Hour of Devastation – flavor a poslední ohlédnutí

Milí kamarádi, dokončuji dnes poslední restík v tomto roce, kterým je (tedy kromě Ixalanu :-P) finální ohlédnutí za událostmi na Amonkhetu. Takže ve jménu Faraona-Boha, Věčného hada a Praotce draků (to nejsou tři, ale jeden), pojďme na to…

 

 

 

 

 

Nadešel čas, na který čekali všichni v Naktamunu. Druhé slunce dosáhlo konečného bodu své pouti a usadilo se mezi rohy na obzoru. A tím začalo odtikávat Proroctví Hodin. Připomeňme si, jak znělo…

„Když Druhé slunce spočine mezi rohy na obzoru, započne Hodina Odhalení. Poté Hodina Slávy, Hodina Příslibu a konečně Hodina Věčnosti. “ —Proroctví Hodin (Throne of the God-Pharaoh)

Jednotlivé Hodiny pak popisují čtyři karty…

„Všechny otázky budou zodpovězeny v Hodině Odhalení.“ (Naga Oracle)

„V Hodině Slávy prokáží sami bohové a ti, jenž neprošli zkouškami, zda jsou hodni před Faraonem-Bohem. „
—Proroctví Hodin (Nimble-Blade Khenra)

„Až nastane Hodina Příslibu, Faraon-Bůh strhne Hekmu, neboť její ochrany nebude již více zapotřebí. „
—Proroctví Hodin (Winged Shepherd)

A konečně…

„Až se všechny pochyby rozplynou, pro hodné nadejde Hodina Věčnosti a bude jim dopřáno místo po bohu Faraona-Boha. “ —Proroctví hodin (Dissenter’s Deliverance)

 

 

Jak to bylo doopravdy…

Všechny čtyři hodiny Proroctví Hodin byly v Hour of Devastation reprezentovány kartami. Plus jedna navíc. Ano, tou byla eponymická Hodina Zkázy, která z prozaických důvodů nebyla Naktamunským jaksi zmíněna.

V prvních okamžicích se otevřela brána do zásvětí a lidé padli na kolena v záři světla Faraona-Boha. (Hour of Revelation)

Samotný začátek přitom tak zásadně zlý nebyl. Horší to bylo, když světlo pohaslo, a naktamunští místo slibovaného ráje uviděli pouze Luxu tekoucí do pustiny k zlověstně se tyčící Nekropoli. A pak se na ně snesl seshora stín. Nebylo to ale Faraon-Bůh, ale jeho spojenec, démon Razaketh.

„Rituál krve je dokonán. Konec přichází.“ (Razaketh’s Rite)

Razaketh byl tak hodný, že vlastní krví spustil Bolasovu předpřipravenou sérii kouzel. Jeho krev otrávila Luxu, která proměněna v krvavou břečku vtekla do rýh Nekropole a aktivovala ji. A z výklenků nekropole se ze sarkofágů vynořily tři strašlivé postavy – někdejší bratři zdejšího pantheonu, nyní proměněni v Bolasovy sluhy. A nastala Hodina Slávy.

Bohové Zkoušek také dostali příležitost dokázat, že jsou Hodni. (Hour of Glory)

Po ní Hodina Příslibu, kdy „Faraon-Bůh strhne Hekmu, protože její ochrany již nebude zapotřebí“. No, v tomhle nelhal…

Když byla Hekma zničena a její ochrana tatam, zmocnila se města poušť. (Hour of Promise)

A pak nadešla poslední ze čtyř proroctví hodin. Hodina Věčnosti, kdy měli Hodní stanout po boku Faraonu-Bohovi a žít ve věčné slávě. No, tak tady taky jako že úplně nelhal….

Sloužit coby Věčný je posmrtnou odměnou pro ty, jenž byli shledáni Hodnými. (Hour of Eternity)

Ano, „posmrtný život“ slíbený Hodným sestává z toho, že se z vás stane dokonale věrná a poslušná speciální zombie pokovená lazotepem, který sloužil v kartuších jako paměťové médium….

Dobrosrdečnost a příslib Faraona-Boha pouze maskovaly továrnu na výrobu Věčných. (Frontline Devastator)

Po desetiletí těžily mumie v dolech lazotep. S příchodem Věčných byl odhalen pravý účel této posvátné substance. (Khenra Eternal)

Věční již dávno  dokonale ovládli všechny techniky vyučované při Zkouškách. (Counterwailing Winds)

Minotaur zíral na Věčného, který se k němu blížil – ztělesnění smrtící dokonalosti, o niž sám usiloval. (Kindled Fury)

„Není moudré nechat slávu čekat. „ (Proven Combatant)

„Kdysi to byli naši bratři a sestry.“ —Etha, bývalá uchazečka z úrody Rhet (Spellweaver Eternal)

 

Schopnosti ovládnuté uchazeči jsou zachovány v kartuších, takže Věční zůstávají mistry ve svých preferovaných stylech boje (Unsummon)

Ano, kartuše získávané ve zkouškách jsou opravdu klíčem. Osobnost si Věční nepodrží, ale schopnosti, které tréninkem získali, zůstanou v kartuších zachovány a jako Věční je mají vyladěné k dokonalosti.

