Magic Story: Návrat na Dominarii, 4

RealmsUncharted

Když se Weatherlight ocitne v ohrožení, nejnovější členové její posádky zjistí, že si nejsou tak docela nepodobní. Volný překlad flavor článku ze stránek WotC.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Návrat na Dominarii

Kapitola IV.

Magic Story

Martha Wells

4. 4. 2018

 

<<< Kapitola III. <<<

 

První, na co si Tiana vzpomínala, bylo její probuzení v Seřřině katedrále, v paprscích slunce, roztříštěných vitrážovými okny na tisíce barevných odlesků. Okolo ní stáli andělé v zářící zbroji, i lidští a avení kněží, jejichž bílé róby s vyšitými šedými pery připomínaly andělská křídla. Věděla, že byla stvořena pro nějaký důležitý úkol; to vědomí ji rozpalovalo srdce, proudilo jí žilami, dokud se její tělo nerozzářilo jako slunce. Bylo to úžasné.

A od té doby to bylo horší a horší.

Předstoupila Lyra, krásná jako úsvit, jehož zvěstovatelkou byla. Její tmavě bronzová kůže se leskla ve slunci, a hříva černých vlasů kontrastovala s bělostí jejích křídel. „Budiž Tiana,“ oslovila ji, „zrozená v odpověď na modlitby smrtelníků, pro důležitý úkol.“

Art by Chris Rahn

 

„Pro boj,“ odpověděla Tiana. „Zničit síly temnoty.“ Musel to být její účel. Ten plamen, zažehlý v jejím srdci, nemohl znamenat nic jiného.

Okolostojící andělé se poněkud zachvěli, a dva z nich si vyměnili tázavý pohled. Lyra neznatelně pokrčila obočí, a řekla, „Ne, pro boj ne.“

„Ne?“ Tiana nechtěla pochybovat, už v okamžiku svého zrodu věděla, že Lyra je jedním z andělů, sestoupivších na Dominarii ze Seřřiny říše, a Lyra byla Nejsvětější tak blízko, jak jen anděl tehdy mohl být, když se Serra obětovala pro Benalii. Ale připadalo jí to všechno jako nějaká chyba. „Jste si jistí?“

Výraz Lyry byl neochvějný. „Jsme. Ty nejsi válečný anděl. Jsi odpověď na modlitby smrtelníků, kteří potřebují ochránce.“

„Ochránce,“ ujistila se Tiana. Ochránce, který bude něco ochraňovat, ať už je to cokoli. To bylo skoro to samé, jako válečný anděl. „Zasvětím svůj život a duši ochraně—“ náhle si uvědomila, že neví. „Co mám ochraňovat?“ Doufala v něco velkého.

Lyra zaváhala? Možná, těžko říct, ale její hlas byl stále stejně neochvějný, „Velmi složitý zavlažovací systém.“

Tiana myslela, že se přeslechla. Možná se něco pokazilo a ona neslyší ta správná slova. „Velmi složitý… co?“

„Je to velice důležité,“ ujistila ji Lyra. „Je to složitý systém zdviží a strojů, který dopravuje vodu z nádrže na úpatí náhorní plošiny až do města nahoře na ní. Závisí na něm životy stovek lidí. Nazývají ji Velký stroj.“ Lyra se tvářila vážně. „Modlili se o ochránce. O tebe.“

Tiana zahnala zklamání. Zavlažovací systém sice znělo podivně a nudně, ale jako Velký stroj bude zcela jistě důležitý. Nejspíš bude stále v ohrožení nepřátelských útoků, a při jeho ochraně bude zapotřebí boje. Lidé, kteří na stroji závisí, budou jejími přáteli, a ona jim bude sloužit jako řádný ochránce. „Budu stroj chránit do posledního dechu,“ řekla nakonec.

„Výborně,“ Lyra se hřejivě usmála, a všichni andělé pozvedli zbraně.

Ostatní andělé Tianu odvedli z katedrály a společně vzlétli k modré obloze poseté bílými obláčky. Mezi mraky se vznášely budovy se špičatými věžemi a klenutými oblouky, a jejich vitrážová okna se leskla ve slunečních paprscích. Hluboko pod nimi byly zvlněné travnaté kopce a lesy, a Tiana zaslechla vzdálený zpěv ptáků. Vítr byl chladivě příjemný. Tiana věděla, že všechno na světě není krásné, ale při jejím prvním letu jí to tak připadalo.

