Magic Story: Návrat na Dominarii, 7

RealmsUncharted

Nahlédněme do dávné Teferiho minulosti… a na to, jak opět našel smysl života. Volný překlad flavor článku ze stránek WotC.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Návrat na Dominarii

Kapitola VII.

Magic Story

Martha Wells

25. 4. 2018

 

<<< Kapitola VI. <<<

 

Teferi vyšel na pláž před úsvitem, tam, kde mohl ve východu slunce spatřit odlesk Zhalfiru. Nebyl sám.

Když jste stáli na správném místě na pobřeží, a když bylo počasí přesně na hranici polojasna a oblačna, mohli jste spatřit obrys zhalfirského pobřeží. Na chvíli poloprůhledné tvary věží a kupolí se vznášely ve vrstvách mraků nad mořem.

Zhalfirin Void | Art by Chase Stone

 

Spatřit ten obraz byl cíl mnoha poutníků z Femerefu a jiných částí Jamuray. Někteří přicházeli uctít ztracené předky, jiní jen ze zvědavosti. Dnes bylo na pláži několik skupinek, tichých, nebo nanejvýš zabraných v tlumeném hovoru, zatímco si jejich děti hrály v příboji. Jiní stáli osamoceně, jako Teferi. Držel se od ostatních schválně dál, i když šance na to, že ho poznají, byla za staletí nižší a nižší. Sice už zase stárl, ale velmi pomalu, a své nepřátele už dávno přežil.

Blízké město Sewa z tohoto fenoménu bohatlo, především z prodeje potravin a poskytování ubytování poutníkům. Chodili sem po celý rok, ale Teferi jen v chladných měsících. Od Nápravy, která proběhla před pár lety, procestoval celou Dominarii, ale nikde se nezatoužil usadit. Když zaplatil za nocleh, majitel se zvědavě zeptal, „To asi není terno, jmenovat se po Ničiteli Zhalfiru.“

Ničitel Zhalfiru, to tu ještě nebylo, pomyslel si z povzdechem Teferi. Odpověděl už z dlouholetou zkušeností. „Je to staré rodinné jméno, a nikdo nechtěl mou prababičku zklamat.“

Majitel soucitně pokýval hlavou, a už se nezmínil.

Dopolední slunce už stoupalo po obloze, když se Teferi vracel. Vydal se směrem k cestě a potkával další poutníky mířící k pobřeží — skupinku s dětmi, dvě ženy, a osamělého muže. Mimoděk všechny zdravil kývnutím hlavy.

Cesta vedla okolo terasovitých políček a vodních nádrží, které se pomalu měnily na zahrady a sady, až prošel vnější branou do města. Místní tržiště bylo v činorodém ruchu, prodejci nabízeli všechno možné jídlo, pití, cetky, jak pro poutníky, tak pro místní. Většina obyvatel byli tmaví Femerefané, ale bylo tu i pár cizinců. Sewa bylo hezké město, a nejstarší čtvrť byla známá svými starými mozaikami a sloupovými domy, které Teferimu připomínaly ty zhalfirské.

Teferi si nebyl jistý, proč na Zhalfir neustále myslí od doby, co se vzdal své jiskry. Vina, jistě, ale věděl, že vše, co učinil, učinil správně. Zhalfir stále existoval, oddělený od reality a chráněný před nebezpečím, které mu tehdy hrozilo. Poslední dobou ovšem ta myšlenka začala mít… nádech prospěchářství. Tehdy to bylo správné řešení. Dnes už si nebyl jistý.

Nemohl jsi s tím nic dělat, řekl si, unavený věčným vnitřním bojem. Sférochodecká jiskra byla nutná ke zhojení shivské trhliny, ale pak už neměl moc na to, vrátit Zhalfir.

Teferi, Mage of Zhalfir | Art by D. Alexander Gregory & Jeremy Jarvis

 

Bloumal spletí uliček, lemovaných vysokými zdmi domů, míjel branky do zahrad, a když dorazil na náměstí s kašnou, všiml si dvou lidí, sedících na nízké zídce poblíž dveří do hostince, kde měl zaplacený nocleh. Teferi na sobě nedal nic znát a šel blíž.

Kromě několika lidí na Tolarijské akademii ho dnes už nikdo neznal. Po zahojení shivské trhliny se magii vyhýbal, cestoval po Jamurae z místa na místo, dokud své pověsti neutekl. Tady sice nikdo nevěděl, že on je ten Teferi, časový mág, co ukradl Zhalfir, ale nějací staří nepřátelé, kteří by si přáli jeho smrt, by se možná na Dominarii ještě našli. Nebo noví nepřátelé. Proslýchalo se, že za hranicemi Otarie se opět rozmáhá Kabal, i když nikdo nevěděl jak, nebo kdo by teď mohl stát za jeho znovuzrozením.

