Magic Story: Návrat na Dominarii, 3

RealmsUncharted

Zatímco se Weatherlight opravuje, Jhoira na Dominarii shání novou posádku… se starými kořeny. Volný překlad flavor článku ze stránek WotC.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Návrat na Dominarii

Kapitola III.

Magic Story

Martha Wells

28. 3. 2018

 

<<< Kapitola II. <<<

 

Zabralo to sice opravdu celý den a celou noc, ale nakonec, přesně jak Ziva slíbila, další ráno Jhoira stála na břehu vedle toho, co zbylo z někdejšího nebeského korábu Weatherlight.

Byli na pobřeží Bogardanu, v písčité zátoce, chráněné po obou stranách kamennými výčnělky. Za hranicí písku začínala travnatá pláň, na jejímž okraji teď Weatherlight ležela. Dále ve vnitrozemí se za zvlněnými lávovými poli vypínalo sopečné pohoří.

Z Weatherlight se dochovala jen vnitřní thranská kovová konstrukce, dlouhá asi dvě stě stop, a mohutné konstrukce jejích motorů. Zbytek trupových nástaveb byl zničen buď časem, nebo přestálými bitvami. Jhoira vyslala svou kovovou sovičku, aby s její pomocí mohla obhlédnout vrak shora. Vypadá to hůř, než to je, usoudila v duchu. Dotkla se medailónku okolo krku a uvědomila si, že má prostředky i pro ty případy, kdy by loď byla poničená ještě víc.

Art by Kev Walker

 

Merfolkové a Jhoiřini lidé při výlovu vraku spolupracovali. Tolarijská zásobovací loď, na které byl teď uložen Jhoiřin podmořský člun, dovlekla Weatherlight až do chráněné zátoky, a všichni společně pak vrak zdvihli na navijácích a položili na břeh, aby mohly začít obnovovací práce. Loď teď kotvila u břehu a její posádka teď poblíž zakládala tábor. Odpoledne budou moci začít. V zátoce kotvila i druhá loď, Jhoiřina osobní bárka, která si, i když vypadala jako malá a obyčejná loď, svým vnitřním mechanickým vybavením nezadala s podmořským člunem.

A teď mi nezbývá, než sehnat posádku, pomyslela si Jhoira. Vzpomínala na Karna, Vensera, a ostatní. Kdyby alespoň věděla, co se stalo s Teferim, i když si popravdě nebyla jistá, jestli by byl ochoten pomoci jí. A pak je tu Jodah, pomyslela si kysele. U toho taky neví, jestli s ním počítat. Bylo to už tak dávno, kdy Urzovo kouzlo ukončilo Phyrexianskou invazi, a Dominarie se od té doby dost uzdravila. *** Některé rány se ovšem nikdy nezhojí.

Ale na tom nesejde. Ať už se stane cokoli, Jhoira si poradí, jako už mnohokrát předtím. Tohle je teď důležitější, pomyslela si.

Náhlý vítr ji rozčechral vlasy, a poblíž sletěl anděl Církve Nejsvětější Serry. Byla to Tiana, která, i když se vždy vypadala přívětivě, v sobě nesla stopu smutku. Když se na ni ale teď Jhoira zadívala, vypadala Tiana skoro vzrušeně. Vlastně z ní téměř žhnulo nadšení. Doslova. Jhoira se nedokázala nezeptat. „Proč tak záříš? Děje se něco?“

Tiana uchváceně pozorovala vrak, a zdálo se, že Jhoiru nevnímá. „Ten tvar,“ ukázala nakonec na odhalenou vnitřní konstrukci lodi. „Ten tvar je stejný, jako hrot Gerrardova kopí na obrazech a sochách.“ Tiana potřásla hlavou. „Jistě! Nechápu, proč jsem si to neuvědomila už dřív.“

