Magic Story: Návrat na Dominarii, 10

RealmsUncharted

Zatímco se noví i staří známí připravují na střetnutí s Belzenlokem a Kabalem, na Weatherlight se objevuje černý pasažér. Volný překlad flavor článku ze stránek WotC.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Návrat na Dominarii

Kapitola X.

Magic Story

Martha Wells

16. 5. 2018

<<< Kapitola IX. <<<

 

Po dlouhou dobu Slizonožka nevnímal nic, jen vyhřátý trup Weatherlight a horké bogardanské slunce. Poté, co z jeho spory vyrostly stélky, začal vnímat zvuky a hlasy jiných bytostí. Zvuky byly někdy tiché, jindy hlasité, a on se je postupně naučil rozlišovat a přiřazovat konkrétním formám života.

Jednoho dne dvě z těch bytostí sešplhali po laně s něčím dlouhým dřevěným s širokou kovovou špičkou. „Myslím, že jsme to tu nechali příliš dlouho,“ řekla jedna bytost. „Teď bude těžké to seškrábnout.“

„Nejdřív do toho zkus praštit,“ řekla ta druhá bytost. „Třeba odpadne.“

Slizonožka nevěděl, k čemu by praštění bylo dobré. A pak se ozval na obloze praskot plamenů, a mnoho hlasů volalo na poplach. Ty dvě bytosti zahodili ten dřevěný nástroj a rychle sešplhali dolů.

Ten zvuk a pach ohně Slizonožku donutil urychlit jeho vývoj. Vysunul své čerstvě vyvinuté stélky, ale pak zaváhal. Zatím byl schopen vnímat jen nejbližší okolí a nevěděl, odkud ten oheň a hluk přesně přichází. Vyhřátý trup vnímal Slizonožka po celý svůj život jako svůj domov a opustit jej se bál. Přesto začal s namáhavým pohybem vzhůru.

Saproling | Art by Steve Prescott

 

Stélky byly ještě slabé, a Slizonožka se třásl námahou. Vzduchem k němu doléhaly vlny horka, které vysoušely jeho povrch, a činily další šplh těžším a těžším. Nakonec se , téměř bez sebe vysílením, doplazil až k hornímu brlení a zkroutil se pod jeho příčlemi.

Pak horko náhle přestalo, ale hlasy se ozývaly dál. Slizonožka věděl, že zatím v bezpečí není, a tak se plazil přes horní palubu, hledaje úkryt. Náhle pod ním paluba zmizela, a on se propadnul volným prostorem někam dolů, kde s žuchnutím dopadl.

Chvíli tam ležel, otřesený pádem a náhlou temnotou, ale pak si uvědomil něčí přítomnost. To něco sice neviděl, ale vnímal to jako hřejivou, bílou hvězdu, zářící v tomhle temném místě ze spleti trubek. Ta přítomnost dala Slizonožkovi sílu plazit se dál a najít cestu do volného prostoru, kde si mohl konečně odpočinout.

A tam Slizonožka mohl dál růst, a ta zářící hvězda mu pomáhala stejně jako předtím slunce. Po nějakém čase náhle pocítil, že jeho nový domov se vznesl a pohybuje se vzduchem, i když si nebyl jistý, co to přesně znamená. Jak rostl, jeho smysly se zbystřovaly, a mohl ta k slyšet i vzdálené hlasy, přenášené sem potrubím, které bílou hvězdu v srdci lodi propojovalo se zbytkem thranského trupu.

„Doufám, že jsou všichni v pořádku,“ řekl hlas. „Ten agent Kabalu dokázal ošálit celou akademii — to není dobré.“ Na tenhle hlas reagovala bílá hvězda vždycky hřejivým zamihotáním, a Slizonožka si byl jistý, že ten hlas slyšel dřív, ještě jako spora. Ten hlas kdysi oživil loď. Tiana. Ten hlas se jmenoval Tiana.