Když Teferi došel až ke kryté terase, oba návštěvníci seskočili se zdi a vykročili k němu. Žena šla rovnou k věci, „Na trhu říkali, že prý jste Teferi.“

„Na trhu říkají spoustu věcí,“ nedal se Teferi. Žena byla pěkná, s hezkou tváří a hrdým držením těla. Vlasy spletené do dlouhých copů měla spletené do drdolu, a oblečená byla jako obchodník v karavaně — volné kalhoty, kazajka, a plášť s kápí. Za pasem měla bič s ohmatanou rukojetí. Muž byl mohutný a svalnatý, za pasem meč a oblečený do kůže a kovu válečníka. Dredy měl zdobené měděnými kroužky. Podle odstínu jejich kůže to sice mohli být potomci zhalfirských rodin, osiřelých na Dominarii, ale dost Femerefanů vypadalo podobně. Rozhodně to nevypadalo, že by se chtěli pokusit ho zabít.

Muž se usmál a řekl přívětivým tónem, „To je Subira, a já jsem Kwende.“

Subira dodala, aniž by čekala na Teferiho reakci, „Očekával jste Maketa, ne?“

Teferi udržel zdvořilý výraz, i když nevěděl, jestli se cítit zmateně nebo podezíravě. „Je mi líto, ale asi máte špatného Teferiho. Žádného Maketa jsem nečekal ani dnes, ani jindy.“

Subira zdvihla skepticky obočí, „Nečekal jste.“

Nebyla to otázka, ale Teferi stejně odpověděl. „Ne, nečekal.“ Pak se zaujatě opřel o svou hůl. Jestli má být tohle pokus o vraždu, je minimálně netradiční. „O co jde?“

Kwende si ho zamyšleně prohlížel a pak vysvětlil, „Maket říkal, že vás přijde navštívit, že vy jste ten důvod, proč sem cestuje až ze Suq’Aty.“

„S tím, co řekl Maket, vám nepomohu.“ Teferi nabýval přesvědčení, že tohle nebude pokus o vraždu, ale jen běžné nedorozumění mezi pocestnými. „Budete se ho muset znovu zeptat.“

„To těžko,“ ozvala se pochmurně Subira. „Je mrtvý.“

Tohle Teferiho zaujalo, ale byl i opatrnější. „Proč jste tedy zde?“

Vyměnila si s Kwendem nečitelný pohled, a řekla, „Musíme zjistit, co se stalo v naší karavaně. Maket byl v táboře zabit, a předtím říkal, že cestuje sem, aby se setkal s někým, kdo se jmenuje Teferi.“

Tohle bylo divné. „Přísahám, že toho Maketa neznám,“ řekl Teferi. Věděl, že by měl odejít, možná si i sbalit a zmizet z města, ale zvědavost mu nedala. „Jak byl zabit?“

Výraz Kwendovy tváře byl smrtelně vážný. „Magií. Tak to alespoň říkali léčitelé.“

Huh, pomyslel si Teferi. „Jakou magií?“

„Nejsme si jisti — nikdo z nás není mág.“ Zaujatě zdvihl obočí. „Vy snad jste?“

Subira ho stále pozorovala jako šelma kořist. Teferi se rozhodl neodpovědět. „Vypadá to, že potřebujete spíš soudce.“

Subira ho ještě chvíli podezřívavě pozorovala a pak se ušklíbla. „Soudci v tomhle městě viní karavany z každého zločinu, co se tu stane. Nechci, aby se na moje lidi podnikaly štvanice. Chci najít toho, kdo to udělal, a dovléct ho před soudce sama.“

To Teferi chápal. „Je mi líto, ale o tom Maketovi opravdu nic nevím.“ A kdyby měl rozum, už by se neptal. Jenže Teferi rozum neměl, obzvlášť když se jednalo o záhadu. A jestli ho ten Maket chtěl navštívit, měl by zjistit, proč. „Proč si léčitelé myslí, že ho zabila magie?“

„Protože jsou to už dva dny, a jeho tělo se vůbec nerozkládá,“ řekl Kwende a v předtuše otázky hned pokračoval, „Vím, očividné vysvětlení by bylo, že nezemřel, jenže nedýchá a je studený jako kámen.“

Čím dál zajímavější, pomyslel si Teferi. „Možná bych se na něj mohl podívat,“ řekl.

Subira svraštila obočí. Výraz tak hlubokého podezření s mírně ironickým výrazem by jí neměl udělat krásnější, ale nějak to dokázal. „Takže jste mág?“ zeptala se. Kwende ho stále upřeně pozoroval.

