Dominarijské ságy a legendární kouzla

Milí kamarádi, po legendách nás čeká další článek ze série flavorových rozborů. Dnes se budu věnovat ságám a legendárním kouzlům.

 

 

 

 

 

 

 

 

Ságy, jak už jsem napsal jinde, jsou ztělesněny uměleckými díly, kterými si Dominariané dané události připomínají, případně idealizují. Pro každou ze ság zvolili Wizardi prakticky jiné umělecké médium, a dívat se na ně je potěcha pro oči. Pojďme na to.

Článek zahájím kartami, které můžeme zcela jednoznačně zařadit na přesné místo v historii Dominarie. Sem spadá mnoho Ság a všechna legendární sorcery.  Je ale nutné hned na začátek říci, že se nejedná o přesná zpodobnění událostí, ale spíše o reprezentaci, jak si je pamatují a vyprávějí obyvatelé Dominarie.

 

 

Pád Thranů

(-4,500 argivianského letopočtu)

Pád Thranů popisuje rozhodující konflikt Thransko-phyrexianské války, kdy se Yawgmothovy síly ovládající hlavní město thranského impéria Halcyon střetly s thranskými rebely. Na spodku vidíme phyrexianské krvežrouty, kteří tenkrát neexistovali, proti Thranským mechům (které také neexistovaly, jde o Urzův design na základě thranské technologie). Nad nimi to vypadá na kámen a oblak plynu. Yawgmothovou ultimátní zbraní byly silokam-infuzory, jakési granáty, které vypustily oblak syrové many a pak jej vstřebaly zpět včetně životní síly všech, které mrak zasáhl.  Jeden z krvežroutů pak drží cosi velmi podobného duševním pochodním, které zase Phyrexia použila při invazi do Seřřiny říše.

Dva menší kameny pak mohou být Kámen síly a Kámen zmaru,  dohromady tvořící silokam, který na 4500 let zamkl portál mezi Phyrexií a Dominarií.

Nad nimi se vznáší samotný Halcyon, hlavní město Thranské říše, postavený na vznášející se plošině držené ve vzduchu silokamovou technologií. Ještě výše je pak Nulová sféra, thranská kontrolní stanice, která po ovládnutí Yawgmothem dovolovala ovládat parametry výbuchů nabíječů a odsávat přebytečnou manu, pokud by měla ohrozit to, co Yawgmoth nechtěl.  V klimaxu bitvy se posádka Nulové sféry Yawgmothovi vzbouřila a odpálila její kotvící zámky,  načež se sféra vznesla k nebi. Yawgmoth díky tomu ztratil kontrolu nad výbuchem posledního infuzoru, bohužel nejblíže Halcyonu a bitvě samotné. Bojovníci na obou stranách tak byli nuceni utéci jedinou možnou cestou – portálem do Phyrexie, nebo zemřít rozpuštěni v mraku many.  Nulová sféra se nakonec dostala až na orbitu a stala se věcí nazývanou Nulový nebo Blyštivý měsíc, aby po 9000 letech sehrála důležitou roli při finální porážce Yawgmotha.

Samotné zpodobnění na sebe vzalo formu rytiny v kameni doplněné o zlaté prvky. Nejvíce tak připomíná styl art deco, což zcela sedí k e vzpomínkám na rozvinutou civilizaci a její zlatý věk (před zničením)

 

Válka Relikvií

(20 až 63 argivianského letopočtu)

 

Válka Relikvií je nazvána podle historického díla Kayly Bin-Kroog. Kayla nejpodrobněji zdokumentovala konflikt, který byl později nazván Válkou bratrů, kdy proti sobě stáli Urza (její manžel) a jeho bratr Mishra, coby vůdcové národů Argive a Falládží.  Sága má podobu stránky ze staré knihy (Urza’s Tome), a symbolizuje vlastně to samé – stránku z historického dominarijského rukopisu.  V centru obrázku jsou dvě ruce lámající silokam na Kámen síly a Kámen zmaru, což otevírá portál do Phyrexie.  Horní ruka patří Urzovi, na prstenu i vedle ruky je totiž jeho cejch. Mishrova ruka je dole, a dokonce i rukojeti symbolizují přístup obou bratrů – nahoře chladný analytický Urza, dole živelný, emocionální Mishra. Dále tam lze najít několik ornithoptér (Urzova hlavní zbraň), a Mishrovi mechanodraci jsou pro změnu dole.

