Magic Story: Návrat na Dominarii, 5

RealmsUncharted

Gideon, Liliana, a Jhoira shromažďují síly proti Belzenlokovi… ale nejdříve musí v Tolarijské akademii vyřešit jednu záhadu. Volný překlad flavor článku ze stránek WotC.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Návrat na Dominarii

Kapitola V.

Magic Story

Martha Wells

11. 4. 2018

 

<<< Kapitola IV. <<<

 

„Děkuji za setkání,“ řekl Ajani.

Jhoira naklonila hlavu. „Předpokládám, že chcete, abych pomohla sférochodcům, o kterých jste mi řekl.“ Stáli na zbrusu novém krytém můstku na zádi Weatherlight, a velkými střešními průzory viděli jasnou bogardanskou ranní oblohu, blízký tábor, i pláž a zátoku. Ostatní z posádky byli na palubě pod můstkem, kde Tiana s Arvadem pomáhali Shanně a Raffovi s nakládáním zásob.

Ajaniho náhlý příchod způsobil malé pozdvižení. Objevení se vysoké, svalnaté bytosti s bílou srstí a lví hlavou bylo samo o sobě dost překvapivé. Naštěstí většina dělníků se už nalodila na pomocné lodě a vydala se domů, a Hadi, Tien, a ostatní, kteří se chtěli se Jhoirou rozloučit, byli už zvyklí na ledacos.

Jhoira se s Ajanim setkala jen jednou a krátce. Tehdy jí jen řekl, že je sférochodec a potřebuje pomoc. Dohodli se, že se setkají zde, ale Jhoira doufala, že se sem dostane dřív, aby se pořádně seznámila s lodí a s posádkou. Teď jen s obtížemi mluvila s Ajanim a současně se snažila potlačit nutkavou touhu prohlédnout si navigační pult, seběhnout po schodech do strojovny a podívat se na motory, prostě píď po pídi prozkoumat celou loď. Molimovo semínko obalilo kostru lodi způsobem, který byl nový a přitom podivně známý.

„Ano, musíme se s nimi setkat,“ řekl Ajani, který byl očividně zabrán do svých myšlenek a Jhoiřino nesoustředění nevnímal. Ať už chtěl říct cokoli, vypadalo to, že váhá. „Ale nejdřív se musím zeptat… Víte o tom, že byl Karn nalezen a zachráněn před Phyrexiany? A že se vrátil na Dominarii?“

„Ne! Nevěděla— jste si jistý?“ Šokem a úlevou jí bušilo srdce. Ajani jemně přikývl. Jhoira se otočila a skryla tvář v dlaních, chtěla být alespoň chvilku sama. Její mechanická sovička jí přistála na rameni a zneklidněně houkala. Jsem v pořádku, ujistila ji, a další myšlenkou ji poslala na dolní palubu Weatherlight. Zhluboka se nadechla, otočila se k Ajanimu, aby se zeptala, co s Karnem bylo. Z výrazu Ajaniho tváře obyčejně nebylo snadné číst emoce, ale teď v něm Jhoira jasně poznala hrůzu a děs. „Co se děje? Je Karnovi něco?“

„Ne.“ Ajani zaváhal. „Znala jsem sférochodce Vensera?“

„Ano.“ Jhoiře došlo, že Ajani použil minulý čas. „Prosím, co se stalo?“

Ajani vydechl. „Venser obětoval svou jiskru, aby Karna zachránil. Nepřežil to.“

Distant Memories | Art by Karl Kopinski

 

Jhoira poodešla ke stojanu s lodním kompasem a prohrábla si vlasy. Nevěřila tomu. Nechtěla tomu věřit, ale bylo to přesně to, co by Venser udělal. Po úlevě, že je Karn naživu, byla tahle zpráva zdrcující. Venser byl stěží starší než Raff, když ho poznala, a měla ho ráda jako přítele, i když měla podezření, že z jeho strany je v tom něco víc. Stále zády k Ajanimu se zeptala, „Tak proto se mě Karn nepokusil najít?“

Ajani potřásl hlavou. „Nevím. Ale… je to pravděpodobné.“

Tak musím najít já jeho, pomyslela si Jhoira. Karn byl její přítel, a žal nad Venserem sdílel s ní. Otřela si oči. Nejdřív musí vyřešit jiné věci. „A co Phyrexie?“ zeptala se.

„Ovládla celou jednu sféru, ale je na ní uzavřená. Ostatní sféry nejsou v nebezpečí.“ Ajaniho hlas zněl s povzbudivou jistotou.

Jhoira se chtěla ptát dál, ale zavolala ji Tiana. Weatherlight byla připravena, a Jhoira nechtěla meškat ani chvíli. Příští práce ji alespoň rozptýlí. Pohladila rukama navigační pult, a řekla, „Děkuji za zprávy. Nebylo snadné je předat. Teď se vydáme za vašimi přáteli, ano?“

Ajani přikývl a odešel, chápaje prázdnotu jejího úsměvu a její touhu po soukromí.

Brána města Benalie byla impozantní, vytvořená z kouzelného barevného skla třpytícího se v ranním slunci. Byla vyšší než čtyřpatrová budova a zasazená v mohutných hradbách z šedého kamene. Gideon by výhled na impozantní hradby jistě ocenil, kdyby nebyl vstup zablokován tuctem andělů, který nezastavil jen jejich oddíl, ale i přijíždějící a odjíždějící kupecké karavany.