Art by Dimitar

 

Zaletěli do jedné z plovoucích budov, kde ji lidští kněží oblékli do bílošedého roucha, zatímco aveni odlétli pro zbraně a zbroj, aby si Tiana vybrala. „Je dobré, že jsi konečně tu,“ ozvala se jedna z kněžích, Afra. „Slyšela jsem, že ti lidé se modlili dlouho a silně. Velitelka byla potěšena, že modlitby byly vyslyšeny.“

„Zajímalo by mě, proč to trvalo tak dlouho,“ řekla Tiana, zatímco jí Afra ukazovala, jak zavázat tkaničky. „Stává se to často?“

„Och, nejspíš ano. Jsem si jistá, že už se to někdy předtím stalo, nebo ne?“ Afra pohlédla na ostatní kněží.

„Je to podivné,“ ozval se jeden z kněží. „Nevzpomínám si, že by odpověď na modlitby trvala někdy takhle dlouho.“

„Možná proto, že to byl neobvyklý požadavek,“ ozval se jiný. „Anděl chránící zavlažovací systém? Je to dost… specifické. Lidé se o strážného anděla modlí pořád, ale něco takového—“

„Ano,“ zamračila se na něj Afra. „Právě že pořád. A to je i důvod, proč to trvalo tak dlouho. Požehnaná Serra nám nemůže posílat anděly neomezeně.“

Mezi kněžími se ozvalo mumlání, které Afra okamžitě umlčela. Tianin pohled přitáhl obraz na jedné ze stěn budovy. Znalosti, které měla už při svém stvoření, stačily na to, aby v muži s hnědými vlasy a vousy v oblečení benalijského rytíře poznala Gerrarda. Ale pak spatřila jeho kopí, s podivně tvarovanou špicí, z jedné strany téměř plochou, a se zubatým zahnutím, které jako by připomínalo let. Ten tvar jí připadal náhle známý, ale Tiana nevěděla, proč. „Jeho kopí — z čeho je?“ zeptala se.

Ale v tu chvíli dorazili aveni se zbraněmi a zbrojí, a Tiana na otázku zapomněla. Odpověď ovšem měla zanedlouho poznat.

Brzy nastal čas odletět do města Velkého stroje, který měla Tiana ochraňovat. Spolu s ní letěla celá letka s Lyrou v čele. Tiana následovala Afru ven na terasu, kde čekali shromáždění andělé. „Je to běžné, že má každý anděl takový doprovod?“ zašeptala k Afře.

„Není,“ přiznala Afra. „Ale ti lidé čekali tak dlouho, a Velký stroj je pro ně důležitý. Velitelka Lyra tě hodlá doprovodit osobně.“

To dávalo smysl, ale Tiana nemohla nedodat: „A taky se chce ujistit, že na mně není nic špatného, když jsem trvala tak dlouho.“

Afra sebou škubla. „Ano, snad. Ale neboj, nic špatného na tobě není. Nejsvětější Serra nedělá chyby.“

Tiana Afru objala a přidala se k ostatním.

Její první skutečný let byl nádherný, Tiana si pohrávala s větrem na křídlech, když letěla za ostatními. Přeletěli přes zvlněné kopce poseté vesničkami a městečky, pak přes hustý les, a nakonec přes širé travnaté pláně. Tiana zahlédla v dálce se vinoucí cestu a věděla, že se blíží k cíli. Srdce jí bušilo vzrušením. Teď spatří důvod svého bytí. Ne sice boj se zlem po boku Lyry a ostatních andělů, ale důležitý stroj, pomyslela si. A jsem si jistá, že bude často v ohrožení.

Vzápětí pochopila, že se nemýlila.

Když se přiblížili k náhorní plošině, spatřili dým. Tiana si nejdřív pomyslela, že je to běžné; nad lidskými městy se vznášel dým. Tady ho sice bylo víc, ale mohl pocházet od Velkého stroje. Ale z chování ostatních andělů brzy pochopila, že se stalo něco zlého.

Přiletěli blíž, a Tiana spatřila, že město je v troskách. Bylo spálené a pobořené, nejspíš před několika dny. Z budov zbyly jen hromady spáleného dřeva a pobořeného kamení, a ulice byly plné mrtvých těl. Andělé zakroužili nad náhorní plošinou, a Tiana spatřila to, co zbylo z Velkého stroje: dřevěné rampy byly spálené, sklo rozbité, těžké řetězy zpřetrhané, kovové trubky a ozubená kola zkroucené a zohýbané. Stroj byl ohromný, rozkládal se na stěně celé plošiny, od úpatí až na vrchol, a přinášel vodu z řeky, tekoucí pod ní.

