Magic Story: Návrat na Dominarii, 12

RealmsUncharted

Epické střetnutí s Belzenlokem bude mít nepředvídatelné následky — a ne všechny budou příjemné. Volný překlad flavor článku ze stránek WotC.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Návrat na Dominarii

Kapitola XII.

Magic Story

Martha Wells

30. 5. 2018

<<< Kapitola XI. <<<

 

„A to to zatím šlo tak dobře,“ ušklíbla se Liliana. V dálce zazněl hrom, Liliana šlehla po Yarglovi další kouzlo, a pak se tak tak zachytila brlení, když sebou Weatherlight škubla.

Fialové střely sklouzávaly po slizkém těle bez účinku. Shanna a Arvad sekali po spárech, kterými Yargle držel příď lodi, ale nedokázali ho donutit pustit se. Yargle zachrochtal, a vzápětí palubu zaplavil štiplavý oblak kyseliny. Liliana se rozkašlala. „Je to ještě horší.“

Raff se zachytil brlení na opačné straně a v záblesku modrého světla vyčaroval mařící kouzlo. Kyselý oblak se chvíli převaloval, a pak se náhle změnil v kapalinu a rozlil se po palubě. Raff jen zalapal po dechu. „Tohle jsem nečekal. Jhoiro!“

Liliana zatínala zuby, jak se snažila udržet oživenou armádu nemrtvých. Takové kouzlo vyžadovalo obrovskou moc, a tu teď nemohla použít na boj s nestvůrou. Navíc byla většina mrtvých panteří bojovníci, poněkud odlišní od lidí, což jejich kontrolu ještě ztěžovalo. Nedokázala jim dávat přímé rozkazy, jen jim domlouvat, což v současné situaci bylo více než frustrující.

Jaya sjela na okraj paluby a klekla na kolena, aby snáz zamířila. Proud ohně sice spálil všechnu kyselinu, ale Yargle se lodi nepustil, naopak, škubnul s ní do strany a téměř Shannu a Arvada shodil. Lilianu náraz odhodil na brlení a udržela se jen tak tak. Jaya zaklela a vychrlila na Yargla další příval ohně.

Jhoira vyběhla z podpalubí a vyhodila něco do vzduchu. Byla to její sovička, a v pařátcích držela něco jako kovový grapefruit. Yargle znovu zařval a Weatherlight se otřásla a prudce se naklonila.

Liliana vyjekla, když ji náraz téměř shodil z paluby. Shanna s Arvadem se kutáleli dolů, ale Raff, stále se držící brlení, vyčaroval modrý proud světla, který se změnil na přízračné lano. Arvad se ho jednou rukou zachytil a druhou popadl Shannu. Ta se dokázala nohama zaklínit v brlení.

Jhoira se kutálela po palubě, ale Liliana ji zachytila včas za kabát. Jhoira se zachytila Lilianina zápěstí. Chvíli se obě bez dechu držely brlení, a Weatherlight se zatím překlopila na opačnou stranu. Lilianě se podařilo zaklínit se mezi palubu a brlení, a Jhoiru stále držela.

„Díky,“ vydechla Jhoira.

„Nemluv o tom,“ řekla Liliana. Cítila, jak oživení panteří válečníci útočí na Yargla, sekají po jeho nohou, ale bez účinku. Weatherlight byla tak nakloněná, že se Shanna s Arvadem nemohli ani pohnout, a Raff je jen tak tak dokázalo udržet svým přízračným lanem. Jayiny plamenné střely zlikvidovaly kyselinu na palubě, ale nedokázaly proniknout Yarglovou tlustou kůží. Liliana se nemohla pustit brlení ani Jhoiry, a Jhoira také ne. Na můstku Liliana spatřila Tianu, která se u kormidla snažila vyprostit loď z Yargleho sevření. Motory řvaly tak, že se zdálo, že se roztrhnou. „Nějaký další plán?“ zeptala se Liliana pochmurně.

„Vlastně ano,“ řekla Jhoira namáhavě, jak se držela. „Moje sova má jeden z manových hořáků, které jsem chtěla použít v Pevnosti.“

„Výborně,“ zasykla Liliana. Už téměř necítila ruce. „Ale ať to udělá hned, protože—“

„Všichni se držte!“ vykřikla Jhoira.

Liliana řekla nemrtvým, ať přestanou s útokem, a vzápětí poté zablesklo modré světlo a všechny ohlušil Yargleho zuřivý řev. Weatherlight se otřásla jako dětské chrastítko. Lilianě se zatmělo před očima. Zamrkala, a pak se jí zrak vyjasnil.

Yargle, Glutton of Urborg | Art by Jehan Choo

 

Yargle pořád držel loď, ale tentokrát už otevíral svou gigantickou tlamu. Jhoira zaklela. „Měla jsem do něj hodit ty hořáky všechny.“

„Tohle je tak směšná smrt!“ zavrčela popuzeně Liliana.

Gideon dopadl na zem, překulil se, a vyskočil na nohy. Jáma byla plná bojujících, křičících postav, sekajících čepelí, a svištících kyjů a řetězů. Chandra shora varovně vykřikla. Gideon uskočil právě včas, aby na něj nedopadl kabalský chmurytíř. Chandra ho musela shodit do jámy, ale Gideon to odsud neviděl. Hbitě chmurytíře kopl do hlavy a sebral mu meč.

Vzápětí ho zavalil houf zoufalých bojovníků. Někteří se vrhli na chmurytíře, aby sebrali jeho zbylé zbraně, jiní zaútočili na Gideona.

Ten věděl, že jeho zlatý ochranný štít by ho mohl prozradit, a tak se jen bránil výpadům a uhýbal. „Proč bojujete pro radost Kabalu?“ volal. „Přestaňte!“

Gideon’s Reproach | Art by Izzy

 

Ale pak si uvědomil, že každý útočník je sinalý hrůzou a oči má vytřeštěné. Kabalská magie. Vůbec nevěděli, kde jsou. Všichni byli uvězněni ve svých nočních můrách. Jeden se na něj vrhl a nabodl se na jeho meč. Sotva Gideon meč vyprostil, ostatní se na padlého vrhla a brali mu zbraně a zbroj.

Gideon uskočil od stěny a postoupil do středu jámy. Odtud se teď stejně nedostane, a nemá cenu zůstávat poblíž Chandry. Pak se a něj vrhl další houf bojovníků. Gideon si musel, ač nechtěl, prosekat cestu. Pak se rozhlédl kolem, hledaje někoho se zdravým rozumem.

U středu jámy spatřil hlouček bojovníků, bojujících zády k sobě a bránících jeden druhého před útoky těch šílených. Gideon s úlevou zamířil k nim.

Jejich velitel byla vysoká žena s tmavými vlasy a šedomodrou kůží, oděná v potrhané kožené zbroji. Gideon si prosekal cestu až k ní, a zeptal se, „Můžu se přidat?“

„Když se ptáš tak zdvořile,“ řekla a posunkem ho poslala vpravo. Postavil se jí po boku. „Neznám tě,“ řekla. „Jsi tu nový?“

„Zrovna jsem dorazil.“ Gideon mečem odrazil kopí namířené na jiného bojovníka. „Zajali vás všechny?“

Žena zahnala jiného útočníka záplavou úderů. „Ne, mí společníci zemřeli. My všichni jsme se potkali ve zdejších celách.“

Run Amok | Art by Svetlin Velinov

 

Pokud zůstali v Pevnosti uvězněni i ti, kteří kabalskou magií nezešíleli, musí je osvobodit. Pokud tedy Weatherlight dorazí. „Jsem Gideon.“

Žena probodla černě oděného kultistu. „Já jsem Radha.“

Slizonožka vylezl z palubního poklopu, jeho způsob pohybu byl v současném nahnutém stavu lodi velice výhodný. Bylo šero, obloha zatažená mraky a popelem z vulkánu, a loď držela v drápech hrozivá nestvůra. Slizonožka zamířil k okraji paluby, který byl teď asi dvacet stop nad korunami stromů. Zachytil se všemi svými stélkami a vyklonil se přes brlení.

Pod sebou, na travnaté bažině, spatřil nemrtvé panteří bojovníky, sekající po Yargleho nohou. Ale nebyli to jediní přítomní. Byli tu i lichové a ostatní přízračné bytosti všech velikostí a tvarů, od malých odulých až po vysoké a hubené. Prosím, pomozte! zavolal Slizonožka.

Všichni dole vzhlédli. Kdo žádá o pomoc? zeptali se.

Slizonožka, Yxaritův přítel. Slizonožka doufal, že Yxarit nelhal. Weatherlight se zachvěla a Slizonožka věděl, že motory tuhle námahu dlouho nevydrží. Chceme zaútočit na Kabala zabít démona.

Zabít démona, opakovali přízraky. Nemůžeme ti pomoci, řekl jeden, a Slizonožkovi se sevřelo srdce. Ale zavoláme někoho, kdo může.