Art by Jonas De Ro

 

Gideon byl v sedle a neobtěžoval se sesednutím. Za ním jela Liliana a malý oddíl Raelových vojáků. Když se zeptal andělů, ani se nesnažil zakrýt osten ironie v hlase, „Je tu nějaký problém?“

Anděl v čele odpověděl, „Jsem Lyra, Zvěstovatelka úsvitu, velitelka všech andělů Nejsvětější Serry. Tvá společnice páchne po magii smrti. Do tohoto města nevstoupí.“

„Ale no tak,“ zamumlala Liliana znechuceně.

Gideon se rozvážně nadechl. Teď nebyl čas na zbytečný boj, obzvláště ne s potenciálními spojenci. „Vidíš, že cestujeme s benalijskými vojáky,“ začal.

„Ty i oni jste vítáni,“ přerušila ho Lyra, „ta nekromantka ne.“

Na tohle Gideon neměl náladu. Cesta sem byla dlouhá, a Raelovi avení zvědové sem už zprávy o bitvě v Caligu donesli. „Ta ‚nekromantka‘ je zabiječka démonů. Už dokázala zabít tři, a v bitvě s Kabalem v Caligu byla naší hlavní zbraní. Přišli jsme sem zabít Belzenloka.“

Liliana podrážděně zalapala po dechu. „Musíš každému vyžvanit naše plány? Nechtěl bys mluvit ještě hlasitěji? Jsem si jistá, že tady v okolí jistě budě nějaký kultista Kabalu, co tě neslyšel.“

Gideon se zatvářil rozhodně. „Neříkám to každému, říkám to představené Církve Nejsvětější Serry. Tamté s těmi křídly,“ ukázal Lilianě.

„Nesnaž se o sarkasmus, když ho neumíš,“ usadila ho Liliana. „A kromě toho, když má někdo andělská křídla, neznamená to, že mu můžeš věřit. Jak ještě můžeš být tak naivní, po tom všem, cos prožil?“

„Církev nám v Caligu věřila a pomohla ti s tvým osobním problémem. Minimálně bychom jim mohli věřit taky—“

„Minimálně rozhodně ne!“

„—a kromě toho, Belzenlok už ví, že jsme tady!“

Lyra se zdviženým obočím pozorovala střídavě jednoho a druhého. Thiago zatím oba objel a podal Lyře složený dopis. „Velitelko, dopis od Raela, anděla z Caliga, ve kterém se za nekromantku Lilianu osobně zaručuje.“

Lyra vzala dopis a otevřela ho. „Takhle se chovali celou cestu až sem?“ zeptala se Thiaga.

„Ano, velitelko,“ povzdechl si. „Pořád.“

Lyra pročítala dopis. Po dlouhé chvíli neochotně přiznala, „Dobře. Můžete vstoupit do města.“

Liliana nasadila svůj nejsarkastičtější tón, „Páni, děkujeme za tu—“ ale Lyra jediným máchnutím křídel vzlétla, a její letka s ní. Zvířený vzduch Gideonovi rozcuchal vlasy a poplašil jeho koně.

Zatímco Liliana mumlala nadávky, Gideon si oddechl. Otočil se k Thiagovi. „Musíme se dostat někam nahoru, pokud možno co nejvýš.“

„S tím vám mohu pomoci,“ odpověděl Thiago.

Procházeli náměstím, plným vlajících bílých praporců a soch benalijských hrdinů ve zlatém brnění. Po bažinatém Caligu byla úleva být v živém, rušném městě s lidmi a aveny všech možných nevojenských zaměstnání. Jistě, byli tu i vojáci, a občas se na ulici ukázal jeden z obrovských pegasů, ale i když byla Benalie dobře střežená, nebyla pod přímým útokem. Zatím, pomyslel si Gideon. Nechtěl by vidět tohle krásné město ve stejném stavu, v jakém bylo Caligo.

Art by James Paick

 

Thiago zařídil, aby mohli čekat na střeše jedné ze signálních věží městské posádky, vybavené přistávací plošinou pro potřeby andělů a avenů. Gideon řekl jen to, že čekají na příchod přátel, a Thiagovi, který byl zvyklý na anděly i aveny, to nepřišlo neobvyklé. Gideon mu poděkoval, Thiago řekl, že po tom, co pro ně udělali v Caligu, je tohle to nejmenší, a popřál jim hodně štěstí.

Gideon koukl po očku na Lilianu, jak se tváří, ale ta už se dávno otočila a sedla si na kamennou lavičku poblíž plošiny. Celou cestu Gideonovi připadala nesvá. O bratrovi nemluvila, a Gideon si nebyl jistý, jestli si uvědomuje, že její poslední slova s bratrem slyšel. Liliana byla vysílená, Řetízkový závoj si na ní vybral svou daň, a Benalii budou muset brzy opustit.

Když si sedl vedle ní, zeptala se, „Proč se Ajani chce sejít zrovna tady na střeše?“

Gideon se opřel o zeď, aby ulevil stále bolavému rameni. „Nevím. Ale asi má dobrý důvod.“

„Jsem si jistá, že to bude spíš okázalost,“ utrousila.

Čekali dlouho. Liliana už téměř usínala, když si Gideon všiml na obloze malé, zlatě se lesknoucí tečky. Vypadalo to jako nějaký posel. Tečka přistála na plošině, a Gideon si uvědomil, že je to malá mechanická sovička. „Docela složitá kouzelnická práce,“ okomentovala to se zívnutím Liliana, a taky vstala.

„A tohle taky,“ řekl Gideon, když se vzápětí za sovičkou objevila ohromná létající loď.

Art by Tyler Jacobson

Hádka začala hned, jak se oba nalodili na Weatherlight a vystoupali po schodech na můstek. V přední části, u kormidla a stojanu s kompasem, bylo panoramatické okno, nabízející výhled na celé město. Sotva se představili a seznámili s Jhoirou, Shannou, a Raffem, Ajani se rovnou zeptal, kde jsou ostatní, a proč nepřišli s nimi. Gideonovi nezbylo, než dlouze a nepříjemně vysvětlovat.