Na tuhle otázku Teferi stále nechtěl odpovědět. „Jsem učenec a vyznám se ve spoustě věcí. A vypadá to, že vy dva nemáte moc na vybranou, pokud tedy nechcete za soudcem.“

Subira ho zpražila pohledem, ale pak řekla, „To je pravda. Tak tedy jdeme.“

Teferi následoval Subiru a Kwendeho na okraj města, okolo stájí a levnějších ubytoven, a pak ven branou, směrem ke skalnatým pahorkům, kde karavana tábořila. Ostatní pocestní, příliš chudí na to, aby si mohli dovolit nocleh ve městě, tábořili poblíž karavany. Vysoké útesy, které chránily město před ostrým pouštním větrem, chránili částečně i tyto pahorky, ale jinak to bylo dost nehostinné místo. Zatímco se blížili ke karavaně, Teferi se zeptal, „Jak dobře jste Maketa znali?“

„Moc ne,“ připustila Subira, „bylo to poprvé, co s naší karavanou jel.“ Kývla na Kwendeho, „Kwende ho znal líp.“

Kwende zavrtěl hlavou. „Jeli jsme jen nějakou dobu spolu, než jsme se přidali ke karavaně.“

Excavation Elephant | Art by Viktor Titov

 

Teferi předpokládal, že Subira a Kwende jsou společnými majiteli karavany, a tahle zpráva ho potěšila, byli to jen známí. Pitomče, vzápětí si v duchu vynadal. Na romantický vztah zapomeň, alespoň ještě pár let, než lidé zapomenou, že jsi vůbec existoval. Depresivní myšlenka, dokonce i na cestě k mrtvému tělu. Povzdechl si, a Subira se na něj opět tázavě zadívala.

Zavedla je táborem ke vzdálenému stanu, hlídanému několika lidmi z karavany. „Tělo jsme odnesli sem,“ vysvětlila.

„Ostatní na tom trvali,“ dodal Kwende, „báli se toho, na co zemřel.“

„To bylo moudré,“ řekl jim Teferi. „Jsou smrtící kouzla, která se rozšíří jako nákaza na každého, kdo se dotkne těla oběti.“

Subira se vyděšeně zarazila, „Vážně?“

Kwende potřásl hlavou, „Léčiteli, co ho zkoumal, se nic nestalo.“

„No, zatím,“ řekl Teferi mírně, a vkročil do stanu.

Mrtvý ležel přikrytý na koberci, a Teferi odhrnul látku.

Teferiho napadlo, že se léčitel zmýlil, muž vypadal jako živý, jen paralyzovaný. Možná to byl jed, který vyvolá strnulost a sníží teplotu těla. Když ovšem zkusil tep, bylo jasné, že je muž mrtvý. Všiml si ovšem ještě něčeho dalšího. „Léčitel měl pravdu,“ řekl, „tohle není přirozená smrt.“

„Znáte ho?“ zeptala se Subira.

„Ne, nikdy předtím jsem ho neviděl.“ Teferi se posadil a zamyšleně si ji prohlížel. „Někdo vyčaroval kouzlo nebo použil na Maketa jed nejen proto, aby ho zabil, ale aby uchoval jeho tělo. Je to provedeno tak, aby to vypadalo jako časová magie.“ Vstal.

Subira zúžila oči, a Kwende vypadal napjatě. „Opravdu?“ řekl.

„Pokud by to byla časová magie, byl by strnulý, neschopen pohybu a dýchání, ale byl by živý a jeho tělo by bylo teplé. Když by magie byla zrušena, žil by dál, jako by se nic nestalo. Takovou magii je ovšem třeba neustále udržovat, a nemůže trvat dlouho.“ Teferi pokrčil rameny. „Pokud bych chtěl někoho zabít, nepoužil bych časovou magii, alespoň ne takhle.“ Usmál se. „Vím, že si myslíte, že jsem to udělal já. Proto jste za mnou přišli?“

Subira pohlédla na Kwendeho, který stále pozoroval Teferiho připravený se bránit. „Zabil jste ho?“ zeptala se.

„Naštěstí pro naše vznikající přátelství ne.“ Kwende se uvolnil.

Subiřin pohled byl zamyšlený, nebylo poznat, jestli Teferimu věří. „Maket řekl Kwendemu, že jste časový mág. Nechtěla jsem tomu věřit.“

„Ani já ne,“ řekl Kwende. „Ale zdálo se to vysvětlovat…“ ukázal na tělo. „…tohle.“

Teferi zamyšleně pohlédl na Maketovo tělo. Někdo, kdo věděl, kdo Teferi je, za ním očividně Maketa poslal, ale jaký smysl mělo zabít ho dřív, než se k němu dostane? Zabili ho kvůli tomu, nebo chtěli zabít i mně? „Hmm.“ řekl.