Dlužno dodat, že tato karta je po dlouhé době návratem jednoho z klasických malířů dávné doby Magicu, samotného Marka Tedina.

 

 


Vanguard ilustrace Urzy a Mishry (M.Tedin + A.Maddocks)

Vtipné je, že spodní pravý roh se očividně inspiroval na starém Vanguard artu obou bratrů. Thoptéra i mechanodrak jsou maličko modernizovaní, ale má to být nade vší pochybnost táž scéna. No a konečně golem vlevo dole nevypadá povědomě…dokud se nepodíváte na nové Karnovy tokeny Constructů.

Urza’s Ruinous Blast

(63 argivianského letopočtu)

 

Urzův Ničivý Výbuch je reprezentací finální události Války bratrů, která ji ukončila a započala pád Dominarie do Doby ledové. Blast byl první legendární sorcery, které Wizardi ukázali, a nastolil zřejmou věc: zobrazena je nikoli událost, ale její, řekněme, umělecké zpodobnění.

Urza se v nadlidské velikosti vznáší nad Dominarií. Pod ním ničivé tlakové vlny likvidují Argoth a lámou tektonickou desku pod ním. Urza samotný je zde zpodobněn ve svém fialovomodrém oděvu z doby Invaze, tedy o 4500 let později, nikoli v podobě smrtelného starého 63-letého muže (Retaliation), kterým v tu chvíli ještě byl. Na druhou stranu ale jeho hůl se třemi špicemi je právě holí Urzy smrtelníka, nikoli typickou Urzovou z Invaze . Na jednu stranu je to divné, na druhou stranu ale samozřejmé – ti, kdo si mimo nesmrtelných na Dominarii na Urzu skutečně pamatují, si jej pamatují takto, jak je vyobrazen. A koneckonců ho tady poznají i hráči.

Na druhé straně se pak vznáší Golgothianský sylex, díky kterém byl Urza schopen tento čin vůbec vykonat (a při tom se povznést). V pozadí pak vidíme oba měsíce Dominarie – jeden z nich je pak zmíněný Nulový měsíc.

 

Doba ledu

(450 až 2934 argivianského letopočtu)

Time of Ice byla ukázána přímo na Wizardech, a přímo v článku prozradili mnoho pikantních detailů. Samotný obrázek má podobu připomínající středověké malby pravoslavných ikon nebo ilustrovaných manuskriptů typu Book of Kells.
Centrální hora symbolizuje království Kjeldor. Na bocích se vznáší Kjeldoran Skyknight a White Shield Crusader. Vlevo v půli hory máme Kjeldoran Outpost a uprostřed Snow Fortress.  Pod nimi stojí dvě hlavní postavy, které porazily Lim-Dûla (symbolizovaný probodeným kostlivcem) – král Darien a Lovisa Chladnooká. Ještě pod nimi jsou Jaya Ballard a Jodah, oba ve stylizovaných verzích svých ilustrací z Dominarie (všimněte si stejné pózy Jayi (která je akorát mladší) a barevných koulí za Jodahem)
Dole se vinou z temné hlubiny chapadla připomínající Marit Lage (ta sice nehrála v příběhu roli, ale s dobou ledovou souvisí), a v šesti malých kroužcích „s příšerkama“ můžeme při troše štěstí poznat Dread Wighta, Phyrexian Soulgorgera, či postavu z Chime of Night.

Příběh vztahující se k Time of Ice naleznete zde.

