Hour of Devastation flavor, část první – ilustrace

Milí kamarádi, dnešní Almanach si splním další restík, a věnuji jej rozboru ilustrací Hour of Devastation. Téma je celkem jasné – jak se s tím Wizardi popasovali?

 

 

 

 

 

Hodina zkázy nadešla

Logicky nemůžeme začít nikým jiným, než Nicolem Bolasem. Ústřední postavou celého bloku, amonkhetské víry, Věčného hada, etc., etc…

Bolas v rámci sady dostal hned dvě sférochodecké karty, jednu ve sférochodeckém decku.  K tomu jej můžeme najít na dalších kartách v sadě jako Torment of Hailfire, Imminent Doom či titulární Hour of Devastation.  Původní Nicol Bolas, Planeswalker vyšel již ve třech verzích (Conflux, DD a Archenemy:Nicol Bolas), na sférochodecké kartě jej tedy vidíme počtvrté a popáté.

Bolase jsme viděli v majestátní póze, pak víceméně ve dvou close-upech (DD a AN:NB). Verze God-Pharaoh zpodobňuje Bolase opět celého, tentokrát ale nikoli jen majestátního, ale rozsévajícího zkázu, i když jen náznakem.

Pravou majestátní pózu si ale Bolas neodpustí.  Mohli jsme ji vidět na Behold My Grandeur v ANNB, zde ji můžeme vidět například na Hour of Devastation, kde shlíží na zdecimované členy Stráže, nebo na invokační Omniscience. Ta je mimochodem unikátní tím, že zcela úmyslně Bolase zpodobňuje v dokonalé póze před obřími rohy, které obyvatelům Amonkhetu společně s Druhým sluncem zvěstovaly příchod Faraona-Boha.

Torment of Hailfire je opět majestátní Bolas, jen tentokrát o maličko víc akčnější.

O „akční“ zpodobnění se pokusily také dvě další karty – Imminent Doom a Deceiver verze z PW decku.  Zatímco Imminent Doom je celkem v pohodě, póza na Deceiverovi si vysloužila pozvednuté obočí a koutky. Proč? Stačí se podívat na tento photoshop.

Nicméně není to ten největší Bolasův „úlet“. Tím je podle mne Damnation, jejíž detail přikládám.

Říkejte si co chcete, ale zloun typu Bolase by si měl v rámci zachování tváře dovolit maximálně sebeuspokojený poloúsměv jako na Torment of Hailfire…ale tady na Damnaci se vyloženě žoviálně směje.

Za poznámku pod čarou ještě stojí Visage of Bolas – asi jediné vyobrazení na Amonkhetu, které jeho Faraona-boha vyobrazuje v jeho pravé podobě draka. Kdo a jak ji zhotovil? nevíme.  Je také zajímavé, že na Visage najdeme po bocích Bolasovy hlavy 4 z amonkhetských bohů – vlevo Bontu a Rhonase, vpravo Kefneta a Hazoret. Oketra z nějakého důvodu chybí.

Proroctví hodin

Jak už bylo hodněkrát opakováno, proroctví hodin bylo středobodem víry amonkhetských. Každá z Hodin dostala v HoD svou kartu, coby pět příběhových spotlightů. Pátá, nezmíněná v proroctví, byla samozřejmě Hodina zkázy.

Celé to začalo, když Druhé slunce dosáhlo pozice mezi rohy. To mimochodem můžete vidět na nespočtu zdejších karet, velbloudy počínaje, fullart zeměmi pokračuje a kartami jako Neheb konče.

Hodina Odhalení zpodobňuje otevření Brány do zásvětí. Je to jediná z Hodin, na které není vyobrazen její „pachatel“, v tomto případě démon Razaketh. Všimněte si, že na plošinách po obou stranách brány stojí lidé. Větrná smršť a jasné světlo korespondují s wrath-efektem karty.

Razaketh dostal v sadě i vlastní kartu,  (která použila jeho ilustraci z Duels of the Planeswalkers) plus kartu Razaketh’s Rite zpodobňující moment, kdy svou krví otravuje řeku Luxa a tak umožňuje spuštění zbytku Hodin.  Můžeme ho vidět také na Doomsday, kde sleduje své dílo. Bohužel se nedostalo na tento obrázek z povídky, který by se mi na kartě obzvláště líbil.