Jiný hlas řekl, „To jediné, co musel udělat, bylo být nenápadný a předstírat, že není krvelačný vrah.“ To byl Arvad, kterého bílá hvězda přivolala z dalekého místa, aby Tianě pomáhal. „To kabalští kultisté umí.“

„Počkej, to je Jhoiřina sova? Říkala, že ji pošle, až budou hotoví.“

„To je ona. Tak já jdu vařit večeři.“

Když jeho stélky zesílily, Slizonožka poznal, že se blíží do fáze plodnice. Někdy zatoužil vydat se ven, ale vnější svět byl stále děsivý. Rozumnější bylo zůstat zde a rozmnožit se. Pak alespoň nebude sám.

Během rozmnožování Slizonožka usnul, aby mohl soustředit energii, a když se opět probral, na lodi panovalo velké horko. Vzduch byl nepříjemně suchý. Rozhodně udělal dobře, že zůstal zde, v temnu, pod ochranou bílé hvězdy.

Pak opět zaslechl hlasy. „Máš hezkou dceru.“ Ten hlas byl Jhoira, kterou loď sama znala až do morku svých thranských kostí.

Loď rozpoznala i Teferiho hlas. „Samozřejmě. Je po matce. Škoda, že jsi Subiru nepoznala.“

„Takže nelituješ, že ses vzdal jiskry?“

„Lituji mnoha věcí, ale své jiskry ne.“

Slizonožka většinu času komunikoval se svými novými výhonky a užíval si jejich společnosti, ale také naslouchal ostatním hlasům a postupně poznával další a další obyvatele lodi.

Pak jednoho dne ucítil vůni Yavimaye. Téměř se rozhodl, že se podívá ven, ale jeho výhonky se zatím hýbat nemohly, a taky ve vůni Yavimaye ucítil děsivý pach kouře. Skrčil se tedy k ostatním výhonkům a nehýbal se.

Pak zaslechl další hlas. „Weatherlight si je tak podobná, a přece je jiná.“

Karn, zašeptala bílá hvězda, a Slizonožka cítil, jak se v odpověď zachvěla celá loď.

Karn, Scion of Urza | Art by Chase Stone

 

„Není to podivné, být znovu na palubě?“ To byla Shanna, která v sobě měla něco, co loď kdysi znala, něco pevně propletené a spojené s její existencí. „Po tom všem, co jsi prožil?“

Karn odpověděl s pobaveným podtónem. „Po tom všem, co jsem prožil, je podivné všechno.“

Raff byl další, v jehož esenci bylo něco známého. Slizonožka byl ostražitý vůči dvěma novým, Chandře a Jaye, které obě páchly po ohni, i když bílé hvězdě nijak nevadily.

„Jodah mi o tobě vyprávěl,“ řekla Jhoira. „Ví o tom, že ses vrátila?“

„Huh, já ani nevěděla, že on se vrátil,“ odpověděla Jaya.

„Je v Akademii na Západní Tolarii. Až bude po všem, můžeme tě k němu dopravit, jestli chceš.“

„Díky, ale nejsem si jistá, jestli jsem se skutečně vrátila, jestli víš, jak to myslím.“

Další dva na palubě loď neznala, ale bílé hvězdě nevadili. Dokonce ani ta, která čpěla smrtí.

„Neřekl jsi Chandře o Josuovi,“ ozvala se Liliana.

„Ne, a ani neřeknu. Není to moje věc, nebo ano?“

„Ale kdybys jí to řekl, mohla by se cítit… mohla by se rozhodnout pomoci nám zabít Belzenloka.“

Gideonův hlas zněl rozhořčeně, ale on tak zněl většinou pořád, a Slizonožka si ani nebyl jistý, jestli to něco znamená. „Liliano… Jestli to chceš, proč jí to neřekneš sama?“

„To nemusím, nebo ano? Vždyť nám chce pomoci i tak.“

„Protože souhlasí s tím, že ho musíme zabít předtím, než se střetneme s Bolasem. Ani nevím, proč se mě vůbec ptáš. Nebo chceš zjistit, proč moje první pomyšlení není zneužít jakoukoli informaci někoho k manipulaci někým jiným?“

„Samozřejmě že ne!“ Liliana uraženě odkráčela.