Nicméně, když tohle naktamunští pochopili, přímo se nabízelo ideální protiopatření.

„Naší nejlepší šancí proti Věčným jsou taktiky, které nikdy neviděli, a styly, ve kterých nikdy netrénovali.“ (Aven Reedstalker)

Nicméně, pohled na to, jaký je v reálu „věčný život“, který jim Faraon-Bůh slíbil, roztříštil víru i toho nejoddanějšího akolyty a posledního, kdo měl přijmout nejvyšší odměnu z hrotů Hazoretina kopí, oddaného stoupence Faraona-Boha – Djerua z úrody Tah.

Slíbili mi věčný život, ne tohle. Samut měla pravdu. Faraon-Bůh nám lhal.“ —Djeru, bývalý uchazeč z úrody Tah (Djeru’s Renunciation)

Mimochodem právě Djeru dostal v sadě kartu a na ní jméno, které by se konceptem hodilo spíš na Kamigawu 🙂

Přeživší

 

Když nastaly Hodiny, někteří lidé nechápali, co se děje – a pokud nezareagovali včas, další šanci nedostali. Krvavá Luxa, sarančata, mrtví, kteří se vevalili do města po pádu Hekmy, a konečně Věční, kteří neměli slitování s nikým.

Vypovězení se vrátili domů, aby zahnízdili. (Carrion Screecher)

Mrtví, kteří se vevalili do Naktamunu, byli všech tvarů a velikostí. (Lurching Rotbeast)

S pádem Hekmy měli potulní mrtví volnou cestu ke zničení Naktamunu. (Marauding Boneslasher)

A proč? No přece….

„Tohle místo už přestalo být užitečné.“
—Nicol Bolas (Doomfall

Co pak taky s ním, že ano? Ale naštěstí….

„Na každé sféře se najdou tací, co se rozběhnou nebezpečí v ústrety. „
—Gideon Jura (Act of Heroism)

Koneckonců, naktamunští měli pro to, co je čeká, v podstatě ideální předpoklady:

„Všichni zde jsou trénovaní bojovníci. Postavíme se tomu jediným způsobem, jak dovedeme. „(Fervent Paincaster)

Jak by jeden řekl, that’s the spirit! A další se přidali.

„Pokud zemřu, pak ne sama.“ (Banewhip Punisher)

Uchazeči kdysi věřili, že nejhorším osudem je selhání – kteréhožto sentimentu se brzy zbavili. (Lethal Sting)

Uprostřed kataklyzmatu se staly hrdinské činy téměř běžnými, a normální bojovníci se měnili v hrdiny. (Steward of Solidarity)

Žádné kartuše coby odměny.Žádný život po životě, ke kterému vzhlížet. Jen uspokojení z dobře mířeného úderu a rostoucí hora padlých nepřátel u jejích nohou. (Grisly Survivor)

Někteří ovšem ne hned….

Byli tací, co považovali smrt bohů a zničení města za poslední zkoušku hodnosti. Někteří věřili, že Faraon-Bůh byl zavražděn. Pouze hrstka pochopila, že byli celou dobu klamáni. (Defiant Khenra)

„Pravda? Byla tu celou dobu. Hodiny, jak jsme je chápali, jsou jedna velká lež.“ (Seer of the Last Tomorrow)

A to celé s jediným, krátkým, razantním poselstvím proradnému Faraonu-Bohovi, který podvedl celý svět…

„My už nejsme úroda. Sklízej jinde.“ (Resolute Survivors)

V centru dění byla samozřejmě Samut a její věrný druh ve zbrani Djeru, nyní „s očima otevřenýma“.

Samut si klestila cestu skrze hordy, řvoucí jména těch, kdo z její úrody zahynuli, a těch, které ještě doufala, že zachrání. (Blur of Blades)

„Musíme se dostat z města, Djeru. Všichni! Shromáždi, koho můžeš.“ —Samut, bývalá uchazečka z úrody Tah (Crash Through)

A když tak s Djeruem učinili….

„Pokud věříte, že vás Faraon-Bůh zkouší, pojďte se mnou a prokažte, že jste hodni. Pokud věříte, že nás všechny zradil, pojďte se mnou a bojujte za budoucnost!“ —Samut, bývalá uchazečka z úrody Tah  (Life Goes On)

…podařilo se dokonce i to, v čem selhali Rhonas, Oketra i Kefnet. Jen díky pomoci Samut, Djerua a jejich lidí dokázala jediná přeživší z bohů, Hazoret, skutečně zabít (a tak i osvobodit) Boha-Škorpiona.