Luxa proměněná v krev mimochodem jasně odkazuje na jednu z biblických ran, a její novou formu najdeme na mnoha kartách, někdy také jako prostředek zdůraznění změny mezi Amonkhetem a HoD. River Hoopoe, Aven Reedstalker, Rampaging Hippo (i když u posledního je rudá dost zesvětlená) jsou dobrým příkladem.

Další tři hodiny mají na svědomí Bolasovi sluhové – původně bohové Amonkhetu, které Bolas kdysi zotročil a pokřivil k vlastním potřebám. Jejich původní podoby byly ztraceny a nahrazeny příšernou parodií. Zatímco bohové Amonkhetu byli inspirováni savci, ptáky a plazy, tato trojice si bere inspiraci z členovců a podtrhuje tak jejich hrůznou proměnu. Když Razakethova krev otrávila Luxu, natekla její voda do spár v Nekropoli a aktivovala zdejší ukrytá kouzla – a k nim patřilo i probuzení tří monstrózních bohů z jejich sarkofágů.

Bůh-saranče, zodpovědný za Hodinu Příslibu, se od svých bratrů liší tím, že celkově vypadá jako humanoidní obří saranče, vč pilovitých výrůstků na rukou. Bůh-skarabeus i bůh-škorpion jsou na tom jinak – jejich hlavy jsou v tomto případě nahrazeny příslušným členovcem. Bůh-skarabeus tak má místo hlavy skarabea směřujícího kusadly dolů, a bůh-škorpion vypadá, jako by na humanoidním torzu seděl obří štír, vč. nohou.

Mimochodem, všimli jste si, že bůh-skarabeus, jinak zodpovědný za Hodinu Věčnosti, kdy z Nekropole vyvede ven armádu Věčných, má sám kostlivé paže a nohy, jak se na boha Věčných sluší?

Bůh-škorpion kromě svého obrázku figuruje hlavně u jedné události, a tou je Hodina Slávy, kdy „i sami bohové prokážou svou hodnost“ Jak je psáno zde, postavil se mu Rhonas, bůh síly. A ačkoli škorpiona porazil, Bolasova temná moc jej oživila (což mimochodem reflektují i karty), a došlo ke scéně z karty Hour of Glory.

Tenhle obrázek spustil vlnu meme kreací, z nichž „masáž zad, pro kterou stojí za to umřít“ bylo to nejmírnější. Jak to celé dopadlo, ukazuje invokační Diabolic Edict...

Na tomto obrázku je zajímavý zejména jasný kontrast v konstituci mezi Rhonasem a bohem-škorpionem, a také hadí hlava Rhonasova monumentu vpravo v pozadí, které si málokdo na první pohled všimne.

Bůh-škorpion byl také jediný, kterého se podařilo porazit. Stalo se tak díky společnému úsilí naktamunských přeživších vedených Samut a Djeruem, a poslední přeživší z panteonu, Hazoret. Puncturing Blow ukazuje moment, kdy se podařilo Samut a jejím lidem vyvést škorpiona z rovnováhy a srazit jej zády na obelisk, který jej naskrz probodl.

Bůh-saranče je vidět z větší blízkosti na invokační Through the Breach a také na Swarm Intelligence a Abrade.

 

Amonkhetský panteon (4/5 in memoriam)

Už jsme si zmínili Rhonase a ještě se k němu vrátíme. Osud bohů Amonkhetu ilustruje hlavně pětice rare kouzel nazvaných [bohovo] last [něco].  Jen v jednom případě se nejedná o „poslední“, ale o „nehynoucí“, naznačující osud Hazoret.

Jako první došlo k Rhonasově poslednímu boji. Obrázek karty reprezentuje moment, kdy skolený Rhonas s posledními zbytky energie, než se jeho manová pouta ke světu rozpustila, proměnil svou hůl v obřího hada, kterého mrštil po bohu-škorpionovi.  Flavor to dokresluje slovy Rhonas pokračoval v boji až do posledního dechu, a i poté.  V tomto jediném případě není bůh přímo na kartě zpodobněn, pouze jeho ruka, která hůl proměňující se v hada vrhá.