„Její schopnost lhát sama sobě je snad nekonečná,“ slyšel Slizonožka Gideonovo zamumlání.

Slizonožka začal zvažovat opuštění svého úkrytu. Jeho potomci už dosáhli stélkové fáze, a Slizonožka k nim vyslal chemické signály, že je na čase přejít do další. Všechny se vykořenily a nějakou chvíli se cvičily v pohybu po podlaze a po stěnách. Slizonožka ovšem potřeboval i své vlastní stélky, než opět na nějaký čas usne. Zrovna, když přemýšlel nad tím problémem, otevřely se dveře.

Slimefoot, the Stowaway | Art by Alex Konstad

 

Ve dveřích se objevila postava. Už dlouho Slizonožka nikoho přímo nespatřil, takže byl teď spíš zvědavý než vystrašený. Pak postava řekla, „Tiano, myslím, že jsem přišel na to, odkud je ten zápach.“

Byl to Arvad! Slizonožka napřáhl svou pažní stélku a zamával na něj.

„Skladovací prostor u hlavního motoru,“ dodal Arvad.

Pak oba čekali, dokud se neobjevila Tiana. „Och, u Nejsvětější Serry,“ vydechla. Slizonožka na ni zamával.

„On na mě zamával?“ zeptala se Tiana nevěřícně.

„Myslím, že ano,“ zaváhal Arvad. „Jestli mi rozumíš, zamávej na nás oba.“

Slizonožka uvolnil druhou stélku a zamával na oba.

„Huh.“ Tiana byla na rozpacích. „Dobrá.“

„Myslím, že je to thallid,“ řekl Arvad.

„Nejspíš.“ Tiana chvilku přemýšlela. „Hej, jsi thallid?“

Slizonožka sice neměl čím odpovědět, ale snažil se stélkami gestikulovat. Sám nevěděl, čím vlastně je, ale předpokládal, že to pozná v další fázi života. Něco takového znázornit posunky je ovšem těžké.

„Očividně se ti snaží odpovědět,“ řekl Arvad.

„Neřekla bych, že očividně.“

„To proto, že nemá oči?“ zeptal se Arvad.

Tiana se snažila naklonit hlavu, aby si Slizonožku prohlédla ze všech stran. „No, ano, ale snaží se s námi komunikovat, což znamená… počkej, Raff si s ním možná bude moci promluvit.“

Tiana odešla. Slizonožka a Arvad se na sebe dívali. Po nějaké chvíli se Arvad představil. „Zdravím. Jsem Arvad. Někdy nazývaný Prokletý.“

Slizonožka zamával na souhlas a ukázal na louži slizu okolo svých stélek, ve snaze sdělit své jméno.

Arvad se zmohl jen na zamumlání.

Pak se objevila Tiana s Raffem. „Och, to je thallid,“ ozval se Raff. „Zdravím, thallide.“

Slizonožka uvolnil třetí stélku a zamával mu.

„To je užitečné vědět, Raffe,“ řekla Tiana, ovšem tón jejího hlasu to nepotvrzoval. „Co tu dělá?“

„No, thallidi jsou z Yavimaye, jsou příbuzní s houbami,“ vysvětlil Raff. „Původně byli stvořeni jako… no, o tom později. Není zrovna hezké mluvit o tom před ním. Tenhle sem nejspíš přišel jako spora, možná už byl přímo v semínku, které Jhoira použila na vytvoření trupu lodi. A hele, on už tu má alespoň deset mladých.“

„COŽE?“ ozvala se Tiana ohromeně.