Jaya’s Immolating Inferno

(2954 argivianského letopočtu)

 

Jaya’s Immolating Inferno zpodobňuje okamžik povznesení Jayi Ballard (v principu podobně, jako Urza’s Ruinous Blast nebo některé karty z Origins (Tragic Arrogance, Clash of Wills, Chandra’s Ignition, Nissa’s Revelation)). Jodah obětoval své zrcadlo, do nějž Freyalise ukryla energii, která měla Jodahovi pomoci se povznést (více zde), a rozbil jej o čelo Jayi ovládané jeho arcinepřítelem Mairsilem. Ve vzniklém infernu byla Mairsilova esence definitivně spálena a zmizela z existence. V popředí tak vidíte Jodaha (zase v oblečení a s kudrnatými vlasy, které má na kartě v Dominarii)…a hromadu….HROMADU ohně.

Karn’s Temporal Sundering

(3307 argivianského letopočtu)

Karn’s Temporal Sundering je momentem, kdy Urza vyslal Karna zpět, aby zachránil akademi.. Stříbrný golem byl původně vymyšlen a postaven primárně jako inteligentní časová sonda.  Měl ale zároveň vlastní rozum (zejména díky tomu, že jádro jeho osobnosti tvořil srdcokam bývalé phyrexianské spící agentky a Urzova parťáka Xantchy, která obětovala život, aby Urzu zachránila před Gixem) a spřátelil se s mladými studenty, cca dvacetiletou Jhoirou ze Shivu a výlupkem Teferim, který mu dal přezdívku Artík Kýblohlav. Ti se stali jeho nejlepšími a nejbližšími přáteli (zejména Jhoira). Když akademii napadli Phyrexiané, Jhoira, Barrin, Teferi a mnoho dalších byli povražděni. Z posledních sil poslal Urza Karna časem zpět, ale ačkoli Karn uspěl, stroj času se přetížil a explodoval (Sunder).  Na ostrově se vytvořily kapsy rychlého a pomalého času.  Kouzlo je opět uměleckým ztvárněním, na rozdíl od Sunderu. Různé časové zóny reprezentují barevné pruhy, v nichž se věci na ostrově nachází v různém stavu. Nejtemnější pruh je kapsa rychlého času, kde byl uvězněn phyrexianský agent K’rrick.  Měli zde omezené zdroje, ale zatímco venku plynuly minuty, zde roky. Se skoro neomezeným časem bylo  jasné, že dřív nebo později najdou cestu ven z vězení času a pomstí se.  Aby to Wizardi podtrhli, obsahuje tato kapsa Grim Monolith.

 

Primevals’ Glorious Rebirth

(4205 argivianského letopočtu)

Primevals’ Glorious Rebirth reprezentuje znovuzrození pětice Prastarých během Phyrexianské invaze. Zleva jasně poznáme Trevu, Rith, Darigaaze, Crosise a Dromara. Kdysi vládli Dominarii, ale byli svrženi skupinou pěti čarodějů zvaných Numenové. Během invaze sférochodec Tevesh Szat vyprávěl příběh o Prastarých Rhammidarigaazovi, vůdci shivských dračích národů. Darigaaz v dobré víře začal s jejich osvobozováním (v domnění, že to pomůže Dominarii), ale postupně stále více propadal jejich vlivu (sám byl totiž jedním z nich, reinkarnací červeného Prastarého a jediným, kdo tuto schopnost měl).  Když přinesl oběť nejvyšší a vzkřísil posledního Prastarého, černého Crosise, zrodilo se znovu pět dračích bohů a začalo bojovat proti všem, přičemž zle poničili Weatherlight. Darigaazovi se nakonec podařilo vymanit z jejich vlivu a spáchat sebevraždu pádem do sopky, čímž pominula nezranitelnost ostatních čtyř a buď byli uvěznění, nebo utekli. Darigaaz se nicméně znovu reinkarnoval a můžeme jej vidět na kartě v Dominarii.