Jako druzí padli Kefnet a Oketra, kteří položili život za naktamunské. Jejich „poslední“ karty jsou Poslední Milosrdenství a Poslední Slovo. Oketra léčí/ulevuje trápení bojovníkovi. Kefnet…dělá kdovíco.

Až do poslední chvíle, cokoli Oketra činila, činila pro ostatní.

Ve svých posledních okamžicích sáhl Kefnet do myslí všech okolo, v zoufalém pokusu najít logiku ve všepožírajícím chaosu.

Čtvrtá padla Bontu. Krokodýlí bohyně se ukázala být zrádkyní a Bolasovou služebnicí, která pečlivě udržovala Bolasova vlákna v předivu ostatních bohů, a tak i jeho kondicionaci a přemazanou paměť.  Když zbyly samy, napadla Hazoret a oslabenou ji předhodila Bolasovi v naději, že ji Praotec draků odmění. Odměnil ji – smrtí. Výboj temné many ji těžce zranil a stala se tak kořistí nekonečných hord nemrtvých. V posledních momentech Bontu zrušila Hazoretina pouta, dala jí svobodu a svobodnou mysl. Bontuino poslední zúčtování ukazuje moment, kdy bojuje svůj nerovný boj proti hordám zombií. Až do poslední chvíle chtěla Bontu pouze jediné – být první mezi poddanými Faraona-Boha.

Zbyla pouze Hazoret, kterou nemilosrdně pronásledoval bůh-škorpion. Hazoretina Nehynoucí Zuřivost je zajímavá ze dvou důvodů.

Za prvé, na kameni za Hazoretinými zády je jasně vidět stín jejího pronásledovatele, boha-škorpiona. Za druhé, toto je jediný moment, kdy má Hazoret (a jakýkoli jiný bůh s kovovou maskou) otevřenou tlamu.  Nepočítám Bontu a její Last Reckoning – Bontu jako jediná zlatou masku neměla.

Zbývá dodat, že tři karty (kromě zmíněného Diabolic Edictu) obsahují také obrázek zabitého boha. Solemnity ukazuje Gideona truchlícího nad Oketrou, Tragic Lesson zoufalé Kefnetovy vezíry kolem svého boha s probodeným čelem, a konečně Life Goes On Samut stojící na mrtvole Rhonase.

 

Předtím a potom

Hlavním vizuálním rozdílem mezi Amonkhetem a HoD je stav Naktamunu. Kde byla křišťálová Luxa a ráj na zemi, je nyní krvavý hnus a rozvaliny. Všimněte si, že země v Amonkhetu a HoD jsou vždy ve dvou ze třech případů shodné, pouze nová verze je krvavá a rozbořená.

Pětice monumentů jednotlivých bohů se vrací jako pětice pouští, které nenesou již bohovo jméno, ale jeho přívlastek. Asi nejjasnější vizuální odkaz je zde…

Bolasův primární záměr s Amonkhetem byl vypěstovat si zde neporazitelnou armádu nemrtvých bojovníků, lazotepem pokrytých Věčných, kteří v sobě nesou všechny schopnosti, které se za život naučili, a žádné vzpomínky.

Věčné najdete na mnoha kartách. Karty s eternalize podobně jako karty s embalm slouží jako ukázka transformace živé bytosti v její protějšek. Často se jako u embalmu využije stejná kompozice jako u původní ilustrace s adekvátní změnou. Za pozornost stojí taková Sinuous Striker, kde se na eternalizované verzi proměnila voda za ní v krev.

Resilient Khenra byl zvěčněn i se svou kočičkou, Earthshaker Khenra ve své nové, těžko zničitelné a o mnoho silnější verzi už nebuší do země kopím, ale rovnou obeliskem.

Manticore Eternal  pak vysvětluje, proč a jak se Věčnými staly i kočičky nebo mantikory, které opravdu Zkouškami neprošly…

Ministory představuje trojice karet Neheb, the Worthy Mirage MirrorNeheb, the Eternal.

Také Claim (to) Fame ukazuje bojovnici před a po eternalizaci.