Liliana poslouchala se zaťatými zuby. Ozvala se i dosud pozapomenutá hrdost dcery vznešeného rodu, ke které se náhle ostatní chovají přezíravě. Gideon byl jako obyčejně nudný a vysvětloval vše s klidem, který Lilianu dožíral. Alespoň se nezmínil o jejím bratrovi, takže to vypadalo, že licha zničili proto, že to byla jediná možnost, jak porazit místní Kabal. Byla to úleva; dokázala si představit, jak by s ní Ajani soucítil, a něco takového by už rozhodně nevydržela.

Ale z Josuovy zmínka o Nicotě jí stále tuhla krev v žilách. Co to mohlo znamenat?

„Toho jsem se bál,“ řekl Ajani hořce. „Nevím, jak teď dokážeme Bolase porazit. Neměli jste na Amonkhet vůbec chodit.“

To bylo příliš. Řetízkový závoj Lilianu tížil jako kovadlina, vysával z ní sílu ještě i teď, po takové době od použití. Toužila se s někým pohádat, a Ajani byl vhodnější než Gideon. „Mohl bys přestat s tím kňučením a raději vyslechnout náš plán,“ řekla příkře. „Nebo nás alespoň nechat sednout. Gideon se stále zotavuje ze zranění, a mně taky není zrovna nejlíp, jestli to nevidíš.“

Raff jim okamžitě nabídl židle, ale Ajani se obrátil na ni. „Většinu z toho máš na svědomí ty, nekromantko. Ty a tví démoni—“

„Liliano, přestaň,“ přerušil je Gideon. „Ajani, bylo to moje rozhodnutí, a přijímám zodpovědnost.“

Ajani se na něj podrážděně otočil, ale jeho hlas byl stále klidný, „To tě šlechtí, ale největší zkázu jste způsobili na Amonkhetu, a tomu už nikdo nepomůže.“

„To nemůžu popřít,“ přiznal Gideon. Liliana zuřila, ale alespoň byl Gideonův k zbláznění klidný výraz namířen na Ajaniho. Možná by se na sebe takhle klidně mohli dívat, dokud by nezkameněli. Lilianě se ta myšlenka docela zalíbila, ale než ji stačila rozvést, Gideon pokračoval. „Na Amonkhetu jsme selhali, protože Liliana byla vázaná smlouvou s démonem. Až zabijeme Belzenloka, Liliana bude volná a pomůže nám proti Bolasovi svou plnou mocí.

Ajani trval na svém. „Poslouchejte mě, a neztrácejte tu čas.“

„Zbavit Dominarii Belzenloka je ztráta času?“ vypěnila Liliana.

„Tak jsem to nemyslel,“ řekl Ajani, a jeho klidný hlas byla ta poslední kapka.

„Tys neviděl, co udělal s Caligem!“ vykřikla na něj. „Všechno, co jsem znala, je zničené a přeměněné v bažinu. Musíme to zastavit—musíme—“ Uvědomila si, že řekla víc, než chtěla. Všichni se na ni chápavě dívali; Shanna přikyvovala, jako by rozuměla, a to bylo snad to nejhorší, co Liliana poslední dobou zažila. Založila si ruce a pyšně se rozhlédla. „Musím se zbavit své smlouvy, než pro tebe budu moci bojovat, Ajani. Je to prosté.“

Demonic Pact | Art by Aleksi Briclot

 

Ajani neodpověděl, a jen si ji pozorně prohlížel svým jedním okem. „Chceme bojovat, Ajani,“ ozval se Gideon. „Ale Belzenloka musíme zničit dřív.“

Ajani se podíval na Gideona, pak na Lilianu. Věděla, že vypadá tvrdohlavě, nahněvaně, a utrápeně, a snažila se to zakrýt obvyklým přezíravým výrazem. Nevěděla ovšem, jak je úspěšná.

Ajani po chvilce dospěl k rozhodnutí. „Chápu. A bohužel vám nemohu pomoci. Musím proti Bolasovi najít další sférochodce.“

Gideon neváhal s odpovědí. „Přidáme se k tobě, jak budeme moci.“

Ajani vážně přikývl. „Opatrujte se.“

Pak ho obklopilo zlaté světlo a zdálo se, jako by vystoupil na travnatou louku. V příštím okamžiku zmizel z Dominarie.

Raff zamával na prázdné místo, co po něm zbylo. „Ahoj, rádi jsme tě viděli. Až se zase budeš chtít pohádat se sférochodci před cizími lidmi, klidně přijď.“

Shanna ho šťouchla. „Teď ne, Raffe.“

Gideon vydechl a otočil se ke Jhoiře. „Omlouvám se za tu hádku. Ajani očividně chtěl, abychom šli s ním. Pokud chceš, abychom odešli—“

„Ani nápad.“ Jhoiřin klidný hlas byl jako ocel. „Ajani má možná své plány, ale já tuhle loď znovu vybudovala proto, abychom bojovali s Kabalem, a zničení Belzenloka bude skvělý první krok. Uvítáme vaši pomoc.“

„Proč?“ zeptala se Liliana, a snažila se znít zvědavě. Nechtěla odmítnout pomoc, a ani nechtěla opustit tuhle zcela jistě pohodlnou loď, ale taky se nechtěla znovu ztrapnit. „Proč chcete zabít Belzenloka?“