Jhoira se stále držela Lilianina zápěstí a brlení, zatímco loď se znovu otřásla. Mohla po Yarglovi vrhnout vše, co měla, ale to by spolu s ním utrhlo celou příď lodi. Spolu se Shannou a Arvadem, kteří tam byli uvěznění. Weatherlight skřípěla, a Jhoira si uvědomila, že už nemá na vybranou. Už se chystala vykřiknout na ostatní, aby uvolnili příď, když se ozvala Liliana, „Co to ta věc dělá?“

„Jaká? Ta co chce sežrat loď?“ zeptala se zmateně Jhoira.

Liliana škubla hlavou. „Ne, ten thallid.“

Jhoira se otočila. „Thallid?“ Slizonožka stál na zádi, poblíž můstku, a vykláněl se dolů. S někým mluví. Nebo s něčím, uvědomila si Jhoira.

Pak se ozvala Liliana, „Blíží se něco dalšího… není to mrtvé, ale ani živé…“

Na palubě náhle zavál vítr vonící zelení, vlhkou zemí, a květinami, a zahnal Yarglův odporný puch. Jhoira tu vůni okamžitě poznala. „Multani! Ale to přece nemůže být on. Ne tady!“ Vítr přinesl vůni Yavimayi, ale byla v něm i stopa něčeho jiného, neznatelná stopa nakyslé hniloby.

„Je to část Yavimayi,“ řekla Liliana tiše. „Může to být elementál jako Multani, ale—“

Za Yarglem se objevila ohromná postava, zářící zelených vnitřním světlem a obalená zbytky nahnilého břečťanu, dřeva, a bahna se zbytky mrtvých těl. Na hlavě měla ohromné rohy a její otevřená ústa planula hněvem. Jhoiru ten pohled vyděsil. Multaniho dřívější zuřivá, nevědomá forma se proti tomuhle zdála jen mírně rozladěná.

„—ale mnohem zuřivější,“ dokončila Liliana. Jednou rukou se stále držela brlení a zdvihla druhou. „Ale když je zatím rozptýlená něčím jiným, můžu na ni poslat pantery a—“

„Počkej!“ vykřikla Jhoira. Elementál popadl svýma ohromnýma rukama Yargla a ten, jako by si konečně uvědomil, že na něho něco útočí, se otočil ve snaze zakousnout se do toho.

Weatherlight se naklonila, a Jhoira opět narazila do brlení. Jaya vykřikla, „To je Muldrotha, zkažená elementálka!“

Muldrotha, the Gravetide | Art by Jason Rainville

 

Muldrotha svou jednu ruku, tvořenou shnilým dřevem a mrtvolami, narvala do Yargleho tlamy a násilím ji rozevřela. Yargle přiškrceně zafuněl a konečně Weatherlight pustil.

„Tiano, dostaň nás odsud!“ křikla Jhoira. Paluba se zachvěla, motory zahřměly, a loď vystřelila vzhůru.

Liliana se sesula u brlení a Jhoira se naklonila dolů. Yargle se snažil Muldrothu popadnout, ale jeho drápy jen bezmocně sklouzávaly po jejím těle z rostlin a bahna. Muldrotha se rukama zapřela do jeho čelistí a svou vahou Yargla zabořila do bažiny. Thallid docupital ke Jhoiře. Ta se na něj podívala s tázavým výrazem. „Jak jsi to udělal?“

Slizonožka jí zamával.

Slimefoot, the Stowaway | Art by Alex Konstad

 

Raff se vydrápal na nohy. „Bylo by mi Yargla líto, kdyby se nesnažil sežrat naši loď,“ vydechl.

„Mně by ho nebylo líto ani tak,“ řekla Jhoira. Byla si jistá, že Yargle přesně ví, co dělá.

Shanna a Arvad se doplazili k brlení. „Jste v pořádku?“ zeptala se Jhoira.

Arvadova zbroj byla kyselinou připečená k jeho pravé ruce a boku, ale zčervenalá kůže se už rychle hojila. Shanna ztratila svůj štít a několik copánků, ale jinak vypadala nezraněná. Pohlédla na Arvada, kývla, a řekla, „Už nám bylo líp, ale zvládneme to.“

Jhoira se otočila k Jaya a Lilianě. „Liliano, ovládáš pořád tu armádu?“

„Samozřejmě.“ Liliana pyšně pohodila hlavou, ale pak zavrávorala, a jen tak tak se udržela na nohou. „Jdeme zabít démona, ne?“

Jhoira souhlasila. Je čas to skončit. „K Pevnosti.“

Chandra shodila několik kultistů do jámy, aby zaměstnali ty, co útočili na Gideona, a naštěstí si toho nikdo nevšiml. Kultisté se ostatně do jámy shazovali navzájem, a křičeli přitom radostí. Bylo to mnohem horší, než si Chandra dokázala představit. Kde je Weatherlight? Co jim tak trvá? přemýšlela zoufale.

Jakmile se Gideon dostal do středu jámy, Chandra se rozeběhla podél okraje, vyhýbajíc se skupinkám kultistů. Cítila přítomnost Belzenloka na opačné straně arény, jako by se jí jeho pohled vpaloval do kůže. Někdo ji popadl za ruku a strčil k okraji. Vytrhla se a kopla ho do boku. Zavrávoral a spadl do jámy. Okolostojící kultisté zajásali. Chandra proběhla okolo.

Nakonec našla vhodné místo k úkrytu, téměř prázdné, poblíž schodů do arény, chráněné jedním pilířem před přímým Belzenlokovým pohledem. V jámě spatřila Gideona se skupinkou bojovníků, kteří se vzájemně bránili. Trochu se jí ulevilo.

Pak se ozval ohlušující zvuk zvonu, a Chandra zavrávorala a zacpala si uši. Nebyla jediná. Všichni ztuhli a ztichle zírali. Jediný zvuk se ozýval z jámy, kde šílení vězni stále zuřivě bojovali, nevšímajíce si ničeho okolo. Pak Belzenlok vstal a jeho mohutný hlas se rozléhal všude kolem, „Braňte Pevnost!“ Pak se otočil a zmizel ve stínech za trůnem.

Chandra si úlevně vydechla. Konečně! Jásající davy okolo se okamžitě začaly hrnout ven, a aréna se postupně vyprazdňovala. Chandra se dívala do jámy a přemýšlela, jak dostat Gideona ven. Na místě, kudy do arény dorazili, spatřila nějaký stroj s ozubenými koly, řetězy, a dřevěnými prkny. Byly to skládací schody do jámy. Zachytila Gideonův pohled a ukázala tím směrem. Kývl na srozuměnou, a Chandra se rozeběhla kolem arény.

Když ke stroji doběhla, hned si všimla spouštěcí páky. Ale okolo pobíhalo stále ještě dost kultistů, v tuhle chvíli by zbytečně přitáhla pozornost. A u dveří do arény se tísnil dav chmurytířů a kleriků, čekajících na Šeptu. Chandra ustoupila zpět na pódium u jámy.

Tady netrpělivě čekala, zatímco Šepta rozpřáhla ruce a začala mluvit. Zhmotnila se před ní černá mlha a začala stékat do jámy. Když se mlha dotkla prvních šílených zajatců, a ti okamžitě s chroptěním umírali, Chandra si zděšeně uvědomila, že Šepta chce všechny vězně v jámě zabít.

Reflexivně na Šeptu vyslala plamennou střelu, ale po Jayině učení to byl reflex dostatečně přesný. Šepta ovšem musela vytušit útok, nebo ucítit přicházející žár, a uskočila. Střela zasáhla chmurytíře vedle ní, který se rozpadl v rozžhavený prach. Šepta zuřivě vykřikla a ukázala na Chandru. Chmurytíři se rozeběhli k ní, a spolu s nimi i množství černých koulí smrtících kouzel kultistů.

Chandra ovšem byla připravená, rychle vyslala tucet ohnivých střel různými směry, a přesně zasáhla kleriky a chmurytíře, běžící proti ní. Pak uskočila a překulila se, aby se vyhnula smrtícím černým střelám, a vzápětí vyslala na Šeptu příval ohně.

Kultisté vzplanuli, naráželi jeden do druhého, a padali do jámy. Šepta seskočila z pódia a schovala se za chmurytíři. Chandra smetla celou skupinku vlnou ohně. Většinu z nich sežehla na popel, a zbytek se rozutekl ke dveřím. Chandra vyskočila na nohy a měla chuť spálit celou arénu naráz; věděla ovšem, že potřebuje šetřit síly. Namáhavý Jayin výcvik, kdy musela dlouhodobě udržet množství ohnivých koulí ve vzduchu, se teď náramně hodil.

Exquisite Firecraft | Art by Chase Stone

 

Chandra doběhla ke skládacím schodům, sežehla řetěz na zámku, a stiskla páku. Schody se rachotivě složily od okraje až do jámy. Okolní chmurytíři byli buď na škvarek, nebo hořící ječeli, nebo utekli pryč. V přítmí horního pódia arény Chandra nikoho neviděla. Dole v jámě se stále ozýval hluk boje. Chandra čekala, ale zatím neviděla Gideona ani nikoho jiného. Došla až ke schodům, a s úlevou spatřila, že jdou všichni nahoru, Gideon v čele.