Jhoira ji stále pozorovala, a podotkla, „ty už nezáříš, ty se usmíváš.“

Tiana sklopila zrak, náhle rozpačitá. „Omlouvám se za tu zář. A můj úsměv ostatně znáš.“

„Takový ne.“ Vypadalo to, jako by někdo, kdo celý život žil ve tmě, poprvé spatřil slunce. Ten úsměv měl v sobě něco, co by dokázalo uchvátit všechny okolo. Jhoira zamyšleně přimhouřila oči. „A teď pláčeš.“

Tiana si otřela tvář. „Ne, já ne… je tu písek. Je divné, že ostatní neslzí také.“

To byl nesmysl. Ráno pršelo, písek byl ještě vlhký, a lehký mořský vánek přinášel jen slanou vůni moře. Jhoira vzala anděla jemně za bradu. „Proč pláčeš,“ zeptala se měkce.

„Já nevím.“ Tiana se zhluboka nadechla, ustoupila o krok, a opět si otřela tvář. „Už je to pryč, ať už to bylo cokoli.“

Jhoira si jistá nebyla. Dívala se na Tianu a na kostru lodi opodál. Tohle nemůže být náhoda.

Když se Tiana objevila poprvé, ještě před nalezením Weatherlight. Vysvětlila, že je strážný anděl, který momentálně nemá co na práci, a tak má od církve pověření na vyřizování vzdálenější úkolů. Teď se Tiana viditelně snažila vyhýbat se přímému pohledu na loď, jako stydlivý zamilovaný, který se neodvažuje pohlédnout na objekt své touhy. Tiana tak musela reagovat na samotnou Weatherlight. Nezbylo z ní skoro nic, jen kostra, ale je to v ní. Pořád je to v ní. „Pojď,“ řekla. „Podíváme se, v jakém stavu je silokam.“

Hadi a ostatní se ke Jhoiře a Tianě přidali, a společně obhlíželi thranskou konstrukci. Hadi byl mezi nimi jediný tolarijský artificér, ale ostatní byli zkušení řemeslníci a učenci, většinou z Benalie a Jamuray. Tien, hlavní kovotepka, stála vedle Hadiho, a v rukách držela druhou nejdůležitější část: nové semínko, která Jhoira dostala přímo od elementála Molima. Až vyčistí thranskou konstrukci, zasadí do ní semínko, a z něj vyroste nový trup lodi. Ovšem pouze trup, motory a ostatní mechanické součásti budou muset postavit znovu. Některé části budou muset být magické, některé ne. Každopádně je čeká spousta práce.

Ale ta nejdůležitější část lodi byla stále usazené ve své kovové kolébce v hloubi motoru. Silokam.

Worn Powerstone | Art by Henry G. Higginbotham

 

„No, pořád je tam,“ promluvil nejistě Hadi.

„To je dobré znamení,“ ozvala se Tien, která stála na špičkách, jak se snažila zahlédnout kapkovitý krystal. „Nebo ne?“

Jhoira si nebyla jistá. Silokam vypadal netečně. Byl kdysi stvořený Urzou, který do něj uzavřel moc kolabující Seřřiny říše. To byl ostatně skutečný důvod, proč Tiana byla zde; silokam byl pro Církev posvátný artefakt, takže přirozeně vyslali anděla, aby dohlížel na jeho znovuobjevení, a případně jej vrátit, pokud by už nebyl funkční. Jhoira sice měla v záloze plán, pokud by silokam byl zničený nebo vybitý, ale byla to až ta poslední možnost.

Jhoira v prastarý kámen věřila. Možná ho stačí jen pošťouchnout. „Co myslíš?“ zeptala se Tiany.

Tiana se naklonila a podrobně si krystal prohlížela. „Je nepoškozený; propojení s kostrou vypadá dobře. Motivátor je stále připojen. Je to překvapující, po takové době a po tom všem, čím si prošel.“

Hadi a Tien na ni překvapeně pohlédli. „Nikdy bych nevěřila, že by andělé studovali mechaniku,“ přiznala Tien.