Tiana byla šokovaná tak, že v první chvíli necítila nic, jen divný pocit v hrdle, jako by jí někdo neviditelnýma rukama škrtil. Přistáli na hlavním náměstí, aby pátrali po přeživších. „Dílo Kabalu,“ pronesla Lyra pochmurně.

Takže síly temnoty opravdu zaútočily na to, co měla Tiana chránit. Bohužel pro Tianu příliš brzy.

Tiana musela složit křídla velice těsně, aby dokázala vylézt zpod krytu motoru. „Řekni Tien, že měla pravdu. Byla to ucpaná průchodka v jednom z manových regulátorů.“

Art by Eric Deschamps

 

Hadi jí podal ruku. I když měli oba na sobě ochranné kožené zástěry, stejně byli oba umazaní od vazelíny a od mořského bahna, od kterého stále ještě čistili stroje na Weatherlight. „Tak to se mi ulevilo,“ odpověděl Hadi. „Hlavně že to nebudeme muset předělávat.“

Vystoupali na palubu, Tiana si protřásla křídla a došla k zábradlí. Molimovo semínko už téměř znovuvytvořilo celý trup a vnitřní paluby lodi, což bylo na jednu stranu dobré, protože měli kde stát, a také jejich práce na strojích byly chráněny před nepřízní počasí, ovšem na druhou stranu bylo čím dál těžší se ke strojům uvnitř lodi dostat. Pokud by se jí někdy naskytla příležitost znovu opravovat legendární nebeskou loď, bude postupovat rozhodně jinak.

Tábor se dost rozrostl od chvíle, co Jhoira odplula shánět posádku. Stanů přibylo, a také nahrubo sbitých dřevěných domků, pro dělníky i pro nářadí. Taky Weatherlight obestavěli lešením. Slunce zapadalo za rozeklané kameny a odráželo se od zvlněné hladiny moře. Světla valem ubývalo, nastal čas odpočinku. Lehký větřík přivál z kuchyně vůni čerstvě pečeného chleba a cibule. Tianě bylo trochu líto, že andělé nepotřebují jíst. Nakonec řekla, „předělávání by nevadilo, stejně jsme v předstihu.“

„To jsme,“ souhlasil Hadi, balící si do vaku nářadí. „To díky tobě.“

Tiana na něj s úsměvem pohlédla. „Takže jsem drsný vedoucí?“ Myslela si spíš, že jejich postup je rychlý díky znalostem a umu těch, které Jhoira najala.

„Své práci rozumíš a baví tě. To je to nejlepší, co se může stát,“ řekl Hadi. Pak se na chvilku zarazil, s rukou na zábradlí. „Přiznávám, byl jsem překvapený. Nikdy bych si nepomyslel, že by toho anděl tolik věděl o strojích a motorech. Myslel jsem, že budeš víc…“

„Neužitečná?“ navrhla Tiana. Za ten krátký čas věděla, jak Hadiho škádlit. Když s někým strávíte nekonečné hodiny v těsných prostorech, kde opravujete motory a stroje kouzelné lodi, dokážete si svěřit téměř vše. Tiana ovšem byla překvapená také; věděla, že vše, co zná, musí pocházet od Serry. Všechny detaily o mechanických systémech Weatherlight se jí objevovaly v mysli, kdykoli je potřebovala. Začalo to ve chvíli, kdy oživila silokam. Ale také věděla, že tohle se obvykle andělům neděje. Obzvláště strážným andělům, kteří už nemají co strážit.

Dohlížet na silokam Weatherlight původně ani nechtěla. Vybrali ji proto, že byla stvořena k ochraně stroje, a Weatherlight byla stroj. Církev Nejsvětější Serry pro Tianu ostatně jiné využití neměla. Ale bez ohledu na to, jak slavná Weatherlight byla, Tiana k ní i tak od prvopočátku cítila něco, co nedokázala popsat.

„Odtažitá,“ opravil ji s úšklebkem Hadi. „Myslící na jiné, vyšší věci.“

„Nebeské lodě mohou létat dost vysoko,“ poznamenala. „Tedy pokud dokážeme spravit ten motivátor.“

Hlídky měli postavené neustále, a v noci je zdvojnásobovali. Tiana pravidelně létala na obhlídky, okolo zakotvených lodí v zátoce, okolo celého tábora. Za celou tu dobu zatím zahnala jednoho kavu s ohnivým jazykem, a odrazila malou tlupu goblinů. Zatím nic namáhavého. Technicky vzato měla jako strážný anděl všechny přítomné pouze ochraňovat, ne jim pomáhat s opravami. Ale na druhou stranu, pokud díky ní dokáží opravit Weatherlight rychleji, budou moci všichni Bogardan opustit dřív, a jít na nějaké bezpečnější místo. To bylo v podstatě to samé, jako chránit je. Alespoň to tak Tianě připadalo.