Chandře se ulevilo, a otočila se zrovna ve chvíli, kdy se odnikud vynořila Šepta a vyslala k ní oblak černé mlhy. Chandra ho zasáhla tenkou a přesně zacílenou střelou. Proti černé magii by ji to ovšem nezachránilo, kdyby se Gideon nevrhl před ní. Zlaté světlo Chandru oslepilo a odrazilo Šeptin mrak černoty. Pak se v Šeptině oku náhle objevila čepel dýky. Šepta zavrávorala a klesla k zemi.

„Huh?“ Chandra zírala na Gideona, a pak si všimla mohutné ženy s šedou kůží za ním. Jednou rukou visela za okraj jámy, druhou měla prázdnou. Chandře to došlo. „Och, díky!“

Žena se vytáhla nahoru. „Je docela ostuda, že jsme na ni museli být tři.“

„Myslím, že se praxí zlepšíme,“ ujistil ji Gideon. „Chandro, to je Radha.“

„Ahoj,“ řekla Chandra, a pak se obrátila na Gideona. „Nevím, co Weatherlight zdrželo, ale už jsou tady. Musíme jít!“

Tentokrát zírala Radha. „Weatherlight?“ řekla překvapeně. „Vždyť byla zničená.“

„Jhoira ji opravila,“ řekla Chandra, než mohl Gideon nabrat dech. „Teferi a Karn jsou s ní. Znáš je? Pomůžeš nám?“

Z jámy vylézali další bojovníci. „Radho, povedeš nás?“ zeptal se jeden.

Art by Anna Steinbauer

 

Radha zaváhala, pak se otočila na Gideona s Chandrou. „Víte, kudy uniknout ven?“

„Nejdřív musíme něco vyřešit,“ řekl Gideon. „Naši přátelé útočí na Pevnost — v tomhle zmatku byste mohli utéct.“

Radha zdvihla obočí. „Mohlo by tohle zničit Kabal?“

„Doufejme,“ řekla Chandra. A opravdu tomu věřila. „To je plán.“

„Pak jdu do toho.“ Radha se otočila k ostatním. „Jděte, uvidíme se venku.“

Ostatní jí zasalutovali a vydali se ke dveřím.

„Teď?“ zeptala se Liliana Jhoiry. Weatherlight zbývalo přeletět poslední kopec. Černá věž se tyčila přímo před nimi, chladná a strohá proti popelem zčernalé obloze s nízkými mraky.

„Teď,“ řekla Jhoira, a Liliana promluvila ke své armádě. Zničte Kabal, mí kocourkové. Pomsta bude vaše.

Když Weatherlight přeletěla kopec, blesk rozčísl oblohu a ozval se ohlušující hrom. Liliana spatřila Pevnost, chráněnou hradbami a příkopy, u každé brány pasti a magické ochrany. Touha po pomstě jí rozbušila srdce. Už brzy, připomněla si. Chtěla popohnat nemrtvé bojovníky, ale jejich touha po pomstě byla taková, že žádné pobízení nepotřebovali. Valili se jako přívalová vlna bažinatou travou k první hradbě.

„Támhle je Teferi s Karnem!“ vykřikla Shanna na pravoboku.

Arvad přiskočil k brlení a shodil dolů žebřík. „Neměli bysme zpomalit?“ zeptal se Raff. „Jasně, zapomněl jsem, časová magie,“ dodal vzápětí, když se Teferi s Karnem na palubě objevili bleskurychlým, rozmazaným pohybem.

Když loď přeletěla vnější hradbu, spustil se z oblohy liják, a ze země v odpověď na Weatherlight dopadl déšť šípů. Oblaky černé magie létali k lodi ze všech stran, ale rozpadaly se do syčících zlatých jisker, když se setkali se Shanniným mečem a její vrozenou imunitou. Jhoira čarovala ochranné štíty a odrážela šípy. Raff něco zamumlal, a Liliana náhle spatřila dvě další Weatherlight, letící směrem k Pevnosti. „Dobré,“ poznamenala, ale stále se soustředila na svou nemrtvou armádu.

Teferi se postavil vedle Liliany, plášť mu vlál ve větru, a naklonil se přes příď. „Vezmu si první bránu, můžu?“ zeptal se.

„Jen do toho,“ uculila se Jhoira. Nad hlavou jí přeletěla její sovička, v pařátcích další manový hořák.

Teferi vztáhl ruku, a brána v první hradbě v jediném okamžiku zrezla a vzápětí se rozpadla na prach. Lilianini panteří bojovníci se volným místem vhrnuli dovnitř a trhali kabalské chmurytíře na kusy.

Další bránu vyřídila Jhoiřina sovička, za vydatné pomoci manového hořáku. Brána vybuchla, ale úlomky kamení a pokrouceného kovu ztuhly ve vzduchu a pak se roztočily do svištícího tornáda, které smetlo okolostojící chmurytíře a kultisty. Jhoira vyhodila do vzduchu další manový hořák, sovička jej hbitě chytila do pařátků, a odlétla k další bráně.

Liliana byla potěšená, jako už dlouho ne. „Jde to výborně,“ řekla nahlas. Belzenloka už brzy čeká mučivá smrt, a Liliana se jí nemohla dočkat.

Shanna varovně vykřikla na přídi, „Něco sem letí! Od vulkánu!“

Liliana zaklela. „Sakra, měla jsem mlčet.“ Otočila se, a spatřila temný stín vznášející se nad kráterem. Nejdřív rozeznala dračí křídla, pak hlavu, připomínající dvoubřitou sekeru, a nakonec nohy s dlouhými spáry a ocas. Pak si všimla, že na zvířeti něco sedí. Jezdec zachytil stoupavý horký proud z vulkánu a vystřelil vzhůru k oblakům.

„Taky si myslím, že jsi měla mlčet. Z toho mám špatný pocit,“ zamumlal Raff, a pak hlasitě dodal. „Myslím, že je to Urgoros!“

Gideon zamířil z arény nejbližším východem. Stinná chodba byla prázdná. Gideon se rozeběhl, a Radha s Chandrou snadno držely krok. Zvenčí Pevnosti se ozvalo mohutné zařvání, podtržené zahřměním výbuchů. Bitva byla v plném proudu. „Ty víš, kudy do pokladnice?“ zeptala se Radha. Stěny chodby se v mihotavém světle pochodní zdály hýbat jako živé. „Kabal svoji obranu stále přebudovává.“

„Měla by být přímo tady dole,“ ukázal Gideon k nejbližšímu průchodu. Byl to tunel phyrexijské konstrukce, vedoucí dolů do temnoty. „Snad.“ Raff tu informaci zjistil přímo z roztříštěných myšlenek kabalského agenta, a Gideon s Chandrou doufali, že si ji vyložil správně.

Memorial to Genius | Art by James Paick

 

Chodba klesala a stáčela se, až nakonec skončila v rozlehlé, téměř neosvětlené síni s žebrovitými sloupy. Ve stěnách místnosti bylo šest dveří, všechny zamčené těžkými řetězy. U každých dveří se vznášel šedivý oblak ochranných temných kouzel. Gideona zachvátil onen dobře známý nepříjemný pocit, že se před nimi objevila nepřekonatelná překážka.

„Takže, jaké dveře?“ zeptala se Radha a rozhlížela se okolo.

„Dobrá otázka,“ zamumlal Gideon. „Náš informátor nám prozradil jen to, že zbraň, kterou potřebujeme, je v téhle pokladnici, v této části Pevnosti. Nic víc.“

Radha se zatvářila pochybovačně. „Bude trochu trvat, než se probouráme všemi těmi dveřmi. Pokud mezitím útok nahoře selže—“

Gideon sebou cukl, když za ním náhle zahučel příval ohně. Oba se s Radhou otočili na Chandru, která mohutnou vlnou sežehla první z dveří. Ohnivá vlna dopadla, řetězy se rozžhavily doběla a roztekly se, spolu s nimi i ochranná kouzla, a nakonec i dveře samotné.

Chandra švihla rukama a oheň zmizel. Místo dveří se objevila ohromná vypálená díra. Chandra přešla pár kroků a zamířila na druhé dveře.

„Nebo je můžeme prostě vypálit,“ poznamenal Gideon s úlevou.

Liliana se ušklíbla a dívala se, jak Urgoros krouží níž a níž na Weatherlight, a křídla jeho oře se lesknou deštěm.

„A co přesně je Urogoros zač, Raffe?“ zeptal se Teferi konverzačním tónem. Z pevnosti na Weatherlight vzlétl oblak šípů, který Teferi mimovolným gestem zmrazil v čase.

„Nevím, ale ten kabalský agent z něj měl ohromný strach!“ Raff vytáhl svou knihu a začal zběsile listovat.