Slizonožka se rozhlédl po svých potomcích, aby všem zamávali.

„Jo, to jsou mladí thallidi. Ahoj, thallidi,“ řekl Raff a pak se obrátil k Tianě. „Co s nimi uděláte?“

Tiana neodpověděla, ale zhluboka si povzdechla. Slizonožka si nebyl jistý, co to znamená.

„Oni— zatím se nám nesnažili ublížit nebo poškodit loď… Musíme s nimi něco dělat?“

„Můžeme je vzít do Yavimaye,“ navrhl Raff.

„Zrovna jsme tam byli.“ Tiana si položila obě ruce na to zrzavohnědé, co měla na hlavě, jako by to chtěla vytáhnout ven. „Zatím je necháme být. Řeknu to Jhoiře.“

Arvad zavřel dveře, a Slizonožka slyšel, jak odcházejí. Ještě zdálky slyšel Raffa, jak říká, „Řekni Jhoiře, že ti Serra řekla, ať je tu necháme— AU! To byl vtip!“

Slizonožka chvíli zvažoval situaci, a pak se rozhlédl po svých potomcích. Instinktivně věděl, že je čas se přesunout a poznat okolí. Nejlepší bude začít hned.

Vyslal chemický signál ke svým potomkům, že je čas opustit domov. Když se všichni shromáždili okolo, Slizonožka zamířil ke dveřím, otevřel je, a řekl ostatním, ať jdou za ním.

Šel stejnou cestou jako Tiana a Arvad, kteří odešli dlouhou chodbou, která, jak Slizonožka usoudil, musí vést podél celé lodi. Prošel prvním průchodem a našel tam Tianu i Arvada. Byli v centrálním prostoru, kde se rozbíhaly chodby do celé lodi.

„Jde za námi,“ upozornil Arvad. „I se svými dětmi.“

„Vidím.“ Tiana pozorovala Slizonožku, který jí, řekněme to takhle, pohled oplácel.

Slimefoot, the Stowaway | Art by Alex Konstad

 

V tu chvíli vešla Liliana, na chvilku se zarazila, ale pak se okamžitě dožadovala odpovědi, „Co to je?“

„Thallidi, nejspíš z Yavimaye,“ řekla Tiana.

Arvad Lilianu představil: „Thallidi, to je Liliana.“

Slizonožka jí zamával, a jeho potomci také.

„Očividně byl na palubě už o té doby, co byla loď postavená—“

Liliana se zamračila. „Ano, jistě. Co dělají?“

Tiana pohlédla na Slizonožku. „No, zatím nás jen pozorují.“

„Takže nejsou k ničemu.“ Liliana se obrátila k Arvadovi, „Jak to, že ses rozhodl nejíst lidi?“

Arvad jí lidi? To je znepokojivé. Slizonožka a všichni jeho potomci pohlédli na Arvada.

Arvad vypadal zaskočeně. „To nebylo rozhodnutí. Nechtěl jsem být upírem. Přeměnili mě proti mé vůli.“

„To chápu,“ mávla Liliana netrpělivě rukou, ale když ses přeměnil, nebylo pro tebe pití krve přirozené?

„Ne.“ Arvad byl zmatený. „Chceš mě přesvědčit, že pití krve je správné?“

„Ne, to jistě ne.“ Liliana vypadala, že o něčem uvažuje. „Pokud to tedy není výhodné, pak—“

Tiana si založila ruce a upřeně Lilianu pozorovala. „Ty se ho chceš zeptat, jak dokázal odolat touze být sobecký.“

Liliana ji zpražila pohledem. „Ne, na to se neptám.“ Pak pohlédla na Arvada. „Ale když už jsi to nadnesla, jak tedy?“

Arvad se zamyslel. „Nebylo to snadné. Snažil jsem se udržet v paměti obraz sebe sama před přeměnou. Jako ideál, něco, čím bych chtěl zase být. Díky silokamu je to teď pro mě mnohem snazší, ale vím, že kdybych musel, dokážu se ovládnout i bez jeho vlivu.“