Jhoira se usmála. „Nejsem sférochodec; tahle sféra je můj domov, a já ji chráním. Už od doby phyrexijské invaze.“ Liliana udiveně zdvihla obočí, a Jhoira dodala, „Jsem starší, než vypadám.“

Shanna dodala s pokrčením ramen, „Já bojuji s Kabalem kdekoli mohu. Zabití Belzenloka to jen usnadní.“

Raff jí zamával. „Já jsem tu nový, vlastně ode dneška. A ještě jste nepoznali ostatní. Tiana je anděl a Arvad je… Arvad, ale chce Belzenloka taky zabít.“

Liliana necítila žádnou přetvářku, ve kterých se jako mistryně vyznala. Jedna její část netoužila po nových spojencích; chtěla být se svým smutkem a zlostí sama, ale věděla, že zrovna teď je schopná Belzenloka zabít ještě méně než při svém příchodu na sféru. Střelila pohledem po Gideonovi, který řekl, „Máme všichni společný cíl, takže se můžeme dohodnout, jak si dokážeme vzájemně pomoci.“

Jhoira je zavedla do velitelské místnosti pod můstkem. Byla to prostorná místnost se stolem a širokými panoramatickými okny. Potkali se tu s Tianou, která k Lilianině údivu nebyla vůbec tak arogantní, jako ostatní andělé, které kdy potkala, a s Arvadem, který byl očividně napravený upír.

Když se posadili ke stolu, Liliana přiznala, „Vím, že bychom byli hloupí, kdybychom vám nepomohli, ale potřebujeme nový plán. Můj se rozpadl, když nás ostatní sférochodci opustili.“

Věčný optimista Gideon s ní nesouhlasil. „Myslím, že bychom Chandru přemluvili… kdybychom jí našli.“

„I když by byla Chandra tady,“ řekla Liliana unaveně, její moc by nás do Pevnosti nedostala. Bez Nissy nemáme hrubou sílu. A kromě toho, zatím neznáme vhodný způsob, jak Belzenloka zabít.

„Potřebujeme informace,“ sepjala Jhoira prsty. „Sledovala jsem Pevnost několik let, a jedna z věcí, které jsem zjistila je, že její obrana se stále mění, a cesty dovnitř a ven se řídí Belzenlokovou vůlí.“

Art by Jonas De Ro

 

Liliana se ušklíbla. To věci ještě zhoršovalo.

Pak se ozvala Shanna, „Potřebujeme zajmout nějakého vyššího kabalského agenta. Takoví osobně donáší Belzenlokovi, takže musí mít znalosti o současném stavu Pevnosti, o pastech, co ji obklopují, a měli by znát nejlepší cestu dovnitř.“ Pohlédla na Tianu. „Máte tu nějaké takové? Mohli by andělé někoho najít?“

Tiana přemýšlela. „Andělé v Benalii agenty Kabalu zabíjejí. Nemyslím, že by tu byl nějaký živý.“

Arvad zatím poslouchal, ale teď promluvil. „Tiana má pravdu. Pokud někde na Dominarii nemá Kabal vliv, je to tady ve městě. Musíme jít někam jinam.“

Raff se nafouknul. „Já vím. Co jsem byl naposledy na Tolarii, říkalo se tam o kabalských zvědech. A není to daleko. Mohli bychom tam být do večera a podívat se, jestli někoho nechytili—“

Lilianina nálada se zlepšovala, dokonce jí navzdory. Také vyhlídka na rychlé cestování se jí po dnech strávených v koňském sedle zamlouvala daleko víc. „A jestli ne,“ řekla, „možná ho najdeme my.“

„To je dobrý plán,“ souhlasil Gideon.

Jhoira se rozhlédla po ostatních. „Takže dohodnuto. Vyrážíme na Tolarii.“

Ani ne za půl dne byli u Tolarie, a Liliana vyšla spolu s ostatními na horní palubu. Během cesty se alespoň trochu prospala v pohodlné kajutě, a už se necítila tak, jako by ji sežvýkali nemrtví krokodýli.

Letěli nad oslnivě modrým mořem, a teď se blížili ke skupince ostrůvků pokrytých nízkou zelení, obklopených útesy a plážemi. Na břehu největšího z ostrovů stále Tolarijská západní akademie, a její bílé budovy a štíhlé věže z červenými střechami zářily do daleka. Na jedné z věží byl umístěn obrovský předmět připomínající astroláb, ale nejspíš to obyčejný astroláb nebyl. Očividně to byl výrobek podobný všem těm mechanickým divům na Weatherlight, včetně Jhoiřiny malé sovičky a Raffových zařízení.

Art by Jonas De Ro

 

Když Weatherlight dorazila k nejvyšší věži, na terase je už očekávala skupinka důležitě vyhlížejících lidí. Nejlepší věc na Weatherlight je, pomyslela si Liliana, že nemusíte nikoho zabít, abyste si získali pozornost těch nejvyšších představitelů, se kterými potřebujete mluvit.

Když se blížili, Liliana vycítila, že je Jhoira napjatá. „Potíže?“ zeptala se.

„Ne.“ zněla netrpělivá a trochu lítostivá odpověď. „Jenom můj bývalý, kterého jsem zrovna dneska potkat nechtěla.“

„S bývalými je dost potíží,“ souhlasila Liliana. „Zmizí z tvého života, neřeknou, kam jdou, a zničí ti všechny plány.“

Gideon, který byl v doslechu, si nemohl pomoci, „Jsem si jistý, že tak to nebylo. Jace by nikdy—“

„Do toho ti nic není,“ utnula ho Liliana. Ještě aby Gideon komentoval její milostný život. Vlastně netoužila, aby Gideon komentoval cokoli.