Karn pozoroval, jak Urgoros krouží mezi mraky a oblaky popela. „Je to něco jako mocný lich. Ale na rozdíl od lichů je stvořený z nejčistší černé magie, a nikdy nebyl člověkem.“

Urgoros se blížil, a Liliana si všimla, že i hlava jezdce připomíná dvoubřitou sekeru. Ne, rozhodně to nebyl člověk. Měla z toho špatný pocit.

„Liliano, můžeš to zastavit?“ křikla Jhoira. Její sovička mezitím odletěla s dalším manovým hořákem. Cesta k Pevnosti byla téměř volná, a nemrtví panteří bojovníci se valili rozbořenými branami blíž a blíž.

Jakmile zaútočí něco velkého a nemrtvého, najednou má nekromanty každý rád, pomyslela si kysele Liliana. „Zkusím to, ale měli byste přemýšlet i o jiném útoku. Belzenlok ví, že jsem tady, a nejspíš by neposlal něco, co bych mohla snadno ovládnout.“ Pevně se chytila brlení a soustředila se na temného jezdce.

A neucítila naprosto nic. Urgoros byla hladová nicota, která se blížila, a pro Lilianu nebylo nic, čeho by se zachytila, k čemu by promluvila. Instinktivně sáhla po Řetízkovém závoji, ale i když Onakke šeptali, věděla, že ještě není dost silná, aby Závoj použila. Ne tak, aby neohrozila Weatherlight a všechny na ní. Zaklela. Nenáviděla, když byla bezmocná. „Jhoiro, nedokážu to zastavit!“

Jhoira se napřímila a v rukou jí vykvetla záplava modrého světla. Teferi se jí postavil po boku, svou hůl připravenou. Shanna a Karn se postavili k Raffovi a Jaye.

Urgoros a jeho oř střemhlav narazili do paluby Weatherlight. Jhoira, Teferi, a Raff proti němu vyslali záplavu kouzel. Liliana uskočila stranou, protože Urgoros všechna kouzla pohltil magií černou jako srdce zmírající hvězdy.

Pak přiskočila Shanna, a její imunita vůči magii odrazila Urgorův útok v záplavě zlatého světla. Karn se krčil za ní, a snažil se dostat se do výhodné pozice pro útok. Liliana vyčarovala vlastní kouzlo, doufajíc, že ostatní zaměstnají Urgora natolik, že se nedokáže ubránit.

Urgoros, the Empty One | Art by Daarken

 

Fialové světlo Urgora zasáhlo, ale neuškodilo mu. Jen ozářilo jeho zbroj. Och, no tak nic, stačila si Liliana pomyslet, než ji ocas dračího oře smetl stranou.

Lilianu náraz do protějšího brlení ochromil. Nemohla se pohnout. Vzhlédla a spatřila ostatní rozprášené do všech stran, a Urgorovo kopí napřažené přímo k jejímu srdci.

Náhle se před ní objevila Tiana a svým mečem vyrazila kopí Urgorovi z ruky. Temná zbraň se odkutálela přes brlení. Jaya Urgora sežehla z boku, a vlna plamenů ho odhodila dál od ostatních. Karn skočil přízraku na záda a popadl jeho hlavu. Tiana skočila na jeho vrčícího oře, a Arvad za ní.

Liliana se zmateně vydrápala na nohy. Kdo řídí loď? Otočila se k můstku a spatřila zelené tělo thallida, držící svými stélkami kormidlo. Och, přesně tohle jsme potřebovali, pomyslela si.

Jhoira se k ní otočila. „Tohle nás má jen zaměstnat, Belzenlok nás chce udržet dál od Pevnosti.“

Liliana zaklela. „Máš pravdu.“ Nenáviděla se za to, že ji to nenapadlo dřív. „Musím udržet panteří bojovníky v útoku. A musím se dostat dolů!“ Gideon s Chandrou možná zrovna teď bojují s Belzenlokem a Liliana musela být u toho. Toužila vidět, jak Černomeč vysává Belzenlokovi život z těla.

Jhoira hodila hlavou k žebříku. „Jdi. Urgora zvládneme.“

Liliana vykročila k žebříku, ale mechanismus byl rozdrcený bitvou s Urgorem. Mrzutě se zamračila, ale tohle ji nezastaví. Naklonila se přes brlení a soustředila se na panteří bojovníky.

Mnozí z nich stále bojovali s kabalskými na cestě, ve vodě, i ve strážních věžích. Soustředila se na skupinku přímo pod Weatherlight, která pozorovala podivné procesí přízraků, proudících branami do Pevnosti. Museli sem dorazit z celého Urborgu, byli všech velikostí a tvarů, od malých a kulatých až po ty vysoké a protáhlé.

Musím se dostat na pevnou zem, pomůžete mi, kocourkové? vyslala k nim Liliana myšlenku.

Máme spojence, odpověděli.

Někteří z přízraků se otočili a šplhali, běželi, letěli, nebo skákali na potřebná místa pod Weatherlight, až utvořili ohromný přízračný sloup, který rostl a rostl.

Když dosáhli až k palubě Weatherlight, Liliana přeskočila přes brlení, a doskočila na vrchol, kde ji zachytili desítky přízračných rukou. „Tak tohle je zajímavé,“ pomyslela si Liliana, když se sloup začal snášet k zemi.

Gideon běžel ztemnělými chodbami s Chandrou a Radhou v zádech. Dovnitř Pevnosti se začaly valit stovky nemrtvých panteřích bojovníků a přízraků všech velikostí a tvarů. Zbytky kleriků a chmurytířů stále bojovali, ale jejich magie nočních můr neměla na nemrtvé žádný účinek. Panteří bojovníci chránili přízraky, a obraceli síň v trosky. „Vyhráváme!“ vykřikla Chandra nadšeně.

„Soustřeď se,“ řekl jí Gideon. V ruce měl Černomeč, stále v pochvě. Našli ho ve čtvrtých dveřích, položený na kamenném podstavci jako trofej. Cítil jeho temnou moc, propalující se mu do ruky i skrz koženou pochvu, a nehodlal ho použít na nikoho jiného než na Belzenloka.

Blackblade Reforged | Art by Chris Rahn

 

Dorazili k vnějšímu předsálí. Ve dveřích stála kněžka, zadržující útok panteřích bojovníků přívaly temných kouzel. Spatřila Gideona s ostatními, zavrčela, a hodila po nich něco jako přízračnou, temnou síť. Gideon chtěl instinktivně použít svůj štít, ale Chandra vypustila ohnivou střelu, která se obloukem vyhnula panteřím bojovníkům a zasáhla kněžku přímo do hrudi. Kněžka zavrávorala, a panteři okamžitě zaútočili. Její kouzla se vzápětí rozplynula.

Než Gideon stačil pantery obejít, dovnitř se vhrnula vlna přízraků a odhodila panteří bojovníky a zbytek bojujících kultistů stranou. Gideon se připravil na boj, Radha zapřela štít a strčila Chandru za sebe.

Ale přízraky jen neškodně propluly okolo, a u Gideona se zastavil jen jeden, povědomý a odulý, a ukázal ven. „Belzenlok!“ řekl.

Výborně, pomyslel si Gideon. „Potřebujeme se dostat ven,“ řekl přízraku.

Ten se otočil a něco posunky naznačoval ostatním. Ti se rozestoupili a uvolnili cestu. Gideon vyběhl ven na nádvoří před Pevností.

Tam vládl naprostý chaos. Oblohou se valila temná mračna a na nádvoří dopadaly proudy deště. Weatherlight se vznášela nad nejvnitřnější hradbou, a její paluba byla ozářená záblesky a plameny kouzel, i když Gideon nerozeznával, kdo a s kým bojuje. Brány byly rozvalené dokořán, všechny budovy okolo byly v jednom ohni, a na zemi se povalovali mrtví kultisté a kousky panteřích bojovníků a přízraků. Pak Gideon spatřil Belzenloka.

Na opačném konci nádvoří si démon razil cestu záplavou přízraků, v ruce meč, křídla rozepjatá. Jedinou ranou odhodil z cesty celou skupinu útočníků.

Gideon se nadechl a tasil Černomeč. Nenáviděl použití takové zbraně, ale neměl na vybranou. Pak za sebou zaslechl bojové výkřiky. Otočil se. Z Pevnosti vybíhali chmurytíři. Chandra na ně vyslala záplavu ohně, a Radha svolala okolní přízraky do obranné formace. „Jdi,“ otočila se k němu Chandra. „Budeme tě krýt!“

Gideon zaváhal, ale věděl, že jakmile zabije Belzenloka, zlomí tím celý Kabal. Otočil se a vyrazil k démonovi.