 

Yawgmoth’s Vile Offering

(4205 argivianského letopočtu)

Yawgmoth’s Vile Offering  je uměleckým ztvárněním scény z knihy Apocalypse. Urza a Gerrard Capashen byli nalákáni do Yawgmothovy nejvnitřnější svatyně, a vyzváni k souboji na život a smrt. Vítěz měl dostat Yawgmothovu přízeň a vše, o co si řekl. Více viz zde. Gerrard nakonec Urzu porazil a speciální duši trhající halapartnou mu uťal hlavu (a s ní i většinu jeho esence a moci). Když pak žádal svou odměnu, poznal, že ho Yawgmoth oklamal, zaútočil na něj a i s Urzovou hlavou je vyhozen z Yawgmothovy duše pryč.

Mechanika perfektně vystihuje podstatu – smrt za život – a obrázek nám ukazuje arénu, kde Gerrard s Urzou bojovali, včetně flowstonových bodců, které mimojiné používali. Monstrózní struktura je pak reprezentací Yawgmotha samotného. Na zemi leží bezhlavé krvácející Urzovo tělo, Gerrard má v jedné ruce jeho hlavu a v druhé tentokrát skutečně hlavu halapartny jako v příběhu, nikoli meč. Hannu symbolizuje bílá postava ve fetální poloze.  Její umístění – do pomyslného Yawgmothova srdce – má své opodstatnění. Yawgmoth ukryl největší část své podstaty v aréně právě do těla, u kterého si byl nejvíce jist, že na něj Gerrard nikdy nezaútočí.

.

Triumph of Gerrard

(4205 argivianského letopočtu)

Lidé v Benalii, jak už to chodí, tuhle epizodku taktně přecházejí, když si Gerrardovy činy připomínají.  Tato sága má podobu mramorové sochy, pravděpodobně z Nové Benalie nebo nějakého serranského chrámu.  Gerrard byl vyhozen z Phyrexie, v Pevnosti zabil Crovaxe a znovu se potkal s přáteli. Yawgmoth sám pak přišel na Dominarii v podobě černého mraku smrti. Urza navrhuje geniální plán : vyhodit do vzduchu půl světa a druhou zachránit. Posádka namísto toho volí druhou možnost – vydá se až k Nulovému měsíci (já vám říkal, že na něj ještě dojde),  prorazí jeho slupku a vypustí zde uskladněnou bílou manu v podobě paprsku zamířeného do Yawgmothova srdce, přičemž Weatherlight slouží jako čočka, přes kterou je paprsek zamířen. Mezitím se je snaží smrtící mrak svými černými chapadly zničit.

Obrázek kopírující pózu sv. Michaela zabíjejícího draka a zároveň se inspirující známou sochou Láokoóna a jeho synů kombinuje tohle všechno. Gerrard bojuje s černými chapadly, hrot jeho kopí je Weatherlight a rukojeť symbolizuje paprsek z Nulového měsíce, který je koulí na druhém konci. Celá kompozice pak připomíná obrázek z původní Legacy Weapon.

Dle mého názoru se jedná o nejpromyšlenější a nejlepší zpodobnění ságy vůbec (z hlediska ukrytých náznaků), byť Time of Ice by mu šlapalo na paty množstvím referencí.

Chainer’s Torment

(4305 argivianského letopočtu)

(Chainer’s) Torment byl asi nejlepší knížkou s trilogií Odyssey a Onslaught, z nichž zejména druhá (poslední rána Magicovému příběhu od J.R.Kinga) spíše lidi naštvala, než cokoli jiného. Popisuje cestu mladého dementisty od sirotka na ulici až po na přechodnou dobu držitele Mirari a nejmocnější bytost na Otarii.  Mazeura, jak znělo jeho pravé jméno, upoutal pozornost Patriarchy Kabalu, a pod jeho vedením se zdokonaloval v dementistické magii. Spřátelil se s barbarem Kamahlem, se kterým tvořili úderné duo. Později dostal Mazeura, který si začal podle své trademark zbraně v aréně říkat Chainer (Řetězák) , do rukou tajemné Mirari. S jeho pomocí provedl několik důležitých činů -například vyhnal Patriachu do exilu nebo stvořil pro merfolka Laquata jeho šampiona. Podobně jako před ním dalším (Kirtar, Aboshan) mu ale nepřineslo nakonec nic než smrt, v jeho případě obzvláště mučivou. Když mu Kamahl, který nesnesl pohled na to, co se z jeho přítele stalo, uťal ruku, pokusil se Chainer vyléčit pomocí Mirari, ale kouzlo se šeredně zvrhlo – ruka a velmi rychle celý zbytek jeho těla byly nahrazeny svíjející se masou živoucích nočních můr z Chainerovy osobní dementistické kapesní dimenze.