Věční mají jinak v podstatě jednotný styl – jedné se o kostlivé pozůstatky bojovníků potažené lazotepem. Sem tam zůstalo z obličejů více než kosti – někteří lidští Věční mají spodní část obličeje hladkou, khenří Věční mají uši, Nehebovi například zůstala i „bradka“ spletená do copu.

Kindled Fury také ukazuje hezký kontrast mezi živým a Věčným.

Lazotep je sice popisován jako minerál, ale Věční působí vyloženě kovově. Není se čemu divit, když samotný God-Pharaoh’s Gift, v podstatě karta symbolizující přerod ve Věčného, připomíná ze všeho nejvíc slévárnu.

 

Věční a krvavá Luxa nejsou ale jediné karty typu předtím/potom .  Dutiful Servants jsou novou iterací Those Who Serve, symbolizující mumie, které plní svůj „program“ nehledě na okolní události.  Plague Belcher je Manglehorn,  ke kterému nebyl život úplně fér, a podobnost mezi Grim Striderem a Scrounger of Souls není neúmyslná.

Samut, Djeru a přeživší

 

Minipříběh můžeme sledovat také u těchto starých přátel a spolubojovníků. Djeru pochopil, že Hodiny byly lež, prozřel,  zřekl se víry ve Faraona-BohaSpolečně se Samut si probojovali cestu z Naktamunu ven, shromáždili přeživší a s jejich pomocí pomohli Hazoret porazit Boha-škorpiona. Samut se poté povznesla, výjimečně nikoli z traumatu, ale spíše z extáze.  Nyní si budou hledat svůj osud

S tímto souvisí i jedna nevysvětlená linie. Několik z karet ukazuje snahy o znovuvybudování civilizace  Hope Tender, Avid Reclaimer, Oasis Ritualist, atd… a prakticky všechny odkazují na Nissu.  Nissa ale neměla v příběhu kdy tohle vůbec realizovat.

Aven of Enduring Hope je vizuální citací karty, jíž je fuknčním reprintem  – Angel of Mercy.

 

 

Pak tu máme směsku karet, které vezmu jednu po druhé…

 

Unquenchable Thirst

Funkčně je tahle karta odkazem na Dehydration, k čemuž Neuhasitelná žizeň sedí dobře. A proč že ji nemůže uhasit? No protože se mu voda mění v písek, než mu doteče do úst….

Unconventional Tactics

Nelze nevzpomenout na naše mládí, osmibitové počítače a slavné Lemmings…

Accursed Horde

Zajímavá perspektiva obrázku, všimněte si ruky zombie strhávající náhrdelník z „vašeho“ krku. V pozadí vidíte zombii khenry, nágy, symetrickou dunu zakrývající slunce, a letící roj sarančat.

Majestic Myriarch

Chiméra je předpovídatelně hybridem několika zvířat, ale všimli jste si doteď, že místo ocasu má kobru?

Crook of Condemnation

Háky jsme viděli v rukou andělů. Nyní s nimi strhávají kartuše z hrudí padlých, aby se jich mohla zmocnit Kletba nespočinutí.

Endless Sands

Po sarančatech, řece krve a plošné likvidaci všech starších, než batolat při Bolasově příchodu (což je hodně vzdálená aproximace vyvraždění prvorozených) je tohle další odkaz na Bibli, konkrétně na židovský exodus a přechod pouště. Mnozí doufali, že si tuhle kartu otevřou jako foil na prerelease (mně se to např. povedlo) a budou s ní vítězit tak, že protivníkovi vypálí sítnici…

Apocalypse Demon

Další z řady démonů amonkhetského designu. Celá koncepce obrázku připomíná obrázky morových ran a devastace, lze to tedy brát jako další odkaz na Bibli.

Ifnir Deadlands

V pustině Ifniru se to podobnými potvorami jen hemží…

Sandblast

…a zatímco na Haze of Pollen to byla jen „mlha“, tady si to ifnirský démon „vyžral“ do dna.

Dunes of the Dead, Abandoned Sarcophagus

Obě tyto karty ukazují opuštěné sarkofágy, do kterých zavírali disidenty.  Volné měli jen ruce. A ruku můžete vidět i na Dunes of the Dead, jak si z jednoho sarkofágu hledá cestu ven.