Belzenlok se ohnal mečem, ale pak naklonil rohatou hlavu. Poznal Černomeč. „Ten meč je můj! Vykoval jsem ho vlastníma rukama, abych zabil praotce draků,“ zavrčel a odhalil záplavu ostrých zubů. „Myslíš, že proti mě můžeš použít mou vlastní zbraň? Tvoje smrt bude ta nejtrýznivější!“

Demonlord Belzenlok | Art by Tyler Jacobson

 

„Jen tak mezi námi,“ kroužil okolo něj Gideon, „říkáš to jen kvůli svým poblázněným kultistům, nebo těm lžím doopravdy věříš?“ Belzenlok sledoval jeho pohyb. Z Černomeče Gideona pálila ruka, jako kdyby jeho temná moc pronikala až do morku kostí. Gideon věděl, že stačí dostat se dostatečně blízko a Belzenloka třeba jen škrábnout. Ale démon byl mnohem větší, mohutnější, a s větším dosahem.

Belzenlok přímo zuřil. „Lžím? Budeš křičet, až tě budu kuchat zaživa—“

Gideon slyšel hukot Chandřina ohně, který držel chmurytíře u dveří Pevnosti, a věděl, že další příležitost už mít nebude. Vyrazil, v běhu se skrčil, a bodl. Černomeč se téměř dotkl Belzenlokovy kůže, ale démon výpad odrazil a sekl svým mečem dolů. Meč zajiskřil temnou mocí, když narazil do Gideonova zlatého štítu.

Zase kroužili okolo sebe, a Belzenlok promluvil. Tentokrát ovšem už ne jako pošetilý megaloman, ale jako vychytralý démon. „Cítím z tebe sférochodce. Kdo jsi?“

Gideon nezaváhal. „Jsem Gideon Jura. S Lilianou Vess jsme tě přišli zabít.“

Belzenlok se široce zašklebil. „Tak to jste vy? Ta Stráž Brány? Vím, co vás čeká. Je skoro škoda zabít tě předtím, než to poznáš. Skoro.“ Vrhl se na Gideona.

Liliana běžela k bráně na nádvoří. Ohnal se po ní chmurytíř, a Liliana ho smetla jediným kouzlem.

Chandru spatřila hned, záplava ohnivých střel byla nepřehlédnutelná. Ona a ještě jedna bojovnice blokovaly dveře Pevnosti, a spolu s množstvím přízraků držely chmurytíře uvnitř.

Na opačném konci nádvoří, obklopení sutinami, troskami, a potrhanými rudými praporci, bojoval Gideon s Belzenlokem. V ruce měl Černomeč. Liliana i takhle zdaleka cítila jeho temnou sílu.

Vyrazila. Stačí jen, aby zaměstnala démona, a Gideon ho zasáhl. Černomeč zařídí zbytek. Usmála se a zašeptala, „Belzenloku.“

Démon k ní otočil rohatou hlavu. Liliana nasála moc ze všech mrtvých okolo a vyslala ji k Belzenlokovi jako šíp.

Fialová střela zasáhla démonovu hlavu a hruď, ale její světlo ho jen neškodně zalilo. Démon se burácivě rozesmál a lehce odrazil Gideonův výpad. „Jsi slabá, Liliano, a vždycky jsi byla. Kdo jiný než slaboduchý hlupák by se mnou uzavřel smlouvu?“

Liliana sevřela rty. Většinu moci využívala na udržení panteřích bojovníků. Kdyby je nechala— ne, to je příliš nebezpečné. Je tu ještě příliš chmurytířů, příliš hrůz podobných Urgorovi. A i kdyby pustila všechny nemrtvé, bez Závoje ani tak nemá sílu Belzenlokovi čelit. Musí odlákat jeho pozornost, zaměstnat ho.

Přišla blíž, snažíc se donutit démona zaútočit na ni. „Ostatní, se kterými jsem podepsala smlouvu, zahynuli mou rukou. Ty se k nim brzy připojíš.“ Věděla, že by neměla odhalit své skutečné city, ale nemohla si pomoci, „Měl jsi nechat bratra na pokoji.“

Belzenlok se opět rozesmál a odrazil další Gideonův výpad. „Všechno na Dominarii patří mně, tělo tvého bratra, tvůj domov, i ty. A s tím, co mi patří, si dělám, co chci.“

Jeho ego je tak nafouklé, že tomu snad doopravdy věří, pomyslela si Liliana. „Jsi šašek a lhář, a celá Dominarie to ví,“ pošklebovala se.

Belzenlok se ohnal po Gideonovi a jen těsně ho minul. „Když poprosíš na kolenou o milost, než s tímhle skončím, možná tě nechám žít,“ zařval.

Liliana si uvědomila, že je podrážděný. Vypadá to, že její slova ťala do živého. „Měl bys slyšet, jak se ti smějí na Tolarii Západ. ‚Ten velký rohatý idiot si myslí, že jsme stejní blázni jako on,‘ říkají. A ten jeho bláznivý chvalozpěv!“ Liliana začala zpívat posměšnou píseň, kterou podle kabalského chvalozpěvu složil Raff, a do každé slabiky vložila tolik posměchu, co jen dokázala.

Belzenlok zaryčel vztekem, a Gideon využil příležitosti a zaútočil. Ale démon byl příliš rychlý. Otočil se v posledním okamžiku a srazil Gideona k zemi. Tomu vypadl Černomeč z ruky — Liliana vyděšeně zasykla. Ale Černomeč nedopadl přímo na zem. Proletěl vzduchem, prosekl démonovu kůži a zabodl se mu do stehna a zajiskřil temnou mocí.

Belzenlok, šklebě se nadšením z vítězství, si toho nevšiml a zvedl meč, aby Gideona dorazil. Liliana se vrhla k nim, proběhla démonovi pod rukou, a sevřela jílec Černomeče.

Vyjekla, když jí projela temná moc. Meč její tělo potřeboval k tomu, aby z démona vysál životní sílu. Belzenlok ztuhl, uvězněný v moci Černomeče, a jeho tlama zůstala rozevřená v němém výkřiku.

Settle the Score | Art by Yongjae Choi

 

Liliana triumfálně vzhlédla, a tetování na její kůži se rozzářila, jak Černomeč vysával Belzenlokův život. Ta moc, která jí procházela, bylo jí skoro příliš. Zaplavovala jí smysly. Napřímila se a snažila se ovládat ten proud temnoty, pod kterým démonovo tělo chřadlo a scvrkávalo se. Zabít kteréhokoli démona bylo svým způsobem příjemné, ale zabít Belzenloka přímo takhle, to bylo skutečné potěšení. „Měl jsi nechat Josua na pokoji,“ vypravila ze sebe.

Belzenlokovo tělo se svíjelo a scvrkávalo jak je Černomeč vysával. Nakonec se uvolnil z rány a Liliana zavrávorala zpět. To, co z démona zbylo, bylo jen pár cárů bledé kůže. A ovšem jeho rohy, ty zůstaly netknuté, a s rachotem dopadly na dláždění nádvoří.

Lilianě se podlamovala kolena, a tak se posadila. Cítila se téměř tak vysátá jako Belzenlok. Odhodila Černomeč. Zůstal ležet na dláždění a vypadal, že se nově vysátou silou leskne téměř spokojeně. Liliana pohlédla na sebe, a spatřila svá tetování, stále vyrytá do kůže. Myslela jsem, že zmizí, pomyslela si zmateně. Ale možná to byla marná naděje; to, že jsou věřitelé mrtví, neznamená, že smlouvy nikdy neexistovaly.

Gideon se pomalu vydrápal do sedu. „Jsi v pořádku?“ zeptal se unaveně.

Liliana se usmála. „Jsem úžasná.“

Jhoira stála s Tianou na můstku. Měly odtud dobrý výhled na Pevnost i na rozbořené hradby Kabalu.

Urgoros zmizel v okamžiku, kdy Belzenlok zemřel, a Jhoira si nebyla jistá, jestli opravdu zmizel, nebo se jen osvobodil z jeho moci. No nic, uložím si to do paměti mezi „na to bude čas později“.

Celý den sem z celého okolí přicházeli bojovníci z odboje a další a další přízraky, přivolaní zprávami o zničení Pevnosti. Gideon, Shanna, a Radha zorganizovali hledání zbylých zajatců, a osvobodili množství vězňů a raněných. Chmurytíři, kultisté, a kněží byli pobiti nebo utekli do bažin.

Grand Warlord Radha | Art by Anna Steinbauer

 

Teferi byl šokovaný, že Radha byla uvězněná v Pevnosti, ale hlavně že teď byla volná. Weatherlight ji odveze na Keld, a spolu s ní i ostatní, co nebyli z Urborgu. Pak vezmou Slizonožku s potomky zpět na Yavimayu. Ovšem už bez Teferiho, Karna, a Jayi, kteří se přidají ke sférochodcům proti Nicolu Bolasovi.

Jhoira si přiznala, že kdyby měla jiskru, možná by se přidala k nim. Ale její život a práce byla zde na Dominarii, a měla před sebou úkol. Pohlédla na Tianu, která se dívala přes palubu. „Až odvezeme Radhu a ostatní domů, splníme svůj závazek vůči Seřřině církvi.“ Obrnila se, a s těžkým srdcem pokračovala, „Předpokládám, že silokam s esencí Seřřiny říše budeme muset vrátit.“ Pokud si Tiana vezme silokam, bude muset vymyslet jiný způsob pohonu lodi. Ale Jhoira nechtěla rozpustit posádku, připadalo jí, že sem patří. Všichni.