Liliana vypadala, že ji tahle odpověď neuspokojila. „Takže v tom není nějaký trik?“

Tiana se poškrabala na hlavě. „Je tu něco, s čím by ses chtěla svěřit? Jsem anděl. V těchhle věcech se vyznáme.“

„Ne,“ Liliana v hrůze skoro uskočila. „Nech to být. A jestli někomu řeknete, že jsem se na to ptala, budete toho litovat. Oba.“ Odkráčela chodbou pryč.

To bylo zajímavé. Slizonožka hned cítil, že rozhodnutí opustit úkryt bylo správné. Po dlouhém životu ve tmě byl okolní svět tak zajímavý. Vybral si chodbu a vydal se na cestu.

Za sebou zaslechl Arvada. „Neměli bychom upozornit ostatní?“

„Já půjdu před ním, ty za ním,“ řekla Tiana.

Slizonožka nějakou dobu zkoumal. Točité chodby a kulaté kajuty byly příjemné známé. Ti lidé říkali, že loď vyrostla ze semínka elementála. Možná proto mu byla tak známá, možná proto ho chránila v prvních fázích jeho života, a možná proto teď Slizonožka věděl a chápal spoustu věcí o ostatních členech posádky.

Došel ke vstupu do další kajuty a nakoukl dovnitř. Na jedné židli seděl Teferi a četl si, na druhé seděl Gideon a brousil zbraň. Gideon pohlédl na Slizonožku. Ten mu zamával. „Teferi?“ ozval se Gideon.

Slimefoot, the Stowaway | Art by Alex Konstad

 

Teferi letmo vzhlédl. „Ach, thallidi. Ano, Tiana se zmínila, že je našla u motorů.“

Gideon chvíli mlčel a pak řekl, „Takže to nebude náš problém,“ a pokračoval v metodickém broušení.

Slizonožka je ještě chvíli pozoroval, ale ničeho dalšího se nedočkal, tak šel dál. Došel až do velké kajuty, kde seděla Jhoira. Tu měla loď nejraději.

Jhoira měla na pravém oku čočku a zkoumala krystaly a kovové součástky rozložené na stole. Snažila se nahmatat nástroj, na který nemohla dosáhnout, a Slizonožka jí nástroj ochotně podal. „Díky, Shanno,“ řekla.

„To jsem nebyla já.“ Shanna zrovna dorazila do místnosti a posadila se naproti Jhoiře. „A rozhodla jsem se, že to nebudu brát osobně.“

„Cože?“ Jhoira vzhlédla a zamrkala. Pak si všimla Slizonožky. „Och, promiň. Ano, Tiana říkala, že máme černé pasažéry.“

Raff dorazil za Shannou. „Ahoj, thallidi.“ Posadil se k Shanně. „Jen jsem říkal, že většina slavných válečníků má tragickou minulost.“

„Já ne,“ řekla Shanna, a její tón nepřipouštěl diskusi.

„Já vím, jen je mi to divné,“ trval na svém Raff.

„Sám jsi divný,“ odfrkla si Shanna.

Slizonožka si pomyslel, že šance být zabit lopatou, a nutnost šplhat po slabých stélkách až nahoru na palubu do úkrytu by mohla být tragická minulost, ale vlastně od té doby šlo všechno docela dobře. Jeho potomci opatrně zkoumali místnost, studujíce knihy a nástroje všude, kam dosáhli. „Prosím, ať se ničeho nedotýkají,“ řekla mu Jhoira.

Slizonožka na to všechny okamžitě upozornil, i když jeho potomci zatím ještě neměli pažní stélky.