„O našem osudu nebude rozhodovat falešný Faraon-Bůh, ani jeho hmyz .“ —Samut, bývalá uchazečka z úrody Tah (Puncturing Blow)

Jenže co potom?

„Tenhle svět býval kdysi daleko více, než vězení Naktamunu. „ (Ramunap Excavator)

„Je důkazem, že někde musí existovat nezkažený kousek tohoto světa.“
—Djeru, bývalý uchazeč z úrody Tah (Crested Sunmare)

Nejdůležitější je neztrácet naději…

„Ačkoli život po životě, město a sám Faraon-Bůh se ukázaly být jednou obrovskou lží, ideály prosazované bohy zůstávají skutečnými.“
—Djeru, bývalý uchazeč z úrody Tah (Manalith)

„Tahle bouře přejde. Musíme v to věřit.“ (Aven of Enduring Hope)

….a tak se přeživší vydali ze zničeného Naktamunu do pouště…

V chaosu, který přinesli noví bohové, rychlokřídlí aveni sloužili jako hledači cest, vyvádějící poslední přeživší ven z trosek Naktamunu. (Dauntless Aven)

Vševystihující je pak citát s příznačně nazvané karty „Osada přeživších“…

„Co  s námi teď bude?“ ptali se. Vezírka se odmlčela. „Já myslím…já myslím, že to je jedině na nás.“ (Survivors‘ Encampment)

Zde sice není vezírka jmenována, ale z příběhů je prakticky zřejmé, že se jedná o Hapatru.

 

 

Zbytek Naktamunu

Sfingy začaly hovořit až poté, co se Druhé slunce usadilo mezi rohy. Šeptaly strašlivá varování, ačkoli nikdo neposlouchal. (Ominous Sphinx)

Mám pocit, že sfingy mají podobné problémy tak nějak všude.

Bez vezírů, kteří by dohlíželi na jejich činnost, šli někteří z Pomazaných doslova do extrémů, aby splnili své rozkazy. (Disposal Mummy)

Budovy se rozpadly a památníky padly. Řeka se proměnila v krev a nebe dštilo ohnivé slzy. A celou tu dobu služebníci tiše pokračovali v práci, aniž by cokoli v nejmenším vzali v potaz. (Dutiful Servants)

Tenhle motiv „automatizovaných“ pomocníků pracujících bez ohledu na okolí, stále plnících své instrukce, připomíná věhlasnou povídku „Přijdou vlahé deště“ od Raye Bradburyho….

Desítky let stavěna. Zničena za pár hodin. (Sunset Pyramid)

A tohle je zase jednoduché, krátké a výstižné – a vztažitelné na celý Naktamun…

Ne všichni obyvatelé Naktamunu na tom ale byli špatně. Razaketh nebyl na Amonkhetu jediný, kdo sloužil Bolasovi… 

 

 

Kolaboranti

 „Toto je poslední zkouška! Radujte se, neb se Faraon-Bůh vznáší mezi námi!  (God-Pharaoh’s Faithful)

Mno…suum cuique. Jak napovídá tato povídka, „věrní“ provolávali slávu Faraonu-Bohovi, i když je Věční porcovali…

Andělé neklamali. Vždy a od počátku dávali jasně najevo, že jejich oddanost patří Faraonovi-Bohu, a toliko jemu. (Angel of the God-Pharaoh)

Zas jako tohle je celkem fér, ne?

Andělé Faraona-Boha zbavili bývalé uchazeče jejich kartuší a s nimi ochranné a posilující magie, kterou zajišťovaly. (Crook of Condemnation)

Kartuše mj. zajišťovaly, že vaše tělo nepodlehlo po smrti Kletbě Nespočinutí…

A po jednom flavortextu je věnováno třem Bolasem zotročeným bohům.

Bodec Boha-Škorpiona má jed silný dost na to, aby otrávil krev, kosti i ducha. (Torment of Venom)

Dětí Boha-Sarančete bylo nespočet, neúnavně a nemilosrdně požírajících veškeré stopy někdejší ochrany města. (Swarm Intelligence)

Skarabeové se z nekropole vyvalili jako koberec rozvíjejíci se před svým bohem. (Torment of Scarabs)

A když jsme u těch bohů… Amonkhet/Hour of Devastation je poprvé od Nové Phyrexie setem, který končí ukrutnou porážkou a beznadějí pro „dobrou“ stranu. A tentokrát se zase projevila poněkud ateistická povaha Magicu a jeho tvůrců, kteří neváhají bytosti označované za bohy klidně i…zabít.