Ostatně pokud by s tím Serra nesouhlasila, jistě by jí to dala najevo. Tiana milovala pohrávat si s mechanickými součástmi Weatherlight, milovala řešení problémů a opravy. Možná, napadlo ji jednou, možná miluji i Weatherlight.

Bylo už po půlnoci, a Tiana odpočívala na lešení a pozorovala vlny, když zaslechla blížící se kroky. Seskočila z lešení a dosedla na zem, přímo před přibíhajícího Farima, Hadiho bratrance. „Co se děje,“ zeptala se tiše.

„Mari někoho zahlédla,“ oznámil jí Farim zadýchaně. „Nějaký muž se blíží k táboru.“

„Dobrá. Vyřiď to ostatním,“ řekla mu, a vzlétla. Tahle část Bogardanu byla jen řídce osídlená, ale bylo tu pár pirátských doupat a loveckých osad, a ostatní se mohli o jejich táboře dozvědět. Jeden muž mohl být kdokoli. Ztracený pocestný, nebo kabalský špeh.

Sletěla po větru, stáhla křídla, a dosedla za velký kámen, kde Mari držela hlídku. Mari už byla, jako ostatní z tábora, zvyklá, že Tiana se může kdykoli snést k zemi, a tak ani neucukla. Podala Tianě jeden z Hadiho temnohledů. Vypadal jako obyčejný dalekohled, ale dokázal vidět i ve tmě. Tiana, jako všichni andělé, dokázala vidět ve tmě, ale temnohled si přesto vzala, protože jeho magické vlastnosti dávaly mnohem ostřejší obraz. „Myslím, že je sám,“ zašeptala Mari.

Tiana si prohlížela přicházejícího muže. „Vypadá to tak.“ Nikoho dalšího neviděla. Muž se pohyboval jako unavený člověk, s batohem přes záda, ale něco v držení jeho těla bylo podivné. Tiana vrátila Mari temnohled a vstala.

Vzlétla a zakroužila nad plání. Až k lávovým polím daleko za nimi nespatřila žádný pohyb. Muž si Tiany všiml a zastavil se. Buď zaslechl její křídla, což bylo nepravděpodobné, nebo vidí v noci stejně dobře jako ona. Podivné. Sletěla dolů a přistála nedaleko něj.

Muž byl oděný jako benalijský rytíř, s barevnými skleněnými vitrážemi na hrudním plátu a jilci meče, který měl přehozený přes záda. Očividně putoval už delší dobu, vzhledem k zablácení jeho šatů. Teď Tiana mohla spatřit i jeho tvář. A jeho oči, rudě zářící ve tmě. Okamžitě poznala, s kým má tu čest. Pozvedla kopí. „Vidím, že jsi upír. To je mi líto. Nějaká poslední slova?“

Zvedl ruce dlaněmi vzhůru. „Anděli Církve Serry.“ Hluboce se poklonil, jako opravdový benalijský rytíř. „Přísahám při Nejsvětější, že nepřicházím nikomu ublížit.“

„Opravdu?“ zeptala se Tiana zvědavě. „Jsi upír, takže už kvůli tomu musíš nakonec někomu ublížit.“

Potřásl hlavou, a Tiana si uvědomila, že je vyčerpaný. „Ne. Nejsem tím, kým jsem, z vlastní vůle. Bojuji s tím od začátku celou svou vůlí.“

„Kdo jsi?“ zeptala se Tiana. Měla se spíš zeptat, kdo byl, ale to jí připadalo příliš neuctivé.

„Jsem Arvad, benalijský rytíř. Zajali mě a udělali ze mě upíra.“ Hlas měl vyrovnaný, ale Tiana stejně zaslechla stopy odevzdanosti. „Dosud jsem se snažil nikomu neublížit, a většinou jsem uspěl.“

Daleko za sebou Tiana zaslechla, jak Mari vysvětluje ostatním, kteří přišli bránit tábor, co se děje. „Proč ho ještě nezabila?“ ozval se někdo.

Tiana nevěděla sama. Cítila, že je Arvad upír, ale připadal jí nějaký jiný. „Co myslíš ‚většinou‘?“

Arvad sklopil zrak, a pak přiznal, „Bojuji s Kabalem, kdykoli mohu. Někdy se uprostřed boje zapomenu.“

„Ale jen s Kabalem?“ zeptala se Tiana. Bylo to morálně pochybné. Kabal byl už z definice společenství nadšených vrahů, kteří dychtili i po vlastní smrti. Bylo to podobné, jako by s Kabalem bojoval každý benalijský rytíř. Tedy až na to krvepití.