Raff se očividně stále snažil zavést řeč na tragickou minulost. „Ne, myslím, nebyla tvoje minulost ani trošku tragická?“

Shanna si povzdechla. „Kdysi moje mladší sestra spálila medovník na oslavu slunovratu, protože flirtovala se sousedy, a má starší sestra ji obvinila, že zničila celou oslavu. Tehdy teklo mnoho slz.“

Jhoira si upravila čočku u oka. „Raffe, ty přece taky nemáš tragickou minulost.“

„On v podstatě ještě nemá žádnou minulost,“ utrousila Shanna.

Raff se nafoukl. „Vy o mé tragické minulosti nic nevíte.“ Jhoira tázavě nakrčila obočí. „Nevíte, jak těžké je studovat na Tolarijské akademii,“ povzdechl si.

„Ona to ví,“ upozornila ho Shanna.

Jhoira si pobaveně opřela bradu a upřeně se na něj zadívala skrz čočku. „V kolika časových trhlinách jsi byl uvězněný?“

Raff splaskl. „Na to jsem zapomněl.“

Arvad se zastavil ve dveřích, „Aha, tady jsou.“

Jhoira pohlédla na Slizonožku, který upřeně zkoumal předměty na stole. „Ano, jsou tu.“

Arvad vešel. „Nevypadají nebezpečně. Co s nimi budeme dělat?“

Slizonožka otočil svůj klobouk a studoval Jhoiru. Ta ho delší chvíli pozorovala, a pak se usmála. „Museli se sem dostat s Molimovým semínkem. Budeme je muset vrátit zpátky na Yavimayu, až budeme mít cestu.“

Slizonožka nevěděl, jak vyjádřit souhlas, a tak Jhoiře podal další nástroj.

Shora se ozval tlumený hukot, který vzápětí přestal. Slizonožka poznal zvuk ohně a svolal k sobě všechny potomky.

„Co to bylo?“ vyděsil se Raff.

„Chandra s Jayou, nahoře na palubě,“ ukázala Shanna.

„Pyromantky házejí ohnivé koule na dřevěné lodi?“ Raff nevypadal šťastně. „Je to dobrý nápad?“

Slizonožka si to nemyslel.

Arvad vypadal rezignovaně. „Není, ale obě říkaly, že Chandra musí najít své pravé já, což nejspíš znamená spoustu ohně.“

Fight with Fire | Art by Yongjae Choi

 

„Karn na ně dohlíží.“ Jhoira si opět upravila čočku a pokračovala v práci.

To bylo zajímavé. Slizonožka potomkům nakázal, aby zůstali s Raffem, a sám vyrazil nahoru. Když se pohnul ke dveřím, ozval se Raff, obklopený houfem malých thallidů, „Hej, nechal jsi tu děti!“

„Myslím, že si tě vybral za chůvu,“ oznámila mu Shanna.

Slizonožka našel schody a vyšplhal po nich do jasného slunce. První věc, co spatřil, byla vodní hladina, nad kterou se loď vznášela. Nekonečná voda se rozprostírala všemi směry. Slizonožka věděl, že loď už dřív nad vodami letěla, ale vidět to bylo něco úplně jiného. Přešel přes palubu k brlení, a vzpomínal na to, jak se přes ně kdysi z posledních sil dostal na palubu.

Slunce na jeho klobouku příjemně hřálo. Obloha byla jasně modré s rozesetými obláčky, a v dálce si Slizonožka všiml země.

Někdo vedle něj řekl, „Ahoj, thallide. Já jsem Karn.“

Slizonožka se otočil a zamával. Karn ukázal na záď na obě pyromantky. „Raději k nim nechoď; pracují a musí se obě soustředit. A kromě toho mají ve zvyku na sebe hlasitě křičet, i když to tady na lodi zatím neudělaly.“ Karn se naklonil blíž. „Je to únavné.“

Slizonožka se usadil na palubě, ukazuje tak, že nemá v úmyslu se k pyromantkám ani přiblížit. Karn se posadil vedle něj. „Letíme do Urborgu,“ oznámil, „zničit Belzenloka v kabalské Pevnosti.“

Slizonožka Karna vážně pozoroval. Nebyl si jistý, co to všechno znamená, ale bylo to strašidelné.