Nechali Tianu s Arvadem hlídat loď. Tiana se opírala o ohromné kopí, a Arvadovy tesáky se leskly ve večerním slunci. Taková opatření se Gideonovi zamlouvala. Každý agent Kabalu okamžitě zjistí, že si vybral špatnou loď. Když Gideon šplhal po žebříku, ostatní už stáli na terase. Skupinka akademiků v modrých róbách na ně čekala. V čele stáli dva muži. Jeden byl starší, s tvrdými rysy, a druhý zdánlivě mladý, s hřívou hnědých vlasů. Gideon neměl problém odhadnout, který z nich je Jhoiřin bývalý.

Art by Yongjae Choi

Mladý mág předstoupil, a chladně ji oslovil. „Jhoiro.“

Jhoira naklonila hlavu, a s lehce ironickým výrazem odpověděla. „Jodahu.“

Raff se do toho rychle vložil a představil staršího muže. „To je Naban, Děkan iterací.“

Naban pokývl hlavou. „Čemu vděčíme za tu čest?“

Z jeho hlasu bylo lze poznat rozmrzelost z toho, že ho vyrušili při nějaké důležité práci. Tak to je mi líto, pomyslel si Gideon, ale naše poslání je důležitější.

Jhoira vysvětlila, „Potřebujeme sehnat informace od agenta Kabalu. Raff říkal, že jste tu s nimi měli nějaké potíže.“

Naban se na Raffa vyčítavě podíval, ale Jodah se zamyslel. „Dejte nám chvilku, prosím,“ řekl.

Odstoupili s Nabanem, a něco řešili. Gideon se tiše zeptal Jhoiry a Shanny, „Co si o tom myslíte?“

Jhoira děkana pozorovala. „Myslím, že Raff měl pravdu.“

Shanna pozorovala ostatní akademiky. „Byly tu potíže. Všichni jsou nervózní.“

Naban byl Jodahovými argumenty očividně postupně přesvědčen. Jodah se vrátil, a řekl, „Nejsem si jistý, nakolik vám můžeme pomoci, ale něco bychom vám chtěli ukázat.“

Gideon se založenýma rukama sledoval, jak se Liliana posadila na další kavalec a čaruje. Mrtvé tělo, oděné do bílé a modré studenta Akademie, obklopily fialové jiskry. Otevřel oči a posadil se, s pohledem na Lilianu. „Řekni nám, cos viděl,“ přikázala mu.

Byli v jedné z laboratoří Akademie, na místě, kde se provádějí nebezpečné magické experimenty a zkoumají magická zařízení. Laboratoř zabírala celou horní část jedné z věží, ale byla tu jen hlavní místnost, s mohutným klenutým stropem a úzkými okny s kovovými mřížemi a magickou ochranou. Denní světlo pomalu sláblo, a ve vzduchu se vznášely zářící křišťálové koule. Na podlaze leželo devět mrtvých těl studentů a zaměstnanců Akademie. Byl to pochmurný pohled; téměř všichni byli mladí, a soudě podle výrazů v jejich tvářích, zemřeli ve strašlivých bolestech.

Art by Josu Hernaiz

 

Raff si na laboratorním stole prohlížel zařízení, které měli zavraždění u sebe. Jodah stál spolu s Jhoirou a Shannou opodál, a tiše odpovídal na jejich otázky. „Schodiště, kde jsme je našli, vede k archívům a ke třem dalším laboratorním věžím. Nevíme, kam se chtěl vetřelec dostat.“

„A neslyšeli jste nic?“ Zamračeně se ujišťovala Jhoira.

„Nic,“ odpověděl s lítostivým pohledem na mrtvé Jodah. „Stále ještě se snažíme zjistit, co a kdy se přesně stalo, ale stalo se to strašlivě rychle.“

Mrtvé tělo odpovídalo Lilianě, „Podlaha se změnila ve vodu, topil jsem se. Nemohl jsem dýchat. Ve vodě byli hadi, přesně jako tehdy, když jsem jako malý spadl doma z útesu. Plazili se ke mně—“

Liliana se netrpělivě ušklíbla. „Ano, ano, ale viděl jsi někoho? Tvář?“

„Ne, ti hadi—“

Liliana ho poklepala na čelo. „Nevadí. Spi.“ Tělo opět znehybnělo. Liliana vstala. „Tohle všechno je jen magie nočních můr, obávám se. Musel to být kabalský kněz, ale nikdo z obětí neviděl nikoho kouzlit.“

Shanna se zamračila. „To je divné.“

Liliana pokrčila rameny. „Chtěli jste, abych vyslechla mrtvé.“

„Ne, to ne,“ mávla Shanna rukou. „Myslím ta situace. Bojovala jsem v Jamuraaře se spoustou kabalských kněží, a takhle se prostě nechovají. Jsou mnohem nenápadnější. Musí být.“

Raff zmateně vzhlédl od zařízení na stole. „Myslel jsem, že to jsou šílenci.“

„Ti kultisté a bojovníci ano,“ řekla Shanna. „Ale agenti musí splynout s okolím. Musí se dostat dostatečně blízko na místo a k lidem, které mají špehovat.“ Ukázala na mrtvá těla. „Takové krveprolití přece přitáhne pozornost. Jestli chtěli proniknout do archívů a laboratoří Akademie, tohle jim vůbec nepomohlo. Teď jsou tu všichni v pohotovosti.“

Gideon to považoval za rozumný argument, ale Liliana přesvědčená nebyla. „Možná to byl jen hloupý agent. Kabalští nejsou moc chytří, víte.“

„Tak proč ho ještě nechytili?“ ozvala se Jhoira.