Tianin pohled mířil k Raffovi a Shanně, kteří něco probírali s Arvadem. Raff řekl něco, po čem se Shanna rozesmála a šťouchla ho do ramene, a Arvad se téměř pobaveně usmál. Slizonožka prováděl své potomky po palubě. Tiana zdvihla obočí. „Tak o tomhle byla smlouva?“

Jhoira stiskla rty, aby zamaskovala úlevu, a nasadila tázavý výraz. „A nebyla?“

Tiana pokrčila rameny. „Myslela jsem, že máte zničit Kabal všude na Dominarii. Ano, Belzenlokova smrt rozhodně pomůže, ale na celém světě zůstala spousta jeho kněží, co dychtí po podobné moci.“

Jhoira naklonila hlavu. „To máš samozřejmě pravdu. Ale taková práce může trvat léta.“

Tiana jí pohlédla do očí, a obě se usmály. „Ano. Hádám, že ano,“ odpověděla Tiana.

Později toho dne se Jhoira setkala s Lilianou na nádvoří. Přízraky odklidili většinu mrtvých, a Jaya roztavila dveře Pevnosti tak, aby nešly otevřít. Ne že by Jhoira očekávala, že to případné následovníky zastaví. Obloha byla stále zatažená, ale déšť už nádvoří čistě omyl.

Přede dveřmi Pevnosti zrovna Gideon bral Teferiho v přísahu, zatímco Chandra stála poblíž. Karn s Jayou slíbili, že se ke Stráži přidají, ale přísahu nesložili. Karn proto, že se brzy chystal vyrazit zničit Novou Phyrexii, a Jaya proto, že je, jak řekla, „samotářka“.

Oath of Teferi | Art by Wesley Burt

 

Liliana potřásla hlavou a řekla, „Gideon a jeho přísaha. Nechápu, jak se Teferi vydrží nesmát.“

Jhoira se usmála. „A ty ses smála, když si ji skládala? Nějak si to neumím představit.“

„Smála jsem se v duchu,“ řekla Liliana, a pak pohlédla na Jhoiru. „Bez tebe bychom to nedokázali.“

„Nápodobně,“ kývla Jhoira. „Půjdeš s nimi proti Bolasovi?“

„Ano. Tak jsem se dohodla s Gideonem.“ Liliana si zamnula ruce. „Popravdě se na to docela těším. Zabití Belzenloka mě navnadilo.“

Konečně byli připraveni odejít, a Jhoira se rozloučila s Teferim a Karnem. Teferiho objala se slovy, „Řekla bych ti, abys byl opatrný, ale znám tě příliš dobře.“

„Mohl bych ti říct totéž,“ odpověděl s úsměvem. „Vrátím se hned, jak budu moci. Užij si boj s Kabalem.“

Otočila se ke Karnovi a objala ho navzdory ostrým hranám jeho těla. „Opatruj se. A nezapomeň, že Phyrexie je minulost, a ty máš před sebou budoucnost.“

Karn to nekomentoval, ale řekl, „Taky se vrátím, jakmile porazíme Bolase.“

S ostatními se Jhoira rozloučila už předtím. Naposledy zamávala a vyšplhala po žebříku na palubu.

Přelezla brlení a mávla na Tianu u kormidla. Weatherlight se otočila a zamířila pryč od Pevnosti. Shanna s Raffem stáli u brlení a dívali se k obzoru, spolu s Radhou a bojovníky, které odváželi do jejich domovů. Arvad vytáhnul žebřík, Jhoira ho poplácala po rameni, a přidali se k ostatním.

Když Weatherlight zmizela v dálce, Liliana byla připravena opustit Dominarii. Stála na nádvoří společně s Gideonem, Chandrou, Jayou, Teferim, a Karnem. Konečně budou pomoci Jacovi a Ajanimu, i když si nemyslela, že bude jeden i druhý rád, že ji uvidí.

No, budou se přes to muset přenést; Liliana toužila šlápnout na Bolasovo mrtvé tělo. A nejspíš si na něm i zatančit, pokud tedy bude na čem, až s ním skončí.

Gideon měl Černomeč přehozený přes záda, uložený v pochvě a zabalený v plátně. Stále vyzařoval temnou energii, kterou Liliana cítila v kostech. Gideon na ni přes rameno pohlédl, „Připraveni?“

„Jsme připraveni od narození,“ neudržel se Teferi. Chandra se zazubila, a Jaya protočila oči. Karn jen přikývl.

Gideon odešel první, v záblesku zlatého světla. Chandra a Jaya za ním, v rudých plamenech, pak Teferi v modrém víru. Karn prostě jen zmizel s kovových cinknutím.

A Liliana zůstala stát na opuštěném nádvoří, a lehký vítr ji čechral havraní vlasy. Udiveně pohlédla sama na sebe. Měla přece sféroportovat.

Swamp | Art by Titus Lunter

 

Zkusila to znovu, a nic. „Co… Jak…“ vyhrkla v hrůze z toho, že přišla o jiskru. Byl to snad Černomeč? Nebo Řetízkový závoj?

Pak spatřila, že se na nádvoří zvedá sloup prachu a mění se na větrný vír. Vystoupil z něj temný tvar. Povědomý temný tvar. „Ne,“ vydechla, když ji náhlá pravda srazila na kolena. „Och, ne.“

Z temnoty vystoupil Nicol Bolas, a jeho hrozivá postava se tyčila na náhle ztemnělém světě, jako by samotná jeho přítomnost vysála okolní světlo a vzduch.

„Měla sis opravdu podrobně přečíst celou smlouvu, Liliano. Asi sis neuvědomila, že se smrtí tvých věřitelů přechází pohledávka na zprostředkovatele. Tedy na mě.“

Liliana ztuhla, neschopná ničeho, ochromená směsí hrůzy a vzteku. Na Bolasově tváři se objevil samolibý úsměšek. Proto po Belzenlokově smrti nezmizela tetování, zpodobňující její smlouvu. Smlouva byla stále platná, a tentokrát byla věřitelem osoba mocnější a krutější než všichni démoni v Multivesmíru dohromady.

Myslela jsem, že se osvobodím, pomyslela si, a ten náhlý šok ji zdrtil. Všechno, co jsem udělala, mu nahrálo přímo do rukou. Každý zabitý démon, každá bitva, zrada, manipulace. To všechno mělo jediný cíl, stát se otrokyní Nicola Bolase. A já byla tak hloupá, že mě to ani nenapadlo.

Pak na Bolase pohlédla se vzdorným výrazem. A co když neposlechnu?

Na to ani Bolas nemusel umět číst myšlenky. „Pokud neposlechneš můj příkaz, kdykoli, jakkoli, smlouva tě zabije. V jediném okamžiku zestárneš úměrně svému věku, což v tvém případě znamená vyschlou hromádku prachu.“

Na malou chvíli o tom Liliana vážně uvažovala. Raději zemřít, než sloužit Bolasovi; to věděla jistě. Ale jedna její část se odmítla vzdát. Musí existovat cesta, jak tomu osudu uniknout. Jako mrtvá bych nebyla svobodná, pomyslela si, a ta chladná myšlenka rozhodla.

Bolas ji sledoval se samolibým výrazem, pásl se na její bezmocnosti. „Jdeme,“ řekl nakonec. „Máme práci.“ Oblohu rozčísl blesk, svět se zkroutil okolo Bolasova těla, a dračí sférochodec zmizel.

S těžkým srdcem, jako vězeň přesně toho krutého osudu, kterému se chtěla celý život vyhnout, ho Liliana poslušně následovala.

In Bolas’s Clutches | Art by Zack Stella

 

Ostatní společně vystoupili v jiném světě, a temnota okolo na chvilku zazářila jejich barvami. Gideon chvíli čekal, a pak se zeptal s mírným zděšením, „Kde je Liliana?“

Chandra vyčarovala malou ohnivou kouli, aby zahnala tmu, a ozářila tak ztemnělou ulici, kde se objevili. „Možná šla na jiné místo?“

Jaya se otočila a přimhouřenýma očima studovala ztemnělou oblohu. „Nevidím tu žádnou sférochodeckou stopu. Myslím, že sem vůbec nedorazila.“

Teferi si s Karnem vyměnili nervózní pohled. „Mohla v Pevnosti zůstat nějaká léčka? Něco, co zaútočilo, když jsme zmizeli?“

Karn kývl. „Možná Urgoros. Mysleli jsme, že zmizel s Belzenlokovou smrtí, ale možná ne.“

Gideon se bál, že mají pravdu. „Vrátím se—“ začal.