„To ne,“ řekla Tiana rychle, a odstoupila od krystalu, jako kdyby náhle vzplanul. „Vlastně o mechanice vůbec nic nevím.“

„Opravdu?“ Teď už Jhoira byla skutečně udivená. Tohle bylo podruhé, co Tiana reagovala na Weatherlight, jako by ji dávno znala.

Tiana vypadala nejistě. „Nemyslím si. O mechanice jsem nikdy předtím nic nevěděla. Ale… připadalo mi to najednou jasné a jednoduché.“

Hadi a Tien ji zaujatě pozorovali. „Tohle je Seřřin kámen,“ řekla Jhoira. „Možná s tebou promlouvá.“

Tiana se naklonila znovu, tentokrát nesměleji. „Zkusím to.“ Ještě chvíli zkoumala silokam, pak sepjala ruce a sklonila hlavu.

Jhoira ji sledovala a všimla si, že všichni okolo nedýchají. Chvíli se nedělo nic, a pak se náhle Tianina tvář rozzářila vnitřním světlem. Jhoira cítila, že se se silokamem něco děje, a vzápětí se rozzářil a oživl. Jako kdyby ho zažehla přítomnost mocné osoby.

Všichni zalapali po dechu a jásali. Tiana ustoupila, oči široce rozevřené. Očividně neočekávala úspěch.

Zatímco ostatní slavili, Jhoira zatáhla Tianu opodál, do stínu širokých nosníků Weatherlight. „Promiň, ale ještě nikdy jsem nepotkala anděla, který by se choval takhle.“

„Myslíš anděla, který nevěří ve své andělství?“ Tianin výraz byl náhle rozpačitý. „To je dlouhý příběh.“

Jhoira se rozhodla, částečně instinktivně a částečně podle toho, co v Tianě viděla. „Chtěla bys nám pomoci ještě víc?“

Tiana pokrčila rameny, a mimoděk nohou kopla do drnu hlíny. „Proč ne, stejně nemám na práci nic lepšího. Myslím to tak, že můžu klidně pomáhat vám. Potřebujete, abych někam zaletěla?“

„Ne, potřebuji někoho, kdo bude dohlížet na obnovu lodi a ochraňovat dělníky, než já seženu posádku.“ Jhoira se usmála a Tiana strnula. „Myslíš, že bys chtěla?“

Tiana se ohlédla k motorům, k dělníkům, kteří už plánovali, jak je obnoví. Ne, Jhoiře se to nezdálo; Tiana byla s Weatherlight spřízněná. Když Tiana odpověděla, zněla, jako by jí vyschlo v hrdle, „Proč já?“

„Protože máš talent, to jsem poznala hned. A jsi anděl, takže ti můžu věřit. Tak co myslíš?

Tiana pomalu vydechla. „Ano. Myslím, že ano.“

Shromáždění posádky zabere obvykle dlouhou dobu, ale Jhoira se připravila a naplánovala vše předem, stejně jako v případě vylovení Weatherlight.

Vyrazila na své bárce ze zátoky a nejprve zamířila na Jamurau do města Suq’Ata, ve kterém, soudíc podle svého dřívějšího pátrání, mohla narazit na osobu, kterou hledala. Po nějaké době se dostala na městský trh, kde několikapatrové budovy z bílého kamene tvořily lidskýma rukama postavený hluboký kaňon plný stánků, obchodů, kanceláří, a skladů, a pochopitelně i s tím souvisejících hospod, ubytoven, a podobných míst pro jídlo, odpočinek, a zábavu všech, kdo sem přijdou za obchodem.