Karn pokračoval, „Náš úspěch sice není jistý, ale jsme dost silní.“ Pak zaváhal, a pokračoval, „Je mi líto, že jsem musel vyrušit zemi v Yavimaye, abych našel Cylix. Vím, že to ublížilo všem okolo, ale myslím, že to bylo nutné. Potřebuji Cylix, abych zničil Novou Phyrexii jednou provždy.“ Pohlédl na Slizonožku, čekaje na odpověď.

Něco ve slově Phyrexie způsobilo, že se bílá hvězda v srdci lodi otřásla— ale čím? Hněvem? Strachem? Předtuchou? Slizonožka si nebyl jistý, a jeho kůže reagovala podobně. Karn čekal, a Slizonožka svými stélkami zamával na znamení pochopení.

Karn přikývl a pozoroval mořskou hladinu. „Ostatní si myslí, že Phyrexie už nepředstavuje hrozbu, a možná mají pravdu.“ Karn svraštil obočí, a Slizonožka si uvědomil, že vypadá ustaraně a smutně. „Ale já myslím, že čím dřív je zničím, tím líp.“

Slizonožka Karna pozoroval, ale ten už neřekl nic, a tak spolu jen pozorovali nekonečné moře.

Chandra seděla na palubě, nad hlavou třicet sedm ohnivých koulí. Udržet všechny v pohybu nebyl snadné, ale Chandra to zvládala. „Jak mi to jde?“ zeptala se.

Jaya, které se procházela sem a tam po palubě, řekla, „Jestli se musíš ptát, tak ti to asi moc nejde.“

Chandra neupustila ani jednu z koulí. Ať si už Jaya o její výbušnosti myslela cokoli, nikdy by neztratila kontrolu na dřevěné lodi. A byly tu věci, které chtěla vědět. „Proč jste změnila názor? Protože jsem pomohla Multanimu?“

„Zčásti,“ pohlédla na ni Jaya. „Bylo to poprvé, co jsem si všimla, že jsi schopná se na něco soustředit alespoň po minimální dobu.“

Chandra se soustředila na ohnivé koule, jedna z nich se zakymácela. Chandra se zazubila. „Vím, o co se snažíte. Jste na mě schválně přísná.“

Jaya si odfrkla. „Já byla vždycky ke všem upřímná, dítě.“

Chandra tušila, že to bylo míněno vážně. „To jsem byla vážně tak nemožná?“

Jaya si povzdechla. „Ani ne. Zažila jsem horší. Paličaté, netrpělivé, bylo to jako mluvit do zdi, vůbec nevím, co si mysleli—“

Chandra si to takhle nepamatovala, i když musela uznat, že Matce Luti nikdy nenaslouchala. Přemýšlela, jak by se cítila na Jayině místě. Já bych se nejspíš sama se sebou pustila do boje a dala to sobě pořádně sežrat. Bylo docela znepokojivé uvědomovat si, kolik sebekontroly musí pyromant mít. „Hej, nebyla jsem tak špatná. Občas jsem věděla, co chci. Někdy.“

„Teď víš, co si myslíš, že chceš,“ opravila ji Jaya. „Jako kdysi já. Já si myslela, že chci být svobodná a volná. Trvalo dlouho, než jsem si uvědomila, že chci pomáhat mnichům vychovávat mladé pyromanty. I takové tvrdohlavé jako ty.“

Chandra se zazubila. „Tak proto jste na mě nezanevřela?“

Jaya si povzdechla. „Řekněme, že nerada odcházím od rozdělané práce.“ pokrčila rameny. „Neznáš zatím ani sama sebe, takže si věci nepromýšlíš. Ale v tom, jak jsi pomohla Multanimu, bylo něco, co ti může přiblížit tvé skutečné já.“ Náhle se zatvářila vážně. „Pokud opravdu víš, co chceš, neděláš chyby.“