 

Bohové

Příchod Faraona-Boha znamenal zradu jak smrtelníků, tak bohů. (Solemnity)

Jako první padl bůh síly Rhonas.

Rhonas pokračoval v boji až do posledního dechu, a dokonce i poté. (Rhonas’s Last Stand)

Rhonas byl zajímavý v tom, že v příběhu Amonkhetu byl jediným z bohů, který zde neměl „mluvící“ roli. Jeho monumentální výstup v Hodině slávy byl jeho první, poslední…a nezapomenutelný. Karta cituje přímo moment v příběhu, kdy – již technicky vzato mrtvý – vstal a mrštil po Bohu-Škorpionovi svou hůl, aby se pak jeho bytostná podstata z manových linií definitivně rozpustila. Ale i tak po sobě nechal odkaz…

Když Rhonas padl, jeho stoupenci v sobě pocítili novou sílu – poslední dar od boha, kterého pokládali za nepřemožitelného. (Devotee of Strength)

„Lze vůbec vzdát větší poctu Rhonasovu učení? „ (Gift of Strength)

Jako další padli Oketra a Kefnet ve snaze ochránit naktamunské. Kefnet zaplatil stejně jako Rhonas svou nepozornost, když nepočítal s tím, že Bolasova magie zabitého boha opět oživí.

Ve svých posledních okamžicích sáhl Kefnet do myslí všech okolo, v zoufalém pokusu najít logiku ve všepožírajícím chaosu. (Kefnet’s Last Word)

Ačkoli Kefnetovi stoupenci horečně hledali v jeho posledních slovech nějakou finální hádanku, jediné, co nalezli, bylo chroptění umírajícího boha. (Tragic Lesson)

Oketra pak dala svůj život, aby ochránila Hapatru a jejího ještěra před smrtícím zásahem škorpionova bodce.

Až do poslední chvíle, cokoli Oketra činila, činila pro ostatní. (Oketra’s Last Mercy)

Oketřin šíp je mým kopím, a její láska mým štítem. (Oketra’s Avenger)

Podobně jako po Rhonasovi, i po Oketře zbylo něco z jejích zbraní – zde tedy šípy. Díky velikosti je pro mstitelku skutečně kopím.

Až do poslední chvíle chtěla Bontu pouze jediné – být první mezi poddanými Faraona-Boha. (Bontu’s Last Reckoning)

A svým způsobem nejtragičtější osud. Bontu skutečně nechtěla nic víc, než co jí její přirozenost a podstata velela. Znala pravdu o Faraonovi-Bohu a cíleně udržovala Bolasovu „infekci“ v manových liniích svých sourozenců, aby zachovala jejich částečnou amnézii. Když zbyly s Hazoret samy, svou sestru napadla, oslabila, spoutala a předhodila Bolasovi, a očekávala odměnu. Bolasovi ale byl celý tento svět úplně u…kloaky?…a Bontu bez milosti srazil k zemi kouzlem, kde se na ni vrhly zombie a Věční. Z posledních sil se krokodýlí bohyni podařilo zrušit své vlastní poutací kouzlo a umožnila Hazoret uprchnout.

 

A to nás přivádí samozřejmě k hlavní hvězdě setu…

 

NICOL F***ING BOLAS

Jedno se musí nechat. Po nemastné neslané Alaře Celistvé byl Bolas napsaný zase parádně.  Jeho citace jsou krátké, úderné, a přímo jako kdybyste slyšeli jeho syčivě jízlivý hlas….

„Váš Faraon-Bůh se vrátil.“ (Torment of Hailfire)

…kdyby tam bylo ještě „Rejoice.“ (radujte se), bylo by to společně s obrázkem a Bolasovým superzlounským úsměvem snad až příliš dokonalé.

„Tohle místo už přestalo být užitečné.“
—Nicol Bolas (Doomfall)

„Má práce zde je u konce. Zdejší učinili vše, co jsem od nich potřeboval. „
—Nicol Bolas (Merciless Eternal)

Dvakrát na to samé téma…

„S tím, co je moje, nakládám, jak chci. A zde je všechno moje.“
—Nicol Bolas (Cinder Barrens)

Ačkoli většina Věčných byli uchazeči, kteří dokončili Zkoušky, Bolas měl něco za lubem i pro pár dalších obyvatel Amonkhetu. (Manticore Eternal)

Tak jasně, mantikory nebo ammiti zkoušky asi skládali těžko. Ale proč Bolas potřeboval číču, to fakt nevíme. Možná do klína na hlazení….

Kletba Nespočinutí prostupovala Amonkhet dávno před Nicolem Bolasem. On ji pouze využil. (Dunes of the Dead)

Když je sedrán poslední kousek masa, Kletba Nespočinutí končí. Teprve pak mohou mrtví spát. (Scavenger Grounds)

Představa mocného zombie wurma, kterého táhnou poslední zbytky vysušeného masa na kostech, dokud se opravdu nesedřou a kostra znehybní jako na obrázku, je slušně řečeno…zneklidňující.