„Jen s Kabalem,“ potvrdil, a Tiana poznala, že nelže. Po chvilce dodal, „Nevím ovšem, jak tohle posuzuje Církev.“

„No, právě jsem myslela na to samé. Není to jednoduché, a sama se v tom moc nevyznám,“ řekla Tiana zamyšleně. „Kabal vraždí nevinné, a ani oni sami se nestarají, jestli zemřou či ne. Ale pití krve…“ udělala odmítavé gesto. „Těžko říct. Ale vraťme se na začátek. Tady žádný Kabal není. Proč se tedy plížíš k našemu táboru?“

„Neplížil jsem se. Přicházím otevřenou krajinou,“ opravil ji Arvad a ukázal na širé pláně kolem. „A… popravdě si nejsem jistý. Něco mě k tomuto místu táhne. Nejdřív k Bogardanu, a pak přímo sem. Čím jsem byl blíž, tím mírnější má touha po krvi byla. Bylo snazší a snazší ji nepodlehnout, a teď… teď ji téměř necítím. Ta úleva je nepopsatelná.“ Zaváhal. „Můžete to být vy? Viděl jsem i jiné anděly, ale žádný na mě nepůsobil takhle.“

„Ne, to nejsem já.“ Tiana cítila jeho rozpaky. A pokud opravdu cítil to, co cítil, a ten pocit byl silnější, čím blíž jejich táboru byl… napadlo ji jen jediné, co by to mohlo způsobovat. „Jak dlouho trvá ten pocit?“

Arvad se zamyslel. „Bylo to za úplňku, před dvěma měsíci. Stalo se to náhle. Byl jsem na východním pobřeží Aerony, stíhal zbytek skupinky kabalských zvědů, a náhle jsem pocítil… je to těžké popsat. Zabil jsem kabalské, ukradl loďku, a vyplul tímhle směrem.“

To potvrzovalo Tianinu teorii. Ten samý den Jhoira vylovila Weatherlight, a Tianina modlitba oživila silokam. „Myslím, že vím, co by to mohlo být.“

Worn Powerstone | Art by Henry G. Higginbotham

 

V Arvadově hlase zazněla naděje. „Něco poblíž. Myslíte, že mě to vyléčí.“

„Stojí to za pokus,“ řekla Tiana a sklonila kopí. Pití krve kabalských kultistů je pro Církev jistě morálně pochybné, ale možnost vyléčení upíra zcela určitě není. „Pojď. Zkusíme to. A říkám rovnou, pokud se někoho jen dotkneš, vykuchám tě jako rybu.“

„To mě pravděpodobně nezabije,“ upozornil ji Arvad.

Byl opravdu upřímný. „Já si poradím,“ slíbila mu.

„To je čestné,“ přiznal, a vykročil za ní.

Tiana stála vedle Arvada, který upřeně zíral na silokam. „Děje se něco?“ zeptala se. V opačném konci motorového prostoru se tísnil hlouček po zuby ozbrojených lidí.

„Ne.“ Arvad se otočil. Ramena pod těžkou zbrojí měl napjatá, jako by bojoval s návalem emocí. Pak na ni pohlédl, ve tváři opět odevzdanost. „Díky za to, že jste mě nechali zkusit to.“ Děkovně kývl i k ostatním. „Chcete, předpokládám, abych odešel.“

Tiana pohlédla na Hadiho a Tien. Ta se nahnula blíž a zkoumavě si Arvada prohlédla. „Myslím, že se to do tváře vrací barva. Už není tak mrtvolně bledá. A tvé oči už tak nežhnou.“

Tiana souhlasila. „Můžeš nám ukázat…“ naznačila posunkem. „Však víš.“

Arvad se zatvářil udiveně, ale otevřel ústa a odhalil tesáky. Tiana přimhouřila oči. „Rozhodně o dost menší.“

Hadi přikývla. „Taky se mi zdá.“

Tiana pohlédla na ostatní a pak na Arvada. „Musíme něco probrat.“

Vyšli zpět na palubu pod jasnou hvězdnou oblohu. Na lodi bylo osvětlení, napájená ze silokamu, a Hadi ho opět zapnul, když byl celý tábor stejně vzhůru. Okolo světel bzučel hmyz, a zbytek dělníků čekal u kuchyně. „Dej nám chvilku,“ požádala Tiana Arvada, a nechala ho čekat u zábradlí paluby.