Gideon pohlédl na těla. Byl si jistý, že Shanna je na správné stopě. „Takže ty myslíš, že to bylo jen odvedení pozornosti? Ale od čeho?“

Jhoira se otočila k Jodahovi. „Stalo se v Akademii ještě něco podobného?“ Zdálo se, že ve světle nastalých problémů jsou oba dva smíření s tím druhým. Gideon si přál, aby se Liliana s Jacem dokázali chovat podobně.

„Ne, celá Akademie je v pohotovosti, a ostatní ostrovy jsme varovali.“ Jodahův výraz byl pochmurný. „Také nás napadlo, že to mohlo být jen odlákání pozornosti.“

Shanna pochodovala okolo kavalců. „Co se přesně stalo poté, co jste objevili mrtvé?“

Jodah přemýšlel. „Zavolali jsme léčitele, aby potvrdili jejich smrt. Současně s tím jsme zkontrolovali všechny archívy a ujistili se, že… jisté pečeti zůstaly neporušené. Léčitelé zjistili, že oběti zemřely magickým útokem, a tak jsme se přenesli sem do laboratoře k přezkoumání.“

Shanna se otočila. „Kdo je sem přenesl?“

„Asistenti léčitelů, studenti…“ Jodah se zarazil.

Jhoira se usmála. „Och, jak chytré. Raffe, hlídej dveře.“

Gideon tasil meč. „Musíme to tu prohledat. Byla úleva vědět, že jejich cíl bude schovaný zde ve věži, ale museli být opatrní. Ten agent neměl co ztratit.

Art by Seb McKinnon

 

Raff doběhl ke dveřím a opřel se o ně. „Uch, na co jste vlastně přišli?“

Liliana rozčileně mávla rukou, „Že cílem Kabalu byla celou dobu tahle laboratoř.“

Gideon přistoupil ke schodiště vedoucí do horních pater věže. Odpočívadlo bylo prázdné, ve stínech se nikdo neskrýval. „Ten agent zabil lidi proto, aby byli přeneseni sem. Tolik obětí muselo nést hodně lidí—“

Jodahův výraz ztvrdl. Došel za Gideonem. „Nepočítali jsme studenty, kteří nám pomáhali. A nevíme ani, kolik jich pak odešlo.“

„Máš potuchy, co by agent Kabalu mohl chtít zrovna tady?“ Jhoira ukázala ke schodišti. Nad nimi bylo ještě šest pater. Schodiště se stáčelo, očividně stvořené magií, a dotýkalo se zdí jen u odpočívadel v každém patře. Věž sama vypadala zevnitř větší než zvenčí. Bude to dlouhé hledání, pokud nějak nezúží možnosti.

Jodah se netrpělivě ohnal. „Je tu spousta magických zařízení. Mohlo to být cokoli—“

„Co třeba nějaký prastarý artefakt?“ navrhla Liliana. „Mluvíme o Belzenlokovi. Ten se o nově vyrobené magické výtvory nezajímá. Chce pro sebe něco starého a slavného.“

„To je pravda,“ ozval se od dveří Raff. „Už jenom ty jeho tituly! ‚Věčný Patriarcha Kabalu‘, ‚Král Urborgu‘, ‚Pán Pustin‘, ‚Vládce Řádu Ebenové ruky’—“

Jhoira, pozorující ztemnělé schodiště, ho zarazila. „Ano, přivlastnil si všechny možné události dominarijské historie, každou prastarou pohromu, a potřebuje artefakty na podporu svého vychloubání.“

To znělo přesvědčivě. „Máte tu něco obzvláště starého nebo známého? Nebo obojí?“ Zeptal se Gideon.

Jodah se zamyslel. „Myslím, že ano. Pojďte za mnou.“

Jodah je zavedl o tři patra výš, a pak jedním průchodem do velké kruhové místnosti plné regálů, táhnoucích se daleko do tmy. Když vešli, Gideon se zeptal, „To je jediná cesta ven?“

Jodah kývl, a Gideon zůstal u vstupu. Shanna tasila meč a postavila se vedle. Jodah vyrazil k jednomu z regálů a nadzvedl jednu bednu. Vzápětí zaklel a ukázal Jhoiře, že je bedna prázdná. „Je pryč.“

„Ale měli jsme pravdu,“ odpověděla mu spokojeně.

Liliana se podívala do prázdné bedny. „Co tam bylo?“

Než Jodah odpověděl, Shanna řekla, „Ticho.“ Naklonila hlavu a poslouchala. „Někdo je tady.“

Gideon zaslechl slabé kroky. Zvýšil hlas, „Ať je tu kdokoli, ukaž se.“

Zavládlo ticho, ale ve vzduchu se něco změnilo. Určitě tu nejsou sami. Pak se z opačné strany od knihovny ozvalo zašustění, a ze tmy se vynořil student. „Omlouvám se, Magistře, pracoval jsem tu. Jsem Thom, student u doktora Arongiho.“

Gideon povytáhl obočí. Jako omluva to bylo dost chabé. Ale na druhou stranu docela typické pro studenta. Jhoira byla skeptičtější. „Studovals? Dnes, když je laboratoř plná mrtvých těl? To je skutečně obětavé.“

„Nepatříš ke zdejším studentům,“ řekl mu Jodah chladně.

Thom se přiblížil, ve tváři kajícný výraz. „Promiňte. Pomáhal jsem nosit sem těla. Jeden z léčitelů mi řekl, že možná budou potřebovat další pomoc, a tak jsem tu zůstal, a začetl jsem se.“ Usmál se. „Zapomněl jsem na čas. V téhle věži jsem nikdy nebyl.“

Mladík vypadal tak nevinně, že Raff byl proti němu zhýralec. Gideon byl v pokušení věřit mu, ale pak ho napadlo, pokud je to agent Kabalu, přesně tohle by udělal.