„To je všechno, co řeknete?“ zeptala se Subira.

„Vždycky mám hodně co říct; je to moje slabá stránka.“ zazubil se Teferi. „Řekl vám, proč mě chce vidět?“

„Ne, a já se neptal,“ řekl stále skeptický Kwende, i když se Teferimu zdálo, že sice věří, že je mocný časový mág, ale nevěří že zabil Maketa. „Nezajímal jsem se o to, a ani neměl jsem tušení, že to bude později důležité.“

Teferi přikývl. „Prohledali jste jeho věci?“

„Ještě ne.“ Subira zdvihla cíp stanu a zavolala na jednoho z lidí. „Akime, přines Maketovy věci, prosím.“

„Já pro ně dojdu,“ vstal Kwende. „Jsou v mém stanu.“

„Díky,“ zavolala za ním Subira. Otočila se k Teferimu a nějakou chvíli mlčeli. Nakonec řekla, „Byla jsem si jistá, že jste pachatel, a tak jsem se nezajímala o další důkazy.“

Teferi si nemohl pomoci. „A teď jste si jistá, že nejsem pachatel?“

„Řekněme, že jsem otevřená jiným teoriím,“ řekla ironicky.

„A jakým, například?“ Teferi byl upřímně zvědavý. Tam ve městě vypadala Subira ještě víc nepřátelsky než Kwende, ale očividně měla otevřenou mysl. Ale možná měl Kwende také podezření a jen je lépe skrýval.

Subira ho pozorovala se založenýma rukama. „Například že vás měl Maket zabít.“

To bylo blízko jeho vlastní teorii. Teferi nevěděl, co říct. Nebylo mnoho důvodů zabít starého učence ze Zhalfiru, za kterého se Teferi posledních pár let vydával, i když byl časový mág. Pak Subira dodala, „Myslím, že nejste jen nějaký Teferi, ale ten Teferi.“

Dlouhou chvíli se na sebe dívali. Subira sice nevypadala vyděšeně z toho, že stojí tváří v tvář Ničiteli Zhalfiru, ale těžko říct. Teferi dlouze vydechl, „Pokud bych byl ten Teferi… řekněme, že najatý vrah by nebyl nic neobvyklého.“

Subira svraštila obočí. „Ale poslali by jen jednoho? Myslela bych, že jste mnohem nebezpečnější.“

Teferi, Timebender | Art by Zack Stella

 

Teferi se usmál. I když to znělo jako flirtování, věděl, že je Subira až příliš upřímná. „Vaše přesvědčení o mně je potěšující.“

Subira byla smrtelně vážná. „Poznám nebezpečného člověka na první pohled.“

Věděla, že je nebezpečný, ale nedala na sobě nic znát. Teferi se nedokázal nezeptat, „Nevadí vám, vědět, kdo jsem?“

Subira pokrčila rameny. „Má rodina byli cestovatelé. Nikdo z nich nebyl na Zhalfiru když… zmizel.“ Pak dodala, „Nikdy jsem nepomýšlela na Zhalfir jako na domov, co mi byl ukraden. Také jsem četla o phyrexijské invazi, a viděla její zbytky. Chápu, proč jste to udělal.“ Zaváhala a pak se trochu usmála. „Říkají, že už nemáte moc k tomu, abyste ho vrátil zpět. To musí být… kruté.“

Její prosté konstatování faktů mu od toho skličujícího pocitu viny trochu ulevilo. „Když jsem stvořil zhalfirskou trhlinu, byl jsem si jistý, že dělám správnou věc a ochraňuji svůj domov před hrůzami, které by ho zničily. Teď se každý den sám sebe ptám, ale už nemám moc svůj čin napravit.“ Najednou bylo podivně snadné všechno to přiznat. Podíval se jí do očí a necítil touhu pohled odvrátit. Bylo to poprvé po mnoha letech, kdy dokázal s někým upřímně mluvit, a téměř se mu z toho točila hlava.

Subira mlčky kývla hlavou. „Takže víme, že máte nepřátele. Ale jestli vás měl Maket zabít, kdo zabil jeho?“

„Dobrá otázka.“ Teferi přecházel ve stanu a snažil se soustředit. „Možná Maket zjistil, že se mě snaží někdo zabít, a chtěl mě varovat, ale zabili ho, a dokonce tak, aby to vypadalo, že vrahem jsem já.“ Pohlédl na Subiru. „A pak byste šli za soudcem, a mně by obvinili…“

„A vy byste šel jen tak do vězení, dokud by se neprokázala vaše nevina,“ dokončila ironicky.