„Co budeme dělat?“ zeptal se Hadi. „Říká nám pravdu. A vidíme to na vlastní oči.“

„Ale můžeme mu věřit?“ zeptal se někdo.

„Rozhodněte to sami,“ řekla jim Tiana. Oni byli jediní, kdo podstupovali riziko. Tiana sice nebyla bitevní anděl, ale v boji s Arvadem by vsadila rozhodně na sebe.

Čekala, až se ostatní rozhodnou, a se založenýma rukama pozorovala Arvada opřeného o zábradlí. Přemýšlela, jaké to musí být, vyrůst a stát se benalijským rytířem, přísahat chránit Benalii, bojovat s Kabalem, a pak být násilím přeměněn na nestvůru, lačnící po lidské krvi. Její vlastní problém, být strážný anděl těch, kteří zemřeli dřív, než je mohla začít chránit, se jí proti tomu zdál nicotný.

Debata nakonec skončila, a Hadi přišel s rozhodnutím. Netvářil se šťastně, ale řekl, „Nevíme, jestli říká pravdu; nemáme důvod mu věřit, ale ani já, ani ostatní ho nechceme vyhnat, pokud by ho delší působení silokamu vyléčilo. Takže tu může zůstat, ale nesmí vkročit do tábora, a ty ho budeš muset neustále hlídat.“

Tiana přikývla a vyřídila to Arvadovi.

Vypadal překvapeně, že ho nevyhnali rovnou. „To je velmi šlechetné. Díky.“

Art by Lius Lasahido

Pod vlivem silokamu Arvad brzy ztratil upíří citlivost na sluneční světlo a mohl se utábořit na pláži. Většinu času trávil lovením ryb v zátoce. Tiana, která ho z dun neustále pozorovala, oznámila Tien, že podle jeho slov je to to nejnormálnější, co dělal od doby, co se přeměnil.

„Měla bys mu pomoci,“ řekla jí Tien. „Pracovala jsi až dost, potřebuješ si odpočinout.“

„Mm,“ odtušila Tiana. Nechtěla odpočívat, chtěla pracovat na strojích, dokud mohla.

Ale s Arvadem měla alespoň někoho, s kým si mohla za nočních hlídek promluvit. Spát také nepotřeboval a lodí byl fascinovaný stejně jako ona. Seděli spolu na pláži, když skončila hlídku, a pozorovali Weatherlight. Ve svitu měsíce a s jejich nočním zrakem to bylo stejné jako ve dne.

„Na trupu tam dole něco je,“ řekl jí jednou. „Ta tmavá skvrna.“

Tiana si skvrnu prohlédla. „Vypadá to jako houba. Celý trup vyrostl ze semínka, které Jhoira získala od Molima. Už dřív jsme zjistili, že z něj občas vyroste něco nečekaného.“

Arvad se zmateně zeptal, „Jak dokázala něco takového?“

„Protože je to Jhoira.“ Zakřenila se Tiana. „Má moc jako příroda sama.“

Arvad se zarazil. „Je to snad… ta Jhoira? Ta z legendy o Weatherlight?“

„Je to ta Jhoira, a není to legenda, ale skutečnost.“ Tiana nadšeně pozorovala v měsíčním svitu zářící skleněná okna v trupu nebeské lodi.

Arvad to chvíli vstřebával a pak řekl, „Určitě s ní chce bojovat proti Kabalu.“ Pohlédl na ni. „Budeš jí pomáhat?“

Tiana sklopila hlavu. Nebylo jí to příjemné. „Nejsem bojový anděl. Jen hlídám tábor a dohlížím na silokam. Aby ho nikdo nezneužil k něčemu špatnému.“

Arvad vypadal překvapeně. „Nemyslel jsem, že jsi bojový anděl, myslel jsem, že jsi anděl-strojmistr.“

Tiana se zamračila. „Ne, takoví andělé nejsou.“

„Ale ty přece vedeš všechny práce,“ poklepal na své ucho. „Mezi to málo příjemných věcí, které můj současný stav přináší, patří vylepšený zrak i sluch.“

„Nemám žádné oficiální andělské schopnosti. Neměla bych pracovat se stroji, ale já prostě—“ Tiana zamávala rukama ve snaze to vysvětlit. „Serra mi dává veškeré znalosti, které potřebuji. Vždycky vím, jak má co správně pracovat.“

„Jestli ti ty znalosti dává Serra, pak jsou to oficiální andělské schopnosti.“

Tiana s tím nesouhlasila, ale nevěděla proč. Mohlo to být všechno způsobené loajalitou k Velkému stroji, i když už byl zničený. „Ale není to můj účel.“