„Není třeba.“ Jace Beleren vystoupil ze stinného průchodu. „Říkal jsem, že jí nemůžeš věřit. Nikdy neměla v úmyslu přijít.“

„Ne, Jaci.“ Gideon zoufale potřásl hlavou. „Neudělala by to. Změnila se.“

„Přesně, Jaci,“ přidala se Chandra zamračeně. „Chtěla Bolase zabít, a chtěla ho zabít s námi. Říkala, že bude tančit na jeho mrtvole nebo něco takového.“

„Nebuďte naivní.“ Jacův pohled byl tvrdý a nelítostný. „Využila vás, stejně jako využívala všechny celý svůj život. Cokoli vám řekla, byla lež.“

Teferi si Jace pochybovačně změřil. „Měla spoustu příležitostí nás zradit, ale přesto mnohokrát riskovala svůj život.“

Jaya si založila ruce. „Zachránila Jhoiru, když Yargle zaútočil na Weatherlight. Viděla jsem to. A kromě toho, chlapečku, o mně nebudeš říkat, že jsem naivní.“

„To všechno proto, že vás potřebovala k zabití démona.“ Jace si byl stále jistý. „Posloužili jste jí a teď už vás nepotřebuje. Je mi líto, že jste to museli zjistit takhle, ale je to pravda. Teď musíme jít. Stalo se tu toho zatím dost. Pokud se máme střetnout s Bolasem, máme před sebou spoustu práce.“

Jace se otočil a zašel zpět do průchodu. Ostatní se otočili ke Gideonovi. Teferi promluvil, „Někdo z nás se tam musí vrátit. Jestli je v pasti—“

Gideon kývl. „Půjdu. Počkejte tu na mě.“

Když se Gideon objevil zpět na nádvoří Pevnosti, nebyl si jistý, co má čekat.

Spatřil prázdné nádvoří pod šedavou oblohou, plné sutin a kovových úlomků, jako před několika minutami. Vzduch byl plný kouře, a nebylo tu nic, ani živý člověk, ani přízrak. Po Lilianě ani stopy.

Gideon přimhouřil oči a rozhlédl se, hledaje aetherové stopy. Po chvilce vycítil tu Lilianinu. Opustila Dominarii, ale nemířila tam, kam měla.

Byl to pro něj šok. Myslel si, že se změnila, byl si tím jistý. I teď, tváří v tvář skutečnosti, tomu odmítal věřit. Říkala, že půjde s námi. Proč by lhala i teď? Mohla se nám vysmát a odejít kdykoli po Belzenlokově smrti. Proč čekala, dokud neosvobodíme vězně z Pevnosti? Nedávalo to smysl.

Ale Liliana byla taková. Možná si to v poslední chvíli rozmyslela. Možná v ní převládlo její staré já.

Gideon zaváhal, zoufale hledaje nějaké vodítko, naději, že je Liliana nezradila. Ale Jace čekal, a plány proti Bolasovi byly už v plném proudu. Musí se vrátit.

„Ať už jsi kdekoli, Liliano,“ zavolal, a jeho hlas se rozlehl po nádvoří, „věřím, že víš, co děláš. A doufám, že tě ještě někdy uvidím. Opravdu.“

Pak se otočil a sféroportoval pryč z Dominarie.

<<< Konec >>>

 

Můžete zanechat komentář, nebo trackback z vaší vlastí stránky.

29 komentářů k “Magic Story: Návrat na Dominarii, 12”

  1. Slammer napsal:

    v příštím díle Černé ovce se budeme věnovat dalšímu šmejdovi: Nicolu Bolasovi 😀

  2. Procira napsal:

    Poslední dvě kapitoly přečtené jedním dechem. Zajímalo mne, jak to bude s Lili a Bolasem, když karta natolik napovídala, a přeci to dopadlo jinak než jsem čekal. Už se nemůžu dočkat Ravnické série.

    Překladateli pak patří velký dík za vynikající překlad (a jakožto oblíbenec přechodníků chválím i jejich nemalé používání 😉 )

    • Honza2 napsal:

      Překladatel, jsa potěšen, děkuje 🙂

      No, Liliany mi bylo trošku líto. Trošku. Myslím, že to pro ni bude docela užitečná lekce v pokoře, ale počítám, že se z toho nakonec nějak vykřesá. Buď tím, že Bolas skončí, nebo v sobě ona sama najde to nepatrné zrnko dobra a obětuje se…

  3. molt napsal:

    Udělal Karn něco víc, než že vyhrabal jednu bombu? Jeho role v Dominarii mi přijde trochu nadbytečná, ale snad se nějak projeví později.

    • Honza2 napsal:

      No, taky popadnul Urgora za hlavu…
      Taky mě to trochu štve. Podle flavor textu k Argentum Armor stále ovládá moc, co dokáže „otřást světem“, ale co vlastně prakticky umí?

  4. Anonym napsal:

    Tak Dominarie za námi.
    V první řadě, díky, Honzo, za soustavnou kvalitní práci.

    Jinak se mi poslední blok moc líbil.
    Tím jak se do příběhu zapojuje stále více PW, logicky na každého z nich připadá méně prostoru. Taky mě překvapilo, jak málo toho „udělal“ Karn. Ale platí to i pro další postavy.
    Analogie s Avengers je sice hodněkrát omílaná, ale vidím to i tady. Jak Marvelu přibývají postavy, snaží se rozdělit bojiště na více front (Země, Titan, kovárna Nidavellir, atd.) a myslím si, že se jim to docela daří. Uvidíme, jak se s tím poperou WotC.
    Čekal jsem trochu epičtější boj Liliany s Belzenlokem. Aspoň, když to srovnám s Razakethem.
    A překvapil mě přechod Lilianiných smluv z démonů na Bolase. To opravdu nevěděla, co v těch smlouvách je? Ani jí nenapadlo, zamyslet se nad tím, co bude dál? Navíc mi přišlo, že se s tímhle zásadním zvratem celkem snadno vyrovnala.

    • Honza2 napsal:

      Díky.

      No, právě teď mají kdykoli možnost přesunout se „jednorázově“ na spin-off na Dominarii – minimálně několik let tam Jhoira bude mít co dělat. Třeba nakonec Squeeho potkáme (společně s Tahngarthem 🙂 )

      Lilianin boj zase doplatil na médium, už tak byla kapitola na 24 stran, ale prodloužení by neškodilo. Na druhou stranu byl Belzenlok po Obovi a Bolasovi třetí, kdo dokázal porazit Gideona v boji.

      Ohledně smluv si myslím, že to opravdu nevěděla. Je prostě taková. A přesně proto se s tím srovnala. Prostě „na to bude myslet zítra“…

      • MJM napsal:

        To zní, že je Liliana trochu nezodpovědná (což zamlada určitě byla) a neřeší budoucnost (což ale rozhodně řeší). Nepřišlo mi, že by to neřešila, ona jen neměla jak. Protože neměla koule na to se obětovat a neměla možnost vymyslet jiné řešení.

      • kubicvak napsal:

        Hmm, 24 stran je pěkné číslo. Člověk si při čtení ani neuvědomí, kolik toho je. Každopádně ubrat to zrovna na boji s hlavním padouchem? Souboj s Razakethem byl super. Doložka ve smlouvě, ovládání Lilianina těla.. Škoda.

        Co se Gideona týče, mám z poslední doby dojem že ty jeho bojové schopnosti zase taková sláva nejsou. Na Amonkhetu prohrál všechno k čemu se připletl a na Kaladeshi to nebylo o moc lepší..

        • Honza2 napsal:

          No jo, když „švihal suralem sem a tam“, to byl mistr. S mečem mu to jde jen průměrně, a ještě s takovým temně zlým 🙂 Ale buďme féroví, na Kaladeshi toho udělal docela dost.
          Podle mě by bez Černomeče Belzenloka neporazili – a to ho ještě ani nenapadlo použít křídla…

          • kubicvak napsal:

            V jakém okamžiku, prosím tě, přišel Gideon o sural? V příběhu už bylo zmíněno, že ho nemá, ale nějak si nemůžu uvědomit, jak k tomu došlo.
            Děkuju

          • Honza2 napsal:

            Na Amonkhetu. Není sice doslova uvedeno, kdy, ale nejspíš v okamžiku, kdy si Bolas s Gideonem pohazoval jako s pingpongovým míčkem. (Na druhou stranu na kartě Gideon’s Defeat sural ještě má…)

  5. J. napsal:

    Příběh Dominarie se mi moc líbil. Díky za překlady.

  6. Zeel napsal:

    Hmmm, musím přiznat, že ačkoli nejsem fanda Dominarie a celkově se mi ten svět spíše nelíbí, než líbí, tak příběhy byly psány moc krásně. Myslím, že je to jak kvalitou původní autorky, tak překladu (jen nechápu, proč, když se kdokoliv usměje, tak se „zazubí“).
    A stejně tak kvalitní mi připadaly karty, liga se mi hrála dobře, těch pár draftů taky i obrázky a nové rámečky byly fajn.
    Je vidět, že tvůrcům na Dominarii opravdu záleží, doufám, že se v budoucnu podobné péče dočkají i mé oblíbené světy, což uvidím už brzy na Ravnice.
    Tak k příběhu: Osobně nejsem rejpal, neřeším drobné detaily, jako že někde o pár týdnů nesedí čas, nebo že má nekdo jinou sílu, než by měl mít, to jsou dle mého prkotiny a bez těchto detailů jsem spokojený v podstatě s každým příběhem (Aktivně to sleduji od založení Gatewatch).
    Velice často mě štvou vedlejší postavy, které si pro sebe ukradou celou kapitolu (Samut, Djeru), ale tady mi nevadily překvapivě ani ty, naopak retrospektivní Teferiho příběh si mě zrovna nezískal.
    Dohromady hodnotím Dominarii po priběhové a gameplay strance pozitivně, ale „design“ a zasazenì světě spíše negativně.