Právě tento moment – Chainerovo tělo pohlcováno jeho vlastními nočními můrami – zpodobňuje obrázek ságy, v lecčems připomínající „body horror“ art a umění H.R.Gigera.

Cast Down je pak odkazem na Chainerovo skutečné jméno – byť byste tuto přesnou formulaci z flavoru hledali v samotné knize marně.

Po Chainerově smrti získal Mirari do držení jeho přítel Kamahl, a i v jeho rukách natropilo mnoho zlého…

Kamahl’s Druidic Vow

(4305 argivianského letopočtu)

Kamahlovi se s Mirari nevedlo popravdě o moc lépe.  Pod jeho vlivem si jej vsadil místo hrušky meče (který byl sám ukován z Urzovy hole), a pokusil se podmanit si barbarské kmeny v Pardii.  Jeho sestra Jeska se mu postavila ve snaze přivést jej k rozumu, ale Kamahl ji smrtelně zranil Mirari-mečem. Teprve to s ním otřáslo natolik, že odešel do Krosy, zabodl prokletý meč do země a pod vedením nantukského avatara Thrisse stal druidem. Obrázek samotný odkazuje na původní obrázek Mirari’s Wake.

.

The Eldest Reborn

(4500 argivianského letopočtu)

The Eldest Reborn popisuje příběh o smrti a znovuzrození Nicola Bolase.  Cca 15 000 roků zpět Nicol Bolas, už tehdy sférochodec, svedl tam, kde se nyní nachází ostrov Madara, první sférochodecký duel v historii Dominarie, v němž porazil démonického leviatana. Jeho tělo pak sežral a zuby zarazil do moře, čímž vznikly Spárové brány. Tento duel také stvořil první časový zlom  na Dominarii a Bolas se na něj nevědomky napojil. Zhruba tisíc let zpět pak na Kamigawě Myojin Dosahu Noci využila oslabení mezisférických bariér a přenesla na Dominarii rónina Toshi Umezawu. Ten později založil rod Umezawů, z něhož vzešel i Tetsuo Umezawa, císařský šampion božského císaře Madary – jímž nebyl nikdo jiný, než Bolas.

Více zde:  Vrahova čepel – Císařova pěst I.  – Císařova pěst II. – Šampionova zkouška I. – Šampionova zkouška II. – Šampionova zkouška III. 

Krátce: Tetsuo pochopí, že slouží zlu, a nakonec se mu podaří zničit jak Bolasova manová pouta k Madaře, tak jeho fyzické tělo, zatímco ducha vyláká a zničí v kapesní duchovní dimenzi.  Bolasova esence ale zůstane napojena na zlom,  a když se Teferi a jeho skupinka ztratí během řešení časové krize v síti zlomů, pod aliasem „sensei Ryu“ jim pomůže uniknout – skrz madarský zlom.  S ne zcela dobrovolným využitím  Vensera (modrá a černá) a Radhy (červená), jejichž latentní jiskry jsou napojeny na časové zlomy, se mu podaří opět nabýt fyzické existence. A zbytek tak nějak znáte.

Protože Madara je dominarijskou nejbližší obdobou Japonska, je logické, že tento obrázek je inspirován klasickými japonskými malbami štětcem. Dole na obrázku jsou pak vidět samotné Spárové brány.