 

„Všechno zde žije či umírá jen z mého rozmaru. Včetně vás, Strážci Brány.“
—Nicol Bolas (Hour of Devastation)

A perfektní )skoro) one-liner na závěr. Nicol prostě umí.

Elegantně se tak dostáváme k tomu, čemu se nedalo vyhnout. Takže Strážci, co na to vy?

 

 

Stráž brány

Liliana vždycky věděla, že Jaceovy iluze přijdou vhod. (Imaginary Threats)

Začneme s tou, která celou výpravu na Amonkhet spískala. Lilianina motivace pro připojení se ke Stráži byla zcela flagrantní a amonkhetská mise byla v podstatě moment, kdy je poprvé využila ke svému primárnímu cíli – zbavení se jednoho ze dvou posledních démonů-věřitelů. Koneckonců, Razaketha neporazily jen Jaceovy iluze, ale kooperace celé Stráže. A také povaha Amonkhetu a jeho Kletby nespočinutí posilující její nekromantické schopnosti, díky níž Liliana nemusela ani použít závoj a nechala Razaketha sežrat hromadou nemrtvých krokodýlů.

Liliana trvala na výpravě na Amonkhet, aby se zde postavila jednomu z posledních dvou démonů, kterým byla zavázána. 

Razakethův flavortext má jen jednu vadu. Ano, vystihuje situaci, ale je napsán naprosto otrocky a nezajímavě. Škoda.

„Když se celý svět zbláznil, je dobré se upnout k něčemu, na co se můžete spolehnout. „ (Inferno Jet)

Při vývoji postavy, kterým si Chandra prošla na Kaladeshi, je tenhle text zase trochu návratem k „jednodušší“ Chandře. Také škoda.

Ale Chandra není ta, kdo to odnesl nejhůř….

„Pokud byl celý Bolasův záměr zde stvořit Věčné, jaké má záměry s Věčnými? „—Jace Beleren (Eternal of Harsh Truths)

Drahý Jace: Na někoho, kdo si zakládá na tom, jak je chytrý, máš někdy fakt blbé řečnické otázky. Právě jsi přišel ze světa, kde Tezzeret kradl technologii sférového mostu schopného přenášet neživou hmotu. Tenhle svět produkuje kovem potažené superzombie. Synku, dej si dvě a dvě dohromady.

„Bolas si tohle místo přetvořil k obrazu svému. Je tady ve výhodě. Musíme na to jít opatrně.“
—Jace Beleren (Strategic Planning)

 

Drahý Jace: Správná chvíle „jít na to opatrně“ byla předtím, než jste se všichni vydali přímo do srdce říše Nicola Bolase, ne potom.

Jako by autoři flavortextu chtěli udělat úlitbu těm, kteří Jace zrovna nemusí. Za tohle by ho nemusel snad každý s půlkou mozku v hlavě.

„Tenhle není můj. Utíkejte! „
—Nissa Revane (Granitic Titan)

Tak schválně, kdo z vás by si tipnul, že nejvtipnější flavortext z chodců bude mít Nissa? Dříve uzavřená, nedůvěřivá, chvílemi až autistická Nissa? Ona jí ta zkušenost s Kefnetem asi přece jen maličko změnila.

Texty pěti porážek zde už ani opakovat nebudu, lepší je si je přečíst v kontextu celé povídky.

 

What The Fuck momenty

Před monumenty, před prvními zkouškami, před Naktamunem samotným zbavil Bolas svět všech jeho dospělých, aby si jej přebudoval k účelu svému. (Moaning Wall)

Tohle jsem zmiňoval už minule. Flavor je zcela OK, akorát nedává smysl na kartě. Jak víme z povídky, Bolas dospělé prostě vypařil, nezbylo po nich nic, z čeho by mohla sestávat zeď.

Další karty narážejí na linii obnovy, ve které se angažuje Nissa. Tohle je taková malá záhada, neboť v příběhu se toto nestalo, nebyl na to vůbec čas.

Ač hluboko pohřben a utlumen až k neslyšnosti, šepot přírody  k Nisse stále promlouval (Beneath The Sands)

„Ti, kdož přijmou drsnou zemi za svou namísto toho, aby s ní bojovali, zjistí, že našli mocného spojence.“
—Nissa Revane (Sidewinder Naga)

„Bolasova moc na tomto světě nemůže být absolutní. Podívejte se kolem sebe.“
—Nissa Revane (Woodland Stream)

A srovnejme úryvek z povídky Hodina Zkázy:

Tyhle a podobné věci ji napadaly, zatímco se snažila získat vládu nad zemí. Pokud zde má nějakou šanci, musí použít zemi samotnou.