    • Honza2 napsal:

      Díky. Ohledně zubení se – jak bys přeložil „grin“, ve smyslu veselý úsměv s odhalenými zuby (zašklebit se je spíš v negativním smyslu).
      Možná „zakřenit se“?

      • Zeel napsal:

        Netuším, nechtěl jsem tím kritizovat překlad, ale prostě zdroj ze kterého to vzešlo. Je možné, že je to v angličtině prostě běžnější slovo,tak jim to nepřipadá tak zvláštní, jako mi. Možná to nemusí být tak doslova, zasmát se, nebo usmát se, je podle mě v pohodě, zakřenit se je taky fajn.
        Jinak nechci kritizovat tvou práci, za překlad jsem vděčný a je mi jasné, že to není snadné. Poklona.

        • Honza2 napsal:

          Kritika mi nevadí, a tohle ani není kritika. V angličtině je to běžnější výraz, ale mně šlo o to odlišit úsměv, (zlomyslný) úšklebek, a takový veselý „zubatý“ úsměv.

          • Honza Adam napsal:

            Jako kolega překladatel hodnotím „zazubit se“ jako správnou volbu v tomto kontextu, jinak pro to slovo používám podle potřeby „zakřenit se“, „ušklíbnout se“, apod. Zasmát/usmát je příliš nezabarvené.

          • Daevin napsal:

            Já používám ještě variantu zaculit se nebo široce se usmát, i když to poslední je už zbytečně opisné. Každopádně zubit se je naprosto korektní výraz, kterým se odliší obyčejný úsměv od toho veselejšího, rozzářenějšího.

  7. Hlimak napsal:

    Už to můžu napsat, na kartach „Settle the Score“ a „In Bolas’s Clutches“ mají celkem hezkou návaznost flavor textů.

  8. MJM napsal:

    Osobně se mi příběh Dominarie hodně líbil, přišlo mi, že práce jednoho kvalitního autora je poznat (i na rozsahu). Poslední kapitola mě trochu mrzí, protože tam bylo na můj vkus trochu moc bossfightů (Yargle je sice už kultovní karta a lidí pořádají Yarglefesty, ale jednak v příběhu hodně neodpovídá kartě co si velikosti a síly, jednak zase tolik prostoru si podle mě nezaslouží). To už bych raději trochu více Radhy, ale to je možná už jen věc osobního vkusu.
    Co mi přijde líto, je odfláknutá postava Jace, jehož velký charakterový posun v Ixalan se tady smrskl na agresivní averzi vůči Lilianě. Skoro jakoby Martha Ixalan nečetla (což napovídá i výrazně jinak pojatá scéna na Weatherlight).

    • Honza2 napsal:

      Pravda. Yargle i Urgoros mi přišli zbytečně přesílení. Klidně to mohlo být tak, že by na Weatherlight zaútočil sám Belzenlok (má křídla, ne), a všichni společně by s ním měli plné ruce práce.

      S Jacem je to jiné. Včera se mu vrátily vzpomínky (včetně všech s Lilianou, takže přesně ví, co je zač a co vždycky byla, a nejspíš si domyslel i to, že bude patřit Bolasovi). A před pár hodinami musel vymazat vzpomínky Vrasce, což mu na psychice nepřidá, obzvlášť teď. Ví, že Ravnica je v ohrožení, a místo toho Gideon s Lilianou chtějí, aby jim pomohl s Belzenlokem. Já bych byl taky naštvaný a netrpělivý. Je ovšem pravda, že se mohli alespoň pokusit udělat to podobně…

      Ovšem co bude, až Bolas od Liliany zjistí, že je Jace s ostatními a že ví, že Bolas chystá past…

      • MJM napsal:

        Bolas to ví. On je prostě ten typ:-). Urgoros mi přišel totálně zbytečný a chápu, že Yargle tam byl proto, aby se mohl Slizonožka projevit jako platný člen party (a mohli vytáhnout další legendu – Muldrothu (kterou Liliana identifikuje jako součást Yavimayi, protože… zahlídla visačku za krkem nebo fakt nevím)), ale stejně ho tam bylo zbytečně moc na můj vkus.

        Já chápu, že si Jace udělal docela slušnou duševní akrobacii, ale tím spíše bych čekal trochu jiný přístup, než studeně pragmatický (což byl jeho přístup před Ixalanem). Je pochopitelné, že Lili nevěří a nechce, aby se Gideon zdržoval tím, že jí bude pomáhat, ale tím spíš bych čekal, že se bude víc snažit. Ta dvě verze téže scény jsou ale hlavně zásadně odlišné náladou a atmosférou. Čekal bych, že začne tou ixalansky-pozitivní a jakmile tam přijde Lili, tak se vše změní. Takhle to prostě byl ten starý Jace, který akorát už nevěří Lilianě.

        • Honza2 napsal:

          Já si naopak myslím, že by to Bolas vědět neměl. Původně jsem si myslel, že se Bolas po zabití Belzenloka objeví, vysměje se Stráži, sebere Lilianu a zmizí. A teprve pak se objeví Rákosníček Jace.
          Bylo to jinak, a nevím, co s tím udělají, protože Bolas to logicky v tuhle chvíli ví. Takže mu musí dojít, že Vraska lhala.

          Já osobně si myslím, že v tomhle finálním střetnutí na Ravnice Bolas musí prohrát. Nedovedu si představit nic jiného. Ani porážku Stráže, ani její „nevítězství“. Protože pak už by Bolas byl všemocný a neporazitelný, a takoví záporáci jsou nanic.

          • MJM napsal:

            Navíc Wizardi nemůžou lidem naservírovat další příběh o neúspěchu klaďasů, to by nespolkli (nemluvě o tom, že teď už by to byla nuda jak ze špatného indie filmu subžánru „všichni jsou v hajzlu“).

            Vraska mu lhát nebude – Bolas bude akorát vědět, že oni tuší, že lezou do pasti, víc přece Vraska neví. A že to bude na Ravnice. Na druhou stranu, to by si o nich musel myslet, že jsou totálně blbí, kdyby to nepředpokládal.

            Příběhová nutnost je, že Bolase porazí. Otázka je, za jakou cenu. na druhou stranu, opřád je tu taky oblíbená varianta všech nekonečných sérií – Stráž překazí Bolasovy plány, ale ten s ďábelským smíchem unikne a začne kout další plány uvnitř plánů jiných plánů.

            A samozřejmě může přijít nějaký brutální zvrat a všechno bude úplně jinak, ale pochybuju, že by u WotC byl někdo, kdo by to dokázal vymyslet a napsat uvěřitelně.

          • Honza2 napsal:

            Problém je v tom, že by Stráž měla Bolase porazit, ale zároveň si nemůžou dovolit jakkoli trvale změnit/poškodit Ravnicu. Je to druhá nejoblíbenější sféra (a u těch později narozených nejspíš vůbec nejoblíbenější). Kdyby Ravnica dopadla jako Mirrodin, lidi by to neskousli. Obávám se, že kdyby Bolase porazili a on se smíchem unikl, že i to bude tentokrát málo…

          • MJM napsal:

            Problém je v tom, že když hop nějak „definitivněji“ porazí, nebude už GW mít oponenta. Phyrexia je vázána na Mirrodin/Novou Phyrexii, Emrakul je v měsíci, ostatní Eldrazi „mrtví“… Buď si budou muset vybudovat nového záporáka (což by sice byla hezká oslava čtvrt století MtG, ale good luck with that!), nebo přijít s nějakým „Deus ex machina“ osvobozením/zrozením/whatever. A toho se celkem bojím…

          • Honza2 napsal:

            Nemyslel jsem, že by ho museli zabít (i když Vraska by mohla, na Ravnice by pak měl hezkou sochu, něco jako „Memorial to Hubris“).
            Jde o to, že devastace Ravnicy nepřichází v úvahu, porážka Stráže (dokonce rozšířené o všechny „hodné“ sférochodce v Multivesmíru) taky ne. A to, že by Bolase jen zahnali, a on by sféroportoval se slovy, „Pomsta bude moje, mám v záloze další plány!“ by bylo snad nejhorší…

          • MJM napsal:

            Posledního scénáře se obávám nejvíc. Pokud nemají v záloze nového záporáka, bude to najednou nuda. Emrakul vůbec nemá takový potenciál. A pokud dají na budku Bolasovi, kdo by se jim mohl postavit?

Zanechte odpověď