„Ne. Nenechal bych se zatknout. Být zavřený v cele je něco…“ Teferi se rozhodl větu nedokončit. Nebylo to to samé, jako být zavřený v časové bublině, ale nehodlal už zažít ani nic byť vzdáleně podobného. Nikdy se nenechá uvěznit, a kdokoli by se o to pokusil, poznal by, jak nebezpečný Teferi dokáže být.

„Ale plán se nepovedl,“ řekla netrpělivě Subira. „Takže ten pravý viník vymýšlí nový. Nebo jej už provádí.“

„Subiro!“ vykřikl někdo zvenku vyděšeně.

Subira vyběhla ven, Teferi se sehnul a vylezl také. „No nazdar,“ zamumlal.

Z pouště se sem blížila písečná bouře. Stěna zvířeného prachu a písku vypadala jako ohromná mořská vlna nebo jako lavina v horách. Celou karavanu zasáhne s podobnou silou. Sewa, chráněná skalami a hradbami, bude zasažena také, ale ne tak silně. Ovšem pro kohokoli, kdo bude venku, ať už v karavaně, nebo ve městě, a i pro zvířata a zahrady to bude nepředstavitelná zkáza.

Teferi došel k Subiře a ostatním z karavany, kteří byli ztuhlí hrůzou. Nebyl čas utéct, ačkoli podle křiku od vozů se o to někteří pokoušeli. „Co to je?“ ptala se Subira. „Je to iluze?“

„Ne, je to skutečné.“ Teferi to cítil ve vzduchu, tu sílu a elektrický náboj. Něco takového iluze nikdy nedokáže napodobit.

„A není to náhoda,“ dodala Subira pochmurně.

„Velmi mocný kouzelník by dokázal takovou bouři vyčarovat okamžitě,“ řekl Teferi. „A ne tak mocný, ale zkušený kouzelník by ji dokázal stvořit za několik dnů pomocí několika pečlivě načasovaných kouzel, které ovlivňují vítr a tlak vzduchu. Je to složitý proces—“

„Který nám jistě vysvětlíte, pokud přežijeme.“ Přerušila ho Subira s bezmocným výrazem. „Můžete zastavit čas? Zmrazit tu bouři?“

Bouře byla příliš velká, příliš rozptýlená. „Ne, musím vymyslet něco jiného,“ řekl Teferi. Ve skutečnosti už něco jiného vymyslel, jen si nebyl jistý, jestli to bude fungovat.

Vykročil dál od ostatních, na okraj skalnatého pahorku. Zvedl svou hůl, aby vytvořil pevnou kotvu, a doufal, že správně odhadl vzdálenost.

Syncopate | Art by Tommy Arnold

 

Vytvořil kouzlo, které stvořilo bublinu zastaveného času deset stop před ním. Uvnitř bubliny se poletující částečky prachu zastavily na místě. Soustřeďuje každou část moci, která mu zbývala, Teferi bublinu zvětšil, natáhl, roztáhl směrem k moři a k útesům, které větru tvořily přirozenou překážku, a opačným směrem, aby chránil karavanu, a pak vzhůru, tak vysoko, jak jen mohl. Ujistil se, že je bublina natočena pod správným úhlem, přesně podle útesů na pobřeží. Logicky to mělo fungovat. Teferi doufal, že se logika nemýlí.

O okamžik později bouře narazila do bubliny a začala se posouvat podél ní, směrem do pouště. Vítr zmateně vyl, a písek se tříštil o membránu bubliny. Teferi kouzlo udržoval, dokud mohl, a pak ještě dlouho poté, když se mu zatmívalo před očima. Tou strašlivou námahou mu připadalo, že má tělo lehké jako pírko, zdálo se mu, že se vznáší. Nevěděl, jestli je to skutečnost, nebo se podobně cítí každý, když omdlévá. Nakonec usoudil, že to asi budou mdloby.

A pak padl na zem a bublina splaskla. Teferi se připravil na nepříjemnou smrt. Písečná bouře dokáže z člověka zaživa sedřít kůži i maso, a pro stárnoucího bývalého sférochodce to bude neslavný konec.

Ale vítr, který zavál, nebyl silnější než běžný pouštní vítr, a písek, který přivál, ho sice na tváři zaštípal, ale nic víc. Po několika poryvech vítr utichl.

Subira se naklonila nad něj. „Jste v pořádku?“

Teferi se nadechl, a vzápětí vykašlal písek. Subira ho vytáhla do sedu a bušila ho do zad, dokud nemohl dýchat. Promnul si slzící oči a zvedl hlavu. Viděl, že karavana je nedotčená, i když stany i zvířata jsou pokryty vrstvou prachu. Lidé kašlali a ti, co utekli, se pomalu vraceli, očividně překvapení, že žijí. Město vypadalo ještě lépe, a okna, dveře, i střechy domů, nalepených k útesům, byly plné zmatených obyvatel.