Bolasovy myšlenky, odporné a úlisné, pronikly do její mysli. Tahle země není tvá, elfko. Je . Ty se jí nedotkneš. Manovými liniemi, které se Nissa snažila uchopit, pronikla černočerná energie. Ta černá zkaženost jí pronikla do těla a ožehla jí maso a kůži. Nissa vykřikla bolestí.

Až teď pochopila. Nikdy neměla šanci. Celá sféra se podřídila Bolasovi už dávno. Už dávno v něm poznala svého pána. Musí pryč, pryč. Daleko, co nejdál od té zkaženosti.

„Vše nemůže býti ztraceno. Nissa mi to ukázala.“ (Avid Reclaimer)

… no comment. Ledaže bychom si tu druhou větu vykládali hodně jinak 😉

 

Ornitologická čestná zmínka

„Je to kruté, dát tak smutnou píseň tak barevné bytosti.“
—Sana, bývalá uchazečka z úrody Ahn (River Hoopoe)

Tahle karta je zajímavá v tom, že jsem až doposud vůbec netušil, jako měl dudek chocholatý v Egyptě roli a že se jednalo o posvátného ptáka.  Anglický podivně vypadající  termín hoopoe je onomatopoeicky (zvukomalebně) odvozený z hlasového projevu dudka, stejně jako jeho latinské jméno Upupa epops (které je složené z latinského a starořeckého citoslovce dudčího zpěvu). Holt tam, kde my slyšíme du-du, už staří Řekové slyšeli u-pu. Posuďte sami.

Finální ohlédnutí

A je to za námi, přátelé. Blok Amonkhet byl bezesporu po příběhové stránce jeden  z těch zapamatovatelnějších a výraznějších  – a to i přesto, že jeho děj trval v podstatě pouhé dva dny.

Co všechno nám přinesl. Vezměme to postupně:

  1. Rozhodně ne happyend

Poprvé od Nové Phyrexie skončil příběh bloku jednoznačně tak, že „dobrá“ strana nevyhrála. Amonkhet měl k tomuto už od počátku našlápnuto, celý svět byl vlastně postapokalyptický s hrstkou přeživších žijících v „teráriu“.  A i tito přeživší vlastně nebyli nic více, než chovná zvěř.  Výsledek je podobný Nové Phyrexii. Zatímco tam ovládli sféru neophyrexiané, zatímco v hlubinách světa se ukryly poslední zbytky původní populace, zde také hrstka přeživších odchází do pouště hledat nový domov. Zda jej najdou, nevíme – ale máme náznaky, že by mohli (Ramunap Excavator, Hashep Oasis, Crested Sunmare)

Amonkhetští bohové jsou mrtví, s výjimkou Hazoret. Opakované zmiňování manových linií, ze kterých jsou „upleteni“, vedlo mnoho lidí ke spekulacím, že Nissina schopnost manové linie vidět a manipulovat by mohla bohům pomoci, či je dokonce oživit. Nebo že by mohla pomoci třem zotročeným bohům původního Osmera, kteří se proti své vůli stali katy svých bratří a sester a někdejších stoupenců. Výsledek? Nula nula nic.

Nissin příběh je vůbec smutný, po jejím kontaktu s umírající duší Amonkhetu doufá, že by mohla věci změnit, jen aby ve finálním střetu poznala, že je beznadějně pozdě.

Pozitivně a uvěřitelně působí linie Samut-Djeru a její vývoj. Samut je také zatím mezi současnými chodci unikátní v tom, že zážeh její jiskry způsobila silný zážitek pozitivního, nikoli traumatizujícího charakteru. A to se počítá.

2. Nicol Bolas je neuvěřitelný. Neuvěřitelný bastard.

Hands down, Amonkhet byl z větší části dílo Alison Luhrs, a parádně provedený. Povídka Hodina odhalení popisuje jeho předchozí návštěvu Amonkhetu, kdy uvedl do chodu svůj plán. Tohle je Bolas, stejný jako v Legends II a vlastně i v Time Spiral a Agentech lsti.  Nemilosrdný, krutý, existující mimo normální vnímání morálky, krutě pragmatický.  Nikoli ta směšná parodie v rukou dítěte v Alaře Celistvé. Bolas prostě koná, jen a jen pro sebe, bez ohledu na cokoli.  A k tomu všemu má navíc dokonale zlounskou a jízlivou povahu, se kterou si své nepřátele „dává“, vědom si své naprosté převahy.

I přesto, vyvraždit tři čtvrtiny života, zotročit bohy (kruté to bylo zejména u Oketry a nejvíce u Hazoret, ochránkyně naktamunských, kterou ironicky proměnil v jejich popravčí)  nastolit kult smrti a proměnit to, co zbylo, v osobní továrnu na superválečníky, to je i na takového superpadoucha slušný achievement.