 

 

The Mending of Dominaria

(4500 argivianského letopočtu )

The Mending of Dominaria je pravděpodobně sága, kterou pochopí nejvíce z těch, kdo k Magicu přičichli až v posledních 10 letech.  Byl to totiž právě tento moment, který sférochodce proměnil z božských bytostí na smrtelné mágy schopné přecházet ze světa na svět, které známe nyní. Jedná se o jamuraajský monument hrdinům Nápravy. Základ monumentu tvoří polámaná koule symbolizující Dominarii poničenou časovými zlomy, a z koule vyráží vzhůru strom. Nejníže a nejmenší postavou je Teferi, který drží na ramenou zbytek stromu a je regulérně zastíněn bustami ostatních. Jeho šat dole splývá s poničenou sférou, symbolika značící, že je jedním z viníků krize.  Nad ním jsou Karn, Lord Windgrace a Freyalise, sahající po květu.  Podobně jako kdysi Hrobka mučedníků je toto pomník hrdinům, jenž se obětovali pro záchranu světa.

Akorát taková drobnost. Nechybí vám tam někdo? Byla to přeci Jeska, která zavřela zlomů hned několik a nakonec spustila Nápravu tím, že zavřela poslední zlom způsobený falešnou bohyní Karonou.  Leshracovu jiskru použil Nicol Bolas k zavření madarského zlomu (viz výše). Proč zde nejsou, a proč má Teferi takto poměrně nelichotivou pozici?  Je nutné si uvědomit, že se jedná o monument postavený jednou z dominarijských civilizací, konkrétně Femerefany.   (o jejich vztahu ke Zhalfiru více zde) A světe div se, ti nevzpomínají na Teferiho a už vůbec ne na Jesku moc v dobrém, když mnozí z nich kvůli nim přišli o svou domovinu díky Jesčině zavření zhalfirského zlomu dříve, než mohl Teferi Zhalfir přifázovat zpět.  A Zhalfirinská prázdnota je tu vždy, aby jim to připomněla.

Příběh bloku Time Spiral najdete mj. zde.

Zbytek ság nereprezentuje konkrétní události, ale spíše koncepty nebo legendy.

 

History of Benalia

Historie Benalie vám toho říká hodně o Benalianech. Zejména o jejich oblibě ve vitrážích a posedlosti číslem sedm – . ostatně počet vládnoucích rodů Benalie je právě tolik.  Reprezentuje fiktivní historickou dominarijskou knihu, kde se v podstatě dozvíte vše, co potřebujete vědět. Samotná vitráž je stylizovanou reprezentací zakladatele Benalie, Torstena von Ursuse, který ji podle Encyklopedie Dominie založil na troskách padlého Sheoltunského císařství, aby ji později zanechal v rukou svých sedmi pobočníků. Jejich rody (Deniz, Ternsev, Rosecot, Joryev, Croger, Tarmula a Capashen) se pak střídají ve vedení říše. Sedmičkou jsou Benaliané prostě posedlí – na obrázku je sedm mečů, sedm měsíců, sedm věží a sedm hor. V pozadí za hlavou postavy je pak vidět symbol benalijského štítu, který se stal i symbolem celé sady Dominaria.

.

Song of Freyalise (Llanowar)

Song of Freyalise zobrazuje llanowarské zpodobnění idealizované podoby jejich bohyně, ve skutečnosti sférochodkyně Freyalise. Její „božský“ status je podobný Seřře, také ve skutečnosti sférochodkyni, nicméně Serra byla údajně pojmenována podle stejnojmenného skutečného božstva.  Zajímavé na tom všem je to, že Freyalise není dokonce původně ani elfka, ale půlelfka, pyromantka ze Strogardského Rubínového klanu. V Době ledové si ponechávala svou smrtelnou podobu (dlouhovlasá blondýna v rudém „samurajském“ brnění a plášti z peří roců, později pokrytého listím a liánami). Ironie je, že si ji xenofobní llanowarští elfové kladoucí důraz na čistotu rasy a nedůvěřující cizincům, zvolili za symbol uctívání. Elitní bojovníci Ocelolistu pak dokonce převzali i její typickou pásku přes oko. V její známější podobě (z karet v Invasion bloku a její karty v Commanderu) je zobrazena i zde.