Jodah nevypadal přesvědčeně, a Jhoira si Thoma prohlížela jako jestřáb zajíce. „A co to máš v ruce, Thome? Je to artificérské zařízení, ne?“

Art by Matt Stewart

 

Thom zvážněl. „Ano, našel jsem to na místě, kde byli ostatní zabiti.“ Vykročil k nim a zvedl zařízení. „Chtěl jsem o tom říct léčitelům, ale—“ Ve vzduchu se objevila koule smrtící magie a vystřelila k Jodahovi.

Jhoira se pohnula tak rychle, že to vypadalo, jako by se přenesla. Náhle stála před Jodahem a luskla prsty směrem k letící kouli. Vzduch před ní náhle jako by ztvrdl, a když se koule přiblížila, roztříštila se, jako by byla ze skla. Střepy se odrazily zpátky k Thomovi.

Gideon vykřikl a vrhl se na něj, ale Liliana byla rychlejší. Z ruky jí vystřelily fialové plameny, a tetování na její kůži zazářilo. Zasáhla Thoma do hrudi, ten zavrávoral, ale stačil ještě vyčarovat další kouzlo. Lilianu obklopil černočerný mrak. Zalapala po dechu a zavrávorala.

Další mrak se rozletěl přímo na Gideona, ale ten ho zasáhl mečem zalitým zlatou září jeho štítu a odrazil ho zpět k Thomovi. Shanna skočila přímo skrz mrak, a když dopadala na Thoma, okolo těla se jí rozzářily zlaté jiskry. Srazila ho k zemi, a Gideon mu hbitě vykopl magické zařízení z ruky.

Náhle se Thom přestal vzpouzet a strnul.

Gideon se otočil a spatřil Jodaha, stojícího za ním, s jednou rukou zdviženou. „Už nám neublíží,“ řekl.

Gideon pomohl Shanně vstát, Jodah pohnul rukou, a Thomovo tělo se vzneslo z podlahy. „Vezmu ho do hlavní laboratoře, kde si s ním promluvíme.“

Odnášel tělo pryč, a Jhoira a Shanna vyrazily za ním. Gideon se zastavil u Liliany, „Jsi v pořádku? Něco tě zasáhlo.“

Její kůže byla smrtelně bledá, a na čele měla ledový pot. Ale její rty se zkřivily ve známém úšklebku. „Jsem v pořádku. Magie nočních můr na mě neplatí.“

Gideon zaváhal, ale nedokázal se nezeptat. „Viděla jsi Josua, že ano?“

Liliana ho zpražila pohledem, který vzápětí zmizel. Sklopila zrak. „Mohl si vybrat něco jiného. Poslední dobou mám Josua před očima pořád.“ Pak se ten tvrdý pohled vrátil. „Není to slabost, a jestli to někomu řekneš—“

„Ano,“ povzdechl si Gideon, „roztrháš mě na kusy v těch nejhorších mukách, a tak dále. Pojďme za nimi. Uvidíme, co nám řekne ten kabalský agent.“

Jodah v hlavní laboratoři poslal pro Nabana a ostatní děkany, aby byli svědky agentova přiznání. Zatímco se snažili různými kouzly agenta přinutit k mluvení, Jhoira si našla čas promluvit si s Jodahem. jeho výraz byl neproniknutelný, ale znala ho příliš dobře na to, aby nevěděla, jak moc zodpovědný se cítí za bezpečnost Akademie. „Nemůžeš osobně kontrolovat každého studenta,“ řekla mu.

„Devět lidí zemřelo. Příště jich může být mnohem víc.“ Pohlédl na ni, a poprvé to vypadalo, že ji skutečně vnímá. „Mohla bys tu zůstat a pomoci nám. Ty a Sisay dokážete najít každého kultistu na Ostrovech koření.“

Jhoira zaťala zuby. „Nejmenuje se Sisay, ale Shanna, a já mám své vlastní plány.“

Jodah rozpačitě pohlédl na Lilianu a Gideona. „Chceš pomáhat těm sférochodcům? Jsi si jistá, že tě jen nevyužívají?“

Jhoiře zabušila krev ve spáncích. Nelíbilo se jí, jak rychle ji vždycky Jodah dokázal rozzlobit. Nelíbilo se jí ani to, že neměl ani tušení o tom, že jí dokáže rozzlobit. „Je o mně známo dost věcí,“ řekla, „ale naivita mezi ně nepatří.“

Chvíli se na sebe dívali, ale pak je přerušil Raff. „Kapitáne Jhoiro, znám kouzlo, které by mohlo pomoci.“ Pohlédl na Nabana, z jehož očí šlehaly blesky. „No, popravdě bych ho neměl tak úplně znát, ale myslím, že by se nám mohlo hodit. Dokáže vysát konkrétní myšlenky z mozku. Pokud ho zakouzlím, když se někdo bude ptát—“

Naban kráčel přes laboratoř s výrazem anděla pomsty. „Tohle kouzlo je zakázané z dobrého důvodu. Je nebezpečné, a už jeho pouhá existence by měla být známá jen těm největším z mistrů.“

Art by Ryan Alexander Lee

 

Jodah se zamračil. „Kde ses ho naučil?“

Raff zaváhal, a těkal pohledem mezi udiveným Jodahem a rozzlobeným Nabanem. „No, já toho vím skoro stejně jako mistři, jsem dost pokročilý— „

„Raffe,“ zaútočila Jhoira. Očividně se začínal vracet ke svým starým způsobům. „Chceš sloužit na Weatherlight? Protože tě můžu nechat přímo tady.“

„Promiňte, promiňte,“ řekl Raff rychle. „Jen jsem se podíval do jedné knihy, do které jsem se podívat neměl. Jen jednou.“ Pohlédl ustaraně na Nabana. „Omlouvám se.“

Naban uraženě odkráčel. Jhoira si nevšímala Jodahova výrazu, „Ale dokážeš ho zakouzlit?“

„Pokusím se.“

Jhoira si Raffa změřila. Teď byl rozhodně upřímný. „Tak to zkus.“

„Já ti bránit nebudu,“ řekl Jodah ledově, a odešel také.