„Děti Naktamunu nezemřou rukou zrůdy!“ vykřikla Hazoret.

„Děti Naktamunu zemřou tvým kopím,“ odpověděl drak.

Drak rozrazil dveře a vtrhl do mauzolea. Oketra a Hazoret zaútočily. Drak jediným mávnutím vyslal vlnu magie, a oběma bohyním vymazal mysl.

Padly tam, kde stály.

Paradoxně nejrizikovější místo je nyní vytvořit uvěřitelný rámec, do kterého Bolasův mistrovský plán zasadit. Současný vývoj napovídá, že Bolas pase po několika věcech:  možnosti sféroportace i pro ne-chodce. Tu získal ve Sférovém mostu z Kaladeshe.  Superarmádu možnou transferu touto technologií. Amonkhet.  Poslední povídka HoD pak naznačila, že jeho agentem je i Ral Zarek na Ravnice, pracující na Projektu Světluška – v podstatě stopaři sférochodců. A pak tu máme jeho další agentku – Vrasku – vyslanou na Ixalan pro Nesmrtelné slunce jakýsi sférochodecký interdiktor zabraňující sféroportaci.

No a pak samozřejmě Bolas udělal to, co si spousta lidí přálo. Nakopal zadek Stráži brány.

3. Strážci brány

No. Řekněme si to upřímně, bylo to třeba. Celý nápad se Stráží brány není úplně špatný, ale jeho provedení mělo do „dobrého“ daleko.  Udělat v podstatě tým superhrdinů v době, kdy to všude frčí? To se dá pochopit a akceptovat.  Nechat je hned v prvním střetnutí v monumentálním deus ex machina zlikvidovat dvě z bytostí kdysi představené jako nepochopitelné, mimodimenzionální hrozby celému multiverzu, když je navíc naznačena jejich důležitost pro jakousi kosmobiologii prostoročasu?  Sakra ne.

Blok Battle for Zendikar trpěl také velmi špatnou kvalitou psaní, mimo pohledů třetích osob (Tazri, Noyan Dar) to stálo leckdy za nic, a Gideonovo permanentní švihání suralem, přetlačování se s Ulamogem či Nissino fňukání po Ashaye by mělo být zavřeno na tisíc zámků a zapomenuto.

Jejich angažmá na Innistradu už bylo o něco lepší, zejména jeho závěr a Emrakul, která se vlastně uvěznila sama. Sice zase deus ex machina, ale už se zlověstným podtónem nikoli „výhry“, ale spíše „neprohry“.

Kaladesh (zejména mistrovská díla Chrise L’Etoilea) pak konečně přinesl nějaký vývoj postav, alespoň u Chandry a Nissy. A opakovala se „neprohra“ – zkorumpovaný režim byl sesazen, ale Tezzeret a Bolas dostali, co potřebovali.

Wizardi neměli v podstatě jinou možnost, než nechal Stráž skutečně prohrát. Regulérně a tvrdě. Cokoli jiného by podrylo jakoukoli další uvěřitelnost. Otázkou bylo jen jak to udělají.

Osobně jsem tak trochu očekával Gideonovu smrt, ale postupem času bylo jasné, že pokud se jeho cesta uzavře, bude to symbolicky na Therosu. A to ačkoli by se přímo nabízel Ajani jako jeho nástupce. A nezapomínejme, že na Theros vedla první spontánní sféroportace Samut (asi díky „afinitě“ k bohům)..

Stráž brány se nyní nachází v módu „Impérium vrací úder“. Hrdinové jsou rozehnáni do všech koutů a jejich sebevědomí poničené.

Liliana, která se začínala integrovat do skupiny nad rámec svého původního plánu a vytvořila si i jakési pouto k Chandře (a ona k ní), je Bolasem v podstatě označena za zrádkyni a bude pozoruhodné pozorovat další interakce těchto dvou.

Chandra odnesla celý konflikt nejhůře fyzicky (zpřelámaná žebra a ruka) i psychicky (Lilianina „zrada“).

Nissa naopak vyšla z mise poměrně nejlépe…její zkušenost s Kefnetem jí přidala trochu modré a s ní i sebevědomí a příslibu, že se sebou nenechá propříště orat okolnostmi. Zde se jedná rozhodně o zajímavý posun, který bude zajímavé sledovat. Nejen proto, že zelenomodré postavy byly doposud až na výjimky spíše negativní (Momir Vig), neuchopitelné (Kruphix) či tak trochu na pěst (Kiora).