Sulfur Falls | Art by Cliff Childs

 

Subira pomohla Teferimu vstát, a na pomoc přiběhl i Akime. Když došli ke stanu, přiběhl další z jezdců karavany, „Jdou sem, soudci a úředníci z města. Prý jsme tu bouři vyčarovali my.“

„Kdo ji vyčaroval?“ zeptala se Subira. Muž zaváhal. „Kdo!“ naléhala.

„On, Teferi,“ řekl muž.

„To je lež,“ protestoval Akime. „Byl to Teferi, kdo nás zachránil. Viděli jsme to na vlastní oči. Proč vyvolávat bouři, a pak napůl zemřít při boji s ní?“

Subira pohlédla k městu, odkud se blížil viditelný zástup. „Tohle způsobil ten, co vás chce zabít.“ Otočila se k ostatním. „Kdo šel do města? Kdo je sem přivedl?“

Akime zmateně rozmáchl rukama. „Nikdo, jsme tu všichni. Jen Kwende — šel tam zařídit věci ohledně Maketova těla.“

„Kwende?“ zopakovala s rozšířenýma očima Subira, „Och, pro lásku—“

„Kwende, který vám řekl, že mě chce Maket navštívit? Kdo vám řekl, že mu Maket řekl, že jsem časový mág?“ zeptal se Teferi. Bylo to jasné. Maket byl jen nevinná oběť, se kterým se Kwende spřátelil. Zatímco by Teferiho zatkli, bouře by se postarala, aby z karavany nezbyl nikdo, kdo by mohl napadnout Kwendeho „svědectví“.

Subira zaklela. „Byla jsem tak hloupá! Celou dobu mi lhal.“ Otočila se k Teferimu. „Zastavte čas a zmizte.“

„Nemůžu, rozhodně ne teď.“ Teferi byl vyčerpán k smrti, nezmrazil by nic víc než roj komárů. Musí odpočívat.

„Tak se ukryjte,“ řekla mu Subira.

Teferi zaváhal. Útěk vypadal jako… útěk. „Ale—“

„Utíkejte, hlupáku!“ vykřikla.

Tak Teferi utekl. Proběhl mezi stany, a snažil se schovat před úředníky za velbloudími stájemi a vozy. Zamířil ke skaliskům na vzdálenější straně městských hradeb. Ukryje se tam až do večera, a pak si zkusí opatřit nějaké jídlo.

Zasvištění meče přišlo nečekaně, a Teferi v poslední chvíli uskočil stranou. Dopadl na zem a překulil se. Kwende vyskočil zpoza stanu, pohyboval se jako blesk. Teferi napřáhl ruku a zrychlil čas okolo ostří meče, namířeného na jeho hruď. Ostří se rozpadlo na kusy zašlé rzí. Kwende zavrávoral, a Teferi se odplazil. Popadl hůl a snažil se vydrápat na nohy.

Kwende se vzpamatoval a vytáhl dva nože s lesknoucími se krystalovými čepelemi. Teferi napřáhl výhružně hůl, jako mág, kouzlící ničivé kouzlo, ale v duchu věděl, že stačí málo, aby omdlel. „Proč jste to udělal?“ ptal se.

Kwende, Pride of Femeref | Art by Daarken

 

„Byla to jediná cesta jak se k vám dostat,“ procedil zuřivě Kwende. „Zrádce, ničiteli!“ Zaútočil.

Teferi z posledních sil dokázal trochu zpomalit čas, takže Kwendův bleskový útok vypadal jako hrozivě pomalý, odměřený krok. Teferi ustupoval. „Vy jste vyčaroval bouři?“

Kwendův úsměv připomínal spíš škleb. „Najal jsem mága na kouzla, co dokážou změnit vítr, a také na přípravu jedu, který působí jako zabití časovým kouzlem.“

„Kdo jste?“ dožadoval se Teferi odpovědi. Pokud má zemřít, chtěl vědět, proč.

„Můj předek byl Mageta zvaný Lev.“ Kwendův pohled byl chladný jako ocel. „Byl v Ki’pamu, když jste ho zničil.“

„Generál Mageta…“ Teferiho zabolelo u srdce. Potřásl hlavou. „Nebyl zničen—“

„Lháři!“ Kwende bojoval se zpomalovacím kouzlem, a Teferi věděl, že už je dlouho neudrží.

Pak zapráskal bič, obtočil se okolo Kwendeho ruky, a odhodil ho stranou.