„A co je tvůj účel?“

„Měla jsem chránit velký stroj, ale ten byl zničen ještě dřív, než jsem se k němu dostala. Byla jsem zrozena příliš pozdě. Církev neví, co se mnou. Dohlížet na silokam byl můj první skutečný úkol.“

Arvad kývnul směrem k Weatherlight. „Tohle je velký stroj.“

Tiana si podrážděně povzdechla. „Ale není to můj původní úkol. Serra mi dává rady a znalosti na jeho obnovu, ale Weatherlight není důvod mé existence.“

„To, že nemáš původní důvod své existence, neznamená, že si nemůžeš vytvořit jiný. Mně to můžeš věřit.“ Pak si uvědomil, že tohle není Tianě zrovna příjemné, a změnil téma. „Až se Jhoira vrátí, nabídnu jí své služby.“ Vážně na Tianu pohlédl. „Možná bys měla také.“

Tiana neodpověděla. Za měsíc by Weatherlight měla být schopna letu. Nechá ji odletět? Měla bys, pomyslela si. Byla anděl, a být členem Jhoiřiny posádky nebyl její účel.

Uběhly další dny, práce pokračovaly, a Arvad zatím nikoho nekousl, i když ho silokam dosud nevyléčil. Tiana si začínala myslet, že by tu mohl zůstat až do té doby, než se Jhoira vrátí, aby jí mohl nabídnout své služby. Snažila se vytěsnit podivné myšlenky na závist, pokud by Jhoira souhlasila. Arvad si šanci zaslouží.

Jedno odpoledne se na horní palubě bavila s Hadim o konečném testu motorů, když si všimla záblesku v dálce. Vyskočila na zábradlí, aby lépe viděla. Hadi se vystrašeně podíval stejným směrem. „To byla sopka?“ zeptal se.

„Ne. Hůř.“ Tiana vykřikla na poplach. „Utíkejte, všichni! Schovejte se ve skalách!“

Art by Daarken

 

Z horského masivů se směrem na pláž řítil fénix. Ohromný, zahalený v plamenech, s rozpětím křídel několikrát větším, než měla Tiana. Chce Weatherlight zapálit, pomyslela si Tiana, a zaplavil ji hněv, tak jasný a spalující jako Seřřino svaté světlo. Nikdy, nikdy! Ne, dokud v ní zůstane jiskřička života. Vzlétla do vzduchu a téměř nevnímala Hadiho, který sjel z lešení a rozhlašoval v táboře poplach.

Jak se fénix přibližoval, Tiana si připravila kopí a vyrazila přímo k němu. Na poslední chvíli se stočil dolů a ťal po ní pařátem. Tianu zaplavil žár, a v jejím ramenu zahořela bolest, která ji téměř srazila z oblohy. Zamávala křídly, nabrala výšku a zaútočila znovu. Ale fénix mezitím využil příležitosti, snesl se střemhlav do tábora a zapálil několik stanů. Tiana zuřivě vykřikla a zaútočila shora na jeho hřbet.

Jeho křídlo ji zasáhlo, a Tianě se zamotala křídla. Spadla dolů na skály. Sjela po kamenech, otřeseně se postavila na nohy, a snažila se uvolnit křídla. Z jejího kopí zbyla jen roztavená hrouda. V záchvatu strachu se ohlédla po Weatherlight. Fénix se právě snášel v dalším útoku přímo na loď, a Tiana nedokáže—

Náhle se fénix zachvěl a změnil směr letu. Tiana spatřila v jeho krku šíp. Fénix šíp v ráně okamžitě spálil, ale na jeho místě se objevil další, a další. Tiana se vyšplhala na vrchol a spatřila Arvada poblíž lodi, s dlouhým lukem v ruce. Právě vystřelil další šíp.

Tiana tasila meč a modlila se o svatou magii Církve Nejsvětější Serry. Okamžitě v ruce pocítila vzedmutí mocné síly, rozpřáhla křídla a vzlétla. Když Arvad zasáhl fénixe dalším šípem, Tiana se ponořila do ohnivého oblaku a vrazila meč přímo fénixovi do prsou.

Fénix zavřískl a škubal sebou. Odhodlaná nedopustit, aby se zřídil na Weatherlight se ho Tiana snažila odstrčit, dokud ji nezačala pálit kůže a strach z toho, že ji shoří křídla, ji nedonutil ustoupit. Ve vzduchu sledovala, jak sebou umírající fénix škube, snaží se vyrovnat let, a nakonec dopadá do mořských vln.