Deadlock Trap | Art by Jason Rainville

 

Chandra si ta slova přehrávala v hlavě, přemýšlela o tom, co chtěla, o chybách, které udělala. Jak se opravdu cítila. Jedna z ohnivých koulí vzplanula víc a Chandra ji okamžitě uklidnila. „Moje kamarádka Nissa nás opustila, když jsme se dostali na Dominarii. Nevěřila Lilianě a nemyslela si, že bychom měli zabít Belzenloka dřív, než… Já vím, že se chtěla vrátit na svou sféru, po tom všem, co se tam stalo. Ale já jsem cítila jako…“

Jaya ji upřeně pozorovala. „Jako kdyby tě opustila.“

„Jo. A možná proto jsem byla tak nervózní,“ přiznala Chandra. „A křičela na vás, když jsem myslela, že jste Matka Luti, a pak znova, když jsem zjistila, že jste Jaya.“ Chandra věděla, že to zní jako výmluvy, ale výmluv už bylo dost. „Vím, že to neomlouvá moje chování. Ale teď už je to za mnou, a jsem připravená vypálit Belzenloka i Kabal z téhle sféry. Právě tohle teď chci.“

„Hmm,“ řekla Jaya.

Chandra zariskovala a pohlédla na ni. Jaya pozorovala obzor. Na modré obloze se v dáli vznášel černý oblak. Jako popel nad sopkou. Chandra zúžila oči. Blížili se k Urborgu.

Jaya na ni pohlédla a řekla, „Tak teď máš možnost to dokázat, dítě.“

Slizonožka ucítil ve větru pach kouře a vzdálený pach spáleniny a hniloby. Otřásl se a zamířil ke schodům, aby se vrátil ke svým potomkům. Nastal čas vrátit se zpět k přístěnku u motoru, pod světlo bílé hvězdy. Prozatím.

>>> Kapitola XI. >>>

Můžete zanechat komentář, nebo trackback z vaší vlastí stránky.

8 komentářů k “Magic Story: Návrat na Dominarii, 10”

  1. Odin napsal:

    Ad preklad: pri Slimefootovi by som pouzitie Rychlych sipov naozaj nepredpokladal.

    Ad text: ako filler to rozhodne nebolo najhorsie. Je trochu skoda, ze sa nezda, ze by sa cely dej chcel niekam posunut. Len som zvedavy, co zase bude riesit Jace na Ravnice a ci sa niekto konecne zaoberat aj Bezgildovymi.

    • Honza2 napsal:

      Honza to přeložil jako Slizonoh. Záleží taky na tom, jak je velký – z obrázku to není poznat. Může mít metr osmdesát, nebo klidně jen třetinu…

    • MJM napsal:

      Myslím, že je to klasický okamžik „klidu před bouří“, polevení v dramatickém napětí děje, aby si čtenář oddechl a připravil se na závěrečný vrchol.

      Zbývají dvě povídky, v 11 tipuju dojde k proniknutí do Pevnosti, souboji s Belzenlokem a jeho porážce a nejspíš i Lilianině zradě (Bolas nejspíše nebude čekat a zjeví se hned, jak poslední démon padne). A 12 bude katarze a příprava na cestu na Ravnicu.

  2. molt napsal:

    Stráž brány vedle oldwalkerů působí dost dětsky. Liliana (sice taky oldwalker) a Gideon neustále v jednom ohni, Chandra si s ohněm a ani bezpečností taky hlavu neláme. Jacova krátká návštěva na posádku nejspíš taky zvlášť pozitivní dojem neudělala a Slizonoška je v tom všem docela roztomilý.

  3. Hlimak napsal:

    Osobně jsem zvědavý, jak do příběhu zapadne Squee 🙂

Zanechte odpověď