Subira stála za ním, spolu s Akimem a ostatními, ozbrojenými po zuby. „Nech ho být, Kwende! Nezabil Maketa, ani nevyvolal bouři. To ty. Ty jsi vrah!“

Kwendeho tvář byla odhodlaná. „Byl příliš mocný, musel jsem ho vyčerpat. Nerozumíš—“

Subira nevěřícně zírala. „Vyčerpat? Tím, že zabiješ polovinu města a celou mojí karavanu? A co Maket? Tvůj slavný předek Mageta by na tebe byl vskutku hrdý.“ Znechuceně se odvrátila. „Cestovali jsme spolu, Kwende, a vím, že k něčemu takovému by ses nesnížil.“

Kwende na ni vzdorně pohlédl. „Maket byl zloděj a vrah. Já bych nevinného nikdy nezabil.“

„Ale chtěl si obětovat všechny v mé karavaně, abys dostal Teferiho do pasti.“

Kwende potřásl hlavou, jeho zuřivost pomalu ustupovala. „Věděl jsem, že dokáže bouři zadržet a všechny zachránit.“

Subira byla zmatená. „Věděl jsi, že je zachrání? A přesto ho chceš zabít?“

„Je to Ničitel Zhalfiru!“ zaječel Kwende zoufale. „Celý svůj život se chystám pomstít mé předky!“

Teferi se ušklíbl. Kwende byl vychován v pomstě a krvavé odplatě za Zhalfir, pomstu za ztrátu lidí, které neznal, za zemi, kterou nikdy nespatřil. Věřil, že zabitím Teferiho splní své životní poslání. „Zhalfir není zničený! Jdi se podívat na pláž s ostatními poutníky a spatříš ho na vlastní oči! Je pořád tam, a pokud bych byl schopný ho vrátit, udělal bych to hned, i kdyby mě to mělo stát život.“ Teferi se je stěží ovládal. „Ale ani můj život na to nestačí. Už nemám tu moc. Je to nemožné.“

„Subiro,“ varoval Akime, „už jsou skoro tady. Musíte jít.“

„Zapřáhni můj vůz. Půjdu s Teferim napřed a setkáme se na příští zastávce,“ řekla mu.

„Nenechám vás odejít,“ ozval se přerývaně Kwende. „Čekal jsem tak dlouho—“

Subira upustila bič a přešla těsně ke Kwendemu. „Tak mě zabij,“ řekla mu. „Je to jediná možnost, jak mě zastavit. Bud jsi vrah, nebo ne. Vyber si.“

„Subiro,“ řekl Teferi chraptivě. Měl strach, že je Kwende schopen Subiru zabít, a že tomu nedokáže zabránit. „Ne, neriskuj… Kwende, prosím, nezabíjej ji.“

Ignorovala ho. Kwende na ni chvíli zíral a pak pomalu ustoupil. Ustoupil dál, a ostatní se vtlačili mezi něj a Subiru. Pak přijel Akime se Subiriným vozem.

Kwende stál bez hnutí, zatímco Subira natlačila Teferiho na kozlík. Když vylezla i ona a převzala otěže od Akimeho, zmohl se Kwende na slovo, „Proč to děláš?“

„Dělám to pro sebe i pro tebe, hlupáku,“ řekla. „Teď zmiz a udělej pro změnu něco užitečného.“

Akime seskočil. Když se vůz rozjel, Teferi se zeptal, „Mohl vás zabít.“ Stále se třásl vyčerpáním.

„Nemáte zač,“ řekla jízlivě. „To nejmenší, co budete moci udělat, je pomoci nám proti zlodějům a nájezdníkům. Časový mág by to měl umět.“

Teferi se pohodlně opřel a chvíli přemýšlel. Bylo to lákavé. Pokud má cestovat, bude dobré mít společnost, někoho, komu nebude muset lhát. „Tak na chvilku,“ slíbil nakonec, zatímco vůz drkocal po rozpraskané silnici, „nehodlám se teď nikde usadit.“

„Niambi, buď opatrná!“ zavolal Teferi na dceru. Zase pobíhala po dvorku, chytala vážky, poletující nad lekníny v jezírku. Velký dům s dvorem s akáty byl sice rozlehlý a prostorný, ale také starý, a dláždění na dvorku bylo rozpraskané. Pro malou dětskou nožku byly praskliny nebezpečné.

Před několika lety Subira předala karavanu někomu jinému a usadila se s Teferim tady ve městě, poblíž jedné z obchodních cest, na dost dlouho, aby se narodila Niambi. Pak odešla opět s karavanou, ale pravidelně je navštěvovala a s potěšením se dívala, jak Niambi roste.