V ohromných květináčích byly usazené palmy a keře, a na každém plácku byla fontána. Stánky plné zboží ochraňovali mechaničtí papoušci a opice, podobní Jhoiřině sovičce. Na trhu byli lidé z celé Dominarie, ale většina byla ze severovýchodu Jamuray, s hnědou kůží a černými vlasy, nebo ještě tmavších obyvatel Femerefu a potomků lidí ze ztraceného Zhalfiru. Bylo horké odpoledne, a mnozí z trhovců i ze zákazníků odpočívali ve stínech čajoven a barů u šálku čaje a misky nakládaných fíků a datlí. Jhoira měla sto chutí učinit totéž, pokud do hodiny nenajde toho, koho hledá.

Vystoupila po schodech na větší náměstí. Bylo tu víc fontán, tvořících vodopády mezi větším komplexem budov a skladů. Lidé tu seděli pod stříškami obchodů, nebo přecházeli sem a tam po terasách nad vstupní branou. Jhoira se zastavila a přemýšlela, v jakém patře začít, když se náhle ozval shora zděšený křik.

Všichni se ohlédli tím směrem a ztuhli. Jhoira spatřila několik lidí, běžících po terase o dvě patra výš, a vyrazila vzhůru.

Vyběhla na horní terasu právě včas, aby zachránila starého muže, který ve snaze vyhnout se málem přepadl. „Co se stalo?“ zeptala se ho, když se uklidnil.

„Kabal!“ vyhrkl. „V Sarinově pokladně jsou kabalští špehové!“

Odstrčila ho a rozeběhla se k bráně. Za ní, ve vnitřním dvoře skladiště, leželi na zemi dva Jamuřané. Podle křiku a toho, kam kdo utíkal, Jhoira odhadla, že boj se odehrává na střeše skladiště. Jhoira se dotkla sovička na svém rameni, a zašeptala, „Buď mýma očima.“

Sovička zahoukala a vyletěla vzhůru, nad střechu skladiště. Jhoira se dívala částečně svým zrakem, a částečně zrakem svého mechanického tvora. Na střeše byla terasa, a vedle ní vyšší budova s balkóny. Na terase bojovala jediná žena s šesticí mužů, oblečených v hábitech pouštních nomádů. Okolo mužů se vznášela černá, démonická magie, podobná lepkavé mlze. Žena měla tmavou kůži a vlasy spletené do copánků, na sobě koženou a kovovou zbroj. Její meč odrazil úder kopí, a z odrazu rovnou přešel k útoku a zasáhl jednoho z mužů na krku. Když se zhroutil k zemi, vyzývavě zavolala na ostatní, „To má být všechno?“

Jiný z mužů zuřivě zavyl, a jeho spadlá kápě odhalila bledou kůži a holou hlavu pokrytou sinalými jizvami. Kabalský kněz, pomyslela si Jhoira. Zcela jistě použil kabalskou magii nočních můr, která vyplašila a zahnala lidi široko daleko, ale na ženu očividně nepůsobila.

Žena mezitím vyřídila dalšího z kultistů, a kněz po ní vrhl černou kouli smrtícího kouzla. Koule zasáhla ženu do prsou, ale ta si ničeho nevšímala.

Sovička zaostřila svůj zrak, a když kněz vyslal další smrtící kouzlo, Jhoira tentokrát spatřila okolo ženy slabou zlatou záři ve chvíli, kdy ji kouzlo zasáhlo. Tohle není magický štít, usmála se Jhoira. Tohle byla imunita vůči magii, imunita, kterou kdysi u někoho viděla.

Art by Magali Villeneuve

 

Takže našla tu, co hledala. Zavolala sovičku zpět, a zamířila na střechu.