 Moaning Wall

Lehká diskrepance mezi obrázkem a textem. Bolas opravdu „vyčistil“ celou sféru od dospělých, ale učinil to tak, že po nich nezůstalo ani smítko prachu, natož mrtvoly, které by mohly tvořit skučící zeď.

Oketra’s Avenger, Gift of Strength

Tyhle karty spojuje jedna věc –  smrtelníci v ních třímají božskou zbraň. Zatímco Mstitelka má Oketřin šíp namísto kopí (dle velikosti pochopitelné), Khenra má rovnou Rhonasovu hůl. Nevím sice, kde ji vzal, když ji Rhonas proměnil v hada a toho bůh-škorpion porazil a roztrhl vejpůl, ale nebudu do toho rýpat.

Desert’s Hold

Hieroglyfy na obrázku se shodují s těmi, které jsou na ilustraci Temmeta, Naktamunského vezíra

Sidewinder Naga

„Sidewinder“ je anglický název pro chřestýše rohatého, o kterém zpívají i R.E.M. Na Sidewinder Nagovi je krásně vidět, jak to jméno vzniklo – side + wind(sloveso) = kroutit, vlnit se do boku. Pokud jste někdy viděli hada pohybovat se po písku, víte, co mám na mysli. A všimněte si, že Sidewinder Naga za sebou nechává přesně tenhle vzor.

Appeal/Authority

Appeal/Authority nechává vzpomenout na dvojici Guardian Angel / Paralyze. Tady vidíme khenru vzpínajícího ruce k obloze a apelujícího, žádajícího o pomoc, a anděla, který mu odpovídá. Podobně jako u prastaré dvojice je pojítkem paprsek. Mimochodem, stejnou dvojici tvořily i Insult/Injury v Amonkhetu,

Reason/Believe, Grind/Dust, Farm/Market.

Všechny karty zobrazují stav před a po. Jen vážně nevím, co chtěli říci tím Farm/Market.

Gilded Cerodon

Jak řekli mnozí.. tady se politická satira píše sama. Viďte, Donalde?

Unesh, Criosphinx Sovereign

„Criosphinx“ – pozor, nikoli cryosphinx, s ledem to nemá nic společného – je skutečně typ sfingy, konkrétně s hlavou berana. A ačkoli všichni znají slavnou sfingu v Gaze, neméně slavný Luxor a chrám v Karnaku se mohou chlubit přístupovou cestou, kterou lemují právě kriosfingy. A mimochodem se objevila i v YGO, které z egyptské mytologie čerpá prakticky celou existenci.

 

Dva kousky, které si řadím do mírné „wtf?“ kategorie

Granitic Titan

Je jasné, co chtěli tímhle autoři říci. Chybička se vloudila v tom, že TAKTO tmavě až černě žádný typ žuly nevypadá. Nejblíže má Titán asi ke gabru, hlubinné vyvřelině tmavé barvy.

Nimble Obstructionist

Tenhle šikovný ptáček je podle mne artem z Amonkhetu, který si našel domov v HoD. Avenka totiž třímá v ruce energokopí, které má – zase – design Bolasových rohů. A to není v tuhle chvíli moc pravděpodobné.

A perlička na závěr…

Pride Sovereign 

Na první pohled normální scéna – obří lev coby pán koček, kolem něho jeho věrné poddané (zřejmě karakalové či černé kočky naháči), připravené k útoku. Všechny…až na jednu.

Jak to glosoval jeden z kolegů, „Apocalypse is coming, and I DGAF…“

Stráž Brány

Tady jsme si víceméně všechno zmínili, a to i v minulých článcích. Klíčovou scénou je samozřejmě Hour of Devastation, kde vidíme celou pětku pohromadě tváří v tvář Bolasovi. Ve větším detailu je to pak ještě patrnější – zleva Liliana, zhroucený Jace podpíraný Chandrou, Gideon a mimo záběr Nissa. Pětice defeatů také odpovídá příběhu – každý z chodců byl Bolasem donucen utéci, nebo zemřít. Jediná Liliana nevypadá zničeně a poraženě, v tváří se jí zračí lehký vzdor a odpor, ale zároveň i vědomí, že má Bolas čistou pravdu.  Jace – zasažen psychickým útokem, málem nepřežil. Nissa málem uškrcena liánami. Chandru Bolas zmáčknul ve spáru a polámal jí žebra – proto je zpodobněna na jeho dlani. A konečně Gideonovi dokázal, že jeho nezranitelnost před Praotcem draků prostě neobstojí.