 

The First Eruption (Shiv)

Tato sága reprezentuje legendu o zrodu kontitentu Shiv, a zevrubně ji popsali Wizardi tady. Má reprezentovat umění nomádského národa Ghitu, proto má podobu tapiserie/gobelínu, jež lze jednoduše srolovat a převézt z místa na místo, pokud je třeba. Což je na Shivu potřeba celkem často. Za pozornost stojí článek o tom, jak Steven Belledin tento kousek tvořil…zejména jak dosáhl efektu gobelínu. Celé je to malované, přátelé, ručně….

Jinak přesně vystihuje Shiv – oheň, draci a život na cestách. Celá karta se pak inspirovala flavortextem Wildfire.

„Shiv se zrodil z kamenné skořápky kolem žloutku z plamenů“ – viashinský mýtus

 

The Flame of Keld (Keld)

The Flame of Keld je kovotepeckým dílem reprezentující moment, kdy skupina lidských poutníků dorazila do Keldských hor z na východ ležící, krutým mrazem trpící Parmy.  Jejich vůdce Kradak uzavřel pakt s mystickou entitou zvanou „Hora“ a byl mu dán „plamen“. Stal se tak prvním keldonským doyenem (starším) a jeho skupina první keldonskou válečnou tlupou. Plamen jim pak poskytl ono mystické pouto přetrvávající u Keldonů až do dnešních dnů, které posiluje jak náčelníka, tak jeho bojovníky.  V centru obrázku je Kradak držící darovaný plamen, pod ním jeho lidé, z nichž každý má na místě srdce malou dírku, kterou plamen prosvítá.

(Mimochodem právě Kradak a jeho žena Jezal byli podle pověstí uloženi ve Zlaté Argosy, mytické lodi na vrcholu Nekropole, která zachránila Eladamriho a další hrdiny vč. Radhina předka Astora v nejtemnější keldské Hodině Soumraku během Invaze. )

Celá sága má ještě další přesah. Také vám obrázek trochu připomíná budovatelské plastiky z let minulých? Není to náhodou. Keldoni jsou nyní na rozcestí a snaží se pod vedením Radhy doslova překout svou kulturní identitu a namísto nemilosdrných divokých nájezdníků se stát tvůrci a národem pro budoucnost (proto „budovatelské“ zástěry či  kovářská výheň za touto kovanou mříží)

 

Rite of Belzenlok (Kabal)

Rite of Belzenlok  je strašidelný až na půdu, a je zajímavé sledovat, že Seb McKinnon nenápadně napověděl styl Kabalu už na obrázku  Dirge of Dread v Masters 25.  Obětování pro Belzenlokovu moc a slávu je zde ústřední téma, a můžeme spekulovat, že zpodobňuje moment, kdy byl Belzenlok osvobozen z Války v Propasti (pravděpodobně analogie Války krve z DnD,  zmíněno v rozhovorech i jako vysvětlení, kde byl celou tu dobu, že o něm Dominaria předtím nikdy neslyšela.)

 

The Mirari Conjecture (Tolaria)

Jak říká wizardí článek, tato sága nereprezentuje ani tak události kolem Mirari, ale spíše způsob, jakým se na ně dívají o pár set let později tolarianští výzkumníci a historikové. Na obrázku vidíme schematickou mapu Otarie a pár lokací, kde se Mirari během událostí Odyssey a Onslaught nacházelo. Poznámky jsou vedeny bílými a barevnými křídami na černé tabuli (zřejmě v třídě či badatelně Univerzity), a leckde (např. vpravo dole) můžeme na tabuli vidět stopy po minulých, narychlo a nedokonale smazaných poznámkách.

