola IX. >>>

 

Můžete zanechat komentář, nebo trackback z vaší vlastí stránky.

3 komentáře k “Magic Story: Návrat na Dominarii, 8”

  1. Father Luti napsal:

    Takto to vyzerá keď človek nemá koňa.
    Všetko trvá akosi pridlho 🙂 Výborný plot twist na záver.

    • MJM napsal:

      Trochu škoda, že to spousta lidí už čekala. Zvláštní je časování – jak se mohla Jaya vrátit na Dominarii a pomoct Bairdovi a zase odejít tak, aby se s Chandrou minula a naopak, jak ji mohla potom Chandra předběhnout?

      Btw, kůň by jí při zlézání hor mimo stezky spíš překážel.

      • Honza2 napsal:

        No, Podle mě Jaya dorazila na Dominarii těsně před Stráží, pak se Chandra vrátila na Regathu, Jaya vzápětí taky, v kláštěře se potkaly, Chandra sféroportovala na Dominarii a Jaya taky. Jenže Jaya sféroportovala nejspíš přímo na Kher a rovnou se setkala s Bairdem. Chandra je potkala, až když se vraceli po bitvě.

        Ano, je to zmatené, ale to proto, že Chandra… A nevím, jestli takové třeštidlo není i na Jayu příliš…

Zanechte odpověď