INVOKACE

A tohle nemůžeme vynechat. Jak jsme řekl už při odhalení invokací, Hour of Devastation má jasné téma – hate karty , disrupční karty, a globální ničení.  Zopakuji sám sebe:

Hate karty: Blood MoonShatterstormChokeBoil

Kontrolní: No MercyOpposition, ForbidCapsize

Zabíjení bodové: Slaughter PactDiabolic Edict

Bolasova goodstuff: Through the Breach, Threads of DisloyaltyDoomsday, Omniscience,Thoughtseize

Bytosti: Avatar of WoeDesolation Angel, Lord of ExtinctionThe Locust GodThe Scorpion God, The Scarab God

SweeperyDamnationArmageddonSunder

Když si to vezmeme: Blood Moon a Choke využívají Luxy proměněné v krev, u prvního je to logické, u druhého přeneseně ano – z povídky víme, že co z řeky neuteklo, to se udusilo.  Také sem patří Capsize zpodobňující loď v krvavé vodě. „Capsize“ nemá nic do činění s velikostí čepice, mimochodem. Znamená to doslova „převrátit se dnem vzhůru“, hlavně u lodi.

Shatterstorm, Armageddon, Sunder jsou všechno ničení na různé způsoby, hroutící se budovy.  Through the Breach dává prostor bohovi-sarančeti, Diabolic Edict zase škorpionovi. O bolasovských jsme si řekli už na začátku. Vystupují tak Opposition a Threads of Disloyalty, které zpodobňují hrůzu boje obyvatel Naktamunu.  Amonkhetské bohy najdeme na dvou – padlého Rhonase na Diabolic Edictu a Hazoret napadenou sarančaty na Forbid.

No Mercy si podrželo atmosféru „armády smrti“ z původní ilustrace – oč nepřímější je dojem z šiků Věčných, o to silnější.

A za mne se tedy moc podařily i bytosti. Desolation Angel je luxusní, včetně zlatého egyptského cepu,  Avatar of Woe nádherně „mimosvětský“  a Lord of Extinction místo monstrózního velrybokladivouna je zde obří elementál likvidující říční chrám Luxy, monstrum několikanásobě převyšující naktamunské stavby.

Závěrem

Uff, lorde Bolasi, stačí? Já vám slíbil, že to dodělám? Když ono je toho tak moc? Co? Flavory? Zhodnocení příběhu? No jo, no jo….do konce roku, slibuju.  Cože? Že to nestačí?  Že nikdo nebude odporovat Praotci draků, Věčnému hadovi, Dobyvateli tisíce světů, atd., atd..? No jo, porád…

Následující týdny budou nabité. Očekávejte recenzi Explorers of Ixalan a článek o From the Vault: Transform. A pak už bude načase se ohlédnout za Unhinged a podívat se směle na Unstable. Tak příště na viděnou….snad 🙂

 – Honza Adam

 

 

Můžete zanechat komentář, nebo trackback z vaší vlastí stránky.

2 komentáře k “Hour of Devastation flavor, část první – ilustrace”

  1. MJM napsal:

    Super podrobný článek, díky za něj. Píšeš si poznámky s tím, jak se objevuje spoiler nebo narážíš na karty při hraní limited, nebo si k tomu sedneš a píšeš to „z jedné vidy načisto“?

    • Honza Adam napsal:

      Cau, popravde vsechno dohromady 🙂 Neceho si vsimnu hned, po vydani sady vzdycky mrknu na clanky od Mike Linnemanna na GatheringMagic (ten se venuje artu) a Johna Dale Beetyho na SCG (ten flavoru i artu, ale zas ne moc do hloubky) , a na neco prijdu jeste po ceste.

Zanechte odpověď