 

Phyrexian Scriptures (Phyrexia)

 

 

První zveřejněná sága, a svým způsobem unikátní. Nejde ani o událost, ani o dominarijskou kulturu, ale o něco, co bylo pro Dominarii jedním z určujících prvků jejích dějin. Phyrexiany.  Phyrexianské Písmo (s velkým P) bylo vždy ústředním náboženským dokumentem Phyrexianů, a objevilo se v pár flavortextech. Tahle konkrétní karta navíc odkazuje na Dark Ritual z Urza’s Saga – nejen, že se jedná o stejný oltář s Maskou bolesti, ale překlad phyrexianského písma (ukázaného v traileru k New Phyrexia nebo na promo Elesh Norn), uspořádáného ve vertikálách, je flavortextem již zmíněného Rituálu ze Ságy.

„Z prázdnoty zrodila se Phyrexia. Velký Yawgmoth, Otec Strojů, uzřel její dokonalost. Tak započala Velká Evoluce.“ – Phyrexianské Písmo

 

No a to je pro dnešek všechno, milí kamarádi. Hodně štěstí na prerelease Battlebond, pokud půjdete. A na viděnou za týden, rád bych začal s flavor a art analýzou Dominarie (mimo už popsané).

Honza Adam

Můžete zanechat komentář, nebo trackback z vaší vlastí stránky.

7 komentářů k “Dominarijské ságy a legendární kouzla”

  1. kubicvak napsal:

    Honzo, super článek! Přečteno jedním dechem.
    Kde se dá, prosím tě, zjistit něco o Belzenlokově „pobytu“ ve Válce v Propasti? Zmínil jsi nějaké rozhovory…
    Každopádně ještě jednou díky za článek.

    • Honza Adam napsal:

      Díky. Inspiroval jsem se u několika zahraničních kolegů a obohatil to o svoje postřehy. Ne, o té válce v Propasti máme skutečně jen jednu zmínku, že se odehrála a že tam byl uvězněn (Kelly Digges a Ethan Fleischer v Access Magic, když začínala spoilersezona Dominarie.) Pokud se potvrdí M19 jako „Villains Origins“, možná se dozvíme více.

  2. cour napsal:

    neskutečně nabušené. velký dík.

  3. Procira napsal:

    Souhlasím, Gerrardův triumf je velmi promyšlená karta. Jinak arty ság se mi komplexně asi libí, některé tedy není můj oblíbený styl umění, ale když člověk vidí, co se za nimi skrývá je to o mnoho zajímavější a úžasnější! Díky tak, že jsem se zase něco ozvěděl, jinak, co je to DnD? Díky

    PS: drobnosti na něž jsem narazil: některé názvy ság a sorcery (tedy většina) není přeložena; některé hypertexty na obrázky ság a sorcery nic nezobrazí; chybí odkaz „více zde“ u Jaya’s Immolating Inferno; v Chainer’s torment chybí čárka „…Později dostal Mazeura, který si začal podle své trademark zbraně v aréně říkat Chainer (Řetězák)[,] do rukou tajemné Mirari. …“; a konec odstavace „…z Chainerovy osobnítm dementistické kapesní…“;
    neberte to nějak špatně, jen pro ještě vylepšení skvělého článku 😉

    • Honza Adam napsal:

      DnD = Dungeons and Dragons = Dračák 😉 Odkazy projdu a opravím. Za čárky sorry, v těch hromadách textu se sem tam chybka vmezeří.

  4. MJM napsal:

    Díky moc za velmi podrobný článek. Ano jsem netušil, že Phyrexianské písmo na nějaký oficiální překlad, resp. že je to funkční abeceda.

    Obecně se mi ságy moc líbí i ty různorodá grafická zpracování, celý ten koncept je super. A určitě Vás potěší, že ohromnou radost, jakou bylo poznávání detailů na Time of Ice, jsem mohl mít díky článkům zde na Mudrci;-)

Zanechte odpověď