Adventurous Impulse | Art by Titus Lunter

 

Niambi se rozeběhla k fontáně, ale její sandálek se zachytil o uvolněný kámen. Začala padat. Teferi bleskurychle instinktivně zakouzlil, a Niambi znehybněla.

Teferi se zarazil také, sám nad sebou. Očividně neztratil své bojové reflexy, ani po tolika letech.

Přešel k Niambi a zkoumavě prohlížel její úhel a směr pohybu, ujišťoval se, že poblíž není nic ostrého a tvrdého. Až kouzlo zruší, dopadne na trávník, doplatí na to odřeninami a modřinami, a snad se naučí, že v sandálech se po kamení neběhá. Jednoduchá volba.

Pak si vzpomněl na jinou, dávnou volbu. Mezi zničením Zhalfiru a jeho odfázováním, uvězněním, zachováním. Z pomyšlení na to, že Niambi bude zachovaná a uvězněná stejně, ho zabolelo u srdce. Nemůže ji ochraňovat za cenu její svobody. Bylo to očividné.

Se Zhalfirem to bylo podobné, nebyla záruka, že kdokoli na něm přežije invazi Phyrexianů. Ale Dominarie invazi přežila, sice s jizvami, ale přece. A teď se zotavuje a stále vyvíjí.

Teferi vydechl. Věděl, že kdyby Zhalfir vrátit mohl, udělal by to. Ale tu moc, kterou měl, už nezíská, i kdyby prohledal celou Dominarii.

Ale něco jiného by se snad nalézt dalo, pomyslel si. Urza zcela jistě vytvořil dost mocných artefaktů, které by mohly pomoci. Stálo by za to se po nich poohlédnout.

Ale prozatím se rozhodl pro kompromis. Stoupl si před Niambi a zrušil kouzlo.

Jakmile se čas znovu rozeběhl, Niambi dopadla do otcovy náruče a šťastně se rozesmála.

>>> Kapitola VIII. >>>

Můžete zanechat komentář, nebo trackback z vaší vlastí stránky.

13 komentářů k “Magic Story: Návrat na Dominarii, 7”

  1. MJM napsal:

    Tenhle díl mi přišel nějak slabší, díky tomu, že víme o Niambi, mi chybělo napětí mezi Teferim a Subirou (ale vážně, to je jak jméno modelu auta, ne ženské).

    Tým už máme celý, tak co bude dál? Útok na pevnost, zabití Belzenloka a ?zrada? Liliany? Snad si na to nechali dost prostoru.

    Mimochodem, ví se, jaká bude příští sada a kde se bude odehrávat?

    • Honza2 napsal:

      Vidíš, a mně přišel takový mile staromilský, jako za starých časů…
      Ještě zbývá 5 kapitol, a je možné, že se na to naváže v Core 2019…
      O dalším setu se neví, spekuluje se o Ravnice.

    • Hlimak napsal:

      No podle karet, tahle edice dopadne hodne zajimave 🙂

    • Procira napsal:

      Ještě by se měla objevit Jayy a Jace; nemám přesnou ředstavu kolik času zatím uplynulo, a kde dějově jsme právě teď na Ixalanu, ale já každým dnem, příběhem, čekám kdy jen Jace sféroportuje na Dominarii na Weatherlight a jestli se pokazí Vrasky a Jaceův plán na poražení Bolase, nebo to vše vyblekotá drakovi Lili.

      Díl byl docela dobrý; za mne je dobré napínavý děj čas od času proložit něčím z historie, abychom se tak nějak dozvěděli o všech podrobnostech.

      A také souhlasím s Hlimakem. Série určitě dopadne zajímavě.

      • Honza2 napsal:

        Jace byl na Ixalanu minimálně 2 měsíce. na Ostrově k ničemu byl několik týdnů, pak dalších pár týdnu plul s Vraskou, a pak teprve dorazili do Orazcy.

        Na Dominarii to začalo o chvíli dřív, protože Weatherlight už byla hotová, když tam Ajani z Kaladeshe sféroportoval. Ve chvíli, kdy byla Weatherlight hotová, teprve dorazila Stráž na Amonkhet.

        Jace se možná dostane na Weatherlight až poté, co Liliana „zradí“.

        • MJM napsal:

          Taky bych očekával, že Jace se dostane na Weatherlight až po konci současné dějové linie. Mj. i právě proto, aby nemohla Liliana vyzradit Jackův plán (i když trochu pochybuju, že by se jí vůbec svěřil).

          • Honza2 napsal:

            Právě. Myslím, že tenhle Jace by se jí určitě nesvěřil.
            Kromě toho takhle Bolas zatím o Jacovi nic neví.

      • molt napsal:

        Ještě by tam nějak měli dostat Karna. Jace se přidá do týmu až po Jaye.

Zanechte odpověď