Dorazila, právě když žena zabíjela posledního z kultistů. Zatímco si čistila meč o jeho plášť, přiběhlo několik městských strážných. „Shanno Sisay!“ zavolal jeden. „Co se tu stalo?“

„A co myslíte?“ ozvala se žena. „Kabalští agenti. Snažili se dostat k obchodnickým mapám, aby mohli útočit na jejich karavany a lodě. Lidé už zapomněli, že kabalští začali v Otarii jako obyčejní zloději.“

Jhoira přišla k ní. „Ano, zapomněli. Démon Belzenlok chce přepsat historii světa, a sám sebe chce dosadit za tvůrce a konatele veškerého zla v dějinách, až k dobám páru Prastarých draků před dvěma tisíci lety.“

Shanna zasunula meč. „Vy dějiny znáte.“

Jhoira dějiny znala, možná i proto, že byla součástí většiny z nich. „A vy jste imunní vůči magii. Kabalské noční můry na vás neúčinkovaly.“

Shanna pokrčila rameny a zamyšleně si Jhoiru prohlédla. „Je to vlastnost naší rodiny.“

„Vím. Znala jsem tvého předka, kapitánku Sisay. Vidím, že máš její meč.“

Shanna strnula a zírala na ni. Náhle jako by všechny zvuky ztichly, a stráže poblíž a rostoucí počet diváků, vykukujících z oken a balkónů, byl náhle vzdálený. Jako by v ti chvíli byly jen ony dvě ve chvíli, kterou v budoucnu popíše historie tohoto světa. „Kdo jste?“ zeptala se Shanna.

Usmála se. „Jsem Jhoira. Hledám vás.“

Zamířily do baru v přízemí a posadily se na koberce pod plátěnou stříškou. Ruch okolního tržiště se vrátil do normálu.

„Jak jste mě našla?“

„Sledovala jsem vaši rodinu, a jeden z vašich bratranců mi řekl, že jste zde, a pátráte po kabalských.“ Jhoira upila vína. „Říkali, že jim chybíte.“

Shanna odložila sklenku. „Taky mi chybí. Ale po celý svůj život jsem slýchala o mých předcích, o příbězích ztraceného Zhalfiru. Už mě unavovalo žít ve stínu minulosti. A rozhodla jsem se využít svého dědičného rysu,“ usmála se. „A teď mám spoustu otázek.“

Bude dost času na to probírat minulost. Ale teď se Jhoira musela zeptat. „A já mám spoustu odpovědí, ale nejdřív se zeptám já: Chtěla byste sloužit na Weatherlight?“

Shanna se rozesmála. „Jestli ještě existuje, tak bych to zvážila.“ Pak si všimla Jhoiřina výrazu a zvážněla. „Považovala bych to za nesmírnou čest, kráčet ve stopách mého předka. Sloužit tak jako ona. Pokud Weatherlight existuje.“

Jhoira zvedla sklenku. „Tak v tom případě vás vítám na palubě.“

Než dopluly lodí do Aerony a do Benalie, Jhoira si byla jistá, že zvolila správně. Shanna nebyla Sisay, ale byla jí podobná dost na to, že to pro Jhoiru bylo někdy téměř bolestné. Strávily spolu dlouhé noci plavby pod hvězdnou oblohou, vyprávěly o minulosti, vzpomínaly na zapomenuté. Jhoira byla ráda, že je Shanna s ní, ale díky tomu postrádala Sisay o to víc.

Ten samý výsledek očekávala u Danithy Capashen, která byla vzdáleně spřízněná s kapitánem Gerrardem, ale Danithina odpověď byla stručná a konečná.

„Ne,“ řekla.

Seděly v zahradě domu Capashenů, jednoho teplého dopoledne. Ptáci zpívali v korunách stromů, a přes vysoké kamenná zdi zahrady sem nedoléhal ruch a hluk města. „Ne?“ zopakovala Jhoira a pohlédla na překvapenou Shannu. Pak se otočila na Danithu, která se tvářila tak nezúčastněně, jako by se bavily o tom, co si dát k obědu. „Myslíte, že nejsem ta, co tvrdím?“

„Ne, vím, že jste Jhoira,“ řekla Danitha klidně, a s kývnutím k Shanně dodala, „a vy jste hodně podobná portrétům kapitánky Sisay. Věřím, že obě dvě skutečně jste tím, kým tvrdíte, že jste.“

Danihta Gerrarda moc nepřipomínala, jen vojenským držením těla. Vlasy měla stažené dozadu, a po stranách vyholené, aby se vešly pod přilbu. Tvář měla opálenou a ošlehanou. Jhoira věděla, že Danitha je rytířkou Benalie, a domnívala se, že bude chtít kráčet ve stopách svého předka.