Tiana pohlédla ke břehu a připadalo jí, že její šaty a nejspíš i vlasy hoří.

Přistála poblíž tábora a Farim přiběhl a polil ji kbelíkem vody. Kašlala a prskala, a vzápětí jí Arvad přehodil přes křídla mokrou pokrývku. „Jsi v pořádku?“

Když uhasily plameny, poznala Tiana, že zranění jsou jen povrchová, a andělé se dokáží uzdravit rychle. „Budu v pořádku.“ Viděla, že Arvad je také popálený, a jeho tabard musel být také v jednom ohni. „A ty?“

„Arvad nás zachránil,“ těžce oddychovala Tien. Ukázala na spálené zbytky stanu. „Zvedl hořící plátno, abychom mohli utéct. A zachránil Weatherlight. A myslím, že i tebe.“

Arvad mohl udělat cokoli, když by Tiana zemřela a tábor zachvátil chaos. Mohl se nakrmit dělníky, ukrást silokam a utéct. Ale on se zachoval jako benalijský rytíř.

A Tiana se zachovala jako strážný anděl. Strážný anděl Weatherlight. Pomyšlení na to, že by byla Weatherlight zničena, téměř zničilo ji samotnou. Teď už věděla, že bude loď bránit do posledního dechu. Je snad tohle, co po mně chceš, Serro? zeptala se Tiana, ale odpověď nepřišla. Možná proto, že už ji sama znala v té chvíli, kdy Serra posílila její meč tak, aby byl schopen zabít fénixe.

Až se Jhoira vrátí, Tiana jí nabídne své služby. Nebyl to sice pravý důvod jejího stvoření, ale v tuhle chvíli to bylo přesně to, po čem toužila.

>>> Kapitola V. >>>

Můžete zanechat komentář, nebo trackback z vaší vlastí stránky.

9 komentářů k “Magic Story: Návrat na Dominarii, 4”

  1. MJM napsal:

    Tiana je fakt Kaylee;-). Líbí se mi to, ani Arvad není tak plochý, jak jsem se bál, a to je to teprve jedna krátká povídka.

  2. Odin napsal:

    Je vidno, ze to pise niekto, kto vie pisat. Rozsirenie na 12 poviedok jednoznacne vitam a verim, ze zostane co najdlhsiu dobu. Konecne mam pocit, ze Vorthosov niekto berie vazne. Snad to nebude len vyrocim…

    • michal napsal:

      taky by to mohlo být tím, že z hardcore Vorthosů Wizardi vlastně nic nemají (chodím jednou za měsíc na draft, to je asi nevytrhne) 😀

      • MJM napsal:

        Na druhou stranu, je to pořád prezentace produktu. A i když by se mohli zaměřit jen na turnajové hráče, Magic by přišel o celkem dost lidí, dkyby se třeba rozhodli úplně zaříznout příběh.

        Jak ví každý rozumný markeťák, příběh je to, co prodává:-) (to už trochu abstrahuju, samozřejmě).

  3. kubicvak napsal:

    Ahoj
    Mohl by mi někdo v krátkosti vysvětlit, jak je to vlastně se Serrou? Myslel jsem si, že byla planeswalker a zemřela krátce po zničení její sféry.

    • Honza2 napsal:

      Serra sama opustila svou sféru, poté, co se na ní objevil tehdy zraněný Urza, a zanechala ji v opatrování Radiant. Na Dominarii byla nějakou dobu zabita obyčejným zlodějem (jako sférochodkyni by jí to neublížilo, ale Serra odmítla dál žít, když předtím přišla o Feroze, svou lásku).
      Benaliané si její smrt očividně zromantizovali.

      • kubicvak napsal:

        Díky Honzo. Mě zarazilo, že tady se o ní mluví jako o někom, kdo posílá na zem anděly, propůjčuje jim znalosti atd. přesto, že se jedná o fakticky mrtvou postavu. Moc to nechápu.

        • Honza2 napsal:

          Je to mýtus. Zromantizovaný mýtus. Za ta staletí se prostě historie někdy trochu překroutí. Až na to, že tady to Belzenlok dělá ve velkém. Divím se, že si ještě nepřivlastnil titul madarského císaře.

        • MJM napsal:

          Je to hlavně víra, náboženství, nikde není řečeno, že by Serra sama skutečně vyráběla anděly a posílala je na Dominarii. Andělé se čas od času zrodí a příslušníci Serranské církve věří, že jim je posílá serra odněkud.

Zanechte odpověď