Liliana protočila oči, „Hleďme, nesouhlas.“ Pak zasykla na Gideona, „Ne, nebudu zticha. A přestaň do mě šťouchat, je to jako kdyby do mě vrazil mamut.“

Bylo pozdě v noci, když se vrátili na věž k Weatherlight. Gideon si oddechl, když spatřil Tianu, usazenou na brlení paluby. „Jak to šlo,“ zavolala na ně.

„Máme agenta,“ řekla Shanna, „a i informaci, co potřebujeme.“

„Výborně,“ odpověděla Tiana. „Arvad zrovna vaří večeři.“

„Upír vaří večeři,“ ušklíbla se Liliana na Gideona.

Gideon se zasmál. Byl to dlouhý den, ale teď alespoň mají všechno potřebné, aby vymysleli plán.

Zatímco Arvad připravoval jídlo, seděli všichni u stolu v místnosti pod můstkem a probírali informace, které Raffovo kouzlo odhalilo. Gideon se probíral Jhoiřinými poznámkami a uvědomil si, že jen sestavit to všechno muselo zabrat spoustu času, protože kouzlo uvolnilo z mozku agenta jen jednotlivé, nespojené kousky. U nepovědomého jména se zarazil. „Černomeč?“ zeptal se. „Co je to?“

„Je to známá kouzelná zbraň,“ vysvětlila Jhoira, sedící naproti Gideonovi, v rukou šálek svařeného vína. „Zabil jednoho z praotců draků.“

To bylo zajímavé. „Kterého?“ zeptal se Gideon.

„Pirua, myslím,“ řekla vedle sedící Shanna.

„O tom jsem nikdy neslyšel,“ přiznal.

Shanna naklonila hlavu. „Přesně tak.“

Liliana si od něj vzala list papíru a začetla se. „Takže ten Černomeč by Belzenloka zabil?“

Art by Chris Rahn

 

„Snadno,“ řekla Jhoira. „Ale vysává sílu z každého, kdo ho nosí, byl stvořený černou magií, a pohltí duší každého, koho zabije.“

Liliana byla zaujatá. „To by se přesně hodilo na zabití Belzenloka.“ Pak dodala, „Jestli už pohltil duši praotce draků, bude dost silný i na to zabít démona.“

Gideona nepřekvapilo, že ho chtěla použít; byla to zbraň pro Lilianu jako stvořená. Ale on s něčím takovým nechtěl nic mít. „Pohlcovač duší není nic, co bychom chtěli použít,“ řekl pevně, „za jakýchkoli okolností.“ Její protočené oči ignoroval.

„Taky je problém v tom, že je v Pevnosti,“ ozvala se Shanna. „Než se vůbec dohodneme, jestli ho použít, budeme se k němu muset dostat.“

Liliana upila vína a zpražila Gideona pohledem. „Pokud bychom dokázali změnit všechny kultisty v kámen, bylo by to snadné. Něco podobného mě už napadlo.“

Raff se nadšeně zašklebil. „Jako zastavit čas? Jen kdybysme mohli.“

Jhoira se usmála, ve tváři nadšení ze sdíleného tajemství. „My nemůžeme. Ale já znám někoho, kdo ano.“

>>> Kapitola VI. >>>

Můžete zanechat komentář, nebo trackback z vaší vlastí stránky.

6 komentářů k “Magic Story: Návrat na Dominarii, 5”

  1. kubicvak napsal:

    Ahoj
    Jaký máte pocit z Jodaha v tomto příběhu? Představoval jsem si ho tak nějak víc nadlidsky. Jako velmi moudrého a mocného arcimága. Tady to vypadalo, že ho Jhoira zachránila před magickým útokem, který musel očekávat 🙂

    Každopádně se těším na další díly.

    • MJM napsal:

      Nemůžeme říct, že by ho zachránila, možná byla prostě jen rychlejší a nevěděla, že Jodah má na sobě Auru ochrany pro každou příležitost (deluxe edition, efekt jiskření v ceně).

      Mě překvapuje, že hlavní osobou, se kterou jednají na akademii, je Naban, který má být „jen“ děkanem.

      Možná je Jodah „nad věcí“, trochu mimo, přece jen je pekelně starý ( i když tak nevypadá) a nemá už svoje zrcadlo rpo udržování příčetnosti.

      • Honza2 napsal:

        Nemohl jsem si nevzpomenout; že by byl Jodah poněkud mimo realitu jako Kvestor? A děkan je prostě Děkan…

      • Honza Adam napsal:

        To, že Jodah vypadá (i na kartě) jako mladík a tady ho tak popisují, není úplně košer. Na druhou stranu, co se týká jeho a Nabana, už za dob Ice Age nebyl zcela komfortní v roli ředitele akademie, kteroužto roli delegoval hodně na Gerdu Äagesdotter.

        • MJM napsal:

          Jo, to by dávalo smysl. V rom případě ale nechápu, proč tam šel, když je mu setkání s Jhoirou spíše proti srsti.

Zanechte odpověď