Art by Chris Rallis

 

„Tak proč?“ zeptala se Shanna a ukázala na dům. Danitha se s nimi setkala u stájí, a její meč a štít visel hned ve dveřích hlavní síně. „Očividně se boji nevyhýbáte.“

„Ale jsem rytířka Benalie,“ odpověděla Danitha. „Přísahala jsem bránit tuto zem.“

Jhoira doufala, že bude mít na palubě příbuzné obou známých kapitánů Weatherlight. Cítila, že by to bylo to nejlepší, a po setkání se Shannou si byla jistá. Potřebuje mít na palubě Capashena. „Weatherlight vždy byla ve středu každého boje, a teď nastal čas bojovat proti Kabalu a zlomit jeho moc nad Dominarií. Službou na Weatherlight ochráníte i Benalii.“

„Z dlouhodobého hlediska ano,“ souhlasila Danitha, stále klidná. Mluvila jako někdo, kdo si je naprosto jistý, a Jhoira právě proto toužila mít ji v posádce. „Kabal teď utočí na odlehlá města a vesnice. Pokud s vámi vyrazím, budeme bojovat s Kabalem všude po světě. Ale já s nimi chci bojovat zde.“

„Chápu.“ Jhoira se usadila na židli a rezignovaně vydechla. O tomhle se nemůžu přít. Pohlédla na Shannu, která naznačila porážku.

Danitha kývla a vstala. „Musím se vrátit na velitelství. Zdržte se tu, jak dlouho chcete; jste tu obě vždy vítány.“

Když Danitha vešla do domu, ozvala se Shanna, „No, co teď? Chtěla jsi najít ještě někoho dalšího?“

„Ne.“ Jhoira měla chuť vztekle praštit do stolu, ale neudělala to. Danithiny důvody k odmítnutí byly veskrze rozumné. „Ona byla jediná, o které jsem doufala, že—“

Z domu vyběhl mladík, pohlédl na ně s vytřeštěnýma očima, a přiběhl ke stolu. „A co mě?“ vyhrkl.

Jhoira byla ve střehu, Shanna vedle ní, ale vzápětí si uvědomila, že na ně neútočí. Byl to mladý muž z neposlušnými hnědými vlasy, který byl Danithe podobný. „Co jsi zač?“ zeptala se Shanna.

„Já jsem taky Capashen,“ vysvětlil. „Jsme Raff. Všechno jsem slyšel. Chci jít místo sestry.“

Jhoira si založila ruce. Tohle nečekala. „Vážně?“

Shanna si ho zamračeně prohlížela. „Kolik ti je?“

Uraženě se vztyčil. „Jsem dost starý na vystudovaného mága. Složil jsem všechny zkoušky a učitele udivil svými schopnostmi.“

„Takže tady studují na mágy dvanáctiletí?“ usadila ho skepticky Shanna. „Nebo třináctiletí?“

Raff bojovně vysunul bradu. „Sám Jodah z Tolarie řekl, že jsem jeden z nejlepších studentů, co kdy měl.“

Až doteď byla Jhoira pobavená, ale tohle už bylo moc. „Tohle by Jodah nikdy neřekl.“

Raff chtěl vychloubačně pokračovat, ale zarazil se. „Takže vy Jodaha znáte?“

„Ano,“ založila si Jhoira ruce. „Z doby phyrexianské invaze.“ ***

„Och, sestra tvrdila, že jste Jhoira, ale—“ Raff vůčihledě splaskl. „Dobrá, Jodah to neřekl, ale stejně jsem schopný mág.“

Jhoira zavrtěla hlavou a odcházela. Ale než se Shannou vyšli z domu, ucítila magii.