Gideon. Zde mám pocit, že sice na Amonkhetu unikl „kulce“, ale jeho cesta se chýĺí pomalu ke konci, i s přihlédnutím k Ajaniho připojení se k hlídce. Gideonův hrdinský komplex spojený s vinou přeživšího (který mu Bolas jaksepatří vmetl  do tváře) je na každý pád příliš silný a definující jeho postavu.  A to i proto, že nyní unikl, aby prokázal, že se Bolas mýlil. Lapidárně řečeno, s Gideonem není moc kam pohnout a postavu rozvíjet. A navíc je to „řecký hrdina“ – a víme, jak tyhle věci končí.   Nebudu se divit, když při návratu na Theros již Gideon znovu neodejde. Bude v tom nějakou roli hrát vysvobození Elspeth? Uvidíme.

No a nakonec Jace. Ten vlastně z finálního konfliktu vyšel také poměrně fajn. No brain, no pain. Ironií osudu skončil právě tam, kde má možnost ovlivnit a případně i překazit Bolasův plán ohledně Nesmrtelného slunce. Je to sice taky trochu deus ex machina situace, ale nevadí mi.  A i on dostává konečně prostor k nějakému rozvoji postavy.

Právě v tomto spatřuji největší přínos nastalé situace. Několik bloků sledovat osudy jednotlivých členů Stráže a jejich oddělené osudy. Jejich interakce s dalšími postavami, případně světy. To ostatně zcela sedí na Wizardí deklarovaný úmysl „méně Stráže brány“.  Chemie mezi Jacem a Vraskou,  fungovala pozoruhodně, a zajímavé bude nejen sledovat vývoj jejich příběhu, ale jaké to bude i u dalších postav.

Je otázkou, kde ostatní skončí. Jace byl vržen náhodně na Ixalan, neboť sféroportoval prakticky ve vegetativním stavu a naslepo. Ostatní snad měli možnost svou cestu ovlivnit. Osobně bych si tipnul, že Chandra skončí zpět na Regathe v klášteře Keral, kde se o ni postarají. Liliana by se logicky měla stáhnout na svůj adoptovaný domov Innistrad. Co se Gideona a Nissy týká, kdo ví. Bant, kde se z Kytheona stal Gideon? Anebo si vzpomenou na Ajaniho slova a půjdou tam, kde se s ním měli sejít, než vyrazili na tuhle tragicky nepodařenou misi?

Každopádně nás čeká jako další právě toto místo setkání – Dominaria.  Už nyní víme, že zde potkáme opět Jayu Ballard, zestárlou, ale stále živou. Existují jisté teorie, že Jaya celou dobu žije v Keralské pevnosti pod identitou Matky Luti, ale o tom až někdy jindy.

Měl-li bych tedy celý Amonkhet zhodnotit:

Námět: výborný.

Atmosféra:  hutná a odpovídající.

Realizace: parádní, prakticky ani jediné hluché místo. Excelentní výkon Alison Luhrs, žádný Wyatt ani Beyer. Screentime rozdělen dobře (a jasnými liniemi) mezi Stráž a naktamunské, což bylo jen ku prospěchu věci. Nepůsobilo to jako příběh Stráže s pár camey jiných postav (případ Kaladeshe).

Postavy: Samut, Djeru i Hapatra byli propracované postavy a popravdě chvílemi mnohem zajímavější, než Stráž.

Relevance pro příběh: Udály se prakticky nevyhnutelné události, které by podle pravidel žánru měly dále vést k intermezzu sestávajícího z osudů rozptýlených hrdinů, jejich charakterovému růstu a postupnému sjednocování linií. A to je přesně to, co je nyní potřeba.

 

Za mne tedy mohu Wizardům udělit jednoznačnou jedničku s malým mínusem za diskrepance ohledně Nissiny obnovy.

A taky za to, že jsme se zase nedozvěděli, co je to vejce, co se Nicolovi vznáší mezi rohy. A to nám to přitom svým způsobem slíbili. No nic.

Závěrem

Milí kamarádi, děkuji, že jste dočetli až sem.

Spoiler sezona Rivals of Ixalan, poslední (aspoň do odvolání) malé Magicové sady začíná 1.1.2018, není zcela vyloučeno, že se meztím něco vyloupne. A jelikož prerelease je již 13.1., měli bychom mít kompletní spoiler už pátého. Takže to bude podobně jako loni pěkná jízda.  Stejně jako každý rok se můžete těšit alespoň na nějaký maličký vánoční dárek i od nás.

Přeji vám, vašim rodinám a blízkým krásné prožití vánočních svátků.

Honza Adam

 

Můžete zanechat komentář, nebo trackback z vaší vlastí stránky.

Jeden komentář k “Hour of Devastation – flavor a poslední ohlédnutí”

  1. Odin napsal:

    Vdaka za dobre zhrnutie. Po HoD som bral Ixalan svojim sposobom ako sklamanie (az na Jaca). HoD sa bude tazko dorovnavat a skoda tej neukoncenej linie ohladom ozivovania puste. Cliffhanger pre navrat ale musi byt.

Zanechte odpověď