Raff měl štěstí, že Jhoira poznala, že se jedná o iluzi. Zahrada náhle zmizela a Jhoira se se Shannou vznášely na obloze mezi mraky. V dálce letěla Weatherlight. Její stěžen a tvar trupu nebyly tak docela původní, ale byl to očividně velmi podařený pokus. Jhoira si vzpomněla na Shanninu schopnost. „Vidíš něco?“

„Ano, iluzi vidím, ale dům a zahrada prosvítá.“ Shanna zamyšleně pohlédla na Raffa. „Je dobrý?“

Art by John Stanko

 

Jhoira si povzdechla, a upřímně Raffa zhodnotila. „Není špatný.“ Otočila se k němu. „A je i neuvěřitelně otravný.“

Iluze zmizela jeho mávnutím ruky. „Nebudu otravný,“ řekl upřímně, „budu pomáhat. A omlouvám se za tu lež. Jen jsem opravdu chtěl jít s vámi.“

Jhoira ho zamračeně pozorovala. Problém byl, že Danitha očividně nehodlala změnit názor, a Raff byl tak jediná zbývající možnost. „Dej nám chvilku,“ řekla, a ustoupily se Shannou opodál, pod vrbu u terasy na okraji zahrady. „Co myslíš?“ zeptala se tlumeně Shanny.

„Myslím, že některé moje jizvy jsou starší než on,“ řekla Shanna.

„Souhlasím, ale vadilo by ti mít ho na palubě?“

Shanna zadumaně přemýšlela. „Ne. Je dychtivý, dá do toho celé své srdce, tím jsem si jistá, a schopnosti mága má. Já jenom… bude to nebezpečné, a nevím, jestli to on chápe.“

Jhoira si ovšem nebyla jistá, jestli kdokoli chápe, čemu budou muset čelit. Žila tak dlouho, viděla toho tolik, nedokázala si představit, že někdo tak mladý jako Raff chápe podstatu smrti. Ale mít na palubě Capashena bylo správné. Potřebné. „Dokud existuje Kabal, bezpečné místo na Dominarii není. Zemřít by mohl v boji s nimi i zde.“

„To je pravda,“ pokrčila Shanna rameny. „Pokud myslíš, že bude užitečný, souhlasím.“

Jhoira kývla a otočila se k Raffovi. „Jestli chceš jít, zabal si rychle. Čeká nás dlouhá cesta.“

To ráno, když vpluly do bogardanské zátoky, Jhoira netrpělivě stála na palubě se Shannou a Raffem po boku, a předtím dalekohledem netrpělivě obhlížela pobřeží. Až teď ji konečně mohla spatřit vlastníma očima. Mezi dunami se zvedal povědomý tvar.

Trup byl ladně tvarovaný, a záď mírně prohnutá. Brlení a skleněné průzory se leskly ve slunci. Loď už neležela, ale vzpřímeně stála, jako kdyby byla už v provozu. Weatherlight byla opravená a kompletní, jen vyrazit.

Jhoira se nadšeně ušklíbla. Všechno dopadlo přesně podle plánu, a včas.

Tábor už byl složený, a dělníci na loďkách odváželi své nářadí a stroje. Nadšeně mávali, když Jhoiřina bárka vplula do zátoky.

Shanna se naklonila a objala jednou rukou Jhoiru. „Nemůžu tomu uvěřit!“

Raff měl co dělat, aby nevybuchl nadšením. „Je tam anděl! To je Tiana? Proč má vedle sebe upíra?“

Jhoira a Shanna obě pohlédly na postavy, čekající na pláži. „Kohože?“ vyhrkla udiveně Jhoira? S tím nepočítala.

Když se přebrodily z lodi na pláž, Tiana a upír jim vyšli vstříc.

„Zdravím, Tiano. Vidím, že vše proběhlo podle plánu.“ Kývla na muže, který byl očividně upír, i když oblečený jako benalijský rytíř, a očividně se ho nikdo nebál. „Nechceš mi něco říct?“

Tiana složila křídla a poškrábala se na hlavě. „No, ano. To je Arvad.“

Arvad poklekl a podal Jhoiře meč, jilcem napřed. „Přísahám, že vám budu ochotně sloužit, kapitáne Jhoiro.“ Přísaha zněla upřímně.

Jhoira svraštila obočí. „Vidím.“ Pohlédla na Tianu, která řekla jen „To je dlouhý příběh.“

„No, jsem si jistá, že máme dost času,“ Jhoira vytáhla z kapsy časoměr. „Očekávám ještě jednoho—“

Náhle se na břehu zlatě zablesklo, a objevil se Ajani Zlatohřívý. Pohlédl na Weatherlight se spokojeným výrazem.

„—přítele,“ dokončila s úsměvem Jhoira. „Teď jsme připraveni.“

Ajani, Valiant Protector | Art by Anna Steinbauer

*** Tohle mě trošku nesedí. Smysl by v tomhle kontextu měl spíš příběh Time Spiral a oběť Jesky, ne Urzovo kouzlo ohledně phyrexianské invaze. A v době před invazí se ani Jhoira s Jodahem neznali.

>>> Kapitola IV. >>>

Můžete zanechat komentář, nebo trackback z vaší vlastí stránky.

7 komentářů k “Magic Story: Návrat na Dominarii, 3”

  1. Odin napsal:

    Veci, co nesedia, je viac. Zavretim casovych zlomov pocas Napravy sa cela krajina zazracne vyliecila? Ved pocas TS sa tam nedalo ani riadne prezivat, nieto zit a stavat nejaku civilizaciu (piesocne burky, atd). Planeshiftnute miesta zostali tam, kde prisli a s tymto Mending nemal nic robit (Stronghold na Urborgu napr). A z phyrexianskej invazie nezostalo nazive vobec nic? Kam sa upratali vsetky mrtvoly a ich technologia? Kam sa podeli vsetci sliveri? Privela otazok, ktore sa zatial nikto nenamaha vysvetlit a kedze ide iba o jeden set na jeden plane, tak sa to asi nezmeni.

    • MJM napsal:

      Chtěl jsem napsat, že Náprava přece proběhla před více jak sto lety a koukám na http://mtgsalvation.gamepedia.com/Timeline , abych si to ověřil a hle: už je to jen cca 60 let! A vůbec se tam spousta věcí popřeházela, Dekamilénium je najednou těsně před Nápravou, Války s Kami se přesunuly 500 let do historie…

      No, uvidíme, třeba se to ještě nějak vysvětlí…

      • Honza2 napsal:

        Zkouším udělat nějakou ucelenější timeline. Je pravda, že zrovna okolo první Ravnicy a Lorwynu je to dost vachrlaté…

        • MJM napsal:

          Tak Lorwyn, co jsem pochopil, je totálně mimo, respektive tam není žádná vazba na zbytek multiverza, protože se tam neobjevují sférochodci. Čili se reálně moc propojit zatím nedá, ne?

          • Honza2 napsal:

            Na Lorwyn sféroportovala poprvé Nissa. A podle jejího Origins příběhu dokonce v čase Aurory. Buď přímo té Velké, a nebo té obyčejné každodenní poté, co se to na Lorwynu vrátilo do „normálu“.

          • MJM napsal:

            No to je sice pravda, ale datovat se to moc nedá. Navíc Nissa je docela stará, ne?

          • Honza2 napsal:

            Její povznesení bylo před 40 lety, zcela určitě až po Nápravě.

